Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Hamster - Mrtvej hrdina, dobrej hrdina

Pierre utíkal rozlehlou tovární chodbou a za heroického řevu kosil nabíhající supermutanty kulometem, který třímal v pravé ruce. Poté, co před chvílí za pomoci svých mimořádných technických dovedností bajpásnul centrální systém a aktivoval autodestrukci se celý komplex začal hroutit. Zařízení všude kolem explodovala a ohromné traverzy se hroutily z výšky. Pierre vypálil poslední náboj a kulomet vrazil do hrudě mutantovi, který měl tu smůlu, že nebyl bezbolestně zastřelen už dříve. Zaběhl za roh a stanul před elitní jednotkou, která mu zahradila východ. Odjistil tedy granát, nadhodil ho, několikrát si ho vykopl kolenem a patou, načež ho efektní zadovkou poslal přímo proti protivníkům. Úsporným pohybem uhnul letící noze o velikosti osla a připálil si užmoulaný doutník v koutku. Cesta ven byla volná. Klidným krokem vyšel ven a lehce se pousmál, když za ním celá budova explodovala.
"Pomóc! Tady nahoře!" ozvalo se za ním, zrovna když se chystal nastoupit do svého tanku. Pierre se ohlédl a spatřil klec plnou přitažlivých žen vysící na několik metrů vysokém stožáru. Tasil a od boku vypálil. Ustřelil tím pojistku na navijáku a kotec se pomalým pohybem snesl až na zem. Dveře se rozletěly a děvy se mu rozeběhly v ústrety.
"Zachránils nás, Pierre, Chrabrý ničiteli!"
"No dobrá, ale už o tom nebudeme mluvit..." pronesl skromně Pierre, když se mu na jeho široká ramena zavěsilo půl tuctu nejrychlejších blondýn.
"Dáte si něco k pití?" zeptal se ho číšník.
"To se ví, šéfe! Tuplák toho nejlepšího pivního moku a nenechte mě čekat, jelikož bradavky těchto dam nebudou napřímeny navždy."
Pierre bleskově vysrkl nabídnutou sklenici a se svými dlužnicemi zalehl do ohromné postele v luxusním hotelovém pokoji.
Zatímco byl podle vzoru piraňí obnažován, prodrala se ta neobdařenější davem a klekla si vedle něj.
"Piérré, vstávéj," provolávala zpomaleně, zatímco mu třásla s rameny.
"Ale to snad ne!" zabědoval Pierre.
"Co je?"
"Nesnaž se mi namluvit, že se teď probudim a místo tebe uvidim toho mýho stupidního spolubydlícího, jak se mě pokouší vzbudit!"
"Život neni fér... Tak už se konečně probuď!"
"A co takle si před odchodem dát ještě jedno rychlý číslo?" zaškemral.
"Tak... že seš to ty..."
"Cože? To má bejt souhlas??"
"Tak snad si to chtěl, ne?"
"No jasně, že jo!"
"Tak počkej... Jen co se svleču..."
"Ale ty už seš svlečená!"
"Ty jsi fakt hlupák!" řekla blondýna, co vedle něj ležela z druhé strany. "Pochop, že to není ona, ale ten tvůj parťák."
Pierre zděšeně rozevřel oči a zjistil, že hledí na svého obnažující ho se spolubydlícího.
"Ty přihřátý prase! O co se to pokoušíš??"
"Tak snad si to chtěl, ne?" opakoval se Robin.
"Ty blbče! To sem řikal tý prsatý raketě!"
"S tebou člověk fakt neví..." zamumlal Robin a navlékl se zpět do kombinézy.
"Proč mě vůbec budíš?" rozčiloval se Pierre.
"Nečteš rozpis? Máme dneska výstup na povrch."
"Cože?" zděsil se Pierre. "My už zase jdeme do toho radioaktivního inferna tam nahoře??"
"Ale hovno!" zakroutil hlavou Robin. "Jdeme na povrch!"
"Co jsem komu proved?" zašeptal Pierre a rozespale se obrátil na druhý bok.

Pierre s Robinem vešli do velké přechodové komory a počkali, až hlavní technik vaultu dohraje neuložitelný úsek v Metal Gear Solid 11: Liquid Snake jr. strikes back again. Ten pak vzduchotěsně uzavřel místnost, ze sadismu je přiotrávil sterilizační plynovou směsí a stiskl ještě několik nedůležitých tlačítek. Konečně se dočkali. Elektromotory se daly do pohybu a mocně rozpohybovaly ohromná vrata. Oba se vypotáceli ven a zhroutili se na kamenitém podloží jeskyně.
"Proč nás ten grázl čistí i když jdeme ven?" kašlal Robin.
"Ty bys to na jeho místě nedělal?"
"Když to bereš takhle..."
"Vtip je v tom, že ten přípravek je dělanej na čištění lidí v atmosférickým skafandru."
"Nikdy jsem ve vaultu nic takovýho neviděl!"
"Tomu se právě technici smějou..."

"Povídám ti Wibure, kdyby ta sousedovic dcerka nebyla taková poběhlice, tak teď neřeší tuhle trapnou situaci!" vysvětlovala zaníceně postarší dáma vařící u kamen.
"Drž už hubu, ženská!" odvětil její manžel. zatímco nezvedl zrak od sto padesát let neaktuálního výtisku Washington Post.
"To už ani nemluvím o tom, že ta primadona od naproti se zpouští s každým hrdinou, který příjde zachránit město před nájezdníky! To je opravdu skandál! Dveře se u ní netrhnou, to ti..."
"Sklapni, bábo! Neslyšelas něco?"
"Jestli jsem něco neslyšela?? Ovšem, že ano! Stará slečná Marksová mi tuhle vykládala, že..."
"Přestaň mlít pantem, čarodějnice!!"
Čarodějnice poslechla a v nastálém tichu již bylo plechové bušení mnohem zřetelnější.
"To jsou zase ti neurvalci z podzemí!" spustila ve chvíli nepozornosti. "Už když sem přišli poprvé, tak ti povídám: Wilbure, buď chlap a nedovol jim postavit si ten jejich bunkr přímo pod naším domem. Ale ty né! Místo toho..."
"Stichni, fůrie!"
Wilbur se zvedl a odtlačil malou skříň u stěny stranou. Odkryl tak poklop, který se okamžitě odsnunul. Ven se vysoukali Pierre a Robin.
"Brýtro!"
"Dobréj." pozdravil zdvořile Wilbur.
"Kdyby si byli ten svůj "vault" aspoň neudělali pod tou skříní, ale lidi jsou už dneska opravdu jako zvířata! Na chvíli zavřeš oči a už nemáš ani ledvinu!"
"Hubu drž, ty zrůdo!"
"Nedošla nám nějaká pošta?" optal se Pierre.
"Poštovní pytel jsem vám připravil támhle ke stěně, aby jste si ho mohli vzít na zpáteční cestě."
"Díky."
"Ještě něco, jestli můžu..." řekl poníženě Wilbur. "Nemohl bych se opravdu někdy podívat do toho vašeho bunkru?"
"Ovšem že ne," odpověděl stroze Pierre. "Musíte nás chápat. Nejdřív pustíme vás, pak někoho dalšího a nakonec zjistíme, že máme plnej vault zmutovanýho svinstva. Je mi líto."
"Ještě těm zvrhlíkům podlejzej! Akorát šmírovat by nás tu chtěli! Lidi dneska už opravdu nemají úctu k soukromí..."

Urychleně vyšli ven a ocitli se na rušné ulici. Sešli o jednu níž a ocitli se na trhovním náměstí, kde právě probíhal největší ranní shon.
"Tak co tam máme jako první?" zeptal se Pierre.
Robin vytáhl lístek se seznamem a podíval se na první položku.
"Třeba i nějakou malou kozervičku kaviáru."
"To si tam přišmelil Hoffmann, na to serem. Další?"
"Deset kilo cetek a nesmyslů."
"ó ká. Jdem na to."
"Proč po nás chtěj, aby jsme kupovali zbytečnosti??" nechápal Robin.
"To je přece jasný. Vault je zrovna v dostatku, ale zásobovací oddělení nechce ztratit rozpočet, tak se ho pokouší spotřebovat. Měl by ses trochu vzdělat v ekonomii..."
Během hodiny se ocitli na druhé straně náměstí. Každý z nich měl svůj batoh plný chrastícího bordelu. Pierre přepočítal zbytek peněz a řekl Robinovi o další věc.
"Vodní čip."
"Cože?"
"Píšou tady prostě: Vodní čip."
"Co to jako má bejt? Že by se správcovi podělala vířivka?"
"Nidky jsem o tom neslyšel. K čemu by vault něco takovýho potřeboval?"
"Nejspíš si z nás zase jen Hoffmann dělá prdel?"
"Nemůže to bejt k čištění vody?"
"Technický úvahy nech laskavě na mě," odbyl ho Pierre. "Jestli to jde někde ve městě sehnat, tak o tom Maxim bude vědět."

Návštěva nejúspěšnějšího obchodníka a překupníka ve městě měla pro pionýry hned tři skvělé přínosy. Robin si odnesl malý perský koberec a polární rukavice až do -54°C. Pierre zase po brutálním smlouvání přišel k velice kvalitnímu topinkovači za bezkonkurenční cenu. Vodní čip se jim však získat nepodařilo.
"Je to v hajzlu..." přemýšlel nahlas Pierre. "Ve městě ho neseženem, takže budem muset něco vymyslet..."
"Možná mám plán." řekl vážně Robin.
"Nech mě hádat: Chceš ze dřeva vyřezat maketu?"
"Ne, vydal bych se na velkou výpravu na západ, kde hrdinsky zachráníme pár měst, zkosíme nějaký mutíky a ten čip vynesem z tajemných ruin prastarýho vaultu."
"A snášet pak výsměch celýho zásobovacího, jak sme jim to sežrali?? Takovou radost jim neudělám. Dem do krčmy!"
"Taky plán..."

Hlavní hvězdou hospody U Kapitalistického prasete byl jeden z těch sebevražedných hrdinů, který si olejoval rotační kulomet a vyprávěl své dobrodružné historky okruhu uslintaných fanynek.
"A tak jsem v běhu jen o vlas uhnul několika letícím kusům zařízení a plamenům šlehajících z trubek ve stěně. Můj kulomet vyplivl poslední nábojnici a tak jsem jsem jeho hlaveň neohroženě vrazil do hlavy obřímu cyber-páračovi, který se do té utra-mutantské základny prostřílel přes armádičku vražedných robotů, se kterými jsem se já při cestě tam ani nezdržoval."
"Ááách..." ulevily si společně všechny dívky. Ozvala se série úderů, jak několik z nich s teatrálnější povahou omdlelo.
Pierre a Robin se posadili ke stolku a marně se pokusili upoutat pozornost servírky. Pierre se rozhodl, že počkají, až svalovec dovypráví a odebere se ke skupinovému sexu.
"Musím přiznat, že v situaci, v jaké jsem se ocitl beze zbraně jsem se opravdu musel trochu zamračit. Vytáhl jsem svůj věrný lovečák a s jeho pomocí jsem začal odsekávat chapadla obří chobotnici, která se na mě vrhla. Přesně ale nevím odkud, protože ten obří robotický obléhací stroj mě nenechával se pořádně rozhlédnout."
Většina posluchaček se tou dobou již svíjela v orgasmu, takže přerušil svoje vyprávění a rozhlédl se po lokále. Jeho pohled se zastavil na pionýrech. "Alé! Vy jste z vaultu, že? Mám rád vaulty. Jednou jsem zavítal do jednoho, kde ženy udělaly převrat a všechny muže vyhnaly do pustiny. Byly velice vděčné, že jim konečně někdo přišel opravit mrazák..."
"Nepovídej..." odpověděl se záští Pierre.
"Jó..." zasnil se hrdina. "Byl to u nich pěkný rok, ale musel jsem vyslyšet volání pustin a vydat se dál... Nemoh bych pro vás něco udělat?"
"Proč myslíš, že něco potřebujeme?"
"Ještě jsem nepotkal vault, kterej by nebyl v nějakých sračkách."
"Třeba bys nám mohl někde sehnat vodní čip," zasmál se tajemně Robin.
Hrdina se rozesmál také a uznale tomu vtipu kývl. Šáhl do zadní kapsy a jeden jim hodil. "Fakt teda nepotřebujete pomoct s nějakou invazí?"
Pionýři hleděli s otevřenou pusou na stůl, kde ležel malý elektronický nesmysl. Děvy, které se mezitím probraly na ně teď hleděly s pohrdavým úsměškem. Pierre si nervózně odkašlal a rozhlédl se. Věděl, že je potřeba zachránit čest jejich vaultu. hodil čip na zem a rozšlápl ho podrážkou.
"Dělali jsme si prdel... samozřejmě, že jich máme plnej šuplík," zakřenil se.
"Taky si občas říkám, proč je sebou furt tahám, ale přece jen tim občas nějakej ten vault zachránim..." přikývl s úsměvem hrdina. "Ale abych nenudil, už jsem vám, děvčata, vyprávěl, jak jsem rozdrtil čínskou tankovou brigádu jen s osuškou a krabičkou plochých párátek?"
Pierre s Robinem se znechuceně zvedli a odešli.

"Jaktože nemáte vodní čip??" prskal správce na malém monitoru před vchodem. "Tak se vraťte a sežeňte ho!"
"Ve městě se sehnat nedá," vysvětloval Robin.
"Tak se kurva vydejte na dalekou cestu na západ, nebo tak něco! Bez čipu vás zpět nepustim!"
"Můžu se zeptat, co to vlastně je?" odvážil se Pierre.
"Takovej krám, kterej se nacpe do speciáního portu a crackne software ovládající čističku vody."
"My máme pirátskej firmware?"
"Ne, ale normálně to chce každej rok kreditně zaplatit licenci. Americký vědci dlouho bádali, než tuhle mašinku vyvinuli."
"A jak se zkurvil?"
"Nějaký technici se pokusili předělat čističku na destilační kolonu. Ještě to vyšetřujeme. Ale dost keců. Seberte se a děte ho třeba vyřezat ze dřeva! Chci ho tu mít co nejdřív!"
"Možná víme, kde by se dali sehnat..." zašeptal Robin.
"Kde?"
"Jeden hrdina ve městě jich pár má." odpověděl Pierre.
"Tak za ním běžte!"
"Problém je, že jsme s ním mluvili asi před půl hodinou. To už si za tu dobu vysouložil mozek z hlavy, vymlátil otrokáře a odcestoval pryč."
"A vy chcete, abych určil skupinu, která se za ním vydá?"
Oba pionýři zběsile zakývali hlavama.
"Dobře, jste to vy."
"Cože?? Ale my jsme nikdy..."
"A přidám k vám ještě Buckshota."
"Bucka?? Ale to snad..."
Dveře se rozevřely a ven vystoupil dvoumetrový svalovec se slunečními brýlemi. Plivancem zabil krysu v rohu jeskyně a znuděně se rozhlédl.
"Ehm..." polkl nervózně Pierre. "A dostanem dálkový ovládání?"

Vyšli ven a sledovali stopu dívčího spodního prádla, která je dovedla až k místu, kde ještě před chvílí parkoval hrdinův tank. Vydali se tedy brázdou, kterou jeho 500 tun vyrylo do zeminy. Pierre s Robinem z dlouhé chvíle hráli slovní fotbal a občas neklidně pokukovali po Buckshotovi, který za chůze lehce zdokonaloval svůj laserový gatling. První noc přespali v zakrvácené jeskyni a druhou si zabrali jeden ze stanů ve zmasakrovaném táboře nájezdníků. V poledne třetího dne vystoupili na hřeben kopce, ze kterého se jim odkryl pohled na malé údolí. V něm se rozprostírala velká vojenská stavba.
"Co to kurva je?" zděsil se Robin.
"Co asi? Tady bydlí, ne! Musím říct, že si to ten frajer umí pěkně zařídit."
"Co budem dělat?"
"Sejdem dolů a zazvoníme, ne? Třeba nás i pozve dál."
"Na oběd?"
"Na orgie, blbče!"
Za zády se jim náhle ozval zvuk nabíjené zbraně. Všichni tři se pomalu otočili. Dva metry nad zemí se vznášel charismatický blonďák s útočnou puškou v rukou.
"Ale, ale..." řekl pohodově. "Copak tu čmucháte, pánové? Omlouvám se za nepohodlí, ale asi budete muset jít se mnou, protože šéfa budete přinejmenším zajímat."
"Ale počkat!" ukázal na muže prstem Pierre. "Ty máš jet-pack!"
"No ovšem."
"Ale v pustinách přece žádnej jet-pack není! To ví každej!"
"Jistě, protože už ho mám já. Kolik jsi čekal, že jich v tom hrobě bude? Ale dost planých řečí, jdeme na velín."

Po pěšině se dostali dolů a stanuli před vchodem, který zdánlivě nikdo nestřežil. I přes prudké polední slunce vyšel ze stínu údržbářského domku nenápadný muž v plášti a balóňáku. Klobouk se lehce zdvihl a stín ustoupil nad strniště, které svíralo zmuchlanou cigaretu.
"Koho to sem vedeš?" zachraptěl muž. Z kapsy se pomalým pohybem vysunula malá hlaveň a laserový paprsek z ní neomylně připálil mužovo cigáro.
"Musím, přiznat, že ty tvoje triky mě občas děsí. Potkal jsem tyto milé pány támhle na svahu a tak jsem si řekl, že by si mohli pohovořit s šéfíkem."
"Tak fajn... Quin Gon-Lin se o ně postará..." Tajemný muž promluvil do límce a chvíli na to vyšla z budovy japonka. Na sobě měla latexový obleček a na zádech dvě překřížené katany.
"O co tady de?" zaštěkala rychlostí výrobního pásu v čínské továrně na prezervativy.
"Vem je k šéfovi!" řekl jí muž s jet-packem a vznesl se zpět ke kopcům.
Quin Gon-Lin je zavedla do dlouhé chodby, kde pozdravila svalovce s jizvou přes celý obličej. Mlčky jí následovali a třeštili oči na impozantní postavy kolem. Do "šéfovy" pracovny to nebylo daleko.

"Vzácná návštěva z Vaultu, koukám..." uvítal je malý mužík, když mu byli sděleny okolnosti. "Jmenuji se Sandford a vedu celý tento podnik."
"VIP tělocvična?" zkusil Pierre.
"Ovšem že ne! Jste v té nejďábejštější továrně na ovládnutí světa!" Ze skrytých reproduktorů zaduněl hrom a skupina postávající za Sandfordem se tajemně rozesmála.
"No ovšem... ehm... Já jsem Pierre a tohle je Robin. Ten sval za náma je Buck. Rádi jsme vás poznali, tak se tu mějte dobře a pozdravujte..."
"Ale kampak byste spěchali?" přerušil ho muž. "Ještě jsem vás, jako správný padouch, nezasvětil do našeho impozantního plánu!"
"Jistě, neradi bychom byli nezdvořilí..."
Sandford se na chvíli odmlčel a s úšklebkem si je změřil pohledem. "Jistě jste už slyšeli o viru FEV a jeho obdobách... Po válce se v tomto přísně tajném vědeckém komplexu schoval tým šílených vědců, kteří se rozhodli že když už, tak už. Začali pracovat na viru FEV X. Ultimátní mutaci, která měla stvořit superčlověka. Jejich vnukům se to zdařilo a my nyní sklízíme ovoce!" Odmlka, hrom, smích. "Po aplikaci na člověka se enormně zlepší jeho fyzické dispozice, zvýší se charisma a zvětší se druhotné pohlavní znaky. To vše bez negativních vedlejších účinků. Jeho fascinující účinek můžete pozorovat zde, na mé osobní ochrance." Otočil se ke skupince za sebou. "Například zde Quentin je nejlepší ostrostřelec od dob Robina Hooda. Dokáže zasáhnout i ženu v prodejně bot. Tady Rock je zase expert na těžké zbraně. Možná si říkáte, že nosit u sebe tady v místnosti howitzer je trochu nepraktické, ale nemůže se s ním rozloučit. Pak je tu taky třeba Denisa, která umí... co vlastně umíte?"
"Mám obrovský kozy, šéfe."
"Ano, jak jsem mohl zapomenout. Ale nechme toho. Snad jste pochopili o co mi jde."
"Moc mi nedochází, jak chcete ovládnout svět." pokrčil rameny Robin.
"To je to nejgeniálnější! Naši hrdinové chodí pustinou, likvidují konkurenci, chvástají se po hospodách a oplodňují říčné šestnáctky. Nepotrvá dlouho a za širokého souhlasu veřejnosti budeme moci založit Asociaci Hrdinů za Obrodu Civilizace. Skrze jí pak infiltrujeme místní vlády a samosprávy, ovládneme trh a trhneme balík na malých plastových postavičkách těch neoblíbenějších! Z toho pak zfinancujeme nové továrny na supervojáky a ještě více rozšíříme svůj vliv! Celý plán je naprosto dokonalý, a to především proto, že jsem ho vymyslel já!" Sandford se odmlčel, ale žádný hrom se neozval. Rozčíleně se ohlédl. "Co je zase s tim krámem?"
"Vyhořela červená žárovička, co se při vysílání rozsvítí." Informoval ho technik klečící u vyklopeného panelu ve zdi.
"K čemu je nějaká posraná žárovička nezbytná pro chod skrytýho repráku??"
"Hele, šéfe, já to nevyráběl. Já jsem jenom údržbář."
"Zkurvená práce..." zašeptal Sandford a zakroutil hlavou.
"Mám dotaz..." řekl nenápadně Robin. "Co plánujete s námi?"
"S vámi? To je to nejpikantnější. Umřete zaživa při našich ďábelských pokusech!"
"Umřeme zaživa?" přeptal se Pierre.
"Ano!"
"Jestli můžu vědět, tak jaké pokusy na nás by pro vás mohly mít přínos?"
"Něco už se vymyslí vždycky. Můžeme do vás třeba pouštět blesky z našich obrovských teslových generátorů!"
"To ale přece není smrtelný, ne?" zamračil se Robin a vyhekl, když ho Pierre uhodil.
"Tak vám necháme zavrtat pod kůži zmutovaný masožravý hmyz, to už je fuk. Máme támhle plnou laborku psychopatů, který se potřebujou vybít na nějaké nevinné oběti, tak už se přestaňtě vyptávat na nesmysly!"
"No ovšem..." odkašlal si Pierre. "Na tohle se už opravdu dá říct jen: BUCKU!! SEJMI JE!!!" Pierre a Robin se přitiskli ke stěně a zakryli si hlavu. Místo divoké palby laserového gatlingu, který měl Buckshot stále při sobě, se ozval pouze jeho uvolněný smích.
"Vy idioti!" utřel si uči vysmátý Sandford. "Buck byl náš špeh! To jste si fakt mysleli, že v tom vašem zdegenerovaným vaultu může vyrůst sto padesáti kilový svalovec? Tak už se přestaňte bránit vašemu osudu. Odveďte je!"
Stěna za ním se náhle s ohromným lomozem probořila a suť se roznesla po celé místnosti. V otvoru se objevila široká radlice buldozeru, přes kterou se nesl nápis "Deus ex machina". Buldozer zacouval a dovnitř se nahrnula spousta supermutantů, kteří začali bez milosti střílet hrsti kovu do překvapených hrdinů. V budově se strhla těžká bitva, která trvala přinejmenším třicet vteřin. Když rámus ustal a kouř se rozptýlil, zůstalo na chodbách je posledních pár svalovců, stojících po kolena v zeleno-červené břečce.
Sandford vylezl z pod stolu a naklonil se k mikrofonu na něm: "Hlas mi ztráty Lenci!"
"Sedmdesát pět procent vojáků mrtvých, šéfe!"
"Do hajzlu!" ulevil si Sandford. "To odloží náš plán minimálně o dva tejdny!! Taky se na to můžu vysrat! Zkurvený supermutanti! Aspoň, že je o ně postaráno..."
"Druhá vlno!!" ozval se z venčí křik z tlampače. "Vpřed!"
Dovnitř se opět vřítila pozuby ozbrojená grupa supermutantů a během chvilky rozdrtili zbytek vyčepraných obránců. Sandford byl sice zasažen mezi prvními, ale jako správný bossák se velice dlouho zmítal ve smrtící animaci. Kdyby jí byl přežil, mohl by klidně tvrdit, že zůstal na nohou až do úplného konce.
V rohu se krčící Pierre s Robinem se sděšením hleděli na supermutanta, který stál nad nimi a ohrožoval je nabitým raketometem.
Přišel k nim důstojník v těžké zbroji a sundal si několikakilové rukavice. "Vy k nim patříte?" zeptal se s cambridgeským přízvukem.
"My jsme zajatci odsouzeni k násilné smrti!" reagoval hbitě Pierre.
"Ano, ovšem. Měli jsme jisté indície, které nasvědčovaly smrtelným experimentům na bezbranných lidech. Teď už samozřejmě nemusíte mít žádné obavy. Naše jednotky mají pod kontrolou celý objekt a právě touto dobou lidkvidují likvidují všechny potencionálně zneužitelné objekty. Jste v dobrých rukou."
"Erm... Díky, důstojníku."
"Kapitán Whatthefuck, velitel roty "Enormní sankce" prvního sboru Arizonské Osvobozenecko-Libertariánské armády."
"Cože??"
"Divíte se, že kolem sebe nehážeme Jednotou a Vůdcem? Abych řekl pravdu, tak my s ním vlastně ani nemáme moc společného... Ale kdopak to přišel? Představuji vám Kapitána Shutthefuckupa, velitele roty "Precizní exekuce"."
"Rád vás poznávám, pánové."
"Ale abych to dokončil: Nemáme s Vůdcem moc společného proto, že nepocházíme z jeho nádrží. Moc se totiž neví o tom, že přibližně v době, kdy američtí vědci zakopaní pod zemí objevili FEV 2, to samé se omylem zdařilo i jedné biochemické studentské zájmové skupině na Arizonské univerzitě. Dokonce máme podloženo, že vůbec prvním tvorem, na kterém bylo FEV 2 aplikováno, bylo jejich morče jménem Albert." Všichni supermutanti kolem na chvíli uctivě sklopili zrak. "Z jejich poznatků před šedesáti lety vycházel náš zakladatel a bývalý vrchní velitel, maršál I'mtellin'ya. Za pomocí svých dvou set otroků postavil velké výzkumné zařízení a začal z obyvatel blízkých měst násilně verbovat naší dnešní Libertariánskou armádu. Čest jeho památce. Byl to velký muž."
"To je fascinující příběh..." pokýval hlavou Pierre. "Ale co plánujete s námi? Budete do nás pouštět proud, nebo už budeme moci jít domů?"
"Ale kdybyste odešli, tak to by jste nás urazili, pánové!"
"Toho sem se bál..."
"Musíme totiž oslavit vítězství! Zveme nás na naší tradiční supermutantskou fiestu!"

Na předsunuté Osvobozenecké základně to vskutku žilo. Narážely se sudy, nalévalo se do třílitrových sklenic a velké demižóny pálenky kolovaly ruku od ruky. Oba pionýři měli velké problémy držet s osazenstvem krok. Přesto se bavili skvěle. O půlnoci sice museli opustit hlavní sál, protože na pódium nastoupily striptérky, ale v malém salónku, který se udělal z nějaké úřednické pracovny, potkali skupinu důstojníků, se kterými se dali do řeči. Když pak k ránu začali ztrácet vědomí, doneslo se k nim, že oslavy tohoto druhu běžně nekončí do čtyř dnů. Pierre s
Robinem se vymotali do pozdní noci a rozhlédli se po chladné krajině. Z budovy se k nim neslo hlasité skandování spojené s nějakým programem v hlavním sále. Na východě se začaly objevovat první záblesky dne a lehký vánek je mrazil na tvářích. Pierre sáhl do kapsy a vyndal hrst čipů, které si přinesl z hrdinské báze. Pohrával si s nimi v dlani a přemýšlel.
"Víš..." začal Robin. "Tady nahoře to zas tak špatný neni..."
"Na to, že je to jen mutacemi zamořený nukleární peklo to docela ujde," odpověděl s filosofickým tónem Pierre. "Občas se ti sice někdo snaží ustřeit hlavu, nebo ti nechat zavrtat masožravej hmyz pod kůži, ale co je to proti nudě v tý zaprášený díře."
"Máš recht... Dem pařit?"
"To se ví." Pierre zahodil čipy do prachu a vydali se zpět k budově.
"Proč si to udělal?"
"Aspoň Správce se všema těma zkurvenýma technikama taky jednou budou muset vylýzt ven."
"To je fakt... A doufám, že ta stará rašple bude zrovna doma."
Ránem se rozlehl jejich smích.