Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Tak jsme zase cestovali. V partě samozřejmě nechyběla Myra, ale také se k nám přidala Daemia a Baumann. Baumann tvrdil, že se v Hubu tak jako tak musí setkat s Bennetem, a když už začal, tak jsme ho taky vyslechli. Justin Green se tvářil velmi neutrálně a prohlašoval, že tak jako tak už dávno boj s Cechem zlodějů vzdal, tak co. Z Baumanna postupně vypadlo že Bennet byl dříve taky lovec, ale pak se rozhodl usadit. Občas se však ještě podílí na akcích Lovců. No a v Junktownu se náhodou potkal s Baumannem a tak pokecali ještě i s Igorem, kterého znali už z dřívějška, jelikož on má pod palcem prostituci ve městě. Dohromady tedy nic trestného. Nebudu vám tady vyprávět, jak je cestování pustinou úmorné, však to znáte sami. V jednu chvíli jsme málem chcípli, když jsme nedokázali najít pramen a další byl zasypán. Pak ale, deset dní po odchodu z Velkého Billa, jsme potkali další dva hledače: Nervního ghúla Reného a psychotického supermutanta Lasie. Když říkám potkali, tak to není jako potkat někoho ve městě - v pustině se sice lidi vidí na velkou vzdálenost, ale stejně nemůžou rozeznat, koho to vlastně vidí. Takže naše skupina se k té dvojce opatrně přibližovala celý den. René byl sice trochu podezřívavý, a jeho mazel už taky dlouho nikomu neublížil, a bylo na něm vidět, jak moc mu to chybí, ale nakonec jsme z nich vypáčili, že se taky vracejí do Hubu, aby zkontrolovali situaci. Tak se k nám přidali, ale museli jít až poslední, protože jejich hnijící maso mělo hodně pikantní odér. A pak jsme už konečně zahlédli Hub. Staré město leželo na obzoru jako škaredý šedivý vřed, na první pohled bez života. Když jsme vkročili do neobydlených okrajových čtvrtí, ukázalo se, že v Hubu je živo až moc. Nad městem se vznášel dým, občas se odněkud ozvala střelba a nějaké výkřiky. "Vole, měsíc jsem z města, a je tady bordel…" podivil se Justin. "Mě to přijde pořád stejné," rýpl jsem si. "Všichni ruce nahoru!" ozval se hysterický výkřik odněkud z trosek. "Honem, nebo to do vás našiju! Je nás tady spousta!!" "Kenny, ty sráči podělanej, to jsem já!!" zařval Justin zpátky. "Kdo já!?" "Přece Velký Šerif Justin Green!" "Vůbec nevypadáš jako Velký Šerif Justin Green!" Justin si prohrábl svůj plnovous, který mu během pobytu v pustině narostl, malíkem se podrbal na jizvě, která se mu po nedávné bitvě táhla přes obličej a pak konečně vyklopil spásný nápad: "Tak se mě zeptej na něco, co můžu znát jenom já!" "Noo…dobře. Moment." Chvíli bylo ticho, jen Lasie si mohutně upšoukl a odvál tak vychrtlého psa, který se mu plížil za zády. "Á, už to mám," ozval se po chvíli Kenny. "Jak se jmenoval starý šerif, ten zkorumpovaný bastard?!" "Éé, sakra, to bude těžký," nejistě řekl Justin. "Počkej, přece víš, jak se jmenoval tvůj předchůdce, že jo? Že jo?" "Nechte mě přemýšlet. Makal jsem pro něj jako zástupce asi pět let…" "No tak v čem je problém?!" "Když já nemám paměť na jména!" "Ježíši na kříži! Ty si nepamatuješ jméno muže, se kterým jsi bok po boku pět let chránil tohle zavšivený město?!" "Není zavšivený. Trochu špinavý, ale jinak děsně fajn," urazil se Justin. "Čekám!" zařval na nás Kenny. "Tak čekej dál, ty prťavý budižkničemo! Víš moc dobře, že nemám na jména paměť a nepamatuju si ani jméno mý babičky - teda kdybych nějakou babičku měl!" zařval naštvaný Justin zpátky. "Jóo, ty jseš šerif! Nikdo jinej to takhle neumí!" zvolal Kenny a vylezl z trosek. "Neříkal´s něco o tom, že je vás tam plno?" zeptal se Justin. "To bylo jen kvůli, no, psychice. Vlastně nás je jen pár, a tady zrovna jenom já," řekl Kenny a bylo vidět, že je sakra rád, že nás vidí. "Fajn, a teď se tě zeptám na něco, na co tady všichni toužebně čekáme už hodně dlouho…" "Tak už to vyslov!" zavrčela nervózně Daemia. "O.K. Co se to tady u všech leguánů děje?!" "No - začalo to dva dny po tvém odchodu, šerife. Dostali jsme hlášku, že v Shady Sands jsou pod útokem a nutně potřebují naši pomoc. Zástupce Frey vzal sebou půlku našich lidí a vyrazil na pomoc." "K Shady Sands to je dva týdny cesty. Už by to nestihl, kdyby se tam něco dělo, jako že se nedělo," poznamenala Myra. "No ale to byl teprve začátek. Pak se kolem města začaly objevovat tlupy divných lidí. Demetre z Crimsons Caravans vzal pár svých lidí a nějaké naše poldy a šel to prověřit. Taky se ještě nevrátil. Pak asi polovina kupců s vodou odjela na nějakou poradu do Los Angeles, a s nimi několik našich mužů jako ochranka. Policajtů už bylo hodně málo, no vlastně jenom já. No a pak se mi jeden z kupců, jistý Wiliam Donahue nabídl, že by jeho muži vzali na chvíli odpovědnost za ochranu města na sebe." "A tys to připustil!?" "Já jsem byl jejich velitelem. Ale brzo jsem zjistil, že část mých příkazů ignorují a že stále častěji zneužívají svých pravomocí k prosazení soukromých zájmů pana Donahuea. Tak jsem za ním chtěl zajít a probrat to, ale bandité mě předešli." "Bandité?" "Jo. Asi dvě nebo snad až pět band se přiřítilo z pustiny, a rovnou do města. No a strážci, kterým jsem rozkázal bránit město, poslechli raději svého šéfa a pustili je dovnitř. V tom okamžiku Donahue rozpustil městskou radu, mě zbavil pravomocí a sám si stoupl do vedení města. Vzhledem k tomu, že na každém rohu stál nájezdník nebo Donahuevův strážce, nikdo si nedovolil nic namítat. Začaly represe. Donahue dal zavřít Lorenza a jeho majetek zabavil, pak dal popravit Harolda, a pak zajal ještě několik důležitých lidí a drží je jako rukojmí. Vyhostil Hightowera a z jeho sídla učinil pevnost pro své vojsko." "A sakra! Co pak?" "My jsme se s tímto stavem ovšem nemohli smířit, a tak jsme se zpupnému Donahueovi postavili!" "Kdo my?" "No, vede nás doktor Thorndyke a Loxley, ten vůdce Cechu zlodějů. Pak ještě několik férových lidí, jako třeba Jacob nebo Vance. Máme tajnou základnu tady ve městě, a taky za městem na Irwinově farmě." "Kolik mužů má nepřítel?" "No, odhaduju to asi na šedesát." "Takže to bude takových dvacet, ty zbabělče." "Ne, to je Loxleyho odhad." "No dobře. A kolik máme my?" "No, i s váma nás je…asi dvacet." "Tak to je bezva. Hele, ještě něco: proč tady je tolik kouře?" "Jo, to dal Donahue podpálit pár baráků pro výstrahu." "Fajn, a teď nás zaveď na velitelství!" rozkázal Justin jako nějaký generál. Vymotali jsme se z trosek, přepočítali, pak se zase vrátili pro Myru, znova se vymotali z trosek, přepočítali a znova se vrátili pro Justina. Co se dělo pak, to nevím, protože jsem se ztratil. Naštěstí mě po chvilce mí kámoši našli. Znova jsme se přepočítali, ale protože chyběl každý, kdo uměl počítat do víc než čtyři, tak jsme se usnesli, že už jsme všichni, a vyrazili na Irwinovu farmu. Irwinova farma byla taková malá bouda obklopená lány bikuřice a pytli s pískem. Ty pytle s pískem tam byly jen tak pro oko, všichni strážci se totiž schovávali v hustých záhonech zmutované dvojstonkové kukuřice. "Stát! Kdo tam!" zařval na nás jakýsi meloun. "To jsou přátelé! Šerif se vrátil!" křičel zpátky Kenny. "OK, tak pokračujte!" Prošli jsme dál a uviděli ještě pár bojovníků. Pak už jsme stanuli před dveřmi sbitými z prohnilých desek přelepených hrubou vrstvou papíru. Na dveřích visel honosný nápis: "Toto je hlavní sídlo Hnutí Odporu. Zaklepej, vstup, a zavři za sebou - pak si vítán. (Jo a otři si boty.)" Vešli jsme dovnitř. Kolem stolu stály špičky ozbrojeného odporu a hlasitě se hádaly o nějakém důležitém problému. "Ahoj lidi, jak to šlape?" optal se vesele Justin. "No hurá, šerife!" zvolal pateticky doktor Thorndyke. "Konečně jste tady; můžete nám poradit v rozhodující věci." "V jaké?" "Jam máme pojmenovat naše hnutí odporu? Já navrhuju ´Resistance´." "Proti tomuto klišé protestuji!" ozval se Jacob. "Podle mě by to mělo být ´Unie Atomových Odpůrců´." "Blbost," řekl Vance. "Jasná jednička je ´Psychem proti utlačovatelům´." "Tsss," nechal se slyšet Loxley. "Podle mě by nejlepší název byl ´Sherwoodští obránci´." "Pozor! Nepřítel útočí!" přišel se svou troškou do mlýna Harold. "Tak to je ten nejdebilnější návrh na jméno jakékoliv organizace, jaký jsem kdy slyšel," rozhodl Justin o tom, kdo první vypadne z výběrového řízení. "Nějaké další návrhy?" "A co kdybychom napřed vyhráli a až pak se hádali o názvu?" zeptala se Myra, ale kvůli nějakému rozruchu zvenčí ji bylo dost blbě slyšet. "Hele, ženská - život je otázkou priorit. Napřed musíme vědět, zač bojujem, a až pak můžem vyhrávat," objasnil jí to Justin. Myra se urazila a někam zmizela. "No a co kdybychom…" začal Loxley, ale dávka z kulometu, která roztříštila prkna kryjící jedno okno a zametla stůl ho přerušila. "Že ti volové musej útočit zrovna teď…" odtušil rozmrzele, ale opět byl přerušen výbuchem granátu, který rozbořil jeden roh baráku. "Ty vole - neměli bychom jít bojovat?" zeptala se Daemia. "Jdeme," potvrdil Baumann, kterého to tady už nudilo. Vyšli jsme před barák a uviděli asi dvacku maníků, kteří se, vzájemně krytí, pokoušeli dostat k nám skrze silnou obrannou palbu tří kulometníků ukrytých v polích. Daemia se hned hodila za jakýsi kýbl a během okamžiku připravila odstřelovačku k střelbě. Společnou palbou všech obránců se podařilo útok na chvíli odrazit, ale v tom na nás zprava vlítlo spousta dalších maníků. Byli vyzbrojeni jen kopími a trubkovými pistolemi, ale bylo jich dost hodně. "Nepřítel, sektor Zelená jedna sto!" řval někdo. "Bojujte, odvážní bojovníci!" křičel zase jiný maník. Jenomže odvážní bojovníci, vida že se na ně řítí přesila, vzali nohy na ramena. Obranné plány hnutí odporu tak dostaly zásadní ránu. Thorndyke a Vance vyšli ven z baráku a posadili se na lavičku. "Obranná linie bude brzo protržena," prohodil Vance a zapálil si obrovský kornout mařky. "Nezavoláme na pomoc bojovníky z levého křídla?" zeptal se doktor. "Pro mě za mně…" Thorndyke se vytratil a po chvilce nám přišel na pomoc v čele asi desíti mužů. Společně s nimi jsme vyrazili do protiútoku. Justin chtěl ještě vyjednávat prostřednictvím granátometu, ale ve spěchu ho smontoval naopak. Strčil jsem mu do ruky samopal a popohnal ho do boje. Bylo už načase. Útočníci i obránci vypálili salvu z trubkových pušek a mušket a vrhli se do boje zblízka. Dvojice našich hecklerů způsobila dost podstatnou změnu poměru sil na bojišti a protivník byl nucen opět ustoupit. Najednou se ozval nevěřícný výkřik a naši chlapi se otočili zpět. Nad domkem Irwinovy farmy vlála vlajka - a měla bílou barvu! "Co to…?!" zvolal Justin překvapeně. Naši bojovníci zaváhali a jejich bojové nadšení ochablo. Nepřítel opět zaútočil. "K farmě!" rozkázal doktor Thorndyke. Začali jsme ustupovat k farmě, ale když jsme tam dorazili, čekal na nás již uvítací výbor nepřátelských vojáků. Farma byla obsazena. Za každým škopkem, povozem nebo jinou hromadou bordelu klečel a kryl se nájezdník. Nad tím stál Harold. "Vzdejte se," řekl nám. "Jak…?" nechápal nic Thorndyke. "Zaútočili přes oslabené levé křídlo," odpověděl Harold. Z polí se v doprovodu strážných vynořil pobočník Billa Donahuea a zamířil k nám. Nájezdníci nás mezitím odzbrojili. "Výborně, Harolde!" pochválil pobočník ghůla. "Nebýt toho zmatku, který jsi s tou vlajkou způsobil, ti špinavci by se možná i ubránili!" "Harolde, ty zrádče!" zařval Thorndyke a chtěl se na něj vrhnout, ale dva mocní chlapi ho lapli a svázali. "Doktore, šerifové - prosím, následujte mě," řekl pobočník. "Ostatní zavřete na farmě!" rozkázal svým mužům. Znovu ten samý barák, znovu ten samý kouř, znovu ten samý tlustý obchodník - ale úplně jiná nálada. V místnosti silně opevněného sídla seděli nebo stáli všichni vůdcové povstání. Bill Donahue trůnil za mohutným stolem, upgradovaným o pohovku. Vedle ležela Myra se zuřivým výrazem ve tváři. Na sobě toho moc neměla a byla přivázaná ke stolu silným provazem.. Když jsem to uviděl, měl jsem sto chutí všechny okolo zakousnout. "Výborně - tak vás mám všechny!" zahlaholil nadšený Donahue. Pak se se zjevným odporem podíval na Harolda. "Dobrá, zrádče, splnil´s, co jsi slíbil. Tak tvá odměna." "Slíbil jste mi stříbrné Vegasské dolary," pípl Harold. "Tady máš," odpověděl Donahue a hodil mu k nohám třicet stříbrných. Harold je shrábl a zmizel. "Ták - no, pánové, co na to říkáte?" zeptal se nás s úsměvem ve tváři Donahue. "Ech…na co?" nechápal Justin. "Přece na můj plán, osle!" osopil se na něj obchodník. "Lehce jsem zničil konkurenci a stejným tahem hned také obsadil Hub. Celé město mi teď říká pane - a ti co ne se to brzy naučí." A kopl do Myry, která se mu snažila dlouhou třískou uloupnutou ze stolu perforovat dutinu břišní. "Nyní jsem pánem já!" "Jen na chvilku. Muži ze Shady Sands a Junktownu si s tebou poradí," vyřkl jsem v pevné víře. "Shady Sands je daleko a vaši muži jsou nezkušení a slabě ozbrojení. A Junktown teď nemůže postrádat ani jednoho maníka - můj člověk se tam postará o takový rozruch, že Lars a Kilian budou mít plné ruce práce, aby to zvládli! Haháhahahahahahhah, chrt, chropt, chrchlle," řekl Donahue a rozkašlal se. "No fuj, pane Donahue!" rozčílil se Thorndyke. "Kdo vás učil ďábelskému smíchu? Takhle že se směje hlavní padouch, když mu vyjdou všechny jeho plány? Ts! Leda tak E.T." A odplivl si. Donahue se rozčílil, až zčervenal. "Zavřít! Zavřete je do skladiště číslo dva, napřed ale odtamtud všechno odneste!!" rozkázal svým strážcům. Ti na nás namířili obligátní kalašnikovy a popohnali nás dál do budovy. Ještě jsem zahlédl Myru, kterak si se zuřivým výrazem ve tváři brousí nehty o nohu stolu. Zavedli nás klikatými chodbičkami až před nějaké dveře, po jejichž otevření jsme spatřili Standardní Sklad Z Akčních Filmů, typ MacGyver-Východní Berlín, vzor 96, velikost XL. Stěny ve stupni rozkladu č. III. Tři strážní odtamtud vynesli spoustu věciček, které by se nám šikly - namátkou vzpomeňme na tříhlavňový rotační kulomet, samopaly UZI, munici, handgranáty, balení kondenzovaného mléka a pytel kondomů. Taky pár beden výbušnin a několik rolí drátů. "Tak už vím, čím vyhodili do luftu Nealův bar v Junktownu" odtušil Justin. "A já podezíral Benneta!" Na to už nám strážní nasadili pouta na ruce, nohy a uši a zabouchli za námi dveře. Okamžitě se rozproudila živá diskuse na téma "Kdo za to může?" Jen Justin si prozpěvoval "Za všechno může čas" a já myslel na Myru. Byla už noc, všichni spali, netopýři lítali sem a tam a lovili pářící se brouky, a mě se zdál sen o jedné holce, kterou všichni znáte a o…když v tom na mně někdo chrstl plechovku vody. "Co za vola…!" začal jsem láteřit, ale přistála na mně další dávka vody společně s plechovkou. Podíval jsem se odkud to letělo a uviděl malé okýnko vysoko na zdi. Tak jsem tam tu plechovku hodil. Za chvilku se vrátila z5. Uvnitř byl lístek. "Dům není z této strany hlídaný, a tak vám můžu přes okýnko hodit nějaké zbraně a munici. Donahue je v domě, v ložnici nakreslené na přiloženém plánku. Zabijte ho, to znejistí to jeho muže a my je pak lehce porazíme. Junktownská armáda je kousek za Hubem! Harold. P.S.: Nejsem zrádce." Vrátil jsem plechovku zpátky a za chvíli uviděl, jak se skrze okýnko protahuje dlouhá hlaveň… Za chvíli už všichni muži v místnosti byli dobře vyzbrojeni a připravení jít do boje. Vedení se po chvilce dohadování chopil Justin Green, který v tom viděl šanci dokázat, že není marná lemra, jak se o něm tvrdí. V tom se pod námi doslova zatřásla země. Pak ještě kousek. A pak se kus podlahy propadl a z něj vykoukli Loxley a Jacob, umazaní jako uhelní havíři odněkud ze střední Evropy. "Hej, chlapi, vykopali jsme tunel až do naši podzemní základny, tudma můžeme zdrhnout a dál bojovat. Nemáme sice zbraně, ale v našem podzemním úkrytu je Leonard Bennet a jeho chlapi, ti nám pomůžou!" hlásil vzrušeně Loxley. "Nějaké zbraně máme," schladil ho Justin a ukázal na svou 10mm pistoli. "A taky máme plán! Zabijeme Donahuea a obsadíme jeho dům a budeme se v něm bránit!" "S obranou moc dlouho nevydržíme," poznamenal Thornydyke. "Ale jo! Víte jak jsem vás našel? Navigoval jsem se podle drobné vysílačky, kterou jsem schoval do raketometu ze svého skladiště - a ta zbraň je hned ve vedlejší místnosti!" vykřikl nadšeně Jacob. V mžiku jsme pozměnili plán a pak se pustili do jeho provádění. Já jsem byl vybrán společně s Justinem k likvidaci Donahuea, Jacob a pár dalších mělo získat zbraně ze skladišť a ostatní měli pobíhat po baráku a zastřelit každého, kdo není náš. Do toho. Tep se mi brutálně zvýšil, když Justin kopl do dveří - odrazil se od nich - a spadl na záda. "Ukaž," zavrčel Jacob a ramenem dveře vyrazil. Okamžitě taky brutálně zmlátil dva týpky, co nás měli hlídat. Vyběhl jsem, v jedné ruce kvér, v druhé plánek. Po pár metrech se před námi zjevili dva podnapilí mamlasi a Justin si na nich hned schladil žáhu. "Justine, poti…" PRÁSK!!! Okamžitě byl celý barák na nohou. "Justine, kryj mě!" zařval jsem. Šerif si klekl za roh a mířil do chodby, já běžel dál sám. Před ložnicí postávali dva hlídači a v rukou měli lovecké pušky. Jak mě zahlédli, zaváhali, a pozvedli zbraně. Nevím jak je to možné, ale já byl rychlejší. Vyprázdnil jsem do nich celý zásobník, přímo do hlav a hrudníků. Bezduchá těla se sesula po zakrvácených dveřích. Na to se dveře otevřely zevnitř…svíral jsem zbraň pevně oběma rukama, ačkoliv měla prázdný zásobník…pot mi tekl do očí a štípal…a ve dveřích stanula postava. Byla to Myra, kolem pasu převázané relativně čisté prostěradlo, v rukou pistole. "Myro, co…?!" zvolal jsem překvapeně. Kývla hlavou za sebe a já ve světle svíček spatřil Billa Donahuea, ležel na břiše a jeho hlava byla otočená o sto třicet stupňů. Bezduchý obličej se na mně příšerně šklebil. "Myro…" zvolal jsem a objali ji. "Joe…" zašeptala a já cítil, jak se chvěje. Za námi se ozvaly výstřely. "To je Justin. Musíme mu jít pomoct!" "Počkej, jen si vezmu něco na sebe…" "Vem si tohle," řek jsem a hodil jí svou košili. Pak jsem vzal pušky hlídačů a provázen tou skvělou dívkou vyběhl zpět. Justin seděl na zemi kus od stěny. Z chodby se ozývala kanonáda a každou chvíli kulka oddrobila kus zdi. Už jí chybělo dobrého půl metru. Na Justinovo "Ammo!" jsem odpověděl hozením ukořistěné pušky. Pak jsem se pokusil střílet na nepřítele. Ve světle několika svíček to nebylo nic snadného. "Bacha!" zařval někdo z druhé strany chodby a současně s tím se ozvalo hvízdání roztáčeného gatling gunu. Krutá dávka pročísla vzduch, roztrhala zdi a proděrovala podlahu a pozabíjela všechny enemy. "Nestřílet! To jsme my, šerifové!" zakřičel jsem. Průstřely po rotačáku se blbě zašívají. Pak jsem vyběhl a od mrtvých nepřátel si vzal pistoli, která je přece jen agilnější než puška. Justin a Myra šli za mnou, za nimi ještě Loxley s M4 a Jacob s gatlingem. V zadu dupalo ještě pár bot, naše armáda vyrazila do útoku. "Donahue je mrtvý!!" zařval jsem na celý barák. "Oi!" kvitoval to Jacob nadšeně. Postříleli jsme ještě pár chlapíků. Elitní ochranka Donahuea se ukryla v hlavní místnosti a vedla tvrdý odpor pomocí svých kalachů, ale když zjistili, že jejich šéf je dead, vzdali se. Zamkli jsme je do mražáku. "OK, co teď?" obrátil jsem se na Greena. "Teď musíme obsadit obranné věže," zavelela Myra. "Jdeme!" řekl jsem. "Počkej, Myro, odkdy tady velíš?" zeptal se Justin zmateně. "Nech ji - má lepší kvalifikaci." "Jó? A jakou?" "Vypadá líp než my dva dohromady a nedrbe se v nose. Poď!" Vyběhli jsme před dům. V městě zase zuřil požár, mihotavé plameny osvětlovaly celé okolí. Ze tmy se vynořila banda chlapíků, v okamžiku skosena střelbou z kulometů odněkud zprava. Za chvilku se střelec objevil, lépe řečeno střelci. Byla to Daemia, s ní Harold a René a taky Lasie a ještě pár ghůlů a šlapek - čímž nechci říct, že Daemia je šlapka, to ne, sakra je to fakt squělá holka, jo jo! (Uf, hlaveň u hlavy starého vypravěče zrovna nepovzbudí, hech…) "Jaký je plán?" zeptala se Daemia. "Jdeme obsadit ty věže. Spoj se s armádou Junktownu a řekni jim, že to tady bráníme!" rozkazoval Justin, kupodivu měly jeho rozkazy hlavu a patu. Ze tmy se vyrojila další banda, podle řetězů a vysokých sloupců vlasů na jinak vyholených hlavách jsme poznali, že jde o nebezpečné pankáčské nájezdníky. "Dead Kennedýýýs!!!" řvali svůj bojový pokřik. Lasie se k nim otočil čelem a pozvedl dva miniguny, které držel v rukou. Okamžitě začaly plivat olovo, šílená kanonáda se rozlehla nádvořím…Lasiemu se přes hruď pohybovaly nábojové pásy vedoucí do schránek, které měl přehozené přes záda…hlavně hořely…nábojnice lítaly daleko do dálky…v okamžiku byl konec. Nájezdníci už jenom skuhrali "zóna a…aaaachropt…" a umírali. Supermutant se usmíval. "Lasie míti dobrá hračky!" pronesl pochvalně a v očích se mu zalesklo, jako by si vzpomněl na staré dobré časy Jednoty. "Proč nenecháme herr Rambotechnu, ať to vyřídí sám?" zeptala se nechápavě Myra při pohledu na tu spoušť. "Protože ten mamlas sám nezašroubuje ani žárovku!" zavrčel René a snažil se ve tmě zvednout upadlou ruku. "Dobře, jdeme na ty věže!" snažil se Jacob překřičet kravál ozývající se z města. Z baráku za náma se vyrojilo několik chlapíků, které vedl Bennet. Podle plánu se k nám proplížili podzemní chodbou z hnízda Zlodějů a teď měli zaútočit ze směru, odkud by to nikdo neočekával. Vyběhli jsme k vodním nádržím a ke věžím, které byly postaveny kolem. "Justine, Jacobe, vezměte si tu napravo!" zavelela Myra. My jsme zamířili k té nalevo. Věže byly postaveny na vysokých kůlech, asi tak dvacet metrů nad zemí. Městská rada odhlasovala jejich postavení teprve nedávno - vzpomínky na obléhání Junktownu tomu značně napomohly. Myra se chopila žebříku a mrštně jako veverka začala šplhat. Já za ní. Na okraji malého náměstíčka pod námi se strhla bitka, Bennetovi muži se střetli s mnohem zkušenějšími nájezdníky. Co bylo ale mnohem horší, že po nás začali střílet odstřelovači ukrytí na vodních nádržích. Zkusil jsem opětovat palbu, ale zpětný ráz mě málem shodil z žebříku. Konečně jsme se vyšplhali na malou plošinku nahoře! "Zdá se, že je funkční a připravený k palbě," prohlásila Mrya o těžkém kulometu, který jsme zde odkryli. Hned jsem ho otočil po dobře namazané lafetě a zamířil do tmy na vodní nádrže. Teď! Nějaký neopatrný odstřelovač se prozradil zábleskem výstřelů. Zahájil jsem palbu, kulomet začal poskakovat a celá plošina se nechutně otřásala. Myra si půjčila moji pušku a slídila po odstřelovačích na vlastní pěst. Za chvíli byl klid, a tak jsem se mohl věnovat podpoře Benneta. Napřed však bylo nutno pacifikovat Myru. "Hele, sedni si tady a nevystrkuj hlavu nad okraj!" rozkázal jsem jí. "Blbost! Budu bojovat!" "Drž hubu! Jestli chceš bojovat, tak mi nabíjej zásobníky! Opovaž se nechat se zabít!!" Pak už jsem sklopil hlaveň dolů do tmy na okraji náměstíčka. "Bennete! Drž se zpátky!" zařval jsem a pak už začal kulomet pálit. Do toho se přidali taky Justin a Jacob se svým vícehlavňovým raketometem. Dva ohnivé chvosty za sebou proletěly noční oblohou a osvítily bojiště, aby dopadly přímo na postavení nájezdníků a změnily ho v hromady trosek. Ze tmy směrem k Pahorkům se ale ozvala odvetná palba několika kulometů a raketometu. Věže byly snadným cílem. Nájezdníci znova vyrazili do útoku a Bennetovi muži museli vyklidit pozice. Náhle se od domu staré paní Grishamové na předměstí ozvala prudká střelba provázená výbuchy mnoha granátů. "To musí být muži z Junktownu!" povzbudivě zahulákala Myra a podala mi další talířovitý zásobník. Bennetovi muži, povzbuzeni příchodem posil, znovu vyrazili do protiútoku, tentokrát po mohutné palebné přípravě vedené z oken Donahueovy luxusní kadibudky. Pak vyrazili dva plamenometníci kryti střelbou z útočných pušek a brokovnic. Neopatrně však odkryli své levé křídlo a z místa pod věžemi je napadla další skvadra nepřátel. Bennetovci museli zalehnout a modlit se, protože my jsme nemohli postřelovat prostor pod námi a Jacob nemohl z raketometu střílet tak blízko základům naší věže. "Sakra! Kde jsou granáty, když je tak potřebujeme!" zařval jsem zoufale. "Čekej, už je vyrábím," hlesla Myra a rozebírala patronu. "Dej pozor, ať se k nám nevyšplhají!" Už se o to pokoušeli. Vzal jsem si všechny tři pistole a vyprázdnil jejich zásobníky do hlav nepřátel na žebříku. Opadali jako zralé švestky. Jeden z Bennetových plamenometníků to dostal do nádrže, v okamžiku byla noc ozářená lidskou pochodní. Zdálo se, že také postup junktownských se zastavil. Nájezdníci se své kořisti nechtěli vzdát. Pak ale byli nájezdníci pod námi napadeni zezadu. Několik stínů proběhlo skrze nádrže a spustilo smrtící palbu na krátkou vzdálenost. Další stíny běžely dál, v rukou se jim leskly nože a kopí. "ARADE-ESH!!" rozezněl se nocí pokřik Shady Sandských bojovníků. "To jsou naši!" Proti řadám našich mužů se zvedly řady nájezdníků. Vedeni odvážným vůdcem, rozhodli se převálcovat pozice Bennetovců a rozdrtit útok Sethových mužů ještě v zárodku. Znovu spustil Jacobův raketomet, já jsem se také činil, a k tomu… Pohyb a odlesk na okraji periferního vidění. Jemný šelest, jako když se vítr prohání větvemi stromu - nebo jako když se třou šestice rychle se otáčejících ocelových hlavní o svá ložiska. Levá část tmy se změnila v oheň a v něm stálo pět pekelných bojovníků, ocelová monstra zbarvená plameny výstřelů, pětice paladinů Bratrstva oceli. Byl to monumentální pohled, pěticípá půlhvězda byla obklopena plameny, rotační kulomety vřeštěly a rozsévaly smrt a nad tím vším vlála rozstřílená vlajka s hvězdami a pruhy. "Jako vystřižené z náborového plakátu," poznamenala Myra a falešně zanotovala pár prvních taktů "Amerického námořníka." Pak se paladinové pustili do pochodu. Bok po boku, jako ocelový klín. Několik nejodvážnějších nájezdníků se pokoušelo je zabít, ale střely pouze neškodně klouzaly po pancířích. A ke všemu se ještě nad bojištěm rozezněl Larsův drsný chraplavý hlas - Junktownská armáda dorazila! Tohle vítězství bylo dokonalé. "Ty…Joe…" řekla Myra najednou nějak tiše. "Jo?" "Hele…nechci šířit paniku…ale máš sebou něco jako První pomoc?" "Jo, proč?" Pozdě jsem si všiml krve stékající po Myřině bledé paži. Pak omdlela. Junktownští společně s muži Freye a Demetera, kteří se k nim přidali kus před městem, a s Haroldovými ghůly, posílení o Shady Sandské lovce a hlídku BoS, během noci celkem lehce vyhnali nájezdníky a bandity z města. Thorndyke, Loxley, Harold a Green společně s Hightowerem sestavili nouzovou městskou radu a hned, jak se rozptýlil dým, začali s opravami. Při slézání z věže, nesouce přes rameno přehozenou střelenou a postřelenou Myru, jsem uklouzl a spadl z pěkné výšky. S naraženou kostrčí jsem se mohl leda tak s bolestí plazit, takže žádné další fragy už jsem si nepřipsal. Ujali se nás Loxleyho chlapci a odnesli do provizorního obvaziště u Donahuea, ale vzápětí nás Green nechal přenést k sobě. Což mi vyhovovalo, aspoň se mě nikdo nesnažil prohlásit za mrtvého, když jsem náhodou usnul. Bitvu jsme samozřejmě vyhráli, Bratři, Jacob a pár Sethových mužů se vydalo bandity pronásledovat. Myra taky nebyla raněna nijak vážně, jenom škrábnutí rozeklanou kulkou. Stal se z ní hrdina, zabila přece hlavního záporňáka. Tělo Billa Donahuea bylo veřejně spáleno a pak se pořádala obrovská oslavná pitka, které padlo za oběť neskutečné množství alkoholu. Harold byl taky hrdina, protože jeho fikaný plán zabránil zbytečným ztrátám během obrany farmy a umožnil nám nečekaný útok zezadu. Justin byl taky hrdina, vedl přece protiúder. Lasie byl taky hrdina, rozstřílel víc nájezdníků, než celé Bratrstvo za rok. Prostě, ze všech byli hrdinové, akorát o mně se nikdo nezmínil. Ne že by mi to vadilo, ale…sakra! Sakra! Sakra! To víte, že mi to vadí. "Ty, hele, Joe," řekl Justin a nenápadně koukl na brahmínu, zapřaženou v našem voze, kterým jsme měli jet do Shady. "Vlastně mi ještě dlužíš nějaký prachy." "Jo, no. Sakra, kolik to bylo?" "Kašli na to kámo. Víš, vlastně ti vděčím za život a taky za osud našeho města - sakra, bez tebe by to bylo pěkně v hajzlu!" Taková slova uznání bych od Justina nečekal. "No, a když nás vlastně Donahue takhle podvedl, tak těch pěti táců se asi nedočkáš - no, prostě, jako výraz vděku našeho města bych ti chtěl dát tohle," řekl a podal mi vypulírovaný samopal, který ukořistil v bitvě v bunkru. "No…díky, Justy, ale co dostaneš ty?" "Já už se bez toho obejdu. Nezapomeň, tady ve městě je tvrdá pěst důležitější než kvér." "Tak jo. Díky." "Fajn. Tak zase někdy nashle," řekl hubský šerif Justin Green, mávl rukou na pozdrav a odkráčel ke své úřadovně, provázen svými pobočníky. "Teda, ten Green je charakter," poznamenal jsem a prohlížel si darovaný samopal. "Jo, hlavně když mu městská rada vyplatila těch pět litrů," šeptla Myra. "Teda, ten Green je sakra charakter!" poznamenal jsem naštvaně. Ale pak ke mně dorazil Lars. "Hoj, Joe. Hele, chtěl jsem se omluvit za svý chování tam v Junktownu. Pochop, ten Donahueův hajzlík tam oxidoval a dělal bordel, a já byl tak nervózní ze všech nových příchozích…prostě mi ruply nervy." "Jo, já to chápu. Hlavně že jste pak toho kreténa chytli a vyrazili nám na pomoc." "No, hele, vím, že jsi na mně naštvaný. Tak mi napal jednu pěstí!" Pravička mě pořádně svrběla, ale pak jsem se ovládl. "Sakra, Larsi - kdybych byl na tvým místě, taky bych nevěděl, co dělat. Nech to plavat!" Lars se s náma rozloučil a Peter, mladík ze Shady, práskl do brahmín. "Co jsem to slyšela - že by náznak diplomacie?" zeptala se Myra s úsměvem. "Bylo to těžké, ale ovládl jsem se. Lars je jinak prima chlap." "Ty seš taky prima chlap, Joe." Zamyslel jsem se. Teď to muselo přijít. "Hele, Myro - prožili jsme spolu už pořádný dobrodružství, kolikrát jsme ani nevěděli, jestli to přežijeme, jestli z toho vyvázneme celí nebo …ehm…a tak. No prostě…v životě budem ještě ve spoustě přestřelek. Co kdybychom si v nich navzájem kryli záda?" Místo odpovědi mě Myra políbila. Proti zapadajícímu slunci to muselo vypadat jako z béčkového dojáku. Aťsi. 
|
