Fallout |
Fallout 2 |
Fallout Tactics |
Fallout: New Vegas |
FOnline |
Společné |
Fallout projekty |
Příbuzné hry |
Hry naživo |
Soutěže |
Zábava |
Různé |
|
Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Douglas Adams - STOPA��V PR�VODCE PO GALAXII
20. KAPITOLA
P�t postav se zvolna plou�ilo zpustlou krajinou. Neur�it� �e� se st��dala s nijakou hn�d�, a n�kter� partie byly dokonce je�t� nezaj�mav�j��. Jako vyschl� mo��l, zbaven� n�kdej�� vegetace a pokryt� tlustou vrstvou prachu. Nav�c tu bylo dost zima.
Zafoda scen�rie zjevn� deprimovala. Chmurn� r�zoval stranou od ostatn�ch a po chv�li se jim ztratil z o�� za m�rnou vyv��eninou.
V�tr bodal Arthura do o�� i u��, ��dk� zatuchl� vzduch mu sv�ral hrdlo. Nejv�c v�ak trp�la jeho mysl.
"Fantastick�...," �ekl a vlastn� hlas mu zn�l hlu�e. ��dk� atmosf�ra �patn� nesla zvuk.
"J� tvrd�m, �e je to opu�t�n� d�ra," ozval se Ford. "V ps� boud� bych se bavil l�p." Nar�stalo v n�m podr�d�n�. Copak se ze v�ech planet ve slune�n�ch soustav�ch Galaxie - z nich� spousta je vzru�uj�c�, exotick� a kyp�c� �ivotem - musel po patn�cti letech vyhnanstv� vyskytnout v t�hle d��e, kde nen� ani stopy po �emkoliv, t�eba jen po st�nku s bu�ty! Sehnul se a sebral ze zem� hromadu studen�ho bl�ta, ale neobjevil pod n� nic, co by st�lo za p�ekon�n� vzd�lenosti tis�c� sv�teln�ch let.
"Ty mi nerozum�," vedl Arthur svou. "Tohle je skute�n� poprv�, kdy stoj�m na povrchu jin� planety... cel� nezn�m� sv�t...! Akor�t �koda, �e je to takov� d�ra."
Trillian se schoulila, ot��sla a zamra�ila. Byla by p��sahala, �e koutkem oka zahl�dla sotva post�ehnuteln� ne�ekan� pohyb. Kdy� v�ak t�m sm�rem pohl�dla, spat�ila jen jejich lo�, ti�e a nehybn� stoj�c� o n�jak�ch sto metr� d�l.
Ulevilo se j�, kdy� o vte�inu pozd�ji uvid�li Zafoda, jak na n� m�v� z vrcholu ter�nn� vlny, aby �li bl�.
Zd�lo se, �e ho n�co vzru�ilo, ale co ��k�, nesly�eli. Atmosf�ra byla p��li� ��dk� a v�tr p��li� siln�.
Kdy� se p�ibl�ili k vyv��enin�, zjistili, �e tvo�� kruhov� kr�ter o pr�m�ru asi sto metr�. Svah v okol� vn�j��ho valu byl poset �ern�mi a �erven�mi hroudami. Za�ali jednu z nich zkoumat. Byla vlhk� a jakoby gumov�.
Vtom s hr�zou pochopili, �e je to �erstv� vorvan� maso.
Na vrcholku valu �ekal Zafod.
"Pod�vejte," uk�zal dovnit� kr�teru.
Uprost�ed le�ela rozpl�cl� mr�ina onoho osam�l�ho vorvan�, jen� ne�il ani tak dlouho, aby mohl b�t zklam�n sv�m osudem. Ticho p�eru�ovaly jen slab� bezd��n� stahy Trillianina hrdla.
"Poh�b�vat ho asi nem� cenu, co?" zamumlal Arthur a hned si p��l, aby to ne�ekl.
"Jdeme," �ekl Zafod a vykro�il do kr�teru.
"Co�e, tam?" Trillian neskr�vala znechucen�.
"Jo," �ekl Zafod. "Mus�m v�m n�co uk�zat."
"Vid�me," �ekla p��k�e Trillian.
"Ale tohle ne. N�co jin�ho. Poj�te."
V�ichni t�i trochu v�hali.
"Tak, poj�te," nal�hal Zafod. "Na�el jsem cestu dovnit�."
"Dovnit�?" zhrozil se Arthur.
"Do nitra planety. Je tu podzemn� chodba. Pod n�razem vorvan� pukla... a my do n� tudy vlezeme. Tam, kam lidsk� noha nevkro�ila p�t mili�n� let, p��mo do hlubin �asu..."
Marvin si za�al ironicky prozp�vovat.
Ot��saj�ce se hnusem sestupovali za Zafodem do kr�teru a usilovn� se sna�ili nevid�t jeho neboh�ho p�vodce.
"�ivot," pronesl chmurn� Marvin, "si m��e� hnusit nebo ho ignorovat. Ale l�bit se nem��e nikomu."
V m�st� vorvan�ho p�du se p�da probo�ila a odhalila rozs�hlou s� chodeb a galeri�, te� ov�em z v�t�� ��sti zavalen�ch zborcen�m zdivem a vorvan�mi vnit�nostmi. Zafod za�al �istit vchod do jedn� z nich, ale Marvinovi to �lo podstatn� rychleji. Z temn�ch hlubin zavanul zatuchl� vzduch, a kdy� Zafod posv�til baterkou dovnit�, nebylo v pra�n�m p��tm� vid�t t�m�� nic.
"Podle legendy tr�vili Magrathean� v�t�� ��st �ivota v podzem�," �ekl s nad�j�.
"Pro�," u�asl Arthur. "To byl povrch tak zne�ist�n�? Nebo snad p�elidn�n�?"
"To asi ne. Sp� se jim venku moc nel�bilo."
"V� ur�it�, �e v�, co d�l�?" Trillian nerv�zn� nakukovala do temnot. "U� jednou na n�s za�to�ili..."
"Koukni, hol�i�ko, ru��m za to, �e ve�ker� �ij�c� populace t�hle planety se rovn� nule, s v�jimkou n�s �ty�. Tak se uklidni a jde se. Ehm... hele pozem��ane..."
"Arthure," napov�d�l Arthur.
"Jo. Hele, bu� tak laskav a vem si tady toho robota a hl�dej u v�chodu, jasn�?"
"Hl�dat? P�ed ��m? ��kals p�ece, �e tu nikdo nen�."
"N�, �ist� jen kv�li bezpe�nosti, ch�pe�?"
"Tv� nebo moj�?"
"Jen klid. Tak jdeme," dodal Zafod a n�sledov�n Trillian a Fordem, t�pav� sestupoval do podzem�.
"Douf�m, �e v�s potk� n�co hodn� nep��jemn�ho," �ekl kysele Arthur.
"Neboj. Taky �e jo," ujistil ho Marvin.
V n�kolika vte�in�ch jim v�prava zmizela z o��.
Arthur se chv�li ura�en� poflakoval kolem, pak ale usoudil, �e vorvan� h�bitov nen� koneckonc� nejvhodn�j�� m�sto k poflakov�n�. Marvin ho chv�li zlobn� pozoroval, na�e� se vypnul.
Zafod rychle postupoval chodbou a sna�il se rostouc� nervozitu maskovat r�zn�m vykra�ov�n�m. Sv�til kolem sebe baterkou. St�ny pokr�valy tmav�, na dotek studen� kachl�ky. T�k� vzduch zatuchle p�chl.
"Vid�te, co jsem ��kal?" povzbuzoval sv� spole�n�ky. "Neobydlen� planeta. Magrathea...," a r�zoval d�l �p�nou a odrolen�m zdivem, pod n�m� se ztr�cela kachl�kov� podlaha.
Trillian to p�ipomn�lo lond�nskou podzemku, p�esto�e neb�vala zane��d�n� tak systematicky.
M�sty se kachl�ky na zdi st��daly s mozaikami - jednoduch�mi hranat�mi pestrobarevn�mi obrazci.
Trillian se zastavila a za�ala jeden z nich studovat, ale nepoda�ilo se j� v n�m naj�t ��dn� smysl.
"Hej, Zafode," zavolala, "m� tu�en�, co tyhle zvl�tn� symboly znamenaj�?"
"Asi to budou prost� jenom n�jak� zvl�tn� symboly," utrousil Zafod. Ani se neohl�dl.
Trillian pokr�ila rameny a vykro�ila za n�m.
V jedn� �i druh� st�n� ob�as objevili dve�e vedouc� do mal�ch kom�rek. Jak Ford zjistil, byly nap�chov�ny rozbit�mi sou��stkami k po��ta��m. Zat�hl Zafoda dovnit� a Trillian ve�la za nimi.
"Koukni," za�al, "ty mysl�, �e tohle je Magrathea..."
"Jo," op��il Zafod. "Sly�eli jsme ten hlas, ne?"
"Prima. Beru tedy jako fakt, �e to je Magrathea - aspo� prozat�m. Cos n�m ale nevysv�tlil, je, jak jsi ji u v�ech �ern�ch d�r objevil. Nena�els ji p�ece v hv�zdn�m atlasu."
"B�d�n�m. Ve vl�dn�ch arch�vech. Detektivn� pr�ce. P�r dobr�ch odhad�. �pln� prost�."
"A pak jsi �ajznul Srdce ze zlata, abys ji mohl hledat?"
"�ajznul, abych mohl hledat spoustu v�c�."
"Spoustu v�c�?" �asl Ford up��mn�. "Co t�eba?"
"Nev�m!"
"Co�e?"
"Nev�m, co hled�m."
"Jak to?"
"Proto�e... proto�e... mo�n� proto, �e kdybych to v�d�l, tak bych to zase nebyl schopen hledat."
"Ty se� fakt bl�zen."
"Ani tuhle mo�nost zat�m nem��u vylou�it," �ekl Zafod ti�e. "V�m o sob� jen tolik, kolik je moje mysl schopna zjistit ve sv�m moment�ln�m stavu. A ten rozhodn� nen� dobr�."
Dlouho ml�eli. Ford pozoroval Zafoda s rostouc�mi obavami.
"Posly�, kamar�de," za�al kone�n�, "jestli chce�..."
"Ne, po�kej...," p�eru�il ho Zafod. "N�co ti pov�m. J� prost� v�t�inou na v�echno ka�lu. Napadne m� n�co ud�lat, �eknu si pro� ne, a ud�l�m to. �pln� jednoduch�. Rozhodnu se ukr�st tuhle lo�. Rozhodnu se naj�t Magratheu, a zas se mi to povede. V�dycky vymysl�m, jak to ud�lat co nejl�p, to jo, ale v�dycky to funguje. Je to asi jako m�t galaktick� sporo�iro, ze kter�ho po��d vyb�r�, p�esto�e nic neukl�d�. No a kdy� se pak zastav�m a zamysl�m se - pro� jsem to jen cht�l ud�lat? Jak jsem vlastn� p�i�el na to, jak to m�m ud�lat? - v�dycky se mi stra�n� chce p�estat na to myslet. Jako nap��klad te�. Stoj� m� dost p�em�h�n� o tom mluvit."
Zafod se na chv�li odml�el. Zavl�dlo kr�tk� ticho. Pak se zamra�il a pokra�oval: "Zrovna dneska v noci jsem o tom zase p�em��lel. O tom, �e jist� ��st m�ho mozku prost� nepracuje, jak by m�la. Pak m� napadlo, �e to vypad�, jako by n�kdo bez m�ho v�dom� pou��val m�ho mozku, aby si j�m vym��lel dobr� n�pady. Kdy� jsem dal tohle dohromady, do�el jsem k z�v�ru, �e si n�kdo pro tenhle ��el ��st m�ho mozku zablokoval, co� je d�vod, pro� ji nem��u pou��vat. Zaj�malo m�, jestli se to d� n�jak ov��it. Ud�lal jsem si encefalogram. V�echny z�kladn� testy na obou hlav�ch - v�echny testy, kter� jsem musel podstoupit pod kontrolou vl�dn�ch zdravotn�k�, aby mohla b�t schv�lena moje nominace na prezidenta. Testy neuk�zaly nic. Alespo� nic neo�ek�van�ho. Prok�zaly, �e jsem chytr�, m�m zna�nou p�edstavivost, d�le �e jsem nezodpov�dn�, ned�v�ryhodn� a extrovertn�. Nic, co bys neuhodl. ��dn� anom�lie. A tak jsem za�al vym��let dal�� testy. �ist� n�hodn�. Nic. Pak jsem dokonce zkusil p�ilo�it v�sledky z jedn� hlavy na v�sledky z druh� hlavy a pozorovat je proti sv�tlu. Po��d nic. Nakonec jsem z toho zblbnul, proto�e jsem se rozhodl, nechat to plavat prost� jako z�chvat paranoie. Posledn�, co jsem je�t� ud�lal, ne� jsem to definitivn� zabalil, bylo, �e jsem vzal v�sledky polo�en� p�es sebe a pod�val se na n� p�es zelen� filtr. Vzpom�n�, �e jsem byl u� jako mal� kluk pov�r�iv� na zelenou barvu? Tou�il jsem st�t se pilotem u pr�zkumn�k� trhu."
Ford p�ik�vl.
"A taky, �e to tam bylo. Jasn� jak facka. Sekce uprost�ed obou mozk�, kter� m�ly spojen� jen mezi sebou a ni��m jin�m okolo. N�jak� hajzl mi vyp�lil v�echny synapse a elektronicky traumatizoval ob� izolovan� ��sti mal�ho mozku."
Ford zd�en� z�ral. Trillian zbledla.
"To ti n�kdo ud�lal?" �eptl Ford.
"Jo."
"M� tu�en� kdo a pro�?"
"Pro� m��u jen h�dat. Ale zato v�m, kdo byl ten hajzl."
"Ty to v�? A jaks na to p�i�el?"
"Proto�e vyp�lil sv� inici�ly do zni�en�ch synaps�. Schv�ln�, abych je vid�l."
Ford s hr�zou z�ral na Zafoda a mr�z mu b�hal po z�dech.
"Inici�ly? Vyp�len� do tv�ho mozku?"
"Jo."
"A jak� inici�ly, proboha?"
Zafod na n�ho ml�ky pohl�dl, pak odvr�til zrak.
"Z. B.," �ekl ti�e.
V tom okam�iku se za nimi s rachotem zabouchly ocelov� padac� dve�e a do komory za�al vnikat plyn.
"N�kdy ti o tom budu pov�dat," rozkuckal se Zafod a pak v�ichni t�i ztratili v�dom�.
21. KAPITOLA
Venku, na povrchu Magrathey, se mrzut� poflakoval Arthur.
Ford mu p�edv�dav� zanechal sv�j v�tisk Stopa�ova pr�vodce po Galaxii, aby si m�l ��m kr�tit dlouhou chv�li. Stiskl nam�tkou n�kolik knofl�k�.
Stopa��v pr�vodce po Galaxii je kniha velmi nevyrovnan� kvality. Obsahuje �adu hluch�ch m�st, je� ov�em autor�m kdysi p�ipadala jako skv�l� n�pady.
Na jedno z nich te� Arthur narazil. Je to vyl��en� �dajn�ch z�itk� jak�hosi V�ta V�jagiga, mladi�k�ho nen�padn�ho student�ka Maximegalonsk� university. Studoval s v�born�m prosp�chem starod�vnou filologii, transforma�n� etiku a vlnovou harmonickou teorii koncepce d�jin. Jednou, po noci str�ven� pit�m Pangalaktick�ch megacloum�k� se Zafodem B�blbroxem, ho n�hle za�alo tr�pit pomy�len�, co se stalo se v�emi t�mi propisova�kami, kter� si v posledn�ch letech koupil.
B�d�n� bylo n�ro�n� a trvalo dlouho. B�hem t� doby V�t V�jagig nav�t�vil v�echny hlavn� oblasti �niku propisova�ek po cel� Galaxii. Nakonec p�i�el s kuri�zn� teori�, kter� sv�ho �asu nadchla ve�ejnost. Podle n� existuje kdesi v kosmu, vedle planet obydlen�ch humanoidy, reptiloidy, ryboidy, chod�c�mi stromoidy a superinteligentn�mi odst�ny modr� barvy, tak� planeta pat��c� v�hradn� propisova�kovit�m form�m �ivota. A pr�v� na tuto planetu putuj� v�echny ztracen� propisova�ky. Nepozorovan� proklouznou �erv�mi d�rami ve vesm�ru do sv�ta, kde, jak dob�e v�d�, si budou moct u��vat n�dhern� propisova�kovit�ho �ivotn�ho stylu, odpov�daj�c�ho vysoce propisova�kovit�m stimul�m, a v�bec m�t to, co propisova�ky pova�uj� za zlat� �asy.
To v�ecko bylo moc prima a n�ramn� legrace, ov�em jen do t� doby, ne� V�t V�jagig z ni�eho nic prohl�sil, �e tu planetu na�el a �e tam dokonce pracoval jako �of�r v rodin� lacin�ch zelen�ch zacvak�vac�ch propisek. Na�e� ho pochopiteln� sbalili a dali pod z�mek, kde se mu poda�ilo napsat knihu, a skon�il v da�ov�m exilu, co� je osud, kter� obvykle potk� ty, kdo si nedaj� ��ct a d�laj� ze sebe pitomce na ve�ejnosti.
Kdy� na sou�adnice, jak� �dajn� m�la m�t V�jagigova planeta, p�ilet�la jednoho dne v�prava, objevila jen mal� asteroid ob�van� samot��sk�m d�dkem, kter� neust�le prohla�oval, �e nic nen� pravda, co� se posl�ze uk�zalo jako l�iv� tvrzen�.
Jedin� nejasnosti, kter� nicm�n� je�t� z�st�vaj�, se t�kaj� on�ch z�hadn�ch �edes�ti tis�c altairsk�ch dolar�, vypl�cen�ch ka�doro�n� na V�jagigovo bankovn� konto v Brantisvoganu, a potom tak� Zafodova kvetouc�ho k�eftu s ojet�mi propisova�kami.
Arthur do�etl pas� a odlo�il knihu.
�pln� nete�n� robot d�l sed�l tam, kam ho posadili.
Arthur vstal a vydal se k vrcholku kr�teru. Potom jej obe�el kolem dokola. Sledoval majest�tn� z�pad dvou slunc� za Magratheou. Pak se vr�til a vzbudil robota, proto�e po��d lep�� bavit se maniodepresivn�m robotem ne� v�bec s nik�m.
"P�ich�z� noc," �ekl mu. "Pod�vej, robote, hv�zdy vych�zej�."
Uvnit� temn�ho mra�na je vid�t jen m�lo hv�zd a jen slab�, ale k vid�n� p�ece byly.
Robot na n� poslu�n� pohl�dl a odvr�til se.
"J� v�m. D�sn�, co?"
"Ale ten z�pad slunce! Ani v nejdivo�ej��ch snech jsem nevid�l nic takov�ho... dv� slunce! Jako ohniv� hory vypa�uj�c� se do vesm�ru."
"Vid�l jsem to," �ekl chmurn� Marvin. "Je to v�echno na draka."
"Doma jsme m�vali jen jedin� slunce," posteskl si Arthur. "Poch�z�m toti� z planety zvan� Zem�."
"V�m," odbyl ho Marvin. "Po��d o tom mluv�. Zn� to hrozn�."
"Kdepak, bylo tam kr�sn�."
"N�jak� oce�ny?"
"Ano... Ohromn� vln�c� se modr� oce�ny...," vzdychl Arthur.
"Nesn��m oce�ny."
"Pov�z mi..., vych�z� dob�e s roboty?" zaj�mal se Arthur.
"Nen�vid�m je," odsekl Marvin a dodal: "N�kam jde�?"
Arthur u� to nemohl vydr�et. Znovu se zvedl.
"P�jdu se asi je�t� trochu proj�t," �ekl.
"Nevy��t�m ti to," �ekl s povzdechem Marvin a napo��tal p�t set devades�t sedm miliard ovc� ne� o vte�inu pozd�ji usnul.
Arthur se popl�c�val dlan�mi ve snaze zv��it pracovn� mor�lku krevn�ho ob�hu. Plaho�il se zp�t p�es val kr�teru.
��dk� atmosf�ra a nep��tomnost m�s�ce zp�sobovaly, �e noc padala rychle. Bylo u� hodn� tma, a z�ejm� proto narazil Arthur do kmeta, d��v ne� ho uvid�l.
pokra�ov�n�
|
|
|