Den pro něj začíná v poledne, kdy vyleze zpod stolu, kruhy pod očima, hlavu jako střep. Zakopne o práh a rozbije si držku. Při pokusu poctivě si nakrást nějakou zeleninu na oběd se dostane do bitvy rozhodující o osudu světa, s pomocí svých přátel a nehorázného štěstí se z toho průseru vylíže a ještě přitom napáchá hromadu dobrých skutků. Jmenuje se Joe, pochází z Modocu (odkud byl svou rodinou vyhnán) a po různých peripetiích zakotvil v Shady Sands, kde se náhodou (respektive nehodou) stal šerifem.
Šerifa jsem začal psát tuším někdy v první polovině roku 2002. Nebo tak nějak. Myslím, že to bylo zrovna v období mého nástupu do VSB. Tehdy ještě bylo možno přečíst všechny povídky na sajtě během jediného odpoledne (ovšem s velmi neblahými následky na zraku). Nejvjetšý borec bilů Astro, močný bojovňýk…ehm, nápaditý, ale nevyzrálý autor. (Samozřejmě tady byli Smyček a Balet, ovšem Astro se zapsal nesmazatelně J .) No a mým úmyslem tehdy bylo (po vzoru Ratmana) napsat nějaký krátký, humorný příběh, který by v podstatě popisoval jedinou bitku. (Inspirace Celebrity Deathmatchem ze Score.) Tak vznikl druhý díl Šerifa. Ten však visel jen tak ve vzduchu, takže jsem připsal jedničku, která ho uváděla. Třetí díl již přivádí Joea na jeho životní dráhu. Téma je typické: výprava hledající vodu (objevuje se zde Irwing, Myra a dvojčata Paul a Peter) se srazí s otrokáři, které pak pobijí, přičemž osvobodí všechny otroky a dobudou značné kořisti. Inspirace Otrokem na pláních svobody je myslím víc než jasná, koneckonců kolega Daemon toto téma (jež se stalo skutečně pevně zakořeněným klišé) zparodoval neskutečně brutálně v Jonnyho putování za bájným vaultem.
Šerifovi však něco chybělo, a tím něčím byla schopnost používat palné zbraně. Původní záměr byl vypracovat hrdinu, který nebude hned sahat po kvéru (jak tomu obvykle bývá), ovšem ukázalo se, že napsat příběh o až tak neskutečném nemehlu je nejen nesmírně obtížné, ale navíc to vypadá až příliš absurdně a nepřirozeně, takže to ani není vtipné. Šerif se tedy naučil střílet. Kromě toho si uvědomil, že se v jeho okolí vyskytuje krásná, mladá chytrá, atd. dívčina. Což mělo dalekosáhlé důsledky.
Bitva o Junktown ukazuje, že Shady Sands již není jen malou, izolovanou dírou někde na konci světa, ale je ovlivňována svým okolím. Povídka je samozřejmě parodií na Bitvu u New Benda (hlavně zastřelení Zakladatele jsem si užil J ) a na všechny ty válečné film, kde se hrdinové kryjí za plechovou stěnou, kouří doutníky a neopouštějí své pozice a své kamarády už tuplem ne.
Šestý díl, rozdělený kvůli své délce na dvě kapitoly, jsem vlastně nikdy nečetl celý, jelikož mi to přijde jako parádní hovadina. Až mnohem později jsem si uvědomil, že námět, který jsem zvolil, by musel být rozveden na dalších cca 50 stranách, aby čtenář pochopil smysl. Přílišná složitost a snaha o intelektuální humor, nedotažená pointa (skutečný příběh, o který šlo, je zde nakousnut jen pár větičkami), dohromady to způsobilo, že jsem se rozhodl tento příběh časem smazat.
Sedmý příběh, opět rozdělený na dva díly, je ovšem něco zhola jiného. Už si zpětně nevzpomínám, na čem jsem tehdy jel, ale muselo to být hóódně kvalitní zboží. Do života Shady Sands vstupuje Bratrstvo Oceli a rytíř Still Johnson, navíc se opět setkáváme s Myřiným starým známým, Hlavním Záporňákem. Šerif Joe to tentokrát schytal od FEV, takže půlka povídky opouští Ich formu, navíc jsou zde úryvky myšlenek osoby propadající šílenství. Doplněno o technobláboly a nečekaně logické spojitosti to dohromady způsobilo, že jsem si (když jsem to nedávno četl) sám zatleskal.
Osmý příběh, jestli se nepletu, se vracel do dávné minulosti a osvětloval, jak to vlastně bylo s Myrou a jejím ne/přítelem Pershingem. Tenhle díl naštěstí nebyl nikdy zveřejněn, je totiž napsán fakt příšerně.
Devátý, taktéž nezveřejněný příběh, vypráví o všedním životě v Shady Sands, obvzvláště v saloonu Saloon. Kromě toho tam jsou nějaké narážky na JaWa, a buďte rádi, že si to nemůžete přečíst. (Nezveřejněné díly uvádím jen abych vyvrátil pomluvy o své schopnosti - respektive neschopnosti - počítat.)
Desátý díl, Zakladatelův odchod, vypráví zcela nečekaně o Zakladatelově odchodu, jeho posledním hrdinském činu atd. atd. Myra se zde vyrovnává se stíny minulosti, Joe se vyrovnává s…vlastně ne. Nicméně, já se konečně vyrovnal se Zakladatelem a ukončil tak První sérii. Až dosud se příběhy odehrávaly v podstatě v reáliích Falloutu, vystupovaly zde známé postavy a tak podobně, od teď však Joe a jeho parta začali žít skutečně svým vlastním životem a Falloutovské postavy se odebraly do role vedlejších NPC.
Začala druhá série. A začala Velkým podrazem. Ten si ani neškrtne o Shady Sands, zato vesel projede Junktownem a Hubem. K šerifovi Joeovi se přidává šerif Justin Green, další podobný šílenec. Celý příběh je koncipován trochu jako detektivka s rádoby překvapivou zápletkou a krvavým, akčním vyvrcholením. A závěr je až neskutečně romantický :-)
Dvanáctka, Poklad, je takovou variací na romantismus. Opuštěné trosky Vaultu 15, bájný poklad, tma a krysy a tak dále. Svou první velkou roli zde získala Tandi, a v podstatě se tady objevuje půlka Shady Sands. Navíc přibývá fešná zlodějka Aleya, jakýsi protiklad šerifa a Myry. (Znalci nepochybně uhodli, že jsem v době psaní téhle povídky poslouchal Scorpions - Eye II eyE :-) .)
Prokletá třináctka neboli Skok je dalším pokusem. Na dvě stránky jsem vtěsnal děsně zamilovaný (na můj vkus) příběh, no to jsem zvědav, jak na to čtenáři zareagují.
Čtrnácté pořadové číslo je tak trochu inspirováno Star Trekem a zároveň jsem v něm navštívil další žánr, který tady zatím nemáme. Připletou se do toho Gun Runneři, Blades, hektolitry krve a radioaktivní břečky a taky jedná malá (hvězdná?) loď :-)
Když jsem psal patnáctku, měl jsem fakt slušnou depku, a je to poznat. Řekl jsem si, že v těch povídkách je strašně moc mrtvých, a tak jsem šerifovi zakázal zabíjet. Výsledek je však ještě krvavější a brutálnější…
Zatím poslední je šestnáctka, pracovně nazvána Uprchlíci, a ještě teď nechápu, jak jsem mohl napsat něco takového. V podstatě je to jen úvod k dalšímu příběhu, sedmnáctce, která ukončí (možná) druhou sérii.
A to je zatím vše.
