Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

III.Postapokalyptický sraz

Organizátor: chekotay
Místo: Adamov
Datum: 12.4. - 13. 4. 2008
Souřadnice: Přibližně tyto: 49°18'24.239"N, 16°41'35.868"E

Zúčastnili se: Chekotay, Henry Thorne, Necromancker

Reportáž:
Necromanckera jsem potkal v Brně ve vlaku, kde si mi hned postěžoval, že mu všichni komolí přezdívku, takže pokud toto čte, snad ocení, že se snažím udržovat všechna ta c a k pod kontrolou.
Za půl hoďky už jsme seděli v Adamově v hospodě a popíjeli pivo (Černá hora 11°), Nekro pálil jednu od druhé, dokud jsem mu nezabavil tabák, a kecali jsme o minulých srazech a podobně. Dlouho se nic nedělo, až do dveří vstoupil neznámý frajer zcela falloutoidního vzezření. Říká si Henry a čtenáři VŠB povídek ho znají spíš pod jménem bu_ri. Přisedl si a tak jsme splnili zákonnou normu pro minimální účast na srazu. Stále jsme doufali, že dveře rozrazí Bodkin, Yahimir nebo S0f, ale nic. Henryho to dost vzalo, přece jenom jel z České lípy čtyři hodiny, aby potkal v knajpě jen dva borce. No ale takový už je stav českého fallout fandomu, že jsou všici hrozné lemry. Po pár pivech už byli oba mládenci zralí na odchod, takže jsme zmizli, chvíli se motali po Adamově a řešili, jestli poslat dobrovolníka na hlavní stanici, ale pak jsme se na to vykašlali. Správný fallouter trefí dle pip-boye z NCR do Arroya, a ten, kdo netrefí na místo srazu, je stará bačkora a falusoidní bukkanýr. Vyrazili jsme na kratičkou procházku k jeskyním, která nám pohříchu trvala kolem dvou hodin. Část cesty proběhla kvůli radiaci s nasazenými ochrannými pomůckami, takže nám auta uhýbala víc, než je ze zákona nařízeno.
Prošli jsme kolem štol, kde Sověti stavěli továrny na zbraně a pak jsem zahlédl palouček porostlý medvědím česnekem. Hbitě jako žirafa padající po schodech jsem seběhl svah, přelezl přes řeku a sbíral zbožňovanou pochoutku. Nekro i Henry se dívali kriticky, ale po chvilce podezřívavého očichávání usoudili, že teda asi jde o česnek. Na cestě zpátky se Nekrouš vykoupal v řece, protože se zase drze cpal před velitele výpravy (mě). Následoval sprint do kopce a zakrátko jsme již stanuli poblíž jeskyně Josefka, kde jsme jen s vypětím všech sil nezotročili dvě kolemjdoucí dívky.
Po krátké kouřové pauze, kdy se spolu s tabákovým dýmem rozptýlila i naděje, že zpoza zatáčky vyrazí panzerwagen s Persnajem u kormidla a Elis v palpostu jsme zlehka obhlédli jeskyně a vydali se celkem prudký výšlap do kopce. Po asi sto padesáti metrech jsme se rozhodli natočit video radiologického průzkumu jeskyní, ale pak se ukázalo, že vlastní Orlí hnízdo je ještě o padesát metrů dál. Když jsme tam vylezli a protáhli se dírou „dveří“, byli jsme již tak vysílení, že na žádné filmování nezbyly síly.
Začali jsme se zabydlovat. Mládenci šli natahat dříví, já pouklízel. Vyčistili jsme ohniště a Necro rozdělal svým zapalovačem z Číny oheň. V pravý čas, slunce již zapadlo a začalo se ochlazovat! Henry začal opékat špekáčky, Necro chleba, vypracovali jsme seznam, co všechno z naší výstroje pochází od Pesuse (boty, lžíce, toaleťák, karimatka, sůl, stan,...). Pesuse jsme vlastně pomlouvali celý den, už od chvíle, kdy jsme připili na zdraví jeho novorozenému synovi.
Debata se později zvrhla v drsně filozofický směr, když jsme rozebírali Solaris, Warden-2, představu Mastera, kterému se zdařily jeho cíle...v tom se zvuk rozezněly pravidelné údery do bubnu! Okamžitě jsme byli u „okna“ a čučeli do tmy. Zvuky šly od Býčí skály, a tak jsem v rychlosti oba kompaniony seznámil s nálezem obětovaných žen. Rituál, v němž primitivní kmeny vzývaly svá temná božstva, pokračoval...
Já: „Lidi, vezmeme kvéry, Roentgen Rum a jdeme tam!“
Necro: „Já mám bobky, mě ani nehne!“
Henry: „Já taky nikam nejdu!!“
Tou dobou už se o osvětlení našeho tábora staraly dvě láhve Roentgen Rumu, ale na fotkách to není moc vidět, škoda. Konečně jsme vyřešili odvěký problém táboření, kde si lidi ve tmě šlapají po chlastu.
Necro stáhl jednu flašku a byl našrot, naštěstí po chvíli u ohně vystřízlivěl. Představy, že divoši už skončili s bubnováním jen proto, že jdou na nás, byly velmi živé a Henry se co chvíli ohlížel k díře vzadu v jeskyni, zatímco já si hlídal, aby mezi mnou a dveřmi byl stále Nekrouš.
Rozpravy na postapo témata a vyprávění příběhů se pěkně protáhlo, nacistická hodinka přešla ani nevím jak, místo rumu se pilo pivo ve správných postapo lahvích, už snad ani nebylo koho pomlouvat. Také naděje, že ony dvě dívky nebudou moci po setkání s námi spát a tak se vrátí nás vyhledat, se ukázaly býti lichými. I když...spát po setkání s náma asi fakt nemohly.
Henry, který je také Templář – úplný nováček, byl zdroj zajímavých informací hlavně o tom, jak vlastně Vault šílené brahmíny a Templáře VŠB vidí lidi, kteří je znají jenom z Internetu. Bylo to pro mě zvláštní, natolik jsem již v životě fandomu přešel z internetové fáze do fáze „naživo“. Necro šel spát a jak lehl, tak usnul. Henry nám vysvětlil, že spacák je tím víc účinnější, čím méně prádla má osoba uvnitř na sobě, a svlíkl se do spodního. Chvíli jsem s ním ještě mluvil a pak už i on usnul.
Mě byla zima. Fakt klemra. Do studeného spacáku v mrazové kotlině u vchodu se mi od ohněm vyhřátých kamenů (kde mi ovšem kapala voda za krk) nechtělo. Dříví začalo docházet, ale mám temné podezření, že to je proto, že Necro tak přikládal. Když jsem to pak vzal do svých rukou, docela vydrželo.
Držel jsem asi hodinu noční hlídku a pak se na to vybodl, zachumlal se do deky a vlezl do spacáku. Měl jsem na sobě sedm-osm vrstev oblečení, a docela to šlo. :-)
Ráno jsem vstal do mrazivého úsvitu. Sluníčko šplhalo nad kopce, aby už už přelezlo přes obzor a byla klemra jak cyp. Rozfoukal jsem uhlíky, nasbíral dříví, přivítal Slunce a čekal, až vstanou ti dva a půjdem si dolů do jeskyní zastřílet dřív, než se zjeví turisti. Sedmispáči vstali až po třech a půl hodině a další hodinu jim trvalo, než byli jako-tako použitelní. Tímto pozdním vstáváním přišli o jistě komický pohled na hořícího Chekotaye – nějak jsem si nevšiml zbloudilého uhlíku a dlouho se divil, co to tady tak kouří. No aspoň mám pořádnou postapo čepku!
Necro bez ranní cigarety byl jen negramotná oživlá mrtvola. Mezitím jsem udělal ten radiologický průzkum, ale bez filmování – jeskyně byla téměř bez beta záření (0-5 částic za minutu na cm2, u mě v baráku jsem právě naměřil 19).
Ukázalo se, že Henry v průběhu noci opustil svou teorii a pořádně se navlékl. Dokonce i na hlavě měl šátek a přes to shemag :-)
Po snídani...tedy pro mě spíš obědě...proběhl barter. Kolem poledne jsme se konečně zvedli, vyzdobili Orlí hnízdo, uklidili a vypadli. Cesta zpátky po těch kamzičích stezkách byla příšerná, ale lehčí, než předešlého dne. Dole, v jeskynním komplexu, už samozřejmě byla halda lidí, ale náš příchod je pobídl k urychlenému odchodu. Sehráli jsme si scénku „Spojka Bratrstva oceli pronásledovaná dvěma Drancíři se snaží ubránit v jeskyni“, a jen náhodou to neskončilo smrtí obou Drancířů – zhebl jenom Necro, jenž byl líný tahat z báglu broknu, a tak šel proti rychlostřelci s tesákem. Dostal headshot, a hned vzápětí jsem já usadil kulku z DEaglu přímo do Henryho hrudi. Celou dobu jsme se báli, aby na nás z nějaké díry nevyskočil Řepa, bo to bychom měli infarkt. :-D
Po krátkém průzkumu jeskyní a zhodnocení jejich vhodnosti pro nějakou pěknou bitvu jsme pokračovali k Býčí skále a obhlídli si zvenčí tuto národní kulturně přírodní památku.
Cestou zpátky jsme prošli kolem středověké vysoké pece a malého arechoparčíčku ukazujícího zpracování kovu v neolitu.
Po nějaké době jsme dorazili do Adamova, dali si pivo a pak spěchali na vlak. Byl jsem tak utahaný, že jsem nemohl běžet, a tak jsme čekali na příští. Čekání ukrátila sváča a střelba z gunů. Pak jel vlak Henrymu, a málem mu ujel.
S Necroušem jsme dojeli do Brna, kde mu hned jel rychlík do OVy, tak snad ho stihl...

Pomlouvali jsme:
Arkantos, Behemot, Benny, Bodkin, Balgor, Bratr oceli, Crowley, Daemon, Erina, Factor, Fetařina, Habík, Hamster, Harlej, Hollas, Chorché, Javor, Ještěr, Justin, Kaali, Linot, Livjatán, Lišák, Ondrech, Pesus a jeho synové, Reinar, Reziel, Řepa, Stingi, Státní hygienická inspekce, Saruman, Sarumanova kočka, Šimek, švábi, špína, TODhunter, Thiefové (oba), Tommy SWINE, Tommz, Wulfik, Yahimir, Zax i ten chlápek nalevo.

Shrnutí: Bohužel jsme byli jen tři, to je zlé, o něčem to svědčí. Na druhou stranu jsem rád, že Nekrouš a Henry neváhali a jeli ty čtyři hodiny, snad jsem je tímhle srazem nezklamal. Pro mě to bylo perfektní – když jsme u ohně připíjeli světélkujícím pitím, bavili se o bojích Bratrstva s mutanty, jedli z psí konzervy...no prostě palba! :-) Taková řádná, plnotučná akce mi už dlouho chyběla, je to jako po roce karbanátků ochutnat krvavý steak.
Henry slíbil udělat průzkum v Ralsku a na podzim tam svolat IV. PAS.
A já se již nyní těším na Nukleární úder 08! :-)

Bohajeho, a snad nikdy nezapomenu, jak jsme šli kolem jakéhosi pionýrského tábora v gasmaskách, s kvérama a měřili tam radiaci Very Happy
- CZE -