Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Report od Řepy: Fallout LARP 6 - New Reno z pohledu klanu Salvatorů Ve dnech 12.-14.9.2008 se kousek od Mimoně konal v pořadí již 6. Fallout LARP, který opouštěl tradiční motiv Slavers&Raiders vs. Nomads, a tentokráte se zaměřil na "Největší malé město na světě" - New Reno. Mafiánské rodiny, město tisíce hříchů, reálie z Fallouta 2, grandiózní přípravy organizátorů a absťák všech účastníků předchozích ročníků sliboval pořádnou porci zábavy. Jelikož jsem se Fallout Larpu účastnil poprvé, výsledná akce mne naprosto uchvátila a bavila až do nedělního odpoledne, kdy jsem akci opouštěl. O své zážitky, okořeněné nezbytnou dávkou sebechvály a superlativů, se s vámi hodlám podělit. V prvé řadě musím zmínit lokalitu a přípravy před akcí. Organizátoři nenechávali nic náhodě a na stránky o akci umístili několik tun dokumentů s pravidly, popisem cesty, kostýmními doporučeními a dalšími užitečnostmi. Místo konání se nacházelo 4 km od městečka Mimoň, v prostorách bývalých kasáren, kde bývali ustájeni sovětští "zachvatčiky". Jednalo se o malou ulici, obklopenou patrovými baráky. Lépe snad místo zvolit nešlo, byla to hotová "Ulice pannen". Orgové si dali tu práci a všechny herní místnosti vyklidili, poté vyzdobili do postapo stylu. Na hráče čekalo několik obchodů, hospoda, kasíno, policejní stanice, kostel a každý z mafiánských klanů měl k dispozici svůj příbytek a místnost na spaní. Mafiánské rodiny byly čtyři - Bishopové, Mordinové, Salvátoři a Wrightové, hlavou (donem, tzn. kmotrem) každého byl někdo z organizátorů. V bordelu se nacházela slečna Kitty s pomocnicí (a nezbytným nástrojem, zvaným "orgasmítko", kdo vyzkoušel, stále se vracel ^_^), v lékárně číhal Renesco, se svými stylovými brýlemi a batohem plným stimpaků, v dílně měl čekat technik T-Ray, leč nacházel se většinou mimo, a to v hospodě, kde si hráči za zátky mohli koupit skutečné pivo a utopence, popřípadě jinou poživatinu. Kdo chtěl, mohl zkusit štěstí v kasínu, avšak to záhy uzavřela všudypřítomná policie, přičemž neopomněli zastřelit krupiéra. Ti, kteří již byli psychicky na dně mohli využít služeb bláznivého lapiducha MacRaymonda a jeho neortodoxních životabudičů, či mohli zavítat do kostela otce Tullyho, který byl věrný své falloutí předloze a jeho kázání (a návštěvy hospody či bordelu) vyvolávaly nejeden úsměv na tváři. Tuto peleš lotrovskou se snažil řídit starosta, reprezentovaný hlavním organizátorem Asanem, a k tomu využíval služeb policie (zkorumpované a mocně vyzbrojené), v čele s šerifem, který měl velké plány... K policii musím říci, že se jednalo o veterány z předchozích akcí, a jejich výstroj a výzbroj byla špičková. Přestože měli spíše úlohu CPček, dávali všem hráčům pěkně zabrat a nejeden "nepřemožitelný" borec zakončil zběsilou jízdu Renem v šatlavě, pokud přežil zatýkání... Většina hráčů dorazila již v pátek a zaujala své místo v rodině, a někteří, jako já, byli z důvodu nevyváženosti sil přiřazeni jinam. Počáteční naštvání se během hry změnilo ve škodolibou, tedy čistou radost, neboť klan Salvátorů byl roztomilým machiavellistickým spolkem technokratů, a po jejich boku jsem zažil nádhernou akci plnou překvapení a zvratů. V sobotu v devět vše vypuklo. Rozběhly se první úkoly, ekonomika se rozjela (a skutečně fungovala), hráči pobíhali mezi CPčky, sháněli informace, pletichařili, upláceli, blbli... Našemu klanu se povedlo mezi prvními získat destilační kolonu a začali jsme vyrábět jet. Díky informacím jsme se doslechli o staré laboratoři (či základně), do níž jsme se nakonec pomocí trhavin dostali, a k naší radosti byla plná technologií. Vyplenili jsme co se dalo, ale zarazily nás nerozbitné dveře s kódem, který mohl rozluštit jen T-Ray, a vyrazili na pomoc Wrightům, kteří narazili na párače. Avšak Wrightovic rodinka se ukázala jako zatraceně silná, a párače přemohli i bez naší asistence. Ve městě jsme nepotřebné věci prodali, technika zaúkolovali a jali se korumpovat policii. Ti se s radostí nechávali uplácet zátkami, za což nám tolerovali občasné prohřešky. Mezitím jedna z našich "pracovnic" v bordelu porodila, a s děckem jsme si užili takové švandy... zvlášť při určování otcovství. Nakonec jsme dospěli k názoru, že otcem je město (každý si to odmakal ^_^), chlapec tedy dostal jméno Reno. Po nějaké době za námi dorazil šerif, že prý by potřeboval od Salvátorů službičku - zlikvidovat karavanu, vezoucí do města drogy. Odměna byla královská, a my jsme měli v plánu zboží zabavit a potají prodat, tudíž by se nám úkol dvojnásob vyplatil. Naše přepadové komando vyrazilo za úkolem, leč na našem místě již čekali Mordinové, ukrytí v křoví podél cesty. Jelikož jsme šli obloukem, vpadli jsme jim do zad a... a začli se domlouvat - přeci jen jich bylo víc. Po krátké diskuzi jsme si rozdělili podíl z karavany na půl, i když jsme začali mít obavy, zda na nás neušil šerif boudu. Když karavana dorazila, pobili jsme všechny a prohledali zboží. Ti nebožáci táhli jen odpadky, nic co by se dalo směnit za víčka. Pročesali jsme okolí, zda-li se na nás nic nechystá, avšak nikdo na nás nečíhal. Stále pod vlivem paranoické opatrnosti, zašli jsme s Mordinovci pro odměnu, a ejhle - dostali jsme vše, co bylo slíbeno! Překvapení a spokojení odešli jsme tvořit zločin ve městě. Když technik dokončil práci na dekodéru, vyrazili jsme podruhé na loupežnou výpravu. Jenže ouha! Za námi se vydali Wrightové a vtrhli za námi do bunkru. Dlouho jsme se bitkařili, leč početní převaha rozhodla a náš klan byl rozprášen. Pach krve a zvuk boje přilákal agresivní Mordinovce, kteří zavětřili snadnou kořist. Vrhli se na Wrighty v domění, že je po předchozí bitvě snadno pobijí. Wrighti se ale ukázali být mazanými bojovníky - ukryli se v největší temnotě a nejhlouběji ukryté místnosti bunkru, odkud jejich odstřelovač postupně likvidoval Mordinovce, stojící ve světle vchodu. Život v Renu je krutý... Jakmile se rodina Salvátorů zmátořila, začali jsme opět škodit a intrikařit. Intriky - to byla asi největší a nejzábavnější část celého Fallout Larpu. Pletichařil každý s každým, často se šlo přes mrtvoly, (nejčastěji Julesovu). Jules byl městský práskač, donašeč, žebrák, povaleč a podrazák, jenže věděl na všechny, tudíž jej uplácel každý, kdo chtěl něco vědět. Mě se podařilo nebohého Julese pozvat na skleničku k Renescovi, ale místo Rentgen rumu dostal drogu, kterou sám lékárníkovi dohodil. Chudák se pak musel pět minut řehtat, než umřel. Přiběhnuvší čumilové se zasmáli na jeho účet, poté byla jeho mrtvola odtažena do kopřiv, kde se o ní postarali floateři (ještě jednou se ti Julesi omlouvám, nebylo to osobní, já ty víčka vážně potřeboval ^_^; ). K večeru se pak kousek za Renem odehrála veliká bitva o podloudnou výrobnu alkoholu. Salvátoři a Wrightové jí bránili před Bishopovci a Mordinovci, které posílili zamaskovaní policisté. Byla to krutá řež, často se stávalo, že to někdo koupil od spolubojovníka (včetně mě, auchich ouvej). V husté trávě se dalo snadno ukrývat, a tak se bitva protáhla. Nakonec zvítězili Mordinové, Bishopové a policisté, ačkoli poslední mrtví byli z klanu Bishopů, když je sejmuli do zad jejich spolubojovníci. Zakrátko po bitvě měl starosta projev k občanům New Rena. Naivně vyprávěl, jak jsou všichni čestní a poctiví, a my se náramně bavili. Pak ale třeskla rána a starosta se mrtev skácel k zemi se zkrvavenou košilí. Byli jsme rozehnáni, policie se chovala jak sršni, kterým někdo zvětšuje vchod do hnízda klackem. Starostova mrtvola ještě nestačila vychladnout, když tu šerif svolal město a jal se chopit moci. Zavedl restrikce vůči občanům, zvýšil pravomoci policii, a hodlal si došlápnout na rodiny. Tímhle šlápnul do celého hnízda kuřích ok! Začlo zatýkání, hospodskou popravili, jelikož nesouhlasila s policejními metodami, mnoho členů naší i ostatních rodin se střídalo v base (nebo byli na místě popraveni). A jak to tak bývá, když někdo škodí obchodu, je na čase jej uklidit... Ve městě se začalo formovat povstání. V noci se potají sešli zástupci rodin v kostele, kde se účastnili spiklenecké mše - mimochodem dostat se tam bylo dobrodružství jak fík. Nejprve mne jeden spolubojovník postříkal náplní fosforskující trubičky, neboť podobnou nehodu předtím spáchali v bordelu a to svinstvo zaneřádilo celou místnost, včetně osazenstva. No, když se máte plížit tmou a vypadáte jako mutovaná světluška... Nakonec jsem v čistých hadrech se svými spolubojovníky dorazil, prošli jsme Renem nikým nespatřeni. Mše byla hodně emotivní, a člověku vpravila oheň do žil. Větší vzrůšo ale byli policisté, kteří pak pár lidí na odchodu pochytali. Rodiny na oplátku občas vyslaly někoho, aby po "ochráncích" pořádku střílel, skryt v noční temnotě. Mezitím se donové (kmotři) všech rodin dohodli, a my dostali čas na řádění po městě. V hospodě se uspořádalo bujaré veselí, s pitím zadarmo, pokud jste zakřičeli do noci něco neslušného na šerifa a jeho poskoky. A k tomu se uspořádaly večerní soutěže - silácká, a skok o zeď. Silácká byl zápas, kdy se soupeři chytli jednou rukou a snažili se jeden druhého vyvést z rovnováhy. Nějakým podivným řízením osudu jsem to vyhrál, i když jsem v jednom zápase vyhodil Mac Raymondovi rameno, za což se mu znovu (asi po sté) omlouvám (naštěstí si ho nahodil zpátky). Ale skutečným vrcholem večera byl skok o zeď - šlo o to se rozběhnout proti zdi a skočit do ní. Účastníci to brali moc na lehkou váhu, krom vítěze - Henryho Thorna. Ten se s kamikaze stylem po hlavě rozběhl a kdo neviděl, neuvěří... Šlupka to byla taková, že Henry odletěl dva metry zpět a barák se zaklepal v základech. A při vyhlašování výsledků to udělal znovu! Za tento čin si vysloužil perk "Ten, který se rozbíhá hlavou proti zdi", zkráceně "kokot". A šli jsme to zapít... Zábavu nám překazil příchod policistů, kteří lidi v baru rozehnali (ale pak se stejně vrátili), a mou maličkost zatkli za karban. Vykrucování nepomohlo a já šel bručet. Útěchou mi bylo to, že se po mých věznitelech střílelo, a že jsem ve vězení počmáral zeď. Po propuštění jsem zavítal zpět do rodinného kruhu. Sěděli a kecali jsme, občas někdo něco popil, konverzovalo se na různá témata (a koťat je pořád dost, Purgere). Ráno nás vytáhlo ze spacáku odporným chladem, navíc jsme zaspali, takže to bylo trochu kvapné. Pilovaly se poslední plány, a pak se šlo na pohřeb starosty. A jelikož se měla účastnit i policie, rozhodli jsme se jich co nejvíc zlikvidovat. Pohřebním průvodem se šířila tichá pošta, každý měl nějakou tu hračku v kapse (nebo pod kabátem). Pohřeb se uskutečnil v bunkru za New Renem, a proběhl více méně v poklidu. Ale při odchodu začlo maso. Poslední policejní opozdilec byl rozřezán a jeho kolegové (včetně roztomilé šerifovy zástupkyně) byli brutálně zmasakrováni v chodbě, když mu šli na pomoc. Během bitvy se Mordinům podařilo z hrobu ukrást starostovu hlavu, neboť ta byla potřebná k odblokování sítnicového scanneru do šerifovy kanceláře. Ve městě pak jednoho policistu zabili a sebrali mu čipovou kartu, bez níž nebylo možné se dostat na policejní stanici. A pak Mordinové naběhli k policistům a proradného šerifa sejmuli. Tím hra skončila, všichni se shromáždili k vyhodnocení. Děkovalo se organizátorům, CPčkům i hráčům, každý sklidil mohutný potlesk. Byli odměněni všichni, kdož s něčím pomohli či se vyznamenali při hře. Odměnami byly sklenice s chilli papričkami, různé bylinné směsi a vůbec věci, které by žádný rozumný člověk do úst nevzal (i když banánové čipsy s paprikou docela ušly). Nakonec jsme učinili pár společných fotek a nastalo hromadné balení a uklízení. Ještě pár hodin po akci jsme na místě konání seděli, kecali a blbli. A pak jsme i my vyrazili domů... Suma sumárum, Fallout Larp 6 byl nádhernou, vymakanou akcí, která nadchla a potěšila nejedno postapokalypticky bušící srdíčko. Organizátoři, díky Vám, za ty nervy to stálo! |
