Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Astro: Fallout 3: Second Age

4. červenec 2273

V průběhu roku,který následoval po napadení Vault City se změnilo v severní a jižní Kalifornii hodně věcí.Enkláva se stáhla do poměrně úzkého okruhu okolo své centrály
v San Diegu.Obsadila L.A. Boneyard a jediné větší výpady na sever byli obnovení Navara
a zbudování základny v zamořeném Arroyu a zdálo se,že její původní záměr zamořit svět virem F.E.V. se rozpadl.
Bratrstvo Oceli,které mimo jiné mělo v zajetí generála Astra přerušilo kontakt s okolním světem úplně vyjma hlídkování kolem bunkrů.
Stále častěji bývali spatřeny skupiny supermutantů,které mířili kamsi na východ.
Poté co ve Vault City zemřel muž známí jako Vyvolený a lovec odměn a nájezdník Marduk se zbytek skupiny tvořený čtyřmi muži a psem vydal do NCR varovat tamnější vládu.Byli,ale striktně odmítnuti a jejich cesty zamířili dále na jih…

Uvnitř bunku v Lost Hills nastoupil jeden voják oblečený v power armouru do výtahu a zmáčkl tlačítko značící,že hodlá sjet do čtvrtého spodního podlaží.
Díval se do stropu a houpal se na špičkách,což bylo v této zbroji poněkud divné.
V ruce měl jakýsi formulář na který občas hodil letmý pohled.
Zdál se nervózní a poněkud nejistý,jakoby byl první den ve službě.

Výtah se zastavil a dveře se otevřeli.Voják vystoupil ven a nejistým krokem se rozpohyboval směrem k celám.Během cesty se rozhlížel kolem a pohledy ostatních strážných mu připadaly podezíravé.Pomalím krokem došel k člověku v róbě,který seděl za jednoduchým kancelářským stolem.
,,Přišel jsem si pro jednoho vězně.Mám tady příkaz k přesunutí."řekl a položil před úředníka formulář.
,,Ano vězeň číslo 117,toho tady máme,"řekl úředník a dlouze pohlédl na formulář,,zdá se to v pořádku,tady máte klíč.Je v cele číslo šest."
Voják mlčky chňapl po klíči a odešel k celám kde stál voják v power armouru s masivním rotačním kulometem,který se zdál v těchto prostorách nepraktický.
,,Předložte váš klíč."řekl ostrým hlasem strážný.
Voják vztyčil ruku s klíčem.
,,V pořádku,"řekl strážný,,můžete projít."
Voják se nervózně rozhlédl a pomalu se začal pohybovat vpřed.
Před ním se táhlá asi deset metrů dlouhá chodba s asi dvěma odbočkami ,které se větvily do mnoha směrů.
Cela číslo šest byla hned na začátku,takže voják nemusel dlouho hledat.

Cely byly tvořeny místností velkou asi 3 x 2 metry a uzavřeny masivními ocelovými dveřmi s malým okýnkem a číslem napsaným žlutou barvou.
Voják zasunul velký klíč do zámku a třikrát otočil směrem doleva,chytnul masivní madlo a zatáhl.
Uvnitř seděl na tvrdé posteli vysoký muž oděný do jakési šedivé zašpiněné tuniky.
Měl vyholenou hlavu a ostré obličejové rysy.Levou polovinu obličeje měl z jedné třetiny znetvořenou a chybělo mu oko.Na pravé půlce obličeje měl dlouhou jizvu.Nejvíc do očí bijící bylo ovšem že mu chyběla levá paže.
Díval se do země a na vojáka vůbec nepohlédl.Chvíli před ním stál a nehýbal se.Jakoby nevěřil svým očím.Potom ovšem promluvil:
,,Mám tu rozkaz k vašemu přesunutí.Prosím vstaňte."
Muž se podíval vojákovi do tváře a řekl:
,,To už bude tento rok podruhé…ale mě už to nevadí.Horší než tady to nikde nebude."řekl a postavil se.
Voják jen mlčky stál.
,,Tak už mě sakra nasaď pouta.Jakejkoliv tvůj "bratr" by mě srazil k zemi a odtáhl ven po zemi."řekl vězeň.
Voják si sáhl k pasu a sundal od něj masivní železná pouta,která vzápětí muži nasadil na ruce.
,,Pojďte."řekl striktně voják a chytil muže za šaty(pozn. pouta se dala připnout i na zbytek z chybějící paže).
,,Vypadáš na to,že seš první den v práci..(smích)..radím ti vykašli se na to,protože za pár let bude konec."odvětil na to vězeň.
,,Jak to myslíte,že bude konec?"
,,Řekněme,že se o to sám postarám."řekl vězeň a propukl v bláznivý smích,který budil pozornost osazenstva tohoto podláží,když jej voják vedl k výtahu.
Raději proto přidal do kroku.
,,Říkám…všichni nakonec doplatí na svoje chyby"řekl vězeň a dveře výtahu se zavřeli…

,,Pane jsme již blízko?"
,,Asi ano,už si nevzpomínám…Je to hodně dlouho,ale pokud ano poznáme to a kvůli tomu co jsme před chvílí zabili to vypadá,že ano."
Takto spolu rozmlouvaly dvě postavy na vrcholku kopce.Jedna z těchto postav byla průměrného vzrůstu,zřejmě voják,oblečený v kevlarovém brnění s laserovou puškou na zádech.
Druhá postava byla téměř tři metry vysoká,mírně shrbená oděná v hnědošedé kutně s kápí.
Byl to Frank Horrigan a chtěl se pomstít.
Pod kopcem bylo menší tábořiště a uprostřed něj plápolal oheň a slunce pomalu padalo za obzor a na pustinu se snášela tma a smečky divokých psů v dáli vily na měsíc.
Frank Horrigan a jím ustanovený náhradní velitel scházeli po pěšině z kopce dolů do tábořiště.Horrigan byl velice respektovaný jelikož dezerce se trestala smrtí a nikdo se neopovažoval mu odporovat.
,,Odtáhněte tu bestii pryč než začne hnít,brzy za úsvitu budeme pokračovat,už jsme blízko."křičel Horrigan už zdálky.
Hned nato pět žoldnéřů vstalo a jalo se odtáhnou odpornou chlupatou bestii dál do pouště.
Frank Horrigan se posadil k ohništi a díval se do ohně.Plameny se zrcadlily v plastikovém štítku,který měl na očích a on přemýšlel o věcech na které nikdo nezná odpověď.Jím stanovený náhradní velitel se posadil k němu a z notnou dávkou strachu mu položil otázku:
,,Říkal jste,že jste byl znovu obnoven nebo zregenerován,jak k tomu došlo?"
,,Potom co jeden mutant vyhodil ropnou plošinu Enclave do povětří,jeden dezertér,který šel s ním popadl moji hlavu nebo ruku,vůbec nevím proč a jestli vůbec,protože já si nic nepamatuji,byl jsem mrtvý,a potom nastoupil na tanker kterým ten mutant přijel a odjel spolu s ním.Těch vojáků bylo víc,teď myslím těch,kteří se zachránili.Bylo mezi nimi i pár vědců.
Ti se potom nějak shledali a odešli směrem do San Diega,kde byla stará základna s jakousi technologií,která dokáže odnovit mrtvé tkáně a vytvořit toho člověka znovu.A tak se stalo,že technologii znovuobnovili a já společně s jejich milovaným prezidentem jsem byl zregenerován.Znovu jsem tak posloužil jako pokusné zvíře a byl jsem stvořen v téhle podobě.
U prezidenta se ovšem něco pokazilo a stal se z něj strašlivý mutant.Zešílel a začal si říkat Velitel,zřejmě podle jakéhosi mutanta,který si říkal Vůdce.Já mu přísahal věrnost a pracoval jsem pro něj.Neuvěřitelně rychle byla vybudována v San Diegu obrovská báze.Dlouho poté jsem ale zklamal a teď zato vyvraždím ty co za to mohou."
Náhradní velitel sklonil tvář a přemýšlel.Ještě nikdy svého vůdce neslyšel mluvit tak dlouho a procítěně.
Horrigan se krátce nato zvedl a odešel do pouště…

V potemnělé místnosti ve velké budově nacházející se na jižním okraji města NCR stál menší muž s prošedivělými vlasy oblečený v pěkném oblečení.Hleděl proti oknu a sledoval západ slunce.Na očích měl tmavé brýle,které měli bránit ostatním,aby mu pohlédli do očí.
Náhle ticho v místnosti prorazilo skřípnutí dveří.
,,Je tady."řekl jakýsi úředník a nahlédl do místnosti.
,,Řekněte mu ať jde dál."řekl muž a roztržitě se posadilo za stůl s řadou rozházených papírů.
Dveře se zavřeli,aby se zase otevřeli a do místnosti mohl vstoupit onen člověk.Byl průměrně vysoký,oblečený v tmavém kabátě,tmavých kalhotách a taky vysokých okovaných botách.Na očích měl sluneční brýle,které se k jeho šedivým vlasům a vousům moc nehodilo.
,,Promiňte mohl byste mi zopakovat své jméno?"zeptal se muž sedící za stolem.
,,Jsem generál Colleary a myslím si,že vám nebudu muset opakovat ke které organizaci patřím."
,,To opravdu nemusíte,ale já si nemyslím,že tohle jednání má nějaký smysl.Z pozice prezidenta New California Republic vaše požadavky musím odmítat."
,,Neřekl bych,že je to dobrý nápad.My chceme pouze moci využívat cesty v horách hlídané vašimi jednotkami,a taky dostávat od vás zbraňové injekce.Na oplátku toho vás při případné invazi na sever budeme ignorovat."
,,Vy jste se asi pomátl!Vy se s námi počtem jednotek a vybavením nemůžete vůbec rovnat!
Asi pře osmi měsíci tu byli jacísi čtyři muži s tím,že nás chtějí varovat a případně pomoci při vašem útoku!"
,,Jak tedy chcete."řekl s klidem generál Colleary a odešel.
Prezident NCR vstal od stolu a znovu odešel k oknu.Bezradně se díval ven z okna a o něčem přemýšlel.Zdálo se,že po poměrně klidném roce se chystají další výboje Enklávy.
Prezidentovy bylo jasné,že pokud rychle nebude zakročeno celá Kalifornie a ostatní státy jako Nevada,Oregon a jiné,ale prezident cítil zároveň strach z Collearyho a jeho nadřízených jenže adrenalin udělal svoje.
Prezident došel ke stolu a z přihrádky vytáhl pistoli Desert Eagle 0.50 a rychlým krokem zamířil ven z místnosti,aby generála dohonil.
Colleary stál na náměstí před budovou se třemi vojáky Enklávy pod bedlivým sledováním policistů ozbrojených brokovnicemi pancor jackhammer(policie dosud nebyla přezbrojena).
Náhle prezident přikráčel na náměstí a postavil se generálovi za záda.
,,Pozdravuj v pekle ty hajzle!"zařval a prostřelil Collearymu hlavu.
Enklávané,kteří byli stále ohromeni tímto činem zareagovali pomaleji než policisté,kteří tohle brali jako přímí rozkaz.
A tak tři těžce ozbrojení vojáci podlehli přívalu dvaceti policistů a byli doslova ustříleni k smrti s pouze minimálními ztrátami na straně NCR.
A tak se smrtí generála Collearyho a tří neznámých vojínů začala válka NCR proti Enklávě…