Na základně probíhala plná mobilizace. Prakticky hned po mým hlášení rada starších rozhodla, že teď je ta správná chvíle pro útok a vyhlásili mobilizaci i na všech základnách poblíž. Do večera měli být všichni připravení na ráno byl nařízenej odjezd. Po podání hlášení sem se vydal do skladu vrátit noktovizory a tlumiče, zase mě donutili podepsat spoustu papírů o tom, že když najdou ňákou závadu tak budu platit pokutu.Dal sem si dlouhou a příjemnou sprchu a vydal se do jídelny. "Přijeli sme akorát na snídani." Řekl Parker a zazubil se. Přidsedl sem k našemu stolu a pustil se do jídla. "Po snídani poberem ty věci co máme z průzkumu a pudem je prodat do skladů" A to sme taky udělali.
Hodilo nám to každýmu 1600.

Brett si dal ty prachy stranou, šetří si na Vindicator.
Monika koupila ňáký krámy do lékárny a náboje navíc do Dragunova.
Parker šel do skladiště těch všelijakejch elektronickejch krámů a koupil si něco o čem sme nikdo nevěděli co to je. Tvářil se jako děcko který dostalo novou hračku. "Co to je?" Zeptal se Brett
"Tak to nemám páru kdybych to věděl nebyla by s tim žádná sranda." Odvětil Parker a zase se zazubil.
Crys si nakoupila spousty nábojů přes příděl, když se šlo do bitvy dělala to vždycky a většinou se taky vracela bez jedinýho náboje.
No a já sem k tomu něco přihodil a chtěl sem si koupit ten noktovizor, ale skladovací důstojník mi oznámil že delta6 dovezla ze své mise celou bednu granátů který by se šikly do granátometu na mé M4ce tomu sem neodolal a 10 sem si jich koupil, byl k nim jako bonus skvělej pás s kapsama přesně o rozměrech granátu.

Pokud šlo o naši skupinu všechno ostatní bylo připraveno od mise ze které sme se právě vrátili, takže sme měli celej den voraz a zatímco ostatní stály fronty u skladů, kontrolovali auta i výzbroj a někteří dokonce honem rychle vymýšleli ňákou nemoc kvuli které by je nepustili do bitvy a kterou tak záhadně zničeho nic dostali, my sedíme v baru, popíjíme pivo a psychycky se připravujeme na tu bitvu.

"Nájezdníci nejsou uplně blbí jestli se ti dva vrátili, nebo našli tu hlídku bez dvou členů dali si dohromady dvě a dvě bude jim jasný, že s tím jak na tom teď sou na ně okamžitě zaútočíme budou na nás připravení" Řekl Parker. "To sice jo ale nás bude víc, sme asi tak stokrát líp vybavení, teda aspoň paladini, a navíc víme přesně co tam mají." Oponovala Crys. "Stejně by mě zajímalo pročten bunkr staví na severu když my můžem zaútočit akorát z jihu." Přidal k hovoru Brett.Takle sme se bavili skoro celej den. Večerka byla brzo aby byli na zítra všichni plní sil.

Stejně jako vždycky před odjezdem sem si ráno dal sprchu, oholil se a zkontroloval výzbroj, připínám si pás s granátama a odcházím do garáží. Naše skupina byla v garážích a tím pádem i ve výtahu na povrch první, nahoře zatím stál jen Hummer generála Traneka - velitele operace a jeho zástupce paladina Jonanna. Z velení Traneka sem měl trochu strach měl sice spoustu zkušeností z bitev ( jinak by nebyl generál ) ale teď na starý kolena žije ve snu, tím snem je to že zlatá éra bratrstva ještě před Enklávou kdy mělo bratrstvo dost lidí, nemuseli nabírat dobrovolníky z pustina stejně bylo největší mocností v Americe které se nikdo nemohl postavit ještě neskončila, jenže teď je nás málo strašně málo, ostatně kdyby nás nebylo tak málo nepředstavovali by ti nájezdníci na severu žádnej problém, smetli bysme je jediným velkým útokem. Byl bych radši kdyby celé akci velel Jonann to byl správnej chlap, prošel sem pár bitev kterých se účastnil nebo ve kterých velel, ten v žádným snu nežije.

Do hodiny byla veškerá vojenská síla našeho bunkru na povrchu, byla tu skoro stovka vojáků.
Tranek zavelel k odjezdu. Na severní základně na nás čekalo dalších asi 250 mužů a žen ve zbrani. Dohromady nás bylo skoro 350 a z tohodle množství bylo jen 26 paladinů v energozbrojích, tak to teď vypadá v bratrstvu.

Jelo se dál do dvou dní sme měli dorazit k základně u Shady. Během cesty sme neměly žádný potíže, byla nás velká síla a malý hlídky nájezdníků se nás báli. Jenom druhej den hned z rána nás přepadla jedna větší skupina, bylo jich kolem padesáti před útokem sme je nespočítali a po něm to šlo těžko, vetšina jich byla rozmetaná na kusy. Během toho přepadní na naší straně nikdo nepadl, jen pár lehkých zranění a možná jeden, dva čistýc průstřely který se brzo zahojí.
Jediná další událost ne cesrě byla to, že Tranek dostal inkfart a umřel, ne že bych mu ňák zvlášť přál aby umřel ale docela sem si oddechl protože velení akce přebral Jonann, jenom škoda těch čtyřech paladinů kteří ho teď vezou zpátky do bunkru na důstojnej pohřeb v bitvě každej paladin vydá aspoň za deset nájezdníků.

Po příjezdu k té základně sem to tam stěží poznával bunkr na severu byl dokončenej, ale to nám nemuselo dělat starosti, byl by jim něco platnej leda že bysme útočili z opačné strany, ale až to tu zabereme bude se hodit. Horší bylo že na jihu je spousta zákopů a dokonce ňáký zdi z vraků takže motorizovanej útok neměl šanci, todle bude bitva pěchoty a to se mi líbilo mnohem míň než to co sem očekával, teda to že tam najedem ve vozidlech a roztřílíme pár pěšáků.
Jonann dal dohromady následující plán, ve skalách kolem budou rozmístění snajpři a celej jeden den budem jenom vostřelovat ty co vystrčí hlavu, potom v noci když budou jak očekáváme všichni kromě posílených hlídek spát vystřelíme světlice, aby sme dobře viděli a pudem na zteč za stálýho krytí snajprů.
Byl to dobrej plán, za danejch podmínek asi nešlo dát dohromady lepší, aspoň mě žádnej nenapadal. Myslím si že Tranek by nás nahnal hned po příjezdu do útoku za bílýho dne, ale to už je teď jedno.

Bylo asi deset ráno a nikdo kromě snajprů neměl nic na práci, posedávali sme ve stínech a za občasnýho hluku výstřelu si navzájem vykládali s vojákama z jinejch bunkrů historky z různejch bojů a misí.
Den ubíhal celkem v pohodě ale večer se začalo rozlívat téměř hmatatelný ticho, bitva se blížila a nikomu se teď nechtělo bavit o jinejch, předtím se všichni bavili o slavnejch vítězstvích. Teď přemýšleli
o těch prohranejch bitvách ve kterých umírali jejich kamarádi a modlili se aby tahle patřila k těm vítězným. Výstřely snajprů taky utichaly nájezdníci si už dávali pozor a nevystrkovali hlavy.
Byla už sice tma ale bylo sotva po setmění, útok byl naplánovanej asi kolem třetí ráno, jestli nájezdníci spí celou noc tak je to jedno stejně zaútočíme s překvapením, ale jestli na nás čekaj tak už budou pěkně unavený a to by nám hrálo do karet. Na naší straně se postavily hlídky a šlo se spát. Ve dvě ráno začali hlídky všechny obcházet a budit.Nastala ta chvíle před bitvou každej, snad kromě paladinů v powerarmorech kterejm tady vpodstatě nic nemohlo ublížit, přemýšlel jestli dneska v noci umře a já taky. Nakonec sem si řek, že jestli dneska chcípnu tak jich určitě pár vezmu sebou, nabil sem granátomet a zapnul kolimátor.

Světlice vyletěly k nebi a po pláni kolem základny se rozlilo jasný bílý světlo.

Všichni se s křikem rozběhli na nájezdnický opevnění a zákopy. Jenom paladini nekřičeli ti pomalu pochodovali se svýma gatlingama, ňákým záhadným způsobem ovšem byli pořád v první řadě i když ostatní běželi.
První řada už byla skoro u prvních zákopů, nebyly tak hluboký aby se vnich mohl někdo pořádně schoat byly to jenom narychlo vykopaný díry abychom na ně nemohli vozidlama.
Nájezdíci začali vybíhat ze svejch úkrytů a to byla celkem solidní chyba, ve skalách byla pořád spousta snajprů, rychle si to však uvědomili a začali zalízat kam to šlo a pálili po nás.
Všichni v první řadě se zastavili a za náma i ostatní, začli sme se krýt v dírách a opětovali sme palbu. Z mé M4ky vylítl granát a zasáhl malou boudu z jejíchž oken blýskaly výstřely, bouda se rozlítla na všechny strany, to se mi líbilo, našel sem si díru na schování a nabil další granát.
Všichni byli zalezlí a pálili. Jediní kdo stáli uprostřed pole byli roztroušení paladini, protože těm tady nemohlo vpodstatě nic ublížit a pak ještě Crys protože ta se v bojích dostávala do stavu šílenství, stála a pálila z P90ky na všechny strany kde se hnulo něco bez znaku bratrstva, oči jí svítili stejně jako všechy náboje co lítaly z její hlavně. Teď už se nedivím že utratila 1600 za náboje má samý s uranovou příměsí. Jestli ji nesejmou tak určitě dostane metál.
Vedle mě v díře byl Brett. "Todle miluju" řekl jen a pálil dál, já se k němu přidal. Brett občas hodil granát, ale já ty svý šetřil mám jich jen devět a sou děsně drahý.
Přišel rozkaz na zastavení palby, bylo skoro ticho, na druhé straně jich asi moc nezbylo. Jen semtam se ozvalo zarachocení dávky, nejspíš vystřelené naslepo.

Teď přišla poslední část bitvy střílet spousty nábojů viceméně naslepo z díry už nemělo cenu, bylo moc málo cílů. Nyní musíme prolízt celou tu základnu a najít ty poslední zalezlý krysy.

Vylízám z díry a du dopředu stejně jako ostatní. Slyším další zaštěkání samopalu. Dívám se odkud vyšlo a naráz jako by bylo všechno zpomalený, vidím toho nájezdníka co střílel. Hlavně ale vidím tři kulky co vylítly z jeho hlavně a je mi jasný že letí přímo na mě.

Kulky se blíží.

Vidím že na toho nájezdníka taky letí kulka, asi od jednoho ze snajprů, ta kulka pro něj je rychlejší. Už ji má u hlavy. Vydím jak nájezdníkovi zajíždí do hlavy kulka.

Kulky se blíží.

Mám podivně zostřený smysly. Dívám se do skal odkud vylítla kulka co sejmula nájezdníka a vidím toho snajpra co střílel jako by byl hned vedle mě. Je to Monika.

Kulky se blíží.

Rozhlížím se kolem sebe a vidím všechny nehybně stát, vydím výrazy na jejich tvářích, dost jich je vyděšených i přesto že bitva už je skoro u konce a my vyhráváme, asi nováčci. Brett kterej stojí kousek ode mě se tváří jako správnej tvrďák a i když nevidím žádnej pohyb je mě jasný že hledá cíl.
Crys má ve tváři šílenství a je jakoby zamrzlá v běhu, běží dopředu na nájezdníky. Monika na skále má neutrální obličej, z ostřelování nájezdníků nepociťuje žádný emoce. Na Parkera nevidím je někde vzadu a já se nemůžu otočit, nic kromě pomalu letících kulek se nehýbá.

Kulky sou blízko.

Myslím, že teď umřu a tak přemýšlím, kupodivu zjišťuju že nepřemýšlím o svým životě nebo o svejch přátelích ale o večeři. Moc mi nesedla ta konzerva, škoda že už nebudu mít šanci vzít si příště jinou.

Kulky ke mně dorazily. Cítím bolest a padám dozadu, rychlost i moje smysly všechno je zase v pohodě jako předtím, až na to že ležím na zemi, nemůžu dýchat a na třech místech na trupu cítím žár a bolest. Brett se otáčí a běží ke mně. Sklání se nade mnou a já si myslím že jeho obličej je to poslední co vidím.
Dívím se že neříká něco jako "Ne kámo těď neumírej." Vlastně neříká nic, jen se dívá někam tam kde sou ve mně díry. Nakonec přece jenom něco říká "Vstaň vole tvý brnění je zastavillo." Podíval sem se na můj hrudník a vidím jak z malejch prohlubní trčí tři kulky, pomalu se mi začíná vracet dech, měl sem ho jenom vyraženej.

Dotkl sem se těch kulek, byly žhavý, proto ten žár a bolest prostě proto že i přes brnění to bylo jakoby do mě někdo třikrát bouchl kladivem.
Vstal sem a rozhlídl se kolem, už nejsme v první řadě ostatní zatím postoupili dopředu. "Tak poď ať dostanem ještě pár zářezů." Řekl Brett.

Všichni prolízáme bojiště a hledáme v různejch úkrytech poslední nájezdníky. Když sme teď někoho našli tak se vzdal i těm netupějším nájezdníkům už došlo že nemají šanci, někteří je na místě zastřelili ať si říkaj co chtěj a někteří jim nasadili pouta a odvedli je ven. Zahlídl sem jak dou dva bažanti v naleštěným koženým brnění k vratům toho bunkru. Jeden si stoupl na kraj a začal pracovat na otvírání dveří a ten druhej zůstal stát přímo přede dveřma. To byla chyba, poslední chyba v jeho životě. Ozvalo se zapípání a dveře se začali otvírat. Hned se ozvala střelba a ten co stál před dveřma se rozlítnul na sračky, ten druhej se pohotově skryl za okraj dveří aby na něj nemohli pálit. Vevnitř jich musí být ještě aspoň dvacet, určitě tam bude kápo týdle základny a jeho tvrdí hoši.

Okamžitě přišli paladini, kdosi křičel na toho mladýho ať se nehejbe že paladini se o to potaraj. Jonann si k sobě zavolal ňákýho týpka v kevlaru, něco mu dal do ruky a chvíli mu cosi řikal. Ten oběhl bunkr našel si vhodný místo a vylezl na něj, větracím průduchem tam hodil to co dostal od Jonanna. Zevnitř to mohutně zablesklo a vběhlo tam asi dest paladinů.
Chvilku bylo ticho a pak se ozval Jonannův hlas pozměněnej mikrofonem energozbroje "Zahoďte zbraně, vzdejte se a my vás ušetříme." "SERU NA VÁS, todle je můj bunkr, moje základna a mý zbraně nic se zahazovat nebude." Ozvl se nejspíš kápo.
Paladini nečekali až začnou střílet nájezdníci, z takovéhle blízkosti by mohli trefit ňákou důležitou část brnění. Zevnitř se ozvalo vrčení gatlingů, potom paladini vyvedli ven vůdce nájezdníků v poutech, ostatní byli na sračky, ale jeho potřebovali k výslechu. Pak ho asi zastřelí, ale tendle si to zaslouží není jako ňáký kluci co se k nájezdíkům přidaj jen kvuli tomu aby nechali jejich rodinu napokoji, Todle je skrz na skrz hajzl.

K výslechu mohl přít kdo chtěl, nebylo na tom nic tajnýho, chtěl sem vědět na čem sme a tak se tam du taky kouknout.

Vyslíchající byl ňákej paladin. Řekl mu, že přece není blbej, může to mít po dobrým nebo po zlym když po dobrým tak pak ještě bude mít rychlou smrt. "To vy budete mít rychlou smrt hajzlové už sem míří tisíc našich chlapů ze severu do večera dorazí a rozstřílí vás na hadry."
"Však my si s těma Ricovejma Pohůnkama poradíme ale teď mi pověz jak to vypadá s vašima základnama na severu?" "Ricovy pohůnci? Rico už je dávno tuhej. Základny? Na severu? Já ti něco povim ty šmejde na severu už máme jen tři základny, todle měla být naše poslední linie obrany a vy ste to teď zkurvili."
Tohle všechny překvapilo, všeobecně se vědělo že nájezdníci ovládaj celej sever.
"Ale notak nelži mi nechceš přece aby to začalo být po zlým ne?"
"Dobrá když to teda všechno chceš vědět tak si začni kopat hrob a vy všichni taky. Ze severu přichází hrozba kterou si neumíš ani představit, sou jich tisíce, sou dobře vyzbrojení a zabíjí bez slitování." (Ne ta hrozba nejsou roboti takle trapně bych nekopíroval ani já, nechte se překvapit :) Víc mě nezajímalo a navíc sem si stejně myslel že kecá tak sem odešel, asi po pěti minutách se ozval jedinej výstřel a ze stanu kde probíhal výslech se začali trousit lidi. Ty jeho řeči byly dost protichůdný, poslední tři základny na severu a pošlou sem tisíc vojáků? I když na druhou stranu pokud nekecá a tudle základnu fakt potřebujou tak je to docela možný… těmahle úvahama sem se ňákou chvíli zabýval.

Jonann svolal všechny velitele skupin nebo ty kdo měli ňákou vyšší hodnost do velitelskýho stanu. Bylo tam docela narváno, asi tak padesát, šedesát lidí. Jonann se zeptal jestli sme všichni byli na výslechu, vetšina přitakala ale bylo pár takovejch kteří to tam nestihli, třeba snajpři ze skal. Jonann řekl tomu paladinovi co vedl výslech aby vysvětlil co se dozvěděli, byl sem na výslechu dost dlouho abych slyšel všechno potřebný. Jonann potom řekl "Nevíme sice jestli mluvil pravdu, ale musíme se připravit, pro všechny případy, má někdo ňákej návrh?"
Někde ze zadu se ozvalo " Obsadíme ten bunkr a vymyslíme ňákou léčku na otevřeným poli bysme proti tisícovce měli hrozný ztráty. Jenom teď sme ztratili dvanáct chlapů." "S tím souhlasím, má někdo konkrétnější nápad?" řekl Jonann. "Měli bysme se snažit aby to vypadalo tak, že tudle základnu pořád drží nájezdníci, pošlem na hlídky chlapi v jejich hadrech a venku se budou ukazovat taky jen lidi v převleku, hlásím sebe a svou skupinu dobrovolně na průzkum." Řekl sem prozmněnu já. "Skvělej nápad Joshi." Překvapilo mě že zná moje méno, ale ten nejspíš zná ména všech na týhle akci.
"Jasně dobrej nápad uklidíme těla co se válej po základně do skal, moje skupina se taky hlásí na průzkum." Ozvalo se z druhé strany stanu. Potom ještě pár lidí přihlásilo svou skupinu na průzkum kolem základny. "Snajpry necháme na skalách, tam budou nejlíp krytí." Napadlo zase někoho. "Dobrá to je docela solidní plán, těla nájezdníků odtáhnem do skal a naše padlý dejte k vozidlům rozvezem je potom zpátky do jejich bunkrů na pohřeb. To je tak všechno, říkal že do večera tu budou, tak se pustíme do práce." Rozkázal Jonann a všichni začali odcházet ke svejm skupinám říct jim co a jak.

Oznámil sem své skupině kterou sem našel u našeho Humvee co se bude dít, Všichni souhlasili s tím průzkumem, jen Monika byla naštvaná, že musí zůstat zase ve skalách a nemůže jít na hlídku s náma, ještě sem jí poděkoval, že sejmula toho parchanta co po mě střílel. Divila se tomu, že vím kdo ho dostal.
Jako všichni ostatní se pouštíme do uklízení těl a protože pudem na průzkum i hledání vhodnýho převleku, nakonec sme přes naše brnění jen naházeli ňáký hadry mrtvejch nájezdníků.

Za svítání byly všechny skupiny přihlášený na hlídky, včetně naší nastoupený před Jonannem. Někteří měli stejně jako my z nájezdnickejch hardů jenom přehozy a jiní si vzali kompletně jejich oblečení."Nájezdníci jako vyšití" řekl a pak udával jednotlivým skupinám směry kterýma se mají vydat. Sice mají přít od severu ale kdo ví přece jenom nám to říkal nájezdník, takže sme vyslali hlídky na všechny strany kromě jihu.

Naše skupina dostala směr přímo na sever, měli sme jít tak deset kilometů na jednu vyšší skálu a tam vyhlížet nepřítele. Mimochodem ty tři kulky mám pořád zaražený v brnění tady sebou nemáme nikoho kdo by mi to opravil.

Během cesty na tu skálu se nedělo nic zvláštního prostě jenom plahočení skalnatým terénem.
Asi po dvou hodinách dorážíme k té skále teď příde ta těžší část musíme se dostat nahoru, naštěstí to není úplně svislá skalní stěna, ale jen hodně příkrej kopec.
Asi po hodině namáhavýho výstupu se čtyřicetikilovou výzbrojí sme byli nahoře. Tak tři kilometry na sever byl konec skal a za ním volná donekonečna se táhnoucí pláň a deset kilometrů na jih takový větší prosranství kde je základna, když se tím směrem koukám dalekohledem vidím jen pár hlídek "nájezdníků" a několik dalších postávajících u ohniští. Shady Shands na severozápad od základny. Teď všichni koukáme na sever a vyhlížíme nepřítele.

A je to tady už je vidím přicházet sou na pláni ze severu asi deset kiláků daleko, vychází jakoby z údolí takže zatím nevidim kolik jich je dohromady, pochodujou v řadách po dvaceti a kolem projíždí pár bugin, počítám řady a čekám kdy už konečně vylze poslední.

Poslední. Napočítal sem třicet řad, "No pořád lepší než tisíc." Prohodil brett. (pro méně matematicky nadané: 30*20=šestset vojáků :)
Volám vysílačkou na základnu a oznamuju že už dou, jak sou daleko a jejich počet.

Slízáme skálu a co nejrychlej se vracíme na základnu, máme asi tak tři až čtyři hodiny než tam dorazí nájezdníci.