Zdolat její pončo byla pro něj záležitost okamžiku. Teď překonával ten těsně uvázanej hadr, co nosila místo trička a podprsenky zároveň. Hrubá pytlovina nebyla nic lehkého, ale bříško už bylo nahé a svítilo do mladé letní noci, svádějíce jeho hrubé, mozolnaté dlaně k jemnému masírování. Pár zrychlených nádechů a pod útokem nenechavé levačky se zpod látky začalo vynořovat úpatí pohoří Mt. Kozy. Bradavky velké jak nýty z Titaniku se rýsovaly i přes tuhou pytlovinu, a nebylo to tím, že by jí byla zima. Pravačkou ji objal kolem beder a pak sklouzl níž a zajel prsty pod odrbané maskáče, kde nenašel žádné spodní prádlo, jenom hebkou kůži místa s nejvyšším počtem inervací na lidském těle.
PRÁÁSK!!
Rána ze čtyřiačtyřicítky Magnum přerušila tichou noc, a hned za ní se ozvalo staccato několika "GreaseGunů". Hebké tělo v silných rukách najednou zvláčnělo, nohy se jí podlomily a svezla se podél stěny, ze které se stále drolila omítka pod nárazy rozžhaveného olova.
Kolem se mihl stín, a hned za ním další. Nájezdníci! Mohutní chlapi sedící na silných motorkách projížděli vesnicí, řvali na ubohé vesničany sprosté nadávky, chlastali benzín a hrubě porušovali zásady sousedského soužití. Jejich zbraně žhnuly plameny výstřelů, většina kulek šla do vzduchu, ale občas už některý pirát pouště nezvládal rozeznat, kde je nahoře a kde dole.
Opodál zastavil jeden z nich. Jeho motorka byla pokreslená psychodelickým obrazcem pekelných plamenů na pozadí okinawské džungle, který plynule přecházel z chladiče na stehna, a posléze i zbytek těla nájezdníka, jenž tak se strojem tvořil organický celek.
"Šťastný a veselý svátek svatého Adlofa!!" zařval a mrskl o zem zápalnou lahví. Pak zase našlápl svůj stroj a zmizel ve tmě.
Ještě se ozvalo několik výstřelů, pár výbuchů a nějaké veselé hajlování, a pak již nájezdníci zmizeli ve tmě pouště.
Will se podíval na bezvládné tělo své milované - a popadl ho vztek. Fakt šílený vztek. Něco takového ještě nezažil. Frustrace*) a hněv se mísily ve výbušný koktejl 1. třídy nebezpečnosti (a to jenom proto, že vyšší stupeň už neexistuje.)
"Vy svině, já se vám pomstím!" zašeptal nenávistně. Sehnul se a z trosek domu**) vytáhl ohořelou, lež jako zázrakem funkční brokovnici Pancor Jackhammer. ***)
"Tak, a teď oprostím tento svět od vaší prohnilé existence! Ano, nyní mi spadly klapky z očí a já, prohlédnuvše skrze závoj konformního chování této konzumní společnosti, jsem nalezl smysl svého života - učiním tento svět bezpečnějším! Lásko moje, tvá smrt nebyla zbytečná."
U paty zdi se něco pohnulo.
"Ae-ach...panejo, prásklo mi to těsně vedle ucha! To jsem fakt omdlela? Wille? Kde jsi?"
"Pomstím tě!" zavrčel Will nepřítomně. Jeho pohled ztvrdl, stejně jako svaly a odhodlání. +) Pak se rozběhl do pouště.
"Wille? Wille! Kam běžíš? Přece mě tu jen tak nenecháš...ve vesnici není jediný pořádný chlap, leda tak lán dozrávající kukuřice... Wille!"
Ale Will již nevnímal volání Sirény. Běžel za svým cílem, s puškou v ruce, s ohněm v srdci...++)

*) Fakt je ten, že na celé zemi existuje jenom jediný tvor, který je frustrovanější než panic, jenž jen o chlup unikl sexu. Je to Frustrovanka sebevražedná, druh australské myši, která se již rodí ve stádiu naprosto sebevražedné frustrace, a v okamžiku, kdy je schopna se pohybovat, spáchá sebevraždu. Otázku, jak je možné, že se i přes to dokáže rozmnožovat, již řešilo patnáct vědců, a sedm z nich za své teorie dostalo Nobelovu cenu (a ještě jeden se stal papežem, ale to sem nepatří).
**) No prostě tam byly nějaké trosky, no.
***) Je to v každé povídce, tak proč ne i tady?
+) Zatímco někde jinde něco jiného naopak o tvrdost přišlo.
++) Za domácí úkol si tu písničku zazpíváte, holomci!

O pár dní později zhruba milión kilometrů severojižně, přes hory a řeky a za stromem doprava:
Zápis z jednání Zlých mužů:
Zkorumpovaný šerif: Ti nájezdníci nám tady dělají bordel!
Nechutně bohatý rančer, jenž nabyl svého jmění nepochybně nekalými praktikami (dále jen Rančer): Pracují pro mě, a dokud je platím, tak jim dejte pokoj, šerife!
Zkorumpovaný šerif: Ale když oni dělají rambajz i ve městě, a to dokonce prosím i o nedělní bohoslužbě, a lidi se ptají, proč s tím nic nedělám. No přece jim neřeknu, kolik mi solíte za to, že nic nedělám, ne?
Slabošský starosta: Vážený ctěný pane velkomožný, ó slunce našich dní, ty jenž jsi...
Rančer: Můžete mi říkat Rančer, starosto, tady nejsme na veřejnosti.
Slabošský starosta: Ehm...ano, dobře. Tedy, já samozřejmě nemám nižádných námitek vůči vašemu jistě legálnímu podnikání spočívajícím převážně ve vraždění a kradení půdy a dobytka, ale přesto si myslím, že by se vaši muži mohli trochu omezit ve svém bujarém chování...trochu...maličko...
Rančer: Nuže dobrá...řeknu jim, aby v neděli nikoho neznásilňovali...berte to jako gesto dobré vůle.
Slabošský starosta: Ó, děkujeme poníženě mnohokrát, vaše blahorodí...
Rančer si pilníkoval nehty. Rašplí.
Rančer: Koneckonců, jsou zde pouze dočasně. Jen co vyženu Starého slepého houslistu a jeho Mladou, nevinnou dcerušku z posledních pastvin, které mi v okruhu tisíce mil ještě nepatří, odtáhnou zase dál na jih...kde budou učit Mexičany žrát radioaktivní písek, he he he. Můj plán je tak geniálně zlý!
Zkorumpovaný šerif: Ale co kdyby do našeho zapadlého, nevýznamného městečka dorazil nějaký ten zatracený Hrdina?
Rančer: Tak o toho se postaráte vy, jasné?! A nyní končím toto zasedání.

O deset minut později dorazil do města Will. Od chvíle, kdy přestal oplakávat svou skoro mrtvou lásku a rozhodl se zasvětit život pomstě její skoro smrti, ještě nejedl, nepil, ni oka nezamhouřil. Nějak to vypadá, že superhrdinové tyhle věci dělat nemusejí.
Co čert nechtěl, vrazil zrovna na Slabošského starostu vracejícího se ze schůzky.
"Ach Bože!"
"Já jsem Will."
"Já jsem Slabošský starosta a vůbec na mně není spoleh, klidně vás zradím za pár šupů."
"Přešel jsem přes hory a řeky, abych pomstil smrt své dívky( která mi už skoro dala), a vystavil všechny motorkářské nájezdníky kruté a potupné smrti! Pomůžete mi?"
"Jistě, Hrdino, můžeš se na mně spolehnout!"
"Vypadáte jako čestný muž, starosto."
"Děkuji. Pojďte, tudy po ulici a na konci doprava, tam má kancelář šerif, ten už se o vás postará, he he he," mnul si ruce Slabošský starosta při představě, jak Zkorumpovaný šerif prožene Willovi pajšl olovem...eventuálně i obráceně.
"Díky, starosto. Promluvím se šerifem, jistě mi bude nápomocen!" S těmi slovy Will odklusal ke starostovi. Ten seděl ve starém křesle a právě zapíjel pocit studu, že svou čest, hrdost a panictví zaprodal za mrzký peníz proradnému Rančerovi. Nyní do sebe kopal patnáctý panák pálenky.
"Dobrý den, já jsem Will a jsem tady, abych ztrestal zlé motorkářské nájezdníky a zabránil tak předčasné ztrátě erekce u miliónů jiných, nevinných mladých mužů."
"Vy musíte být Hrdina!" vyjekl šerif a spustil nohy ze stolu.
"Ano, asi to tak bude," připustil skromně Will.
"Mám nakázáno se o vás postarat. Pojďte, tudy, zde mám pokoj pro návštěvy, tady si odložte pušku, v téhle skříňce je čisté povlečení..."
"To nebudu potřebovat, šerife, poluce mě netrápí od doby, co mi jezevec málem ukousl koule."
"...tady je skvělá výstroj, mám ji ještě po pradědečkovi, kevlarová zbroj s malým ocelovým odznáčkem, a v této skříni je hora superkvérů a mraky munice!"
"Děkuji, šerife. Můj bratr Joe je také šerifem, někde dole na jihu..."
"Hrdino, musím se vám k něčemu přiznat. Jsem zkorumpován."
"Není to nakažlivé?"
"Platí mě Zlý rančer v pozadí. Musím mít oči zavřené a uši taky zavřené a pusu zavřenou a nozdry..."
"Zavřené?" hádal Will.
"...zavřené, ano. Zahodil jsem svůj smysl pro spravedlnost, zradil jsem právo. Jsem špinavý pokrytec, nechodím do kostela a tím, že nosím tuto šerifovskou hvězdu, jenom špiním čistý štít zákona."
"No a co, já mám zase zarostlé nehty. Holt každý jsme nějaký šerife, to přece není žádný zločin..."
"Děkuji ti, hrdino! Vlil jsi mi do žil novou naději! Dovol mi prosím bojovat proti tomu neřádovi po tvém boku a očistit tak své jméno!"
"No dobrá, ale co když při tom umřeš?"
"Ale," mávl rukou Teď-už-nezkorumpovaný šerif. "To se prostě v životě občas stane, no. Ale já už se ničeho nebojím. Vytáhl jsi mě z morálního bahna mého úpadkového života a já již se smrti neleknu a směle ji pohlédnu do tváře!"
"Výborně, tak jako první zničíme ty motorkáře!"
"Nechceš se napřed prospat?"
"Aby mohli běžní lidé spát, musíme my, drsní hrdinové, bdít. Šerife, můžeš mi něco povědět o jejich zvycích?"
"Jistě, Wille. Každý podvečer se sjíždějí do blízkosti Vaultu 30 - jsou tam totiž bohaté pastviny a brahmíny taky musí něco žrát, že jo. Jenomže v tom vaultu žije starý vetchý děd, houslista, který při jaderných pokusech v šedesátých letech přišel o zrak, a jeho mladá, naivní, nezkažená dcerka, krásná jako pomněnka a šikovná v ručních pracích, jakož i v katechismu. Zlý rančer v pozadí je tam posílá, aby starce a jeho schovanku vystrnadili a on tak mohl ten vault i okolí legálně zabrat."
"Každý podvečer? To je za deset minut! Honem, šerife, jdeme, ukryjeme se ve skalách ještě než přijedou a dáme jim za vyučenou!"

O devět minut padesát šest sekund později se Will ukryl mezi skály nad vchodem do Vaultu 30. Ubohý vetchý stařeček se rozhodl, že nyní je již také čas na pomstu, vytáhl ze skříňky svůj Gatling Avenger a oťukávaje žulu bílou hůlkou, stoupal nyní do určeného palebného postavení. Mladá dívka jménem Pam se ukrývala v nejnižších patrech vaultu, kde se střídavě modlila za úspěch obránců (zvláště toho mladíka s uhrančivým pohledem) a střídavě stříhala zástěry na obvazy.
Najednou se ze skal ozval řev přijíždějících motorek. Nájezdnický gang "Hell's Angels of Apokalypse!" zahájil svou show. Vůdce gangu, zvaný F4U-1 (respektive "Angel of Okinawa", abychom byli historicky přesní), zastavil svůj stroj pár metrů před jeskyní a zařval medvědím hlasem: "Tak co, dědku plesnivej, už ses rozhod' akceptovat přátelskou nabídku štědrého rančera, nebo ti máme udělat ze života peklo?"
"Nikdy se neodstěhuju!" zakřičel třaslavým hlasem slepec.
"No, jak chceš, dědku! Sám sis o to řekl - chlapi, jdeme na to!"
"Yeaah, uhm, yeaah," začal první motorkář. Druhý si hodil kolem krku kotevní řetěz od středně velké velrybářské bárky přestříkaný zlatým sprejem, seskočil z motorky a navázal: "Uhm, yeaah, madafaka, uhm, yeah, yeah, uhm!" Z dalších motorek seskočil dav tlustých šeredných černošek, které začaly kroutit zadkama a vydávat zvuky jako "um, yeah, um, yeah!"
"Shit, madafaka!"
"Yeah, yeah!"
"Oh, yeah!"
"Shit, madafaka!"
"Fuck, shit, madafaka!"
Motorkáři už se rozjeli. Seskákali z motorek, seskupili se kolem jednoho černocha v propoceném nátělníku a s velkým magičem na rameni, z nějž se linuly zvuky jako "um, yeah, yeah, tuc tuc, um, yeah, madafaka!" a začali s divokou gestikulací hodnou zkušeného epileptika.
"Um, yeah, shit, madafaka..."
"Fuck you!"
"..shit, madafaka!"
"Um, yeah, yeah, fuck, yeah..." neslo se pustinou.
"Ach božeéééé," sténal ve skalním úkrytu šerif a plazil se po zemi s rukama na uších. "Oni rapují!"
"Jsou to zvířata!" prohlásil Will s tváří zkřivenou nezměrným hnusem.
"Néééé!" křičel zoufale ubohý stařec.
"Že se nestydíte!" vykřikl Will a vyskočil na balvan. "Takovýmto nízkým způsobem týrat ubohého invalidu a jeho neméně ubohou dcerku! Ale nyní padla kosa na kámen - do střehu, kojoti!"
S těmi slovy vylétla jeho brokovnice k rameni a prst zmáčkl spoušť. Broky vylétly z hlavně, seřadily se za sebou a prostřelily hlavu vůdce nájezdníků přesně uprostřed. Headshot!
Nájezdníci se chopili svých zbraní, ale neměli šanci. Slepec natočil svou zbraň po sluchu a zmáčkl spoušť.
Ratatata ^excelent! tatatatatata ^{double kill!} tatatatatata ^{triple kill!} tatatatata ^{multi kill!} tatatatatata ^{monster kill!}tatatatata ^{ultradeath!!!!!}
Také šerif vypálil mnoho ran ze své pušky a nájezdníci padali jako víchy. Kolem Willa hvízdaly kulky odvetné střelby, ale on nepolevil ve svém socialistickém závazku a střílel, a střílel, a střílel...
Brzy bylo po bitvě.
Motorkáři byli rozstřílení na hadry. Avšak také šerif měl v hlavě o nějakou tu dírku navíc.
"Ach, tak tě přeci dostali, starý brachu?" zklamaně a zarmouceně ucedil Will. "Ale to nevadí, já tě pomstím a ztrestám Zlého rančera v pozadí!"
"A já ti pomohu," řekl starý houslista. "Adrenalin v průběhu bitvy způsobil, že se má stará nemoc očí vyléčila a nyní opět vidím!"
"Dobrá, jdeme na to!"
Starý muž s rotačním kulometem a mladý hrdina s automatickou brokovnicí proběhli prvními stíny nadcházející noci. Bohužel se ukázalo, že adrenalin sice léčí šedý zákal, ale již nikoliv tuberkulózu. Uběhla celá noc a většina druhého dne, než doběhli k výstavnímu sídlu Zlého rančera. Byla to nádherná honosná budova postavená z borových klád a sololitu. A na zápraží již stál samotný Zlý rančer.
"Věděl jsem, že se děje něco nekalého, když se mí chlapci nevrátili do rána!" ucedil pod svým kuním knírkem.
"Přišel jsem tě ztrestat za tvé početné zločiny, rančere!" prohlásil Will.
"Ano?" nadhodil rančer a oči se mu zúžili do tenké čárky, která se mohla schovat za obočí. Současně mu do rukou vskočila malá, ale účinná magnetolaserová pistole. Současně s tím vyšel ze dveří Slabošský starosta s loveckou puškou v náručí.
"Starosto!" vyjekl udiveně Will. "Vy jste mne zradil?! Tomu nemohu uvěřit!"
"Já...ehm...musel jsem..." kličkoval starosta.
"Nyní vás zabiji a konečně obsadím Vault 30, a vaše pastviny budou živit můj dobytek, a vaše dcerka bude vystavena mým chlípným touhám!" prohlásil Rančer a vystřelil. Laser zasáhl starce do hrudi a vypálil v ní veliké kolco, ale současně již střílel také Will! Jenže proradný rančer strhl před sebe starostu, jehož tělo se zacukalo pod nárazem proudu broků, a vystřelil podruhé. Střela zasáhla Willa do ruky a způsobila mu bebí, až musel upustit pušku. Rančer odhodil nepotřebné tělo umírajícího starosty a namířil Willovi na hlavu.
"Dneska je dobrý den na smrt, co říkáš? He he he!" zasmál se zvráceně. A v tom okamžiku Will vytrhl z kapsy u trenýrek pistoli, kterou sebral mrtvému šerifovi, a dříve, než stihl Rančer opíjející se svou mocí vystřelit, sám měl v srdeční krajině díru jako kráva.
"No...to...je...ale..." zachroptěl a svalil se na mrtvého starostu. A bylo po něm.
Z křoví vyskočila mladá Pam a vrhla se ke svému umírajícímu otci.
"Ach, otče, ty umíráš!"
"Ech...dcerunko moje...až ti bude devadesát, taky nebudeš tak vesele skotačit..."
V tom si Pam všimla popáleniny na Willově ruce.
"Ach, to snad ne, švarný junák je také těžce raněn?!!"
"Ech, to nic není," červenal se Will a snažil se vydávat spálené maso za komáří kousanec, ale Pam již přispěchala s obvazem nastříhaným ze sukně a ruku mu pevně obvázala.
"Vy...vy dva...pojďte sem..." zachroptěl stařec. "No blíž, ještě blíž...a postavte se blíž k sobě...tak, za ruku...ano...no že vám to ale...sss...ssslušíí..íí..." A s těmi slovy zemřel.
"Ach, já děvče nešťastné!" propukla Pam v pláč. "Co já si teď počnu."
"Uklidni se, dívko, ještě jsem zde já!" vzal ji Will kolem ramen. Otočila se. Jeho ruce pomalu klouzaly dolů.
"Wille..."
"Pam..."
Slunce zapadlo za obzor a Will přitiskl dívku k sololitové stěně. Jejich rty se spojily a jazyky zažívaly migrační horečku podobnou té, jež tak proslavila lumíky. Byla krásná letní noc.
"Ach, Wille, já jsem tak vl..."
"Pššt..."
Zdolat její pončo byla pro něj záležitost okamžiku...

Konec! -