Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Katedrála se topila ve večerním šumu. Bratři a Sestry tu vzdávaly hold velkému Masterovi, jehož vůle přebývá v těchto přesvatých zdech. Obrazovky blikaly v rytmu modliteb a Nejvyšší Otec předříkával slova díků. Vzadu v chrámu klopil oči zástup věřících. Někteří za čas obléknou mnišské sutany a rozmnoží tak řady nás zasvěcených. " Budiž vzdán hold Masterovi" hřímal hlas Nejvyššího otce. " jemu a jeho činům" zanotoval jsem spolu s ostatními. " Následujme soulad" opět zahřímal otcův hlas. " Následujme soulad" ozvalo se chrámem. Večerní ceremonie byla ukončena. Věřící se pomalu rozcházeli. Já zůstal na svém místě a dál se modlil k jeho nesmrtelné duši. Jmenuji se bratr léčitel Simon. V minulém životě jsem byl tulákem. Ale až s nalezením Katedrály se mi otevřela ta správná cesta abych byl očištěn a mohl hrdě předstoupit před nejvyššího, Mastera, a hlásat jeho víru. Začátky byly těžké. Chodil jsem každý den třikrát na ceremonie, abych dosáhl očištění duše i těla. Trvalo to bolestně dlouho. Nakonec jsem byl spolu s několika dalšími Bratry poctěn přízní a mohl obléknout sutanu novice. Mezi mé nové povinnosti patřilo udržovat pořádek a čistotu v Katedrále, být nápomocen vyšším zasvěceným. Byl jsem přidělen doktoru Johnsovi coby pomocník. Pomáhal jsem mu s pacienty, uklízel ordinaci, a staral se o některé méně vážné případy a vykonával pochůzky. V té době jsem upotřebil některé znalosti z minulého života o léčení. Toho si zase povšimnul doktor Johns a ustanovil mě svým učedníkem. Postoupil jsem v hierarchii katedrály na druhý schůdek. Jako doktorův učedník jsem trávil hodně času v jeho ordinaci spolu s dalšími dvěma Bratry, a hodně času jsem věnoval četbě knih o nemocech, neduzích a jejich napravování. Byla to pro mne nová zkušenost. Pomáhat věřícím a léčit jejich těla, aby duše mohly splynout v Soulad, tak jak učí Master. Jak čas běžel a mé vědomosti a dovednosti rostly, stal jsem se zasvěceným prvního stupně. Složil jsem zkoušky z "medicíny", vědy o léčení, a složil slib Hypokratův, o tom, že budu pomáhat a léčit každého, kdo bude mou pomoc potřebovat. Jako poslední jsem strávil den v rozjímání a na jeho konci jsem složil přísahu věrnosti Masterovi a jeho myšlence před Nejvyšším Otcem a Masterovými vojáky. Masterovi vojáci jsou ochránci katedrály. Do té chvíle jsem je neviděl. Jsou obrovští, silní a hroziví ve svém hněvu. Nosí odznak samotného Mastera a podléhají jedině jemu samotnému. Chrání vstup do vnitřní svatyně, kde Master dlí a přebývá. Přístup k samotnému Masterovi má jenom Nejvyšší otec a muž, který je znám jen jako "ústa Jeho vůle". Začal mi nový život. Bylo mi uloženo, abych vyšel ven, a pomáhal věřícím. Master řekl, abychom vyšli ven mezi věřící a léčili jejich neduhy. A tak se stalo. S bratry léčiteli jsme dostali starý dům, kde jsme přebývali. Většinu dne jsme obcházeli městečkem obklopujícím katedrálu a vyhledávali nemocné či zraněné. Lidé nám po čase prokazovali větší úctu, než v hierarchii výše postaveným kazatelům či strážcům pořádku. Master řekl, abychom však nedbali na pozlátko úcty a dál pomáhali potřebným. Jednoho slunečného dne, jsem při pochůzce dorazil až ke vstupu do katedrály. Bylo tam nějaké srocení davu. Bratr kazatel volal k lidu pod ním a ukazoval přitom na spoutaného muže, kterého strážci drželi u paty schodiště. Z davu se ozývalo mumlání. Lidé vykřikovali slovo "kacíř" a zvedali pěsti k obloze. Bratr kazatel mluvil o tom muži a o jeho kacířství. Ptal se jej, jestli odvolá své rouhačské řeči a přijme trest . On však jen zatvrzele mlčel. Vystoupil jsem tedy na schodiště, abych sledoval, jak se budou věci vyvíjet. Bratr kazatel mluvil dál a tázal se rouhače. Odpovědí mu bylo jen mlčení. " Táži se tě tedy poprvé. Odvoláš svá rouhačská slova?" zazněl hlas bratra kazatele. Odpovědí mu bylo jen mlčení a sveřepý pohled kacířův. " Táži se tě podruhé. Odvoláš svá slova a přijmeš trest za své rouhání?" Kacíř stále mlčel. " Táži se tě potřetí a naposledy. Odvoláš své rouhání se proti Masterovi?" Kacíř mlčel. Pozvedl hlavu a odplivnul si směrem k Bratru kazatelovi. V davu zahřmělo a ozvaly se výkřiky volající po smrti. " Slyšte lidé, věrní služebníci Masterovi. Tento kacíř a rouhač zůstal neoblomný a odmítá uznat sílu našeho pána. Navíc svým konáním pošpinil svatou půdu. Toto nelze omluvit a křivda takto způsobená může být smyta pouze jeho krví." Dav zahřměl. Lidé křičeli "smrt" a "ukamenujte ho". Ztišil se ale, když Bratr kazatel pozvedl hlas. " Lidé, nechávám osud tohoto ničemníka ve vašich rukou, by poznal hněv služebníků Masterových na vlastní kůži." S těmito slovy vystoupil Bratr kazatel na nejvyšší schod a připojil se ke mně. Stáli jsme tam, a dívali se, jak dav obstoupil zatím spoutaného muže. Strážci se rozhlédli. Když byli obklopeni muži a ženami, kteří hlasitě volali po krvi toho muže, vytáhl jeden z nich nůž a rozřízl muži spoutané ruce. Nato oba strážci odešli a dav je mezi sebou pustil. Připojili se k nám, na nejvyšším schodu. Kacíř vstal. Mnul si zápěstí, kde ještě před chvíli měl provaz. Rozhlížel se po lidech, kteří ho obklopovali. Neměl naději uniknout. " zabilte ho!" zvolal kdosi. " Ukamenujte ho" ozval se jiný hlas. Volání po smrti rezonovala náměstím. Odněkud přiletěl kámen a udeřil muže do zad. Ten se zapotácel a prudce vydechl. Podíval se směrem odkud kámen přiletěl. Odjinud přiletěl další a minul ho. Další taky. Pak začaly kameny dopadat houšť a přesněji. Pokusil se prorazit sevření davu, ale mnohé ruce ho odstrčily zpátky do kruhu, který kolem něho svíral dav. Kameny začaly pršet. Muž dostával tolik ran, že se pod nimi zkroutil do klubka a chránil si hlavu. Neměl kam utéct a ani kam uhnout. Dav se přibližoval. Volal po krvi a dostal ji. Až byli u něj, začali ho kopat a bít. Naříkal, křičel, ale nakonec umlkl. Jeho mrtvé tělo bylo vláčeno ulicemi a nakonec pověšeno na okraji města pro mrchožrouty a pro výstrahu ostatním. Emoce se ve mně svářily. Přísahal jsem přece pomáhat všem bez rozdílu, a tenhle člověk pomoc potřeboval. Volal, prosil, naříkal. Odolával jsem nutkání rozběhnout se k němu, rozehnat dav a ošetřit mu jeho poranění. Byl to ale kacíř a rouhač a jako takový nezasloužil slitování ani pomoc. Nebyl hoden mé pomoci. Ale složil jsem slib pomoci. Tu noc jsem se převracel v posteli a nespal jsem. Dva protichůdné sliby se ve mně svářily a nedali mi odpočinout. S rozedněním jsem vstal. Byl jsem nevyspalý. Oblékl jsem si sutanu a odešel. Hledal jsem útěchu v modlitbách, ale ta nepřicházela. Nakonec jsem požádal Nejvyššího otce o slyšení, kterého se mi dostalo. " Co tě trápí můj synu" přivítal mě otec ve svém pokoji. Pokynul mi, abych se posadil do volného křesla. " Sváří se ve mně protichůdné sliby otče" odpověděl jsem já. " Řekni mi víc synu," pronesl otec a upil z ranního nápoje. " Při zasvěcení jsem složil slib pomoci všem, kteří ji budou potřebovat. Složil jsem ale i slib, přísahu Masterovi, že mu budu věrně sloužit." " Vím synu, řekni mi tedy přesně, co tě trápí" " Jde o včerejší kamenování. Byl to kacíř a musel být potrestán. Ale byl i člověk a já jsem měl povinnost mu pomoci, protože pomoc potřeboval." " Už chápu synu co se v tobě sváří. Dnešní den strávíš v rozjímání a modlitbách a zítra tvůj vnitřní boj vyřešíme." Poklonil jsem se Nejvyššímu otci a odešel jsem do jedné z mnoha cel, kde jsem se modlil k Masterovi aby mi dal znamení a rozřešil svár v mé duši. Přeříkával jsem modlitby a rozjímal v tichu cely, kam jsem se uchýlil. Den přešel v noc a noc se vytratila v náznaku dne. Byl jsem předvolán k Nejvyššímu otci. K mému úžasu jsem spatřil "ústa Jeho vůle". Poklonil jsem se nejdříve jemu, a poté Nejvyššímu otci. " Poklekni bratře a slyš," pronesl melodickým a podmanivým hlasem. Uposlechnul jsem a sklonil oči k podlaze. " On zná tvé trápení a cítil zakolísání tvé víry, když se střetly dva svaté sliby, které jsi složil a jimi se řídíš. Poslyš tedy co praví On. Jednal jsi správně neb ten, kdo pronáší křivá slova o Něm a Jeho plánu, je ve své herezi neoblomný a vzpírá se Jeho vůli nemůže býti člověkem. Kdyby onen červ, nemůže být totiž nazýván mužem, prosil o slitování, odvolal svá křivá slova a podřídil se trestu, byl by i nadále člověkem. Neodvolal však a nepokořil se před Jeho vůlí a milosrdenstvím. Určil si svůj osud a zřekl se svého lidství. Jednal jsi správně a On to ví. Slyšel jsi Jeho slova." "ústa Jeho vůle" odešel. Já dále klečel na podlaze a z mých očí se řinul proud slz. Byl jsem šťasten. Málokdo byl poctěn tak, jako já dnes ráno. Nejvyšší otec povstal a přišel ke mně. " Vstaň synu a raduj se. Master vyslyšel tvé modlitby. Jdi a modli se k jeho slávě." Vstal jsem, poklonil se Nejvyššímu otci a odešel jsem. V chrámu jsem se pomodlil a odešel jsem ven, abych konal své dílo k Jeho slávě. Dny se táhly jeden za druhým, a uzdravených přibývalo. Já a mí dva bratři léčitelé jsme konali svou práci a lidé byli vděční. " Chvalte Mastera za své uzdravení, protože nebýt jeho vůle, nebyl bych zde a nepomáhal potřebným," říkal jsem vždy. Od toho dne, kdy ke mně mluvil Master skrze "ústa Jeho vůle" jsem se na svět díval jinýma očima. Kacíři byli kamenováni a vyzvědači byli upalováni. Bylo to asi měsíc po mém prvním kamenování. Mezi lidmi se neslo, že chytili vyzvědače a ten bude upálen. Vyzvědači a záškodníci ničí Masterův plán a jejich popravy nejsou časté, ale jsou působivé. Řemeslníci postavili na náměstí železnou traverzu a lidé nosili otepi roští a jiného dřeva. O dva dny později, když bylo vše připraveno, byl vyveden vyzvědač. Bylo to v pravé poledne, po ceremonii. Dav stál kolem a hlasitě se volal po trestu. Na nejvyšším schodu stál Nejvyšší otec. Pozvednul ruku a sjednal si ticho. Dav utichl a poslouchal. " Lidé. Na tomto světě jsou stále skupiny, které se snaží ničit Masterovo dílo a poničit tak Soulad, který zavládne. Všichni jsme tady, abychom viděli jak skončí každý, kdo by chtěl poškodit Jeho dílo." Masterovi vojáci vyvlekli vzpouzejícího se člověka. Připoutali ho ke kůlu. Řemeslníci ho začali obkládat roštím a dřevem. Když skončili, Nejvyšší otec opět promluvil k vězni. " Spáchal si nejhorší zločin, kterého se může člověk dopustit. Protože odmítáš Jeho vůli, musíš být očištěn bolestí." " Nech ty kecy a dokonči to," zvolal vězeň. V davu to zahučelo a přilétlo i několik kamenů. " Budiž, nechť tvá duše nenajde odpočinku," pronesl Nejvyšší otec. Jeden z Masterových voláků pozvedl plamenomet a podpálil hranici. Hořící vězeň se svíjel a řval. Z těla nakonec nezbylo nic. Dav jásal. Byl jsem na večerní ceremonii. Nemusím, ale chodím tam. V duchu jsem procházel posledních několik dní. Byli jsme přepadeni nájezdníky. Měl jsem tolik práce, že jsem ani nespal. Nájezd byl potlačen rychle, ale nevinných věřících bylo zabito mnoho. Raněných bylo dvakrát tolik nejen mezi obránci. Útěchou mi bylo, že z útočníků nepřežil nikdo. I Bratr Johns nespal. Část katedrály se proměnila v nemocnici. Kdo mohl, byl nápomocen. Ceremonie se konaly jen jednou denně. Nakonec byli všichni vyléčeni a život se vrátil do svých kolejí. Byl jsem předvolán k Nejvyššímu otci. Ptal jsem se, jaký je účel tohoto předvolání, ale neřekl mi nic. Spolu se mnou tu byli o bratři léčitelé a několik dalších bratrů. Byli nám zavázány oči. Vedli nás dolů, nejdříve po schodech, poté výtahem. Procházeli jsme jeskyní a chodbami, kde se zvuk našich kroků rozléhal, vzduch byl suchý a dráždil krk. Provedli nás zastavili. " Sejměte si písky z očí" pronesl hlas, který jsem do té doby neslyšel. Uposlechl jsem a v úžasu jsem strnul. Předemnou se tyčil ve své majestátnosti samotný Master. " Byli jste vybráni. Nadešel čas, abyste byli zasvěceni do mého plánu…." Master vyprávěl o velké válce a o nukleární zimě, o znovuzrození lidí a o svém plánu, ve kterém už lidé nebudou schopni takové zkázy. Už nikdy. Jeho hlas se mi usazoval v hlavě a já věděl, že má pravdu a jeho cesta, ta jediná, je správná. "….a teď jděte a konejte v mém jménu. Léčitelé zůstaňte. Ostatní budou odvedeni." Zůstali jsme tam tři a čekali jsme, až se místnost vyprázdní. " Léčitelé," promluvil opět Master. " Právě jste byli zasvěceni do mého plánu. Třetí a poslední stupeň zasvěcení vám ale bude odepřen. Nezoufejte ale. Vaše práce je velmi důležitá. Vy ukazujete všem lidem věřícím v soulad, že má cesta je správná a mnoho z nich bude nakonec zasvěceno třetím stupněm a stanou se vojáky nového řádu. Lidé budou sjednoceni. Teď můžete jít." S páskou na očích jsme byli odvedeni zpět na povrch. Můj život se stal plným a plodným od té doby, co jsem na vlastní oči spatřil Jeho a byl zasvěcen do plánu. Pracoval jsem dál tvrdě a svědomitě na zdraví všech věřících. Konečně jsem dosáhl naplnění. …..jednou večer se země začala třást. Lidé okolo katedrály se budili a zmateně se dívali jeden na druhého co se to děje. Okna se třásly, sklo praštělo, otřesy byly čím dál tím větší. Srážely lidi na zem, bořili chatrče. Lidé ve strachu ječeli. Najednou se zablesklo. Okny katedrály vysvitlo jasné světlo. Ozvalo se nesnesitelné hřmění, které vyrazilo všechny její okna. Létající sklo zabíjelo a mrzačilo. První výbuch se slil s ostatními. Ničil, pustošil, zabíjel. Katedrála přestala existovat a zmizela v oslepujícím záblesku. O několik mil dál se na tohle všechno díval člověk. Byl oblečen ve starém vojenském brnění a opíral se o plazmovou pušku. Spokojeně se usmíval. Když podívaná skončila, pokýval hlavou. Tohle divadlo stálo za tu trochu rizika. Přehodil si pušku přes rameno a pomalu odcházel do noci……
|
