Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Slava - THC: Obchodník se životem Jmenoval se Rick, ale nikdo mu neříkal jinak než krysa. Proč? Původ tohoto oslovení byste nehledali přilíš daleko. Byl to obchodník. A to celkem dobrý obchodník, tudíž si nikdy nežil nejhůře. S jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že to byl celkem bohatý muž. Jeho obchody sice většinou nevoněly po růžích, ale spíš jako schnilá mrtvola prolezlá skrz naskrz červy, nicméně jemu to nevadilo. Přinášelo to totiž peníze A proč ne? Kolik bylo v dnešním světě obchodníků, jejichž obchody by se daly označit za legální. Tohle však nebyl ten hlavní důvod, proč byl znám jako Krysa. Kromě černých obchodů s alkoholem, obchodem se zbraněmi a překupnictvím ukradených věcí, se živil tou nejhorší věcí, kterou považovali za barbarskou už před Velkou válkou. Kvůli ní se v druhé polovině devatenáctého století, ano ještě před Velkou válkou, rozdělily Spojené státy americké na dva tábory. Na bohatém a průmyslovém severu se vytvořila početnější Unie a na převážně zemědělském jihu méně početnější Konfederace, jež však měla tradici v armádě. Bez práce otroků na plantážích se však nedokázal obejít. Hrdinové této války, jež se stala bratrovražednou občanskou válkou byli takový muži jako Ulysses Grant či Robert Lee. Příčinou této války bylo otrokářství. Zaostalejší jih se bez otrocké práce na plantážích nedokázal obejít. Rick sice nebyl otrokář, ale dělal pro ně špinavou práci. V Denu si pořídil malý bar. Chodilo tam dost lidí. Napít se, zahrát si hazard, sehnat děvky. Jednou za týden se u něj zastavil Lucian. Spojka pro obchod s otroky mezi Rickem a šéfem otrokářů Eliášem. Ten si v baru vždycky vyhlédl pár lidí. Většinou silné muže schopné práce a zvláště pak pokud to bylo možno hezká děvčata, která zde například zapíjela žal. Rickovým úkolem pak bylo "získat" je tak, aby to nevyvolalo rozruch. Rick měl kupodivu jednoduchou, ale účinnou metodu. Vyhlídnutému objektu naléval panáky a ukazoval na Luciana, jako že on to platí. Objekt většinou souhlasil. A tak když vypadal mírně podnapilý přisypal mu Rick do pití uspávadlo a oběť se po několika minutách sesula k zemi nebo jí hlava bouchla o bar. V tu chvíli přišla Lucianova chvíle. Spolu s Rickem oběť odtáhli dozadu do baru se slovy, že se jí pokusí vzkřísit. Tam už čekali Eliášovi muži a odnesli čerstvý úlovek do svého tábora. Rick dostával dvacet procent z prodeje otroků. Koneckonců peníze jsou peníze a je jedno, jak je získáš. Rick se poté přesunul zpět za bar, aby mohl obsluhovat. Lucian k němu přistoupil a se šeptem pronesenými slovy: "Díky, Kryso, tady jsou prachy", mu předal tržbu z minulého obchodu. Pak se otočil a ukázal Rickovi svůj krk potetovaný tečkami. Ricka napadlo, že je to něco jako zářezy na pažbě. Asi to značilo kolik otroků už pro svého šéfa sehnal. A těch teček bylo opravdu dost. Kupodivu to Rickovi vycházelo asi rok aniž by kvůli tomu kterýkoli obyvatel Denu pojal vůči němu podezření. Až jednou se stalo to, co by Rick čekal nejméně. K němu do baru vtrhla pětice postav. Byly oděny v pláště. Dvě z postav na sobě měly lesklé kovové brnění a v ruce svíraly velké štíty z podivně se lesknoucího kovu. U pasu se jim houpaly samonabíjecí brokovnice a laserové pistole. Zbytek postav na sobě pod pláštěm měl kevlarové koženice a vyztužené kalhoty. Hlavy všech chránily helmy vybavené vysílačkou. Na zádech trojice mužů byly připevněny odstřelovačky a v pouzdrech u pasu měli Gaussovy pistole. Jedna z trojice postav s odstřelovačkou přistoupila k Rickovi a sňala si kápi. "Jsem poručík Allavero od Čtrnáctých., denský okrsek. Richarde Andersone, jste obviněn z napomáhání obchodu s otroky. Budete nás následovat na naši základnu, kde vás vyslechneme a uvidíme, co s vámi dál. Neklaďte prosím odpor". Po těchto slovech se zbylá čtveřice postavila do obranné pozice s barem v zádech a kryjíce se za štíty. Hovno, říkal si Rick. Ale jen v duchu. Nahlas by to řekl pouze kdyby si myslel, že osazenstvo baru mu pomůže. Nikdo z hostů však neprojevil sebemenší chuť pustit se do boje s dobře ozbrojenou skupinkou těchto chlápků. Rick tedy v odevzdaném gestu vyšel před bar a poté, co vyhnal zákazníky, na dveře baru pověsil ceduli zavřeno a zamkl pevné dřevěné dveře. Ti muži mu dovolili vzít si na cestu oblečení, potraviny a vodu. Nic víc. Říkali, že jejich základna je asi tři dny odsud. Tak se vydali na cestu k "výslechu". Rick téměř nejedl, jen hojně pil vodu, aby doplnil v pouštním slunci ztracené tekutiny a spal. Kdykoli byl vzhůru, přemýšlel stále o jediném: Jak se to stalo?, lámal si hlavu. Kdo mě podrazil? Napadlo snad Eliáše, že radši ušetří peníze, které mi dává a bude chytat divochy z pustin? Nebo snad chce místo mě dosadit někoho jiného? Ať tak či tak v tom budou peníze jako vždycky. Snad mi to tihle chlapi řeknou než mě postaví ke zdi. Nad touto myšlenkou se musel nevesele usmát. Po slibovaných třech dnech dorazili do velkého tábora ve skalním údolí , kde ho předvedli do velké zděné budovy. Posadili ho na židli a dva muži si stoupli za něj. Po pár minutách přišel svižným krokem starší muž. Jeho vlasy i obočí prokvétaly šedí. Oči měl tmavé a ledové jako středověcí inkvizitoři vždy připravení odsoudit nepohodlného člověka jako kacíře na hranici. Navíc byly skryty za brýlemi se slabými kovovými obroučkami, což působilo možná ještě strašidelněji, než kdyby pohled do nich umožňoval plnou intenzitu vystavení se mužovu pohledu. Tento širokoramenný muž, jež ho měl zřejmě vyslýchat a možná i odsoudit, se usadil na židli až zapraštěla a pohodlně si opřel záda o její opěradlo. Pak se kupodivu celkem otcovsky usmál. Nejspíš asi věděl, že mezi ním a Rickem může být věkový rozdíl asi dvaceti let. "Richarde, jestli vám tak mohu říkat", začal a počkal až Rick přikývne. "Byl jste obviněn z velmi vážného činu. Jistým mužem nám bylo oznámeno, že jste pomáhal skupině mužů v Denu získávat svobodné muže a ženy pro otrockou práci. Víte jaký je za to trest? Ne, asi ne", zamračil se a pokračoval: "Podle toho, jestli se obvinění prokáže můžete skončit jako stavební dělník u Čtrnáctých a vykonávat práci jako trestanec. Jediné, čeho se od nás nemusíte bát je trest smrti. Existují však i polehčující okolnosti. Přejete si nějaké zmínit?", otázal se muž. Rick si ho chvíli prohlížel a pak pohlédl na jeho uniformu. Byla žlutomodrá, podobná vaultové kombinéze. I když Rick o těchto mužích nikdy neslyšel, uviděl na paži uniformy čtveřici žlutých trojzubců zkřížených se žlutými meči. To mu nejvíce připomínalo čtyři zlaté hvězdy, které dříve zdobily uniformy vojáků s hodností kapitána. "Kapitáne", začal Rick. "tedy smím - li vám tak, říkat pane", řekl Rick a napodobil tón, jímž ho předtím muž sedící naproti němu oslovoval. "Chtěl bych se zeptat, co to bylo za muže, který vám jaksi dodal podklady pro toto obvinění?". Na mužově tváři se rozzářil chvilkový úsměv. "Ano, můžete mi tak říkat. Jsem kapitán Robson. A můžete se i zeptat a já vám odpovím. Vysoký muž, modré oči, chladný a vypočítavý pohled spíše hubená postava, světlé vlasy stažené do culíku a na zadní straně krku tetování. Myslím, že to byl shluk teček. Toť vše. Ale u výslechu tady nejsem já, nýbrž vy", řekl kapitán. Sakra, proběhlo Rickovi hlavou. To byl ten bastard Lucian, to on mě prásknul. Rick si uvědomil, že bude lepší to vykloppit a nezapírat. Zhluboka se nadechl a pak začal s přiznáním: "To, co ten muž říkal je pravda. Za poslední rok jsem pomáhal Eliášově skupině shánět otroky a měl jsem z toho peníze. Nevím, kolik jich bylo, ale většinou přicházel jednou týdně a vybíral si. Většinou urostlé dělníky, kteří moc pili a mladá děvčata. To, co vám však ten chlap neřekl je, že se jmenuje Lucian a že je spojkou mezi mnou a Eliášem", promluvil Rick. "Kdo je Eliáš?", zeptal se kapitán. "To je chlápek, který šéfuje obchodu s otroky v Denu", odpověděl Rick trochu pyšně, jako by jim prokazoval nejvyšší poctu. "Obžalovaný Richarde Andersone, povstaňte", vyzval Ricka kapitán, postavil se a pohlédl do nějakých papírů. Pak si sundal brýle. "Hm, myslím, že vaše výpověď nám osvětlila všechny nejasnosti. Proto nemám jinou možnost, než vás shledat vinným z otrokářství a omezování osobní svobody občanů. Přihlédnu sice k tomu, že jste se přiznal, ale i tak to pro vás nevypadá dobře. Budete mít možnost výběru trestu", kapitán se odmlčel na chvíli odmlčel. "Buďto dvacet let nucených prací nebo doživotní služba u Čtrnáctých a pomoc při potlačování otrokářství. Máte jeden den na rozhodnutí", tím byl výslech a zárověň i soud téměř u konce. Zbývalo jen, aby se Rick rozhodl. "Nepotřebuji čas na rozmyšlenou, pane, přijímám službu. Ale než se k vám přidám, chtěl bych se pomstít tomu parchantovi Lucianovi a jeho šéfovi Eliášovi", Rick skončil a potíce se na zádech čekal, co na to kapitán řekne. "Souhlasím. I když si nezasluhujete přílišnou důvěru, zničení té otrokářské bandy by nám pomohlo. Dám vám k dispozici desetičlennou skupinu. Ale jestli dostanete osobní zbraň, to je na veliteli vašeho doprovodu. Osobně si myslím, že jste špinavá krysa, ale doufám, že byste se mohl změnit, a tak by se změnil i můj názor. Doufám, že si znovu získáet důvěru, ktero si však nyní nezasluhujete. Proto vám přeji hodně štěstí", kapitán mu tedy dal možnost pomstít se. Rick viděl jeho záda, jak se mu vzdalují a ztrácí se za rohem budovy. Kapitán vyšel ven z budovy a vydal se k ubykacím mužstva. Zavolal si poručíka a zasvětil ho do jeho úkolu. Poručík s nadšením souhlasil, protože vždycky nesnášel otrokáře a tato jeho averze se ještě zesílila, když se dal ke Čtrnáctým, kde mohl otrokářství pomáhat potlačovat. A tak se tedy dalšího dne mohla jedenáctičlenná skupina vydat rozprášit otrokáře a poskytnout Rickovi možnost pomsty. Na cestu se vydali brzo ráno. Tak aby k táboru otrokářů dorazili v noci a aby neztráceli drahocenný čas. Rick vyfasoval kovové brnění a helmu s vysílačkou. Poručík Allavero mu zdá se věřil natolik, že mu svěřil i zbraňě. První byla stará a hojně užívaná, ale funkční útočná puška AK - 47 Kalašnikov. Navíc také dostal bojový nůž a Colt .45 s tlumičem. Rick byl sice zvyklý na brokovnici, kterou měl pod barem, ale věřil, že Kalašnikovu rychle přivykne. Poručík byl zhruba stejného věku jako Rick. Mohlo mu tedy být něco k třiceti. Měl černé havraní vlasy, modré oči, orlí nos a tenká ústa. Jeho pleť na tváři byla osmahlá od slunce, ale ne zas příliš, protože v poušti často nosil plášť s kápí. Měl spíše šlachovitou než mohutnou postavu, ale jeho svaly pevné jako ocel a pružné jako svaly trénovaného atleta v sobě skrývaly více síly, než by se od nich čekalo. Během cesty se poručík s Rickem několikrát dal do řeči. Svěřil se mu, že mu dělá starosti, že budou bojovat v neprozkoumaném terénu. Řekl také, že Rickovi nechá volné ruce v tom, jak naloží s těmi dvěma, co ho zradili. Do Denu dorazili k večeru třetího dne. Nezdržovali se a vydali se na východ od města. Asi po hodině cesty dorazili k osvětlenému údolí. Všude kolem byla tma. Všichni se skryli v křoví na útesu a poručík vytáhl dalekohled a pohlédl směrem k táboru. Tvořilo ho pět stanů, malý dřevěný domek a ohrady vhodné leda pro dobytek. K poručíkovu překvapení však v ohradách byli lidé. Asi třicet. Byli však dobře živení a nevypadali, že by trpěli hlady. Zboží musí být v dobrém stavu, pomyslel si v duchu Rick. Poručík se znovu podíval na tábor. U ohrad postávala pětice mužů s automaty ruské výroby ne nepodobnými Kalašnikovu, který měl Rick. Opodál byla u slabě hořícího ohně čtyřčlenná skupina napůl opilých a neupravených mužů s brokovnicemi. U domku stála trojice urostlých strážných třímající težké kulomety. Vypadalo to, že ještě několik mužů bude ve stanech. Co však ani poručík, ani Rick, ani zbylí muži jednotky nevěděli bylo to, kolik mužů je v domku, kde zřejmě přebýval Eliáš. Poručík se rozhlédl po své jednotce a prohlédl si pětici úderníků, kteří byli mimo jiné vyzbrojeni i granátomety. "Tady je plán", začal. "Odstřelovači se postarají o ty chlapy u ohrady a pak o ty ožraly u ohně. Úderníci granátomety vyřadí ty stany. Vy, Andersone", řekl a jedním prstem ukázal na Ricka "si vezmete pár granátů a proplížíte se za ten domek, odkud můžete vyřadit hlídky před ním. V domě by měl být ten Eliáš. Skýtá asi nejvýhodnější ochranu. My vám poskytneme palebnou podporu". Poručík nečekal na Rickův souhlas a vtiskl mu do dlaně tři granáty. Rick se nejistě usmál, upevnil si granáty do opasku a zkontroloval si vysílačku na přilbě. "Až budu na místě, dám vám vědět", řekl Rick. Vojáci zvedli palce a zatnuli pěst v gestu přejícím hodně štěstí. Rick se počal plížit pěšinkou vedoucí dolů do údolí. Asi za patnáct minut se z poručíkovy vysílačky ozvalo: "Jsem na místě". Poručík kývl. "Rozumím". "Počkat z jednoho ze stanů vyšli dva chlapi a blíží se ke mně, asi jdou na záchod. Co mám dělat?", upozornil Rick a otázal se na postup. "Zneškodněte je a pak se ozvěte, Allavero konec", odpověděl poručík. Rick těžce polkl. Ještě nikdy nezabil bezbranného člověka. Ale tohle byli otrokáři a navíc ho podrazili. Schoval do stínu a čekal. Dvojice mužů kolem něj prošla a přistoupila ke křoví, kde se chystala vykonat potřebu. Vytáhl pětačtyřicítku a zamířil na jednoho z mužů. Měli jste si vybrat jinou práci, vaše chyba, pomyslel si a stiskl spoušť. Bylo slyšet jen tlumené pufnutí a první z mužů se s prostřelenou hlavou skácel k zemi. Druhý muž pohlédl na svého parťáka a začal si spěšně zapínat poklopec a chystal se vytasit Desert Eagle. K tomu mu však Rick nedal šanci. Stiskl spoušť podruhé a pak potřetí. První rána muže zasáhla do ramene, takže upustil zbraň a ta spadla do mokrého štěrku. Druhá muži proťala krční tepnu, takže horká krev počala stříkat na zem, přímo na mrtvolu prvního muže. Po minutě byl mrtev i strážný s prostřelanou krční tepnou. "Mám je", ozval se z poručíkovy vysílačky znovu Rickův hlas. "Můžeme začít". Poručík pokývl, dal signál mužům a zároveň do vysílačky zařval: "Teď ". Na jeho povel Rick hodil granát směrem k trojici strážných před domkem. Jeden z nich byl okamžitě roztrhán, druhý byl zasažen do břicha střepinami a chroptíc padl k zemi.Zároveň s tímto dopadlo na stany pět granátů , a téměř okamžitě se ozvalo pět hlasitých výbuchů. Stany ihned vzplály. V nastalém světle byli jasně vidět jak strážní u ohrady, tak ožralové u ohně. Z emitorů laserových zaměřovačů odstřelovaček vyskočil tenký červený paprsek laseru a pět červených teček si našlo své cíle. Třesklo pět výstřelů a pětice strážných se s prostřelenými hlavami skácela mrtvá k zemi. Další čtyři výstřely z odstřelovaček zabily ožraly u ohně. Ani jeden z odstřelovačů neminul. To už se poručík zvedl a sbíhal po cestičce dolů do tábora. Třetí silák s kulometem, jediný který přežil paseku způsobenou Rickovým granátem, zaklekl a začal odstřelovat útes odkud přišly výstřely a kde měl pozice zbytek jednotky. Několik kulek zapleskalo do země kolem úderníků a pár jich také narazilo na velké kovové štíty. Rick neváhal. Sňal ze zad Kalašnikov a vykoukl zpoza rohu. Silák mu vystavoval nekrytý bok. Rick přepl zbraň na střelbu dávkou a stiskl spoušť. Tříranná dávka stačila na to, aby ze silákova břicha udělala změť ošklivě se venderoucích vnitřností. Silák padl k zemi a počal se svíjet v krutých bolestech přičemž vydával nechutné chroptivé a místy bublavé zvuky, to jak mu krev zabraňovala dýchat. Mezitím už poručík se svými muži dorazil k ohradám. Než z domku vyběhla dvojice chlápků třímající lovecké pušky, podařilo se jim otevřít vrata ohrad a pustit ven otroky a odvést je do bezpečí tmy. Když chlapíci vyběhli ven, měli asi tak necelou vteřinu na rozkoukání se. Tuto krátkou chvilku využili ke střelbě od boku, kdy sztříleli zcela naslepo. V další vteřině je zneškodnili dva z pětice odstřelovačů. Poručík skrz hledí odstřelovačky pohlédl do domku. "Andersone, je tam nějaký velký, tlustý muž krčící se za stolem a blonďák se samopalem ležící na zemi a kryjící se za jednoho z těch dvou mrtvých ve dveřích. Jsou vaši", řekl poručík poté, co obhlédl situaci. Rick se pomalu připlížil ke dveřím. Koutkem oka viděl Lucianovu blonďatou hlavu tisknoucí se k zemi. "Podrazils mě Luciane a to se nedělá v žádnym obchodě", řekl Rick. Lucian zvedl hlavu a třesoucí se rukou začal pomalu zvedat samopal. Zároveň se snažil Ricka rozptýlit tím, že začal mluvit: "Kryso, chci říct Ricku, jak ses to dozvěděl? Teda vlastně já za nic nemůžu, to šéf, ten chtěl ušetřit prachy, a proto…", větu nedokončil, protože se chystal na Ricka vystřelit ze svého Hecklera MP 5K. Toho si Rick všiml a stiskl spoušť Kalašnikova. Tři kulky se Lucianovi zaryly do hrudi a ten začal z úst plivat krev. V jeho očích se zračilo velké překvapení. Třikrát se pokusil o nadechnutí nebo možná o slova, ale jeho plíce ani ústa plnící sekrví mu to nedovolily . Nakonec se mu přece jen podařilo něco říct: "Kry…so…o, ty…". To byla jeho poslední slova než zemřel. Rick zahodil Kalašnikova. A připravil si pětačtyřicítku. Odšrouboval tlumič, vstal od Lucianovy mrtvoly a zavolal: "Eliáši ty bastarde, proč jsi mě podrazil?", na zdůraznění svých slov přidal výstřel z pětačtyřicítky. "Neber si to osobně, Ricku. Je to jen obchod. Jako obchodník musím myslet ekonomicky. Prostě jsem chtěl ušetřit. Ale neměj mi to za zlý. Znáš to, krysa podrazila krysu. Peníze jsou pro nás všechno, v podstatě jsme oba stejní", řekl Eliáš a vystřelil z brokovnice. "Kecy", zařval Rick a vběhl do domku. Eliáš se právě chystal vystřelit. Stiskl spoušť, jenomže naneštěstí pro něj a naštěstí pro Ricka minul a trefil jen dveře, takže v nich teď byla asi třiceticentimetrová díra. Rick toho využil a střelil Eliáše dvakrát do ramena. Dvě střely mu téměř určitě museli rozdrtit ramenní kloub. Eliáš šíleně zařval bolestí a upustil brokovnici. Rick k němu přistoupil a přitiskl mu pistoli pod bradu. "Víš, je to smůla, že ses mě rozhodl podrazit. Mám volnou ruku. Ti chlapi venku čekají jen na to, až to tady s tebou skoncuju. A to mi věř, nebude to trvat dlouho. Jen jsem ti chtěl říct to, co Lucianovi. V obchodu, ať je jakkoli špinavý by se partneři neměli podrážet. Vlastně jsi mi možná pomoh. Nabídli mi buď dvacet let nucených prací nebo doživotní službu. Já si vybral tu druhou možnost a pomstu, takže budu moct zbavit svět takovejch, jako seš ty. Je mi líto, vybral sis špatně", s těmito slovy Rick zmáčkl spouš't. Když Rick vyšel ven, byli už členové jednotky zatíženi zbraněmi padlých otrokářů. Chystali se těla spálit. Rick vynesl z domu Eliášovy peníze a nějaké cennosti a pak hodil do domku hořící kus dřevěné ohrady. Domek po několika chvílích vzplál. Rick se spolu s jednotkou a otroky vydal směrem k Denu. Měl štěstí, že si ho nikdo z těch lidí nepamatoval, protože on některé z nich poznával a byl si jistý, že kdyby ho poznali i oni, asi by neměl příliš klidný život. Když dorazili do Denu, zeptal se ho poručík: "Co uděláte, Andersone?". "To co je správné. Ráno prodám bar a s vaším svolením i ty zbraně a peníze z prodeje a Eliášovy peníze rozdělím mezi ty lidi, kterým jsem ublížil tím, že jsem je připravil o rok jejich života. Víc udělat nemonu", odpověděl. Allavero přikývlů a usmál se. Rick skutečně rozdělil peníze mezi bývalé otroky. I když byl obchodník, tak mu těch peněz nebylo líto, ti lidé si je zasloužili. Allavero několika lidem nabídl službu u Čtrnáctých, ale nikdo se na tuto nabídku netvářil nadšeně, natož aby ji přijal. Tak tedy Rick odešel s Allaverovou jednotkou zpět na základnu. Tam vstoupil do řad Čtrnáctých jako poradce pro boj s Otrokáři. Byl převelen do Čtrnáctky a sloužil u Čtrnáctých až do svých sedmdesáti let. Za své služby toho hodně nacestoval a pomohl potlačit dost větších či menších otrokářských skupin. Dotáhl to až na hodnost kapitána a byl pověřen velením nad základnou, kde byl vyslýchán a odsouzen, která se stala hlavním místem, kde se organizovaly protiotrokářské výpravy. Nikdy však nezapomněl na den, kdy vykonal svou pomstu. Možná navždy budu Krysa, ale pomstil jsem se a byl jsem v právu, i když mé svědomí nebylo z nejčistších.