Fallout |
Fallout 2 |
Fallout Tactics |
Fallout: New Vegas |
FOnline |
Společné |
Fallout projekty |
Příbuzné hry |
Hry naživo |
Soutěže |
Zábava |
Různé |
|
Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Douglas Adams - STOPA��V PR�VODCE PO GALAXII
6. KAPITOLA
"H���� h���� chrchly h���� chrchly h���� h���� chrchly h���� h���� chrchly h���� h���� chrchly h���� chrchly chrchly chrchly h���� srrrk grrrrr m�l m�t radost. Opakuji. Mluv� k v�m v� kapit�n, tak p�esta�te d�lat, co pr�v� d�l�te, a d�vejte pozor. Za prv�, p��stroje ukazuj�, �e m�me na palub� dva stopa�e. Tak nazdar, a� jste, kdo jste. R�d bych, aby bylo jasno. Nem�m z v�s ani trochu radost. Dalo mi hodn� pr�ce, ne� jsem se dostal tam, kde jsem te� a nestal jsem se kapit�nem vogonsk� stavebn� lodi, jen abych d�lal tax�ka n�jak�m degener�t�m, co se cht�j� vozit zadarmo. Poslal jsem hl�dku, aby po v�s p�trala, a a� v�s najdou, vyraz�m v�s z lodi. Kdy� budete m�t moc velkou kliku, tak v�m mo�n� p�edt�m p�e�tu p�r sv�ch b�sn�.
Za druh�, za chv�li provedeme skok do hyperprostoru a polet�me k Barnardov� hv�zd�. Tam se zdr��me v doku dvaasedmdes�t hodin kv�li nejnutn�j��m oprav�m. B�hem t� doby nikdo neopust� lo�. Opakuji, v�echny vych�zky na planetu jsou zara�eny. Pr�v� jsem za�il zklam�n� v l�sce, tak nev�m, pro� by n�kdo jin� m�l m�t radost. Konec hl�en�."
R�mus utichl.
Arthur s jist�mi rozpaky zjistil, �e le�� na zemi sto�en� do klub��ka a rukama si chr�n� hlavu. Chab� se usm�l.
"Okouzluj�c� p�n. P��l bych si m�t dceru a zak�zat j�, aby si ho vzala..."
"Ani bys nemusel," �ekl Ford. "Maj� asi tolik sexep�lu jako dopravn� nehoda. Ne, neh�bej se," dodal, kdy� vid�l, �e se Arthur chce narovnat. "Mus� b�t p�ipraven� na skok do hyperprostoru. Nep��jemn� se to podob� opilosti."
"Co je na opilosti nep��jemn�ho?"
"M� chu� na vodu."
Arthur chv�li p�em��lel na dan� t�ma. "Forde?"
"Copak?"
"Co mi d�l� ta rybi�ka v uchu?"
"Tlumo��. Je to babyl�nsk� rybka. Vyhledej si ji v knize, jestli chce�."
Hodil Arthurovi Stopa�ova pr�vodce po Galaxii a hned se zase sto�il do klub��ka jako nenarozen� d�t�, aby l�pe snesl skok do hyperprostoru.
V tom okam�iku Arthurovi vypadlo dno mozku.
O�i se mu obr�tily naruby. Nohy mu za�aly vyt�kat hlavou ven.
M�stnost se kolem n�j slo�ila jako list pap�ru, rozto�ila se a pak vyklouzla z existence. Z�stal jen on, zavinut� do sv�ho vlastn�ho pupku.
Byli v hyperprostoru.
"Babyl�nsk� rybka," od��k�val ti�e Stopa��v pr�vodce po Galaxii, "je mal�, �lut�, trochu se podob� pijavici. Je to snad nejpodivn�j�� tvor ve vesm�ru. �iv� se my�lenkovou energi�, p�ij�manou nikoli od sv�ho nositele, n�br� z okol�. M� schopnost absorbovat a zpracov�vat na �iviny ve�ker� podv�dom� frekvence t�to my�lenkov� energie. Do mysli nositele vypou�t� sv� exkrementy v podob� telepatick� matrice, vznikl� spojen�m v�dom�ch my�lenkov�ch frekvenc� s nervov�mi sign�ly p�ij�man�mi z �e�ov�ch center mozku, kter� je vys�l�. Praktick� d�sledek toho v�eho je, �e kdy� si str��te babyl�nskou rybku do ucha, okam�it� rozum�te �emukoliv, a� je to �e�eno jakoukoli formou jazyka. �e�ov� sch�mata, kter� skute�n� sly��te, se dek�duj� podle my�lenkov� matrice, kterou do va�� mysli ulo�ila babyl�nsk� rybka.
Skute�nost, �e se n�co tak nepochopiteln� u�ite�n�ho mohlo vyvinout pouhou n�hodou, je tak bizarn� nepravd�podobnou shodou okolnost�, �e n�kte�� myslitel� se rozhodli pova�ovat to za kone�n� a nezvratn� d�kaz Bo�� neexistence.
Argumentace vypad� n�sledovn�: 'Odm�t�m prok�zat svou existenci,' prav� B�h, 'proto�e d�kaz je v rozporu s v�rou a bez v�ry nejsem nic.'
'Jen�e,' nam�tne �lov�k, 'babyl�nsk� rybka, to byla smrteln� chyba. Nemohla se p�ece vyvinout n�hodou. To je d�kaz, �e existuje�, a tud�, podle tv�ho vlastn�ho tvrzen� neexistuje�. Q. E. D.'
'Ach jo, to m� nenapadlo,' �ekne B�h a promptn� zmiz� v obl��ku logiky.
'To to ale bylo snadn�,' libuje si �lov�k, a proto�e je�t� nem� dost, dok�e, �e �ern� je b�l�, a na nejbli���m p�echodu ho zajede auto.
V�t�ina p�edn�ch teolog� tvrd�, �e cel� tenhle spor je naprost� pt�kovina. To ov�em nezabr�nilo �lonu Kolufidovi, aby nevyd�lal slu�n� jm�n� na knize B�h to m��e zabalit, v n� pou�il t�to debaty jako �st�edn�ho motivu.
A zat�m ne��astn� babyl�nsk� rybka t�m, �e odstranila ve�ker� p�ek�ky v komunikaci mezi r�zn�mi rasami a kulturami, zp�sobila v�c krveprolit� ne� cokoliv jin�ho v historii stvo�en�."
Arthur tlumen� zast�nal. Ke sv�mu zd�en� zjistil, �e kopanec u�t�d�en� hyperprostorem ho nezabil. Octl se r�zem �est sv�teln�ch let od m�sta, kde by byla b�vala Zem�, kdyby existovala.
Zem�.
Vzpom�nky na Zemi se mu hore�nat� m�haly hlavou. Bylo mu z toho �patn�. A� se sna�il sebev�c, nedok�zal si p�edstavit, �e cel� Zem� je pry�. Bylo to na n�ho trochu moc. Pokou�el se v sob� vyvolat n�jak� pocity. Myslel na rodi�e a na sestru. U� nejsou. ��dn� reakce. Myslel na v�echny bl�zk� lidi. ��dn� reakce. Pak si vzpomn�l na jak�hosi nezn�m�ho �lov�ka, kter� p�ed dv�ma dny st�l p�ed n�m ve front� v samoobsluze a n�hle ho p�chlo u srdce - samoobsluha je pry�, se v��m, co v n� bylo. Nelson�v pomn�k je pry�! Nelson�v pomn�k je pry� a nikdo proti tomu nebude protestovat, proto�e nez�stal nikdo kdo by mohl protestovat. Ode dne�ka existuje Nelson�v pomn�k jen v jeho vzpom�nk�ch. Cel� Anglie existuje jen v jeho vzpom�nk�ch. Vzpom�nky v�zely spolu s n�m v t�hle smradlav� zatuchl� opanc��ovan� kosmick� lodi. P�evalila se p�es n�j vlna klaustrof�bie.
Anglie u� neexistuje. N�jak�m zp�sobem se mu to poda�ilo pochopit. Zkou�el to d�l. Amerika je pry�, pomyslel si. Ne�lo to. Chce to za��t s n���m men��m, usoudil. New York je pry�. ��dn� reakce. Stejn� nikdy doopravdy nev��il, �e existuje. Dolar klesl jednou prov�dy. Trochu v n�m zatrnulo. V�echny filmy s Humphrey Bogartem byly zni�eny, ��kal si v duchu. �okovalo ho to. Myslel na restauraci McDonalds. McDonald�v hamburger u� neexistuje.
Omdlel.
Kdy� o vte�inu pozd�ji p�i�el k sob�, zjistil, �e vzlyk� a vol� maminku.
Prudce vysko�il.
"Forde!"
Ford vzhl�dl ze sv�ho kouta, kde si ti�e cosi pobrukoval. Na cestov�n� v kosmu ho ze v�eho nejm�� bavila pr�v� f�ze cestov�n�.
"Copak?"
"Kdy� jsi d�lal v�zkum pro tu knihu a byls na Zemi, tak jsi p�ece musel o n� shroma��ovat materi�l."
"Ano, trochu jsem roz���il p�vodn� zn�n� hesla."
"Tak mi uka�, jak vypad� v tomhle vyd�n�. Chci to vid�t."
"No dob�e." Ford mu op�t podal knihu.
Arthur ji dychtiv� popadl. Sna�il se, aby se mu net��sly ruce. Naprogramoval p��slu�nou str�nku. Obrazovka zaz��ila, zav��ila a pak se usadila. Arthur z�ral na poti�t�nou str�nku.
"V�dy� tam to heslo nen�!" vybuchl.
Ford mu nahl�dl p�es rameno. "Ale je. Pod�vej, a� �pln� dole na obrazovce, pod heslem Excentrica Gallumbits, t��prs� d�vka z Eroticonu 6."
Arthur sledoval Ford�v ukazov��ek. Nedo�lo mu to hned. Pak t�m�� explodoval.
"Co�e? Ne�kodn�? To je v�echno? Ne�kodn�! Jedin� slovo!"
Ford pokr�il rameny.
"V�, v Galaxii je sto bili�n� hv�zd a mikroprocesory v knize maj� jen omezen� mo�nosti. No a o Zemi toho nikdo moc nev�d�l."
"Prokristap�na, douf�m, �es to trochu napravil."
"Jist�. Poda�ilo se mi odvys�lat nov� zn�n� do nakladatelstv�. Trochu to sice o�esali, ale p�ece jen je to lep��."
"A jak zn� heslo te�?"
Ford si pon�kud rozpa�it� odka�lal. "P�ev�n� ne�kodn�."
"P�ev�n� ne�kodn�!" za�val Arthur.
"Co to bylo za zvuk?" zasy�el Ford.
"To j� jsem za�val," �val Arthur.
"Ne! Ticho! Mysl�m, �e l�t�me v pr��vihu."
"Jo, tak ty mysl�, �e l�t�me v pr��vihu!"
Zven�� jasn� zazn�ly p�dn� kroky.
"Dentrassiov�?" za�eptal Arthur.
"Ne, tohle jsou okovan� boty."
Ozvalo se r�zn� zaklep�n�.
"Tak kdo je to?"
"No, kdy� budeme m�t kliku, tak n�s jenom Vogoni p�i�li vyhodit do vzduchopr�zdna."
"A kdy� nebudeme m�t kliku?"
"Kdy� nebudeme m�t kliku, tak to kapit�n myslel v�n�, kdy� n�m hrozil, �e n�m nejd��ve p�e�te p�r sv�ch b�sn�..."
7. KAPITOLA
Vogonsk� poezie je ov�em a� t�et� nejhor�� ve Vesm�ru. Druh� nejhor�� je poezie Azgoth� z planety Kria. Kdy� kr�l jejich b�sn�k� Chrochtos Nad�mav� recitoval svou �du na malou hrudku zelen�ho hnusu, ji� jsem objevil v podpa�d� jednoho letn�ho jitra, �ty�i poslucha�i zem�eli na vnit�n� krv�cen� a p�edseda St�edogalaktick� komise pro mrza�en� um�n� p�e�il jen d�ky tomu, �e si uhryzl jednu nohu. Tvrd� se, �e Chrochtos byl pon�kud "zklam�n" p�ijet�m sv� b�sn�, a prav� se chystal za��t p�ed��tat svou epickou skladbu o dvan�cti knih�ch, nazvanou M� obl�ben� chrochty ve van�, kdy� vtom jeho vlastn� tlust� st�evo v zoufal�m pokusu zachr�nit �ivoty a civilizaci mu vysko�ilo a� do krku a zadusilo mozek.
Nejhor�� poezie, jak� kdy byla naps�na, zanikla spolu se svou tv�rkyn� Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabstv� Essex v Anglii p�i zk�ze planety Zem�.
Prostetnik Vogon Jelc se velmi zvolna usm�l. Ned�lal to ani tak kv�li efektu, jako sp� proto, �e mu dalo pr�ci vzpomenout si, jak po sob� n�sleduj� pohyby jednotliv�ch sval�. P�kn� se odreagoval hul�k�n�m na zajatce a te� se c�til docela uvoln�n� a ve vhodn� n�lad� na drobnou bezcitnost.
Zajatci sed�li v k�eslech po�itku z poezie - p�ipoutan�. Vogoni rozhodn� nepodl�hali iluz�m, pokud jde o v�nost, j� se jejich d�la obvykle t��. Jejich ran� pokusy v tomto oboru byly sou��st� tupohlav� um�n�n� snahy, aby byli uzn�ni za ��dn� vyvinutou a kultivovanou rasu. D�vodem, pro� v tvorb� pokra�uj� i nad�le, je u� jen �ir� schv�lnost.
Studen� pot vyvst�val na Fordov� �ele a kanul po elektrod�ch, p�ipevn�n�ch k jeho sp�nk�m. Od elektrod vedly dr�ty k cel� baterii elektronick�ch p��stroj� - zesilova��m metaforiky, rytmick�m modul�tor�m, alitera�n�m rezidul�tor�m a zlaci�ova��m p�irovn�n� -, zkonstruovan�ch k prohlouben� pro�itku b�sn� a k zachycen� i t�ch nejjemn�j��ch odst�n� b�sn�kov�ch my�lenek.
Arthur Dent sed�l a chv�l se. Netu�il sice, co ho �ek�, v�d�l jen, �e v�echno, co se mu a� doposud p�ihodilo, se mu ani trochu nel�bilo, a nep�edpokl�dal, �e by se v�ci n�jak v�razn� zm�nily.
Vogon za�al ��st - kr�tkou, le� nechutnou pas� z vlastn� tvorby.
"� fretn� chrochtobuznosti...," zarecitoval. K�e�e zm�taly Fordov�m t�lem - bylo to hor��, ne� �ekal.
"... Tv� mikturace jsou mi / Co zprudl� �vastopunktsery na plzn� v�ele."
"������������hhhhh!" zavyl Ford s hlavou zvr�cenou dozadu pod bu��c�mi poryvy bolesti. Ve vedlej��m k�esle nez�eteln� vid�l Arthura, jak se st��dav� sv�j� a ochabuje. Za�al zuby.
"�kvrrrk, j� zap��sah�m T�," pokra�oval nemilosrdn� Vogon, "sv�mi fr�n�c�mi kvrdlovrzy."
Jeho hlas se do�plhal k p��ern� v��ce a v�niv� v�e�tivosti. "A kr�korn� zafras m� sv�mi scvrknuv��mi patlocar�ty / nebo T� roztrh�m na fidlopr�i�ky sv�m frkodr��kem, tak bacha na to!"
"Nnnnnnnnnnneeeeeeeeeeeehhhhh!" za�val Ford Prefect a zhroutil se v posledn�m poryvu k�e�e, naplno zasa�en do sp�nku elektronicky zes�len�m ��inkem posledn�ho ver�e. Zplihl.
Arthur bezvl�dn� sed�l.
"A te�, pozem��an�...," p�edl Vogon (nev�d�l, �e Ford Prefect je ve skute�nosti z jedn� mal� planety v okol� Betelgeuze, a kdyby to byl v�d�l, bylo by mu to �pln� jedno) "v�m d�m na vybranou! Mo�nosti jsou jednoduch�... Bu� zem��t v kosmick�m vzduchopr�zdnu, nebo...," odml�el se, aby dos�hl melodramatick�ho ��inku. "Nebo mi pov�te, jak dobr� byla podle v�s moje b�se�!"
Zprudka se op�el o op�radlo obrovit�ho ko�en�ho sedadla ve tvaru netop�ra a pozoroval je. Znovu p�edvedl �sm�v.
Ford chr�iv� d�chal. Vyschl�m jazykem si p�ejel zprahl� �sta a zast�nal.
Arthur �ekl vesele: "Vlastn� se mi to docela l�bilo."
Ford se k n�mu oto�il a z�ral. Tahle mo�nost ho prost� nenapadla.
Vogon p�ekvapen� zvedl obo��, ��m� si pon�kud zast�nil nos, tak�e to vlastn� nevypadalo nejh��.
"No ne...," zavr�el v ��asu.
"Ale ano," pokra�oval Arthur. "Mysl�m, �e n�kter� metafyzick� metafory byly skute�n� obzvl p�sobiv�."
Ford na n�j jen z�ral a sna�il si uspo��dat my�lenky, aby zapadly do t�to p�evratn� koncepce. �e by se snad nakonec z toho vysekali nestydatost�?
"Ano, jen pokra�ujte...," vyb�zel Vogon.
"Ach... a ehm... rovn� zaj�mav� rytmick� prost�edky...," pokra�oval Arthur, "kter� jsou kontrapunktem k... ��... ��...," pl�cal se beznad�jn�.
Ford mu p�isp�chal na pomoc riskantn�m "... kontrapunktem k surrealismu z�kladn� metafory zobrazuj�c�... ��..." I on se za�al beznad�jn� pl�cat, ale Arthur u� byl op�t p�ipraven.
"... lidstv�."
"Vogonstv�," zasy�el na n�j Ford.
"�, ano, vogonstv� - pardon - b�sn�kovy soucitn� du�e," Arthur se te� c�til pevn� v kramflec�ch, "je� usiluje prost�ednictv�m m�dia ver�ov� struktury sublimovat to, transcendovat ono a sm��it se s fundament�ln� dichotomi� tamtoho." Jeho hlas stoupal v triumf�ln�m crescendu. "A poslucha� si odn�� hlubok� a pronikav� vzhled do... do... ��..." Do�la mu inspirace. Ford p�isp�chal s ranou z milosti:
"P�ece do toho, o �em byla ta b�se�!" vyhrkl a koutkem �st dodal: "�ist� pr�ce, Arthure, byls dobrej."
Vogon je zkoumal. Na okam�ik jeho geneticky zatrpkl� du�e poc�tila dojet�, pak si v�ak �ekl ne - p��li� m�lo p��li� pozd�. Jeho hlas zazn�l jako kdy� ko�ka dr�s� �esan� nylon.
"Tak vy tedy ��k�te, �e p�u poezii proto, �e p�es sv�j podl� hnusn� bezcitn� zevn�j�ek tou��m b�t milov�n." Odml�el se a dodal: "Je to tak?"
Ford se nerv�zn� zasm�l. "Ne... toti� ano... v�dy� p�ece my v�ichni v hloubi du�e... ��..."
Vogon vstal.
"To jste toti� �pln� vedle," �ekl. "P�u poezii jen proto, abych si odreagoval sv�j podl�, hnusn�, bezcitn� zevn�j�ek. Stejn� v�s vyraz�m z lodi. Str�! Odve�te zajatce do p�echodov� komory ��slo t�i a vyho�te je ven!"
"Co�e?" za�val Ford.
Mlad� vogonsk� hromotluk p�istoupil k Fordovi a Arthurovi a obrovsk�ma lojovit�ma prackama z nich serval �emeny, jimi� byli p�ipout�ni.
"Nem��ete n�s vyhodit do kosmu." k�i�el Ford. "Sb�r�me materi�l na knihu."
"Ve�ker� odpor je zbyte�n�!" zahul�kal vogonsk� str�n� v odpov��. Byla to prvn� fr�ze, kterou se nau�il, kdy� vstoupil do Vogonsk�ho bezpe�nostn�ho sboru.
Kapit�n nez��astn�n� a pobaven� sledoval sc�nu, pak se odvr�til.
Arthur se divoce rozhl�el kolem sebe.
"Ale j� te� nechci um��t!" vyk�ikl. "Je�t� po��d m� bol� hlava! Nechci j�t do nebe s bolen�m hlavy, byl bych hrozn� mrzutej a v�bec bych si to neu�il!"
Str�n� popadl oba zajatce pevn� za krk a p�es jejich protesty je vyvlekl z velitelsk�ho m�stku. Ocelov� dve�e se za nimi zav�ely a kapit�n op�t osam�l. Ti�e si pobrukoval a zaduman� listoval sv�m poetick�m den��kem.
"Hmmm," �ekl nahlas. "Kontrapunkt k surrealismu z�kladn� metafory..." Chv�li uva�oval a pak s chmurn�m �sm�vem se�it sklapl.
"Smrt je pro n� a� moc dobr�," zavr�el.
Dlouh� chodba oblo�en� ocelov�mi pl�ty odr�ela ozv�nu chab�ho z�pasu dvou humanoid� pevn� sev�en�ch ve Vogonov� gumov�m podpa��.
"To je v�born�," drmolil Arthur. "To je teda opravdu bezvadn�. Pus� m�, ty zv��e!"
Vogonsk� str�n� je vlekl d�l.
"Neboj," p�pl Ford. "J� n�co vymysl�m." Nezn�lo to v�ak p��li� nad�jn�.
"Ve�ker� odpor je zbyte�n�!" za�val str�n�.
"Jenom ne��kejte takov�hle v�ci," vykoktal Ford "Jak si m� �lov�k udr�et kladn� ment�ln� postoj, kdy� ��k�te takov�hle v�ci?"
"M�jtybo�e," post�oval si Arthur, "ty bude� vykl�dat o kladn�m ment�ln�m postoji a to ti ani dneska nezdemolovali planetu. Kdy� jsem se r�no probudil, myslel jsem si, �e si p�kn� u�iju klidn� den, n�co si p�e�tu, vykart��uju psa... A te� je teprv n�co po �tvrt� a u� m� vyhazujou z ciz� kosmick� lodi �est sv�teln�ch let od doutnaj�c�ch �kvark� Zem�!" Zaprskal a zaklokotal, jak ho Vogon sev�el je�t� pevn�ji.
"V po��dku," uklid�oval ho Ford, "hlavn� ��dnou paniku!"
"Kdo tu mluv� o panice?" vyjel na n�j Arthur. "Tohle je zat�m jen kulturn� �ok. Po�kej, a� se zorientuju a sezn�m�m se situac�. Pak teprv za�nu panika�it!"
"Nebu� hysterick�, Arthure. Rad�i dr� hubu!" Ford se zoufale pokou�el p�em��let, ale vyru�il ho str�ce, kter� znovu za�val:
"Ve�ker� odpor je zbyte�n�!"
"Ty taky dr� hubu!" odsekl Ford.
"Ve�ker� odpor je zbyte�n�!"
"Dej si pauzu," �ekl Ford. Vyto�il hlavu, a� mohl pohl�dnout sv�mu v�zniteli p��mo do tv��e. N�hle dostal n�pad.
"A v�s tohle bav�?" zeptal se znenad�n�.
Vogon se na m�st� zastavil a na jeho tv�� postupn� pros�kl v�raz nezm�rn� tuposti.
"Bav�?" zadun�l. "Jak to mysl�te?"
"Mysl�m, jestli v�m to d�v� pocit uspokojen� ze �ivota? Dusat sem tam, �v�t, vystrkovat lidi z kosmick�ch lod�..."
Vogon civ�l vzh�ru na n�zk� ocelov� strop. Obo�� se mu m�lem p�ehrnulo p�es sebe. �sta m�l pootev�en�. Kone�n� �ekl: "No..., pracovn� doba je dobr�..."
"To asi mus� b�t," souhlasil Ford.
Arthur vykroutil hlavu, aby se mohl pod�vat na Forda.
"Co to d�l�, Forde?" za�eptal u�asle.
"Ale jen tak se sna��m zaj�mat o sv�t kolem, jestli ti to nevad�," odpov�d�l Ford. "Pracovn� doba je, ��k�te, dobr�?" obr�til se znovu ke str�n�mu.
Vogon na n�j z v��e civ�l a l�n� my�lenky se mu p�itom m�to�ily v temn�ch hlubin�ch.
"J�," �ekl, "ale dy� vo tom te�kon mluv�te, pracovn� n�pl� je vlastn� dost mizern�. A� na..." Znovu se zamyslel, co� vy�adovalo, aby se op�t zad�val do stropu. "A� na to �van� n�kdy, to se mi docela l�b�." Nabral vzduch do plic a zabur�cel: "Ve�ker� odpor je..."
"Jist�." p�eru�il ho sp�n� Ford. "To v�m jde moc dob�e, to m��u potvrdit. Ale jestli je to takov� miz�rie," ��kal pomalu, aby ka�d� slovo m�lo �as zap�sobit, "co v tom tedy je? Holky? Uniforma? Chlap�ctv�? Anebo v�m prost� p�ipad�, �e nutnost vyrovnat se s bezobsa�nou rutinou je pro v�s zaj�mavou zkou�kou s�ly osobnosti?"
Arthur se zmaten� d�val z jednoho na druh�ho.
"��...," �ekl str�n�, "��... ��... nevim. Mysl�m, �e to tak ��k... d�l�m vopravdicky. Teta mi ��kala, �e str�nej na kosmick� lodi je dobr� zam�stn�n� pro mlad�ho Vogona - to v�te, uniforma, pouzdro s laserov�m obu�kem n�zko pod pasem, bezobsa�n� rutina..."
"Tady to vid� Arthure," �ekl Ford t�nem �lov�ka, kter� pr�v� dok�zal, �e m� pravdu. "A ty si mysl�, �e m� probl�my."
Arthur si to skute�n� myslel. Krom� on� nep��jemn� z�le�itosti s rodnou planetou ho u� nap�l p�i�krtil vogonsk� str�n� a ani vyhl�dka, �e bude vyhozen do kosmick�ho prostoru se mu p��li� nezamlouvala.
"Sna� se pochopit jeho probl�my," nal�hal Ford. "Tady ten ml�denec tr�v� chud�k �ivot dus�n�m sem tam, vyhazov�n�m lid� z kosmick�ch lod�..."
"A �van�m," dodal str�n�.
"A �van�m, jasn�," Ford s p��telskou shov�vavost� poklepal lojovitou pracku sv�raj�c� jeho krk a pokra�oval: "A p�itom v�bec nev�, pro� to d�l�!"
Arthur souhlasil, �e je to opravdu smutn�. Souhlas nazna�il chab�m gestem, proto�e p�ipozadu�en�m nemohl mluvit. Ze str�n�ho vych�zelo hlubok� mru�en�, jak se sna�il urovnat si v�echno v hlav�.
"Noj�. Dy� to teda takhle ��k�te, tak asi..."
"Pa��k!" povzbuzoval Ford.
"Tak jo," mru�elo to d�l, "jenom�e je ��k� jin� mo�nost?"
"Jist�," Ford hovo�il vesele, ale pomalu. "P�esta�te to d�lat, samoz�ejm�! �ekn�te jim, �e u� to prost� d�lat nebudete." C�til, �e by k tomu m�l je�t� n�co dodat, ale str�n� se zd�l zcela vyt�en zpracov�n�m nov� informace:
"Hhhhhmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm," vysoukal za sebe kone�n�, "hmmm, to se mi nezd� moc dobr�."
Ford poc�til, �e mu p��le�itost unik�.
"Po�kejte," sna�il se, "to je teprve za��tek, v�te, tady se otv�r� spousta mo�nost�..."
V tu chv�li v�ak str�n� obnovil sev�en� a pokra�oval v p�vodn�m �myslu dovl�ct zajatce do p�echodov� komory. Vypadal dojat�.
"Helejte, jestli je v�m to fuk," vypadlo z n�j, "tak v�s ra�i �oupnu do t� p�echodov� komory a pak si pudu vodbejt ��k� �van�, co m�m za �kol."
Fordovi to rozhodn� fuk nebylo.
"Ale no tak..., pod�vejte se...," �ekl o n�co m�n� pomalu, o n�co m�n� vesele.
"Gggrrrrhhhhhhhh...," �ekl Arthur zcela negramaticky.
"Poslouchejte m� je�t� chv�li," nedal se odb�t Ford. "Mus�m v�m pov�d�t o v�cech jako hudba a um�n� atakd�l! Chrrrrrk!"
"Ve�ker� odpor je zbyte�n�," zahul�kal op�t str�n� a dodal: "Helejte, kdy� to budu d�lat d�l, t�eba m� nakonec pov��ej na �vouna star�inu, a popt�vka po d�stojn�k�ch, co ne�vou a ne��ouchaj do lid�, neni moc velk�, tak se ra�i budu dr�et toho, co zn�m."
B�hem rozpravy dorazili k p�echodov� komo�e. Masivn� kruhov� p��klop zna�n� tlou��ky a v�hy �stil do vn�j�� slupky plavidla. Str�n� stiskl tla��tko a p��krov se klouzav�m pohybem nehlu�n� otev�el.
"Ale d�ky za z�jem," �ekl Vogon. "Tak sbohem." Prohodil Forda a Arthura pr�lezem do t�sn� komory. Arthur z�stal le�et a lapal po dechu. Ford se vy�kr�bal na nohy a zbyte�n� vrazil ramenem do p��klopu, kter� se za nimi zav�ral.
"Posly�te," k�i�el na str�n�ho, "je tu cel� sv�t, o kter�m nic nev�te..., co vy na to?" Zoufale hr�bl po jedin�m zlomku kultury, kter� ho zrovna napadl - zanotoval prvn� takt Beethovenovy P�t�.
"Ta da da d�! Copak to ve v�s nic nevyvol�v�?"
"Ani ne," �ekl str�n�. "Ale povim vo tom tet�."
Pokud �ekl je�t� n�co jin�ho, nesly�eli to. P��klop se neprody�n� uzav�el a od��zl v�echno a� na vzd�len� hu�en� lodn�ch motor�.
P�etlakov� komora mela leskl� povrch a tvarem se podobala v�lci o pr�m�ru necel� dva metry a d�lce asi t�i metry.
Ford se rozhl�el a t�ce oddychoval.
"P�ipadal mi jako potenci�ln� docela bystr� ml�denec," �ekl a pra�til sebou na zak�ivenou st�nu.
Arthur dosud le�el tam, kam dopadl. Ani nezvedl hlavu. Jen le�el a nam�hav� d�chal.
"Jsme v pasti, co?"
"Jo," potvrdil Ford, "jsme v pasti."
"Copak tys nic nevymyslel? ��kals p�ece, �e n�co vymysl�. T�eba jsi n�co vymyslel, jen j� jsem si toho nev�iml."
"Taky �e jsem n�co vymyslel," �ekl zad�chan� Ford. Arthur s nad�j� vzhl�dl.
"Jen�e to bohu�el p�edpokl�dalo na�i p��tomnost na druh� stran� tohodle v�ka," Ford nakopl p��klop, kter�m byli p�ed chv�l� prohozeni.
"Ale byl to p�ece dobr� n�pad, ne?"
"To jo, moc �ikovn�."
"O co vlastn� �lo?"
"Detaily jsem nesta�il vypracovat. Te� u� to ani nem� moc smysl, co ��k�?"
"Tak�e... ehm, co bude d�l?" zeptal se Arthur.
"Aha, nojo, ten p��klop p�ed n�mi se za okam�ik automaticky otev�e, a my podle v�eho vyst�el�me do hlubin kosmu a zadus�me se. Kdy� si na cestu nabere� dost vzduchu do plic, m��e� samoz�ejm� vydr�et a� t�icet vte�in...," vysv�tloval Ford. Slo�il ruce za z�dy, zdvihl obo�� a za�al si pobrukovat starou betelgeuzskou bojovou p�se�. Arthurovi najednou p�ipadal stra�n� ciz� a divn�.
"Tak to bychom m�li," konstatoval Arthur, "�ek� n�s smrt."
"Ano," odpov�d�l Ford, "leda�e by... ne! Moment!" Vrhl se na druhou stranu komory a hledal tam cosi, co Arthur ze sv� pozice nemohl vid�t. "Na co je tenhle vyp�na�?!"
"Co�e? Kde?" vyk�ikoval Arthur a sna�il se obr�tit.
"Ale nic, d�lal jsem si srandu," zklamal ho Ford, "stejn� um�eme."
Op�t sebou pl�cl na st�nu a pokra�oval v melodii tam, kde p�ed chv�l� p�estal.
"V�," sv��oval se Arthur, "v takov�chhle chv�l�ch, jako t�eba kdy� jsem uv�zn�n� ve vogonsk� p�echodov� komo�e s chlapem z Betelgeuze a �ek� m� smrt zadu�en�m v hlubin�ch kosmu, si v�dycky p�eju, abych byl poslouchal, co mi maminka ��kala, kdy� jsem byl mal�."
"Pro�? Co ti ��kala?"
"Nev�m, neposlouchal jsem ji."
"Aha," Ford si d�l pobrukoval.
To je teda kr�sa, ��kal si v duchu Arthur. Nelson�v pomn�k je v h�ji, Mc Donaldovy restaurace jsou v h�ji, v�echno, co zb�v�, jsem j� a slova p�ev�n� ne�kodn�. A za p�r vte�in bude zb�vat u� jen p�ev�n� ne�kodn�. A to je�t� v�era to vypadalo, �e ta na�e planeta jen kvete.
Ozval se zvuk motoru.
Tich� sy�en� vzrostlo v ohlu�uj�c� �ev unikaj�c�ho vzduchu, kdy� se vn�j�� p��klop otev�el do �ern� pr�zdnoty pro�pikovan� mali�k�mi, nepravd�podobn� z��iv�mi sv�teln�mi body. Ford a Arthur vylet�li do kosmick�ho prostoru jako vyst�elen� ze �puntovky.
pokra�ov�n�
|
|
|