Fallout |
Fallout 2 |
Fallout Tactics |
Fallout: New Vegas |
FOnline |
Společné |
Fallout projekty |
Příbuzné hry |
Hry naživo |
Soutěže |
Zábava |
Různé |
|
Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Douglas Adams - STOPA��V PR�VODCE PO GALAXII
22. KAPITOLA
St�l z�dy k Arthurovi a pozoroval, jak posledn� odlesky sv�tla miz� v temnot�ch za obzorem. Byl vysok�, na sob� prost�, �ed� roucho. Kdy� se oto�il, ukazoval pohublou, distingovanou tv��, ustaranou, ale nikoli nelaskavou. Tv�� bank��e, jemu� byste s radost� sv��ili sv� konto. Zat�m se v�ak neoto�il, dokonce ani nereagoval na Arthurovo p�ekvapen� kviknut�.
Kone�n� zmizely i posledn� slune�n� paprsky. Mu� se oto�il. Jeho tv�� byla st�le odkudsi osv�tlen�, a kdy� Arthur zap�tral po zdroji sv�tla, spat�il o n�kolik krok� d�l mal� plavidlo - nejsp� vzn�edlo, jak odhadl. Kolem n�j se rozl�vala kalu� bled�ho svitu.
Mu� pohl�dl na Arthura. Smutn�, zd�lo se.
"Vybrali jste si k n�v�t�v� na�� mrtv� planety studenou noc," �ekl.
"Kdo... kdo jste?" vyblekotal Arthur.
Mu� odvr�til o�i. Zd�lo se, �e po jeho tv��i op�t p�eb�hl v�raz smutku.
"Jm�no nen� d�le�it�," �ekl.
O n��em p�em��lel. Aspo� to tak vypadalo. Domn�val se z�ejm�, �e konverzace se nesm� usp�chat. Arthura to uv�d�lo do rozpak�.
"J�... ehm... vy jste m� ale vylekal...," za�al ne�ikovn�. Mu� na n�j pohl�dl a m�rn� zdvihl obo��.
"Hmm?" ot�zal se.
"�e jste m� vylekal."
"Neznepokojujte se. Neubl��m v�m."
Arthur se na n�j zamra�il. "Ale st��leli jste na n�s! Ty rakety p�ece..."
Mu� z�ral do hlubin kr�teru. Slab� z��e z Marvinov�ch o�� vrhala sotva patrn� rud� st�ny na ohromnou vorvan� mr�inu.
Mu� se ironicky pousm�l.
"Automatick� syst�m," vysv�tloval s m�rn�m povzdechem. "Archaick� po��ta�e v �trob�ch planety odtik�vaj� temn� tis�cilet�... �as dol�h� na jejich zapr�en� databanky... Z�ejm� jim ob�as p�esko��, a tak vyst�el�, jen aby poru�ily tu zoufalou monot�nnost."
V�n� pohl�dl na Arthura a dodal: "Jsem toti� velk� p��vr�enec v�dy."
"Aha... ehm... fakt?" koktal Arthur. Mu�ovo podivn�, a� laskav� chov�n� ho vyv�d�lo z m�ry.
"Jist�," potvrdil mu� a klidn� zmlkl.
"Aha... ehm...," zaj�kal se Arthur. P�ipadal si jako �lov�k p�chaj�c� cizolo�stv�, n�hle p�ekvapen� p��chodem mil�ina man�ela, kter� se v�ak jenom p�evl�kne kalhoty, prohod� n�kolik nez�vazn�ch pozn�mek o po�as� a zase odejde.
"Vypad�te nesv�j," vyj�d�il mu� zdvo�ilou ��ast.
"Ehm, ani ne... toti� vlastn� ano. My jsme jaksi ne�ekali, �e tu v�bec n�koho najdeme. Domn�vali jsme se, �e jste v�ichni mrtv�, nebo co..."
"Mrtv�?" podivil se mu�. "Prob�h, jen to ne! Jenom jsme spali."
"Spali?" opakoval Arthur nev���cn�.
"Ano, po dobu hospod��sk� krize." Kmeta zjevn� nezaj�malo, jestli pozem��an rozum� jedin�mu slovu z toho v�eho, a tak ho Arthur musel znovu pob�dnout k �e�i:
"Ehm... hospod��sk� krize?"
"P�ed p�ti mili�ny let se galaktick� ekonomika zhroutila, a vzhledem k tomu, �e planety stav�n� na zak�zku jsou n�co jako luxusn� zbo��, tak..."
Odml�el se a pohl�dl na Arthura.
"V�te o tom, �e stav�me planety?" zeptal se v�n�.
"Ehm... ano," koktal Arthur, "domn�val jsem se jaksi..."
"Fascinuj�c� pr�ce," pokra�oval sta�ec a do v�razu se mu vkradla nostalgie. "Nejrad�i jsem d�lal pob�e��. Jak j� si u�il, kdy� jsem d�l�val fjordy..., ale k v�ci," sna�il se znovu nav�zat nit. "P�i�la hospod��sk� krize, a tak jsme si �ekli, �e n�m u�et�� spoustu nep��jemnost�, kdy� ji jednodu�e prosp�me, a naprogramovali jsme po��ta�e, aby n�s o�ivily, a� bude po krizi."
Kmet potla�il slab� z�vnut� a pokra�oval:
"Po��ta�e jsme napojili na ukazatele cen na galaktick� burze, aby n�s o�ivily, a� v�ichni p�ebuduj� ekonomiku natolik, aby si na�e pom�rn� drah� slu�by mohli dovolit."
Arthur, st�l� �ten�� burzovn�ch zpr�v v Guardianu, byl do hloubi du�e ot�esen.
"To bylo od v�s ale hodn� o�kliv�, nemysl�te?"
"V�n�?" podivil se mu� m�rumilovn�. "Nedivte se, jsem trochu mimo obraz."
Uk�zal sm�rem do kr�teru.
"To je v� robot?"
"Ne," ozval se od kr�teru slab� kovov� hl�sek, "jsem sv�j vlastn�."
"Pokud se mu v�bec d� ��kat robot," brblal Arthur. "Je to sp� automat na �patnou n�ladu."
"Zavolejte ho." Arthur p�ekvapen� zaznamenal n�hl� rozhodn� t�n v mu�ov� hlasu. Zavolal na Marvina, kter� se za�al �kr�bat do svahu a p�itom p�edv�d�l, jak pajd�, co� samoz�ejm� nebylo pravda.
"Vlastn� ho rad�i nechte tady," �ekl kmet. "Mus�te j�t se mnou. Budou se d�t velk� v�ci." Obr�til se ke sv�mu plavidlu, je� se k nim ti�e bl�ilo tmou, p�esto�e nedostalo ��dn� viditeln� pokyn.
Arthur shl�el na Marvina, kter� te� d�lal stejn� divadlo, kdy� se nam�hav� oto�il a plaho�il se zp�tky do kr�teru, a bru�el si po cest� zakysl� bezv�znamnosti.
"Tak poj�te," volal kmet. "Poj�te, nebo v�m to p�ijde draho."
"Draho?" divil se Arthur. "A co?"
"Jak se jmenujete, �lov��e?"
"Dent. Arthur Dent."
"Draho jako drah� zesnul� Dentarthurdent," �ekl kmet p��sn�. "To m� b�t n�co jako v�hru�ka, aby bylo jasno." V jeho star�ch unaven�ch o��ch se znovu objevil nostalgick� v�raz. "Nikdy jsem moc neum�l vyhro�ovat, ale tvrdili mi, �e to ob�as ohromn� ��inkuje."
Arthur na n�j jen mrkal.
"To je ale zvl�tn� �lov�k," mumlal si pro sebe.
"Pardon, co jste ��kal?" optal se kmet.
"Nic, nic, promi�te," topil se Arthur v rozpac�ch. "Tak dob�e, kam m�me nam��eno?"
"Do m�ho aeroauta," odpov�d�l mu� a pokynul Arthurovi, aby nastoupil do plavidla, kter� nesly�n� p�ist�lo vedle nich. "Polet�me hluboko do �trob planety, kde pr�v� procit� n� n�rod po p�ti mili�nech let sp�nku. Magrathea se probouz�."
Kdy� Arthur usedal vedle star�ho mu�e, proti sv� v�li se zachv�l. Podivn� ud�losti, stejn� jako nehlu�n� pohyb plavidla pluj�c�ho no�n� oblohou, ho hluboce znepokojily.
Pohl�dl na kmeta, jeho� tv�� osv�tlovala slab� z��e sv�t�lek na p��strojov� desce.
"Promi�te," oslovil ho, "jen tak mimochodem, jak se jmenujete?"
"Jak se jmenuju?" opakoval sta�ec a do tv��e se mu vr�til odta�it� smutek. Na chv�li se odml�el. Pak �ekl: "Jmenuju se... Slartibartfast."
Arthur se m�lem zadusil.
"Pros�m?" vyprskl.
"Slartibartfast," opakoval mu� ti�e.
"Slartibartfast?"
Kmet na n�j v�n� pohl�dl.
"��kal jsem p�ece, �e jm�no nen� d�le�it�."
Aeroauto ti�e plulo noc�.
23. KAPITOLA
V�ichni d�vno v�me jednu d�le�itou v�c: skoro nic nen� takov�, jak se to jev�. Tak nap��klad na planet� Zemi se �lov�k v�dycky domn�val, �e je inteligentn�j�� ne� delf�n, proto�e toho tolik dok�zal (kolo, New York, v�lky atd.), kde�to delf�ni odjak�iva ned�lali nic jin�ho, ne� se mrskali ve vod� a �ili si jako prasata v �it�. A naopak - delf�ni byli odev�dy p�esv�d�en�, �e jsou daleko inteligentn�j�� ne� �lov�k, a to z p�esn� stejn�ch d�vod�.
Zvl�tn� je, �e delf�ni u� del�� dobu v�d�li o zk�ze hroz�c� planet� Zemi. Podnikli �adu pokus�, aby upozornili lidstvo na nebezpe��, v�t�ina jejich pokus� o komunikaci byla v�ak myln� vykl�d�na jako legra�n� snaha ��uchat do fotbalov�ch m��� nebo pi�t�n�m vym�hat pamlsky. A tak to delf�ni nakonec vzdali a kr�tce p�ed p��chodem Vogon� opustili vlastn�mi silami Zemi.
Posledn� sd�len� delf�n� lidem bylo myln� ch�p�no jako mimo��dn� dokonal� pokus o dvojit� salto vzad skrz kruh, doprov�zen� p�sk�n�m Praporce s hv�zdami a pruhy. Ve skute�nosti v�ak zpr�va zn�la: "Sbohem a d�k za v�echny ryby."
Na planet� existoval vlastn� jen jeden biologick� druh inteligentn�j�� ne� delf�ni. Jeho p��slu�n�ci tr�vili spousty �asu v laborato��ch b�h�n�m v kolech a prov�d�n�m neuv��iteln� elegantn�ch a vtipn�ch pokus� na �lov�ku. Skute�nost, �e �lov�k tyto vztahy ch�pal zase naprosto chybn�, p�esn� zapadala do pl�n� t�chto bytost�.
pokra�ov�n�
|
|
|