Operace Divoká země

Organizátor:chekotay

Místo: Loucký les mezi Chotěbuzí a Albrechticemi u Českého těšína

Datum: 03. 09. 2005

Zúčastnili se: Rangers: JerRy, Czekotay, Reinar, Martin, m.o.r.p.h.e.u.s., Tommz; Padlí rytíři: Habík, j.a.v.o.r, Tommy S.W.I.N.E., Benny; Otrokáři: Throsaei-Nogh, pan Hnědej, pan Zelený, pan Modrý (nebo červený, už mám v těch barvách zmatek) a otrokářka, myslím, že Věrka.

Motto: "Zotročovat a znásilňovat!!"

Intro:
Od katastrofální porážky Cechu otrokářů v bitvě o Český Těšín uběhlo již mnoho času. Rangers, netísnění žádnými důstojnými protivníky, značně rozšířili své teritorium a jejich hlídky nesoucí svobodu a spravedlnost se probíjejí stále dál a dál.
Při jedné z průzkumných misí nalezli vojáci mocný artefakt, pozůstatek Velké války: nukleární hlavici. Tak nebezpečný předmět není možné nechat bez dozoru, na druhou stranu však ani rangeři nejsou dostatečně vybaveni pro uskladnění atomové zbraně. Zbývá jediná možnost: prodat nukleární hlavici Bratrstvu Oceli.
Transakce byla brzo dohodnuta a Bratrtsvo vyslalo svého nákupčího, který na rangery čeká v osadě nejbližší místu nálezu. Rangers si od prodeje bomby slibují mnoho peněz, nové zbraně a munici, avšak ouhá! Depeši domlouvající obchod zachytil špeh, jenž okamžitě informoval ostatní mocné družiny.
Zde nejde o boj za nějaké ideály. V sázce je příliš mnoho peněz. Vyhrají-li hraničáři, potvrdí tím svou vůdčí pozici v regionu. Padlým rytířům by naopak vítězství pomohlo udržet se naživu.

Reportáž:
Panzerfahrenkorps chekotay (+ Reinar a m.u.r.p.h.y.)dorazil do Albrechtic někdy ve čtvrt na deset. Chvíli jsme čekali a znervózňovaly lidičky naokolo, abysme se pak vydali na nádraží, kde jsme čekali na jerRyho. Málem jsme přehlídli, že vystoupil na opačné straně a s ním i Javor, Habík a Benny. Ani jsme se pořádně nepřivítali, a už tady byl cug z Ostravy a z něho vystoupila banda, kterou jsem zprvu odhadoval na nějaký fantasy larp - ukázalo se však, že se jedná o "pár kámošů" jednoho z nových návštěvníků fora. (Tuším že je to Throsaei-Nogh, nebo tak nějak.) Pár kámošů bylo docela dost a taky kámoška. Bylo nás překvapivě mnoho, tak jsme šli k autu, kde jsem vedl nějakou zmatenou řeč, načež Reinar vykročil v čele pěší kolony a já naložil Padlé rytíře (naštěstí jich nebylo moc) a odvezl je na jejich pozici. Vybalovali se tak dlouho, že jsem pěšáky dohonil až skoro u nástupního bodu Rangers. Odvezl jsem tedy Otrokáře na jejich start a pak couval zpátky. Přitom jsem odhalil další skryté funkce a možnosti svého auťáku :-) Mezitím volal Javor, že kde jsme, že oni už jsou ready. Tak jsem se honem rychle vystrojil (nebylo to lehké, tolik různých popruhů) a vyrazil v čele své jednotky do lesa. Prvních pár set metrů jsme utvářeli formaci a učili se pohybovat v lese, ale systém hlídek se po chvíli vyplatil, když jsme spatřili bandu otrokářů, jak křižují náš kurz. Zamítl jsem návrhy na útok ze zálohy, hlavně proto, že tady žádná záloha nebyla. Chvilku jsme počkali a pak otrokáře obešli.
Potichu jsme pokračovali dál a občas se zastavovali, aby nás případní pronásledovatelé mohli napadnout. Zakrátko jsme dorazili k cestě a vydali se podél ní nahoru k cíli. Tam jsme spatřili zakopané Padlé rytíře a okamžitě jsme rozvinuli bojovou činnost. Bojovníci vyrazili vpřed v široké rojnici a zahájili palbu. Padlí rytíři se pokusili nabídnout nám spojenectví, ale zamítl jsem to, shodil ze zad atomovku a vyrazil do boje. Zrovna jsem si říkal, že rangers jsou nekompromisní, když jsem periferně zahlédl jednotku otrokářů pochodující po cestě. Otrokáři to rozjeli z chodu a rozjeli to parádně, v okamžiku jsem seděl na zemi a javor mi říkal: "Čeky, odměř mi pět minut..."
Bitva trvala asi tři minuty. Po první minutě jsem se respawnul, z brokovnice vypálil zelenému otrokáři do zad, načež mě zase sejmul. Po druhé minutě jsem se zase postavil, tasil meč a vyběhl po cestě přímo na největší soustředění otrokářů dobíjející poslední rytíře. Vstříct mi vyletělo hafo kuliček, většina však minula a pár jsem jich vykryl mečem (kurňa, ale jsem to džedáj, co? :-) ), takže mě po čtyřech krocích zasáhl jen malý zlomek - odhadem asi padesát. Takže jsem zase seděl a soptil. Kdesi dále se ještě bojovalo. Pan zelený se tak rozhlédl a slušně se otázal, kde že vlastně je ta atomová zbraň. Pak ji popadl a odtáhl k cíli. Zvedl jsem ruce nad hlavu a, přemáhajíce zklamání, hlásil konec bojů. Prohráli jsme.

Udělal jsem fotku vítězných otrokářů a zklamaných templářů a pak jsme dohodli team deathmatch o cestu. Vedl jsem své bojovníky dál do lesa, kde jsme si našli skvělé postavení. Po chvíli jsem se vydal na výzvědy a přitom zaslechl boj. Ihned jsem signalizoval nástup do útoku a tiše vyrazil vpřed. Terén byl celkem příhodný, ale levé křídlo rangers se opozdilo, a když konečně dorazilo, otrokáři už si nás všimli. Zalehli jsme podél cesty a čekali na jejich útok, ale Padlí rytíři vedli dál zuřivý boj a přišpendlili otrokáře k zemi. Proskočil jsem tedy skrz kopřivy, otrokářka (tuším se jmenovala Věrka) se otočila a já sebou hodil do ďury. Otrokáři udržovali kruhovou obranu a vzájemně se kryli, nebylo vůbec snadné někoho zasáhnout. Vzduchem navíc lítalo tolik kuliček, že jsem byl během chvilky opět mrtev. Poslední Padlí rytíři však dále útočili a zbývající rangeři nakonec zametli celé bojiště.

Po téhle bitvě se Templáři spojili do jednoho týmu a já více méně převzal velení. Otrokáři dostali 15 minut náskok na zkopání se, pak jsme se vydali je lovit. Postupovali jsme pomalu a obezřetně, každou chvíli jsme se zastavili a já vyslal dopředu a do stran rozvědčíky. Prošli jsme asi půlku lesa, a pak jsem si přečetl SMSku. No jasně, ti šmejdi už jsou u mého auta! Nasadil jsem mariňácký krok a vyrazil. Po chvilce jsem vyšel na cestu a zbytek bandy se pomaloučku trousil za mnou. Otrokáři si otevřeli auto a zatím se občerstvili. Čekal jsem to.
Zahájili jsme souboje a pak ještě zbraňový test - já s elektrickým obuškem proti Bennymu s perlíkem. Jakž takž jsem se bránil, ale pak mě Benito práskl přímo mezi nohy a já se poskládal na zem.
Benny: "Eee...komandér...ko? Chcete pokračovat v souboji?"
Tohle mě už rozhodilo, takže jsem si vytáhl lahváče, Bennymu taky jeden, nasedli jsme do auta a jechali pro atomovku. Tenhle starej favoš má docela pěknou akceleraci, takže jsem pustil z kazeťáku Manowar, jednou rukou pil Radka z flašky a druhou točil volantem, abych se při sedmdesátce vyhnul dírám na úzké lesní cestě. Dorazili jsme na místo, oblékli si protichemické obleky a plynové masky a posbírali vlajky BoS a pohozené zbraně. Kolem projíždělo několik cyklistů.
Benny: "Hej, dekontaminuj to ještě támhle!"
Pak jsme popadli bombu, naložili ji a vyrazili zpátky. Z kazeťáku hrají Rolling Stones, v kufru si hoví nukleární hlavice, Benny z okna svým desertem loví kontaminované civilisty, řítíme se Pustinou a na sobě máme protichemické obleky...prostě paráda! Málem jsem se potrhal smíchy, jediná chyba byla, že se mi pod masku nevešly brýle.
Benny: "Nemám řídit já?"
Cheky: "Ne, to je v pořádku...ech...sakra...Benny, Benny, seš tu?"
Zpátky na výchozím bodu Rangers jsme se vyfotili a pak připravili další team deathmatch - boj o rozcestí. Otrokáře opustila jejich něžnější část (i když po těch zmínkách o zotročování a znásilňování nevím), takže si přibrali Bennyho, který obdržel bojové jméno Pan černý.
Po deseti minutách jsme vyrazili, zakrátko narazili na protivníka a rozešli se každý za svými cíli. Všiml jsem si Bennyho a pronásledoval jej. Povedl se mi překrásný headshot, ale on měl na sobě Tommzovu helmu! Zazvonilo to na celý les. Pak si mě všimli ostatní Otrokáři, takže jsem zalehl za stromek a sledoval situaci. Moji bojovníci byli ještě daleko, jenom murphy mě mohl krýt. Měl jsem dva HB, tak jsem si řekl, že zkusím vydržet trochu déle, než obvykle a zašil se do úkrytu.
Až po chvíli jsem se opět zvedl, prošel kolem zabitých otrokářů a najednou jsem zase zahlédl Bennyho. "Hej, Reinar!" řvu na najbližšího Rangera. "Poď, ulovíme si Beňáka!!"
"Jo, moment," řekl a tahal další zásobník. Na maličký okamžik jsem zahlédl, že má ostatní zásobníky prázdné.
Běžel jsem po jedné straně cesty, Pan černý po druhé, a pálili jsme po sobě. Jednou jsem ho trefil, zbytek šel mimo a Benny pořád běžel. Najednou jsem na levé periférii zahlédl jakýsi chumáč čehosi, načež jsem zaslechl pravidelný klapot elektriky a zasáhl mě proud kuliček. A jsem dead!
A tak jsem stál na rozcestí a kecal s Panem zeleným o brokovnicích a pálili jsme do opodál rostoucí houby. Šli jsme se ještě podívat na boj, ale pak se bojiště přesunulo kolem nás, a tak jsme se zase rychle stáhli. Po chvíli zůstali už jen Pan hnědý, Pan černý, Reinar, Tommz a morpheus. Morfák po chvíli sejmul elektrikáře a chvíli poté padl konečně i Benny.

Tak jsme to ukončili. Banda se sbalila, naházeli jsme věci do auta a pak se mi sem naskládali komplet Otrokáři. Pan červený si sedl na Hnědýho na přední sedadlo, pustil jsem kazeťák a už jsme jeli. Vyhodil jsem je na nadru a jel zase zpátky. Točení na úzké cestě taky stálo za to, ale pak jsem už naložil Tommze, Tommyho a Martina a taky je odvezl. Zbytek bandy naházel zbývající batohy a pěšky pokračoval do hospody. Tam jsme se nadlábli, popili, pokecali a šli na nádraží. Benny a habík se vezli a mávali zbraněmi z oken, řvouce: "Rabování v New Orleans!!"
Na nádraží jsem vytahoval trávu z chladiče a tak, zkoušeli jsme zbraně a hodní synci mi dali nějaké drobné na benál. Fakt dík! Pak už banda vyrazila na vlak. Nasedl jsem, otočil auto, dupl na plyn a když Benny s Javorem tasili svá erpégéčka, pálil jsem obouruč z okýnka.
A tak to vlastně skončilo.
- CZE -

Panzerkampfvagen řízen chekotayem se mnou a s m.u.r.p.h.y.m. na palubě dojel na Albrechtické nádraží okolo 9:30. Mezitím jsme se rozcvičovali. V 9:45 jsme šli na nástupiště. Vlak dojel na minutu přesně. Z něho vystoupili jerRy, javor, Habík a Benny. Přivítali jsme se a už tu byl vlak ze Svinova. Vystoupili nejdřív Tommz, Tommy S.W.I.N.E, Martin a pak banda, která vypadala na Ding0vce. Byli to však Throsaei-Noghovci. Došli jsme k autu a Tommy začal vybalovat bágl. Rozdal zbraně, přičemž se kochal Tomíkem. Dále chekotay zavezl Padlé rytíře na Místo. Mezitím jsem odváděl zbylou bandu pěšky. Než se s autem vrátil, byli jsme skoro tam. Zavezl všechny čtyři otrokáře a jednu otrokářku na nějaké místo v lese. Mezitím museli Rangers čekat. A čekat, a čekat. Když konečně dojel, oblékl si všechnu svou výstroj a vyšli jsme.
Snažili jsme se držet formaci pětiúhelníku kolem chekotaye, který nesl atomovku. Čekali jsme, že nás brzy někdo přepadne. Po nějaké době se každý vykašlal na nějakou formaci a prostě pochodoval. V půlce cesty jsme potkali Otrokáře. Byli však daleko a nevšimli si nás (?). Pokračovali jsme. U posedu jsme si dali menší přestávku, zatímco jsme s jerRym pozorovali okolí. Cesta dál vedla hustým podrostem, takže jsme se skoro ztratili. Hned za tím však byla cesta, kde jsme se mohli zase zformovat. Zase jsme jen pochodovali až jsme došli k hraniční cestě. Zamířili jsme k výkupčímu, když se ze země zvedli Padlí rytíři. Každý se do boje vrhl ála kamikadze. Bylo to nemožné, ale ve stejnou chvíli z druhé strany přišli Otrokáři. Když jsem viděl, jak jeden z nich kropí deset kuliček za sekundu, pochopil jsem, že nemáme šanci. Otrokáři, podporovaní elektrickou MP-5, pobili všechny Padlé rytíře a skoro všechny Rangery. Byla to však bitka tak dlouhá, že jsem se stihl i respawnout (sice s 1HB, ale přece). Náhle jsem viděl, jak nějaký maník stojí s atomovkou u výkupčího a jak se všichni vzdávají. Byl konec. Otrokáři to vyhráli.
Při domlouvání další bitky se stala jedna velice veselá příhoda: Pan zelený namířil na chekotaye brokovnicí- on mu ji zablokoval rukou, Throsaei ho chtěl bodnout kopím- on mu ho vykopl. Pak začali zbylí Otrokáři natahovat zbraně. My jsme nebyli pozadu. Všichni jsme také natáhli zbraně a namířili je na Otrokáře.
Benny: "Krásný zvuk, když se natahuje patnáct závěrů zbraně..."
Jako další bitvu jsme dohodli team deathmatch 'Bitvu o cestu'. Terén byl jednoduchý- střed byla křižovatka a každý si vybral jednu stranu. Jelikož jsme tentokrát nechtěli dostat náklep od Tommyho thompsona a elektriky Pana hnědého, stáhli jsme se a čekali. Když jsem spatřil Tommyho S. ( ta jeho bílá páska na rameni byla nepřehlédnutelná) jak se plíží směrem k Otrokářům, chtěl jsem varovat zbytek, že je to naše příležitost. Všichni však už byli na pochodu. Zalehli jsme ve škarpě, která byla dost vysoká, aby si Chekotay mohl zařvat: "Na hradby!" Když jsme se zformovali, vyrazili jsme. Chekotay zase padl první. To je však osud toho, jenž jde první. Byl to však menší zmatek než při první bitvě. Povedlo se mi sejmout Tomyho Svajna a palbou spomalit Elektrikáře. Za chvíli jsem zjistil, že všichni jsou již mrtví. Tedy až na všechny Rangery kromě Chekotaye.
Jako další téma jsme vybrali pronásledování Otrokářů pomocí spojených sil. Asi po hodině chození, vysílání hlídek a čekání na jejich návrat si Chekotay přečetl sms. Podle výrazů v jeho tváři jsem pochopil, že jsem měl pravdu= Otrokáři už čekali u Panzerkampfvagenu. Vyšli jsme rychlým krokem. Zjistili jsme, že si našli cestu, jak otevřít auto, a doplňují energii. Všichni jsme se najedli, přičemž Chekotay svedl souboj s javorem a s Bennym. Ten s Bennym se však nepočítal. Javorův souboj vyhrál, a tak si připočetl +5xp. Po nějaké době se Chekotay s Bennym vydali pro atomku, kterou jsme nechali u 'výkupčího'. Po velmi dlouhé době se vrátili v protichemických oblecích. Zrobili jsme závěrečné foto a začali se částečně balit. Dohodli jsme však další bitvu: 'Bitvu o rozcestí'.
Otrokáři, doplněni Bennym zase na počet pěti, měli za úkol opevnit se během deseti minut na rozcestí. Pak vyrazila jednotka spojenců. Těsně pře nimi jsme se rozdělili do dvou týmů- Rangers a Padlí rytíři. Ti však byli jenom tři, tak jsem šel s nima. Narazili jsme na Elektrikáře, Pana zeleného a Pana černého (Bennyho). Strhl se litý boj. Nemohl jsem Elektrikáři se svým ťamanským SIGem konkurovat ani v dostřelu a tak jsem běžel k Rangerům. Snažil jsem na sebe poutat pozornost, zatímco Tommz jim probíhal do zad. Pak už nevím co se dělo. Pamatuji si však to, kdo žil a kdo ne. Já, m.u.r.p.h.y, Tommz a Tommy S. vs. Elektrikář a Benny. Tommy po chvíli padl a přenechal thompsona Tommzovi.
"Dej to sem, ty s tím neumíš!" zvolal na něho m. Já jsem se mezitím kryl za padlými stromy a střílel po Bennym i když jsem neměl dostřel. Pak mě to omrzelo. Dobyl jsem si konečně pořádně zásobník a čekal, co bude dál. Za chvíli jsem uslyšel za mnou kropení kuliček. m. byl ostřelován Elektrikářem. Pozdě jsem si však všiml, že Tommz vyběhl na Bennyho.Běžel jsem za ním, jenže než jsem doběhl byl mrtvý a Benny se mi zase mohl věnovat.
Po chvíli jsem uslyšel: "Sejmul jsem Elektrikáře!!"
To byl m.u.r.p.h.y. Teď přiběhl ke mně a začal ostřelovat Bennyho. Ten měl poslední kuličku a poslední HB. Tommyho kvér si našel cestičku mezi větvemi a usmrtil ho. Vlastně kulička z jeho kvéru.
Nakonec Chekotay odvezl ty, jenž potřebovali nutně na nádraží a pak jsme zapadli do hospody ve složení: Chekotay, já, jerRy, Habík, javor, Benny a m.u.r.p.h.y.
Musel jsem si zase zvykat na ty tupé a vymazané pohledy civilů. Po pěti minutách domlouvání jsme měli obědnané pití. Většina dopila než jerRymu přinesli jeho pití. Pak jsme si dali dlabanec. Každý dojedl, než jerRy dostal své jídlo. Pak jsme odešli. Chekotay svezl Bennyho a Habíka a já jsem zase se zbytkem pochodoval. Pokecali jsme o Day of Defeat a pod. Pak jsme už jen udělali fotku jak jedeme autem a střílíme po lidech.
***** Velice zdařilá akce.
- Reinar -

Fotografický materiál:
Závěrečný duel mezi Bennym a chekotayem, závěrečné foto celé bandy, Reinar kráčí k posedu, vítězný otrokářský tým, poražené týmy, obezřetný postup lesem, jerRy s tím svým kladivem, Pan Hnědej neboli "Elektrikář", bojovníci očekávají návrat průzkumné hlídky, znavení válečníci.

Hlášky: Benny: Dneska jsem tady za ruské námořnictvo.

Někgo: "Co měla ta holka za zbraň?"
Banda: "Devítku...pistoli...manuálku..."
jerRy: "Soko Mk. 23"

chekotay: Kurňa, lidi, tohle není nedělní výlet!...vždyť je sobota...

Javor: Kdo jede na Ostravu?
TICHO
Javor: Takže já.

Výsledky soubojů:
Lesklost kanad: javor vs. chekotay, vyhrál chekotay
Templářský duel: javor vs. chekotay, vyhrál chekotay
Benny vs. chekotay, vyhrál Benny

Outro:
Strašlivá porážka Padlých rytířů vážně narušila možnosti týmu kontrolovat svá teritoria. Také Rangers utržili hrozivé ztráty a jejich sebevědomí značně pokleslo. Lovci duší se ani neobjevili a jsou všem jenom pro smích. Zato úplně neznámá skupina otrokářů dosáhla značného vítězství, ukázala všem, že je nutno s ní počítat.
Bratrstvo oceli obdrželo ničivou zbraň a slíbilo otrokářům zaplatit. Ještě se však ukáže, zde si dokáží s takovou mocí poradit a zda svůj slib splní.
Celá oblast tone v nejistotě a čeká na velké boje, které nastolí novou rovnováhu sil.

Zpět na seznam