Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Hamster - Snad se nebojíte plasmovky seržo? Seržant Murrata ležel na lehátku před vchodem do bunkru a slunil se. Od doby, co Bratrstvo vybilo v okolí všechny odpůrce si připadal jak v ráji. Moře vzdálené asi 5 kilometrů sice nebylo ke koupání, přesto teď bunkr a jeho blízké okolí vypadal jako italský přímořský hotel v srpnu. Seržant sledoval skupinu vojínů při rozcvičce a popíjel ředidlo. Už dávno zjistil, že alkoholismus, jemuž podléhali jiní vojáci je velice krátkozraký, protože na pravidelný dovoz lihu se nedalo spolehnout. Proto byl na svou závislost na rozpouštědlech velice hrdý, jelikož těch byl bunkr plný. Přišel k němu desátník Elison, jeho "stará vojna". Murrata si nadzvedl sluneční brýle a zavolal na něj. "Nazdar Elisi. Kde zas vysíš?" "Seržante!" Zasalutoval však Elison. A je to v hajzlu, řekl si Murrata. Máme výjezd. "Desátníku?" Odpověděl předpisově. "Dobré zprávy?" "Ano, máme výjezd. Máte se hlásit u plukovníka." Murrata poděkoval, dopil drink, dal lehátko do komory a vydal se na štáb. Cestou se k němu připojil svobodník Alfie. Mohutný zjizvený veteran se usmíval. Murrata byl stále nervóznější. Bude se střílet, říkal si, ale snažil se držet si optimismus. Došli na můstek a posadili se před promítačku. Plukovník se na něj usmál. Optimismus Murratu opustil. Zažil už dost bojů a veselý důstojník vždycky znamenal, že se mu někdo bude snažit ustřelit hlavu. "Udělejte si pohodlí seržante." Pozdravil ho plukovník. Murratu zalil studený pot. To už bylo příliš. "Určitě jste všichni slyšeli o oddílu India." Všichni v místnosti pomalu přikývli. Před dvěma týdny ho našli na severních svazích u trosek předválečného města. Všichni byli plní munice neznámé ráže. "Zjistili jsme pozici kde sídlí nová, technologicky zaopatřená skupina, nárokující si vládu nad oblastí. Vybrali jsme tedy speciální jednotku, která provede průzkum. A to jste vy! Akci velí Seržant Matata." "Murrata!" "Ano." Nenechal si zkazit náladu plukovník. "Bude to těžké, ale vy jste ti nejlepší! Ano vojíne Bistro?" "Já… víte… mám dotaz…" "Jistě vojíne! Ptejte se!" "Nemaj oni náhodou takovou… super vybavenou základnu…? Plnou auto… automatickejch plasmovejch děl a tak?" "Ano." "A… a nenosívaj oni takový… jako energozbroje, akorát o trochu…" "Drž hubu Bistro!" Obořil se na něj Alfie. "Tak! Jestli nejsou žádné další otázky…" Pokračoval plukovník. "Ve tři vám vyjíždí transport. Rozchod! A hodně štěstí." Neudržel plukovních smích. Všichni se potichu sebrali a odešli. Murrata zašel do ubikace a začal se navlíkat do svého železného brnění. Měl k němu hodně pozitivní vztah. Ani ne 40 procent kovu z něj bylo původních. Zbytek byl po opravách. Vyzbrojil se a šel do garáží. Tam už stála nastoupená jeho jednotka. Už je to dlouho, co sám velel jednotce a proto mu trochu dělalo problém vzpomenout si na některé metody zvyšování morálky. Nasadil pozitivní výraz a vydal se podél řady. "Pane! Desátník Elison! Pane!" Murrata se bodře usmál a poplácal ho po rameni. "Svobodník Alfie se hlásí, Pane!" "Rádi vás tu máme svobodníku!" Opět se bodře usmál a poplácal ho po rameni. "vojín Bistro, pane…" Bodře se usmál. Poplácal po rameni. Popošel dál. Nic. Muž před kterým stál jevil větší zájem o svůj prst v uchu. Na tohle Murrata připraven nebyl. "A vy jste??" "Co? Jako já, jo? Já sem Lorenzo." "A hodnost?" "Jako moje hodnost, jo? Jak to mám asi vědět?? Já sem prostě Lorenzo, vole!" Murrata si nebyl jistý, jestli to byla správná odpověď a tak ho raději nechal dloubat se v uchu a popošel dál. "A ty si sakra kdo??" "Ja-a bit Rad-škorpíjon-co-zpocény, vó-le!" Usmíval se zjizvený mladík s potetovanou tváří. Murrata se snažil vzpomenout, jestli mu plukovník nedluží nějaké peníze. Vzpomněl si. "Kurva!" Praštil se do hlavy. "Ty néstrach! Ja dóbry!" Murratovi se naprosto rozpadla jeho motivační póza a tak, aniž by poplácal vojíny Jackala a Razora, se otočil a nastoupil do tranportéru. Ten vyjel úzkými vraty a začal si protrubovat cestu skupinou vojáků hrajících plážový volejbal. Během hodiny dorazily k prvním ruinám a 20 minut na to je vysadil. Murrata poslal vojáky prověřit blízké okolí a sám šáhl po vysílačce. "Tady oddíl Hotel, seržant Murrata. Volám základnu." Chvíli čekal. "Co je?" Zachroptil radista. "Jsme na průzkumné misi, chci kontaktovat našeho týlového důstojníka." Bylo už dlouho zavedenou praxí, že důstojník zůstával na základně a komunikoval s podřízenými pomocí vysílačky, protože se tak mohl plně soustředit na velení, aniž by se rozptyloval strachem o život. "Tak fajn, hned to bude…" chvíli slyšel jen funění radisty. Pak ho přepojil. "Seržante? Tady poručík Bongo. Jsem váš velitel na vysílačce. Jak se cítíte? Nezapomněl jste mužstvo před odjezdem pozitivně motivovat?" "Ne pane. Víte…" "To je skvělé! Tak tedy postupujte podle plánu a nebojte se střetů. Podle svědků by proti vám měli stát jen samí divoši naučení s automatickými zbraněmi!" "Ano? To jsem rád pane…" "Jste dobrý voják! Jo a Murrato?" "Ano pane?" "Nezapomeňte, že poměr mrtvých/zabitých má náš bunkr 1/3,4. Tak nám ho nekažte!" "Jistě pane! Moc vám děkuji!" Vypnul vysílačku a posadil se. Po chvíli se začali scházet jeho muži a všichni se shodli, že tu mimo nich nikdo není - vojína Bistra nevyjímaje. Seržant tedy ukázal Zpocenému Radškorpiónovi, za který konec se správně drží puška a pak zavelel k pochodu. Pokračovali dál směrem k údajné základně. Po kilometru došli k rozcestí a vydali se po široké obchodní třídě. Cesta byla únavná kvůli neustálým troskám a barikádám, které na ulici byly. Vojáci kouřili a srovnávali si svoje fascinující historky. "A tak sém ho čapnul…" Vyprávěl zrovna vojín Razor. "… a řikám mu: Ty zmetku!" "Ticho vojáku!" přerušil ho seržant a zastavil. "Tahle je dobrá seržo! Tu musíte slyšet! Tak teda já mu řikám: Ty zmetku! Jestli si myslíš…" "Tak už sklapni! Někdo k nám běží." Okřikl ho Murrata a ukázal na člověka který k nim pospíchal ulicí. Když se přiblížil, uviděli, že má na sobě černý komplet z hrubé kůže a modré sluneční brýle. V ruce měl masivní energetickou pušku, kterou Murrata nikdy neviděl a raději by u toho i zůstal. Na helmě měl kulatý znak na kterém figurovaly dvě pneumatiky a tradičně i nějaký pták. Tvářil se velice agresivně a seržant nepochyboval, že zbraň má odjištěnou. Proto se rozhodl, že půjde s pravdou ven: "Přicházíme v míru!" Zavolal na něj. "Nechceme násilí!" muž se od nich zastavil na 5 metrů. "A kam teda jako plánujete jít?? Jsme snad cirkus?" Zatvářil se muž ironicky. "To je dobrá otázka seržo…" Otočil se na Murratu svobodník Alfie "Co jinýho chcete dělat?" "Ten chlap má pravdu!" Zasmál se dosud neznámý muž. "Myslíte, že jen proto, že nemáme ve znaku meč a ozubený kolečka, že jsme úplně blbí? Co jinýho byste tu asi dělali? Jó! To je teda fakt!" Všichni vojáci souhlasně zabručeli. To byl opravdu fakt. "Ale no ták! My jsme jen průzkumníci." Snažil se situaci zachránit Murrata. "Nechceme nějakou nerozváženou přestřelku." Na důkaz nedůvěry se muž tvářil arogantně. "A co po nás teda chcete vy?" zeptal se ho seržant. "Já vás mám přesvědčit, aby jste se dobrovolně vzdali, nebo vás rozstřílíme jako jeden z vašich oddílů před dvěma týdny." Usmál se tajemně. "Kdo vy?" Nechápal Elison. "Nikoho jinýho tu nevidim?" "Ostatní jsou schovaný támhle za barikádou." Mávnul někam za sebe muž. Nikdo si ale nebyl jistý o které barikádě mluví, protože ulice byla zabarikádovaná velice pečlivě. Vojáci po sobě začali pomrkávat. "Jo táák!" Uchichtl se Jackal. "Vy na nás chcete zkoušet tohlecto, jó?" Rozesmál se Murrata. Pneumatičák se zatvářil nechápavě. "Je tam pět mužů s automatickými puškami, čtyři s pulsními děly, jeden těžký kulomet a na střeše je…" Zmlkl, když mu Zpocený Radškorpión rozbil hlavu svou puškou. "A to bum!" "Fajn! Musíme vypadnout, než se sem přiřítěj další…." Začal rozvíjet plán Murrata. Nestačil však dokončit myšlenku, protože se zpustila palba, která nejspíš ještě převyšovala právě vyjmenovaný arzenál. vojáci se jako jeden muž schovali za několik postávajících aut a začali střílet na pneumatičáky skryté za tou největší barikádou v ulici. "To mě mohlo napadnout, že si ti mindráci vlezou za tu největší." Uchechtl se mezi střelbou svobodník Alfie na desátníka Elisona a rozstřílel dva vojáky. Najednou se ozval hluk motoru a ze střechy přilehlého pětipatrového domu se vznesl vrtulník. Otočil se a rozletěl se k vojákům bratrstva. "Co to pro boh…" Nedomluvil Jackal protože z hlavní vrtulníku se na ně spustil proud střel. "Sakra! To je nějakej lítající tank!" Řval Elison když střelba utichla a mohli opět vykouknout z krytu. "Všichni tu chcípnem!" "Pozor!" Přehlušil ho Murrata. "Chystá se na další nálet!" bez míření zastřelil jednoho neopatrného pneumatičáka a schoval hlavu před střelami z vrtulníku. Když palba ustala, vytáhl vysílačku a s poskakující helmou do ní začal zuřivě křičet. "Tým Hotel! Tým Hotel! Volám poručíka Bonga!!" "Chm?" Odpověděl důstojník a následoval zvuk zapalovaného doutníku. "Jsme v kaši poručíku! Nepřátelé tu mají lítající tank!" Pokoušel se Murrata překřičet hluk energetických zbraní. "Ale no tak, seržante!" Vynadal mu Bongo. "Voják nezná slovo problém ani kdyby měl čelit samotnému vládci pekel! Kulku mezi oči říkávám já! My jsme totiž ta elita!! Ta nejlepší…" "Tak si to poslechněte!" Přerušil ho seržant a nastavil sluchátko na vrtulník. "Do hajzlu! To fakt zní jako by tam lítal tank!!" "A jaké jsou tedy rozkazy??" křičel Murrata do sluchátka. "Nějak vás ztrácím seržante…" "Pane??" "Pššš… Kšššš…. Žjůůů… Tšššš…" Dělal ještě chvíli důstojník a pak zavěsil. Murrata si rozčíleně odfrkl a lehl si těsně před tím, než před jeho kryt dopadla raketa z vrtlníku. "Serou na nás, co seržo?" Řekl rozmrzele Lorenzo mezi dvěma výstřely. Seržant kývl a řekl několik ostrých vojenských frází. "Skrýt hlavůů!" Zavelel Elison, protože vrtulník se připravoval na další nálet. Všichni se zavrtali za trosky a polykali naprázdno, jelikož minulým náletem se mu podařilo rozstřílet jejich největší kryty a připadali si jak nazí. V tom se ale roztříštilo jedno okno v nejvyšším patře a z něj, s mohutným řevem, vyskočil svobodník Alfie se sekerou v ruce. Jeho původní plán, přistát na tom lesklém disku nad tankem, se ale bohužel zvrtl a místo toho spadl na rotující vrtuli. Palba utichla a všichni to fascinovaně pozorovali. Ze svobodníka se stala rudá sprcha, zatímco z vrtulníku se začalo kouřit. Chvíli se prudce zmítal ve vzduchu, aby se o moment později zřítil na barikádu pneumatičáků. Vrtulník explodoval a po celé ulici se rozletěly kusy kovu. Bylo ticho. Vojáci Bratrstva začali pomalu vstávat a pozorovat trosky. "Já nic neslyšíím!!!" Zakřičel Razor, který stále ještě klečel za autem a zuřivě si držel helmu.. "Já sem asi… Blog!!" Ztichnul, když mu dal Elison ránu pažbou. Murrata se vrávoravě postavil a udeřil se pěstí do hrudě. Z brnění se na zem sesypala sprška kulek které po sobě v pancíři zanechaly malé důlky. Jackal se zase rezignovaně díval na zbytek svého samopalu sežehnutého energetickým výbojem. Byl ale přesvědčen, že kdyby mohl, odkázal by Alfie ten svůj právě jemu. Zpocený Radškorpion vytáhl několik vyřezaných kostí a házel s nimi na chodník. Všichni ale měli jedno společné: tvářili se, jako by je uprostřed pouště převálcovala Tsunami. Když se nakonec sebrali a řekli tolikrát sakra, co jim plíce stačily, zvedli se a šli prozkoumat hořící vrak. "Nikdy bych neřek…" Zamyslel se desátník Elison, když stáli u vrtulníku. "…že voják může svojí váhou takhle zamávat s tankem… I když lítajícím." "Ale jako tenhle frajer byl docela korba, vážení!" Oponoval mu Lorenzo. "Víš, chlapče, kolik váží tank?" Řekl shovívavě seržant Murrata a napil se ředidla. Chvíli pak hleděl do mapy a dal rozkaz k pochodu. Vydali se tedy dál a vojín Razor, jako by k ničemu nedošlo navázal na svou hlučnou historku. Seržant ale hlasité projevy toleroval jenom dokud nedosáhli malé cedulky na zdi, která říkala, že na základnu pneumatičáků jsou to pouze dva kilometry. Všichni se pak museli lehce přikrčit a postupovat dál se zbraněmi v nejvyšší pohotovosti. Ulice, kterou šli, nakonec vyústila na rozlehlé náměstí s komplexem budov. Na velké ceduli u ní byl přeškrtnutý nápis "Univerzita Mickyho Mouse" nahrazený symbolem pneumatičáků. Přímo před nimi byl metr vysoký, písečný val, který měl za účel krýt případné útočníky před zraky obránců základny. Na nic nečeklali a skočili za něj. "Vydíte něco desátníku?" Šeptal Muratta. Přitom se otočil na záda a několika zkušenýmy pohyby zacvakal samopalem. "Dvě skupiny hlídačů po třech patrolujících po place, pane..." Elison měl na tajné pozorování speciální rychlokurz a v kombinaci se dvěmi větvičkami přilepenými na jeho helmě se ukázal jako nejlepší pro sledovací úkol. Seržant si posměšně odfrkl. "Opravdu? Netvrďte mi, že to je vše!" "Není. Dále jeden hlídač na motorce, kulometné hnízdo u generátoru, několik odstřelovačů po okolních střechách, čtyřicet svalnatých vojáků klusajících po cvičišti, tank uprostřed náměstí a několik eliťáků zakempovaných támhle za garáží." Muratta okamžitě přešel z polohy ležérní opíraní se o násep na polohu držka v hlíně. "Málem bych zapomněl obrovské dělo mířící shodou okolností našim směrem." Poplácal se s úsměvem Elison po čele nad svou neschopností." "Všichni se kryjte." Syčel Murrata zbytečný povel. "Kde.. Kde je ksakru ten Lorenzo?" "Se mu chtělo seržo..." Zašeptal vojín Jackal. "Cože?? Jako chtělo co??" Vyhrkl seržant. Vojín jen beze slova ukázal za sebe, kde se u stěny zrovna Lorenzo staral o to, aby měl správně zavřeno. Pak se otočil a vydal se k náspu. "Co si kurva myslíš, že děláš??" Vyprskl trochu písku Murrata. "To nevydíš obrovský dělo, a tak? Chceš nás zabít??" Lorenzo trochu přidal do běhu a lehl si za val. "Hele, jako to já ale nechtěl seržante, fakt. Já se chtěl vychcat." "Ticho." Řekl rezignovaně Murrata a lokl si z placatky trochu čistidla. Pak vytáhl vysílačku a nastavil frekvenci. "Tady tým Hotel, volám týlového důstojníka." "Jsem zde vojáku! Jak se daří?" Murrata byl až ohromen pozitivním nábojem obsaženým v těchto dvou krátkých větách. Ne bezdůvodně byly dobré hlasové dispozice jednou z hlavních podmínek důstojnického výcviku. Účelem týlového důstojníka samozřejmě není přemýšlet a zabodávat vlaječky do mapky. Dobrý důstojník má především dokázat vyvolat ve vojákovi hrdost na svůj úkol, svou chrabrost a svou ochotu položit život za svobodu, budoucnost dětí a stabilitu světa. Tohle byl moc dobrý důstojník. "Dobře pane." "No neříkal jsem vám to?" To znělo obzvlášť pozitivně. "Jistě pane. Máme tu problém..." "Problém?" Zaburácel poručík bojovně. "Za celou mou kariéru velitele jsem velel spoustě dobrejch chlapů, vojáku! A nikdy jsem nenarazil na problém, který bychom nedokázali vyřešit!" "To jsem moc rád, pane." uklidnil se Murrata. "Takže situace je následovná..." "Všichni svobodní lidé k vám vzhlíží, vojáku! K vám..." Následovná dramatická pauza měla opravdu drtivý dopad na seržantův strach ze smrti. "... a k vašemu poslání! Hodně štěstí chlapi! Konec!" Murrata nejdříve nevěděl co říct. Vojáci okolo sice byli hrdi na svou chrabrost, přesto očekávali, že jim bude jejich úkol osvětlen trochu podrobněji. Chvíli tedy zamračeně otáčel některými čudlíky na vysílačce, pak se na ostatní vítězně usmál a zatočil s jedním z nich o trochu víc. "Seržant Murrata volá týlového důstojníka! Chyba odstraněna." "Máte snad ňákej problém, seržante??" poručík zněl přinejmenším mrzutě. "Ano, pane!" Murrata si oddechl. Konečně to jeho velitel pochopil. "Vo co ti ksakru de??" Seržanta potěšilo, že i tam na základně, v místnosti s klimatizací a otočnou židlí se mu podařilo přivést poručíka do bojového varu a soustředěně vykoukl za val. "Takže pane! Situace je následovná: Jsme pečlivě skryti před nepřátelskou základnou bráněnou..." "No jistě! To mě mohlo napadnout!" Dostal se důstojník opět do své role. "Tak dobrá. Jen mě nechte přendat pár vlaječek... hmm... chmm... To je ono!" Seržant se tajemně pousmál, vztyčil na ostatní palec a zamyšleně se podrbal na bradě. "Takže seržante!" Ozvalo se z vyslílačky jako oslavná salva. "Zde je můj plán: infiltrujete základnu, zneškodníte nejvyššího velitele a cestou uděláte cokoliv, co by pro nás mohlo mít přínos! Takže hodně štěstí hoši! A nezapomeňte na svobodu, budoucnost dětí a stabilitu světa! Konec!" První do ticha promluvil Lorenzo. "my tam jako teď pudem, jo?" "Ano!" Murrata byl zaražený stejně jako ostatní. Rozdíl mezi jimi a jím ale byl, že on absolvoval víkendový poddůstojnický kurz, spojený s malým workshopem, zabývajícím se polním velením. Díky tomu uměl velice spolehlivé triky na udržení morálky. Jedním z nich bylo právě takové rázné ano. "Až vydám povel, vojín Razor půjde napravo a Lorenzo nalevo. Nenápadně se obloukem proplížíte támhle k té malé budově před námi. Až tam budete, mávnete na nás a my půjdem za vámi. Je to jasný?" "Jasně, šéfe!" Zašklebil se Razor a vysmrkal se do ruky. Lorenzo se tvářil dost zklíčeně, přesto chápal vážnost jeho potencionální situace, kdyby něco namítal. "Tak běžte! Gou, gou, gou!!" Zašeptal seržant. Vojín Razor se postavil. Vykřikl: "Kavrink fajr!!" a za přerušované střelby se rozeběhl k malému domku na okraji komplexu. Lorenzo, který se v předklonu pokoušel dostat za keř na druhé straně se po prvním výstřelu zmateně ohlédl na křičícího Razora a při tom zakopl o desátníka Elisona, který ho zmátl svými rafinovanými větvičkami na helmě. Spadl a vyrazil si nárazem dech. Když ale uviděl obláčky prachu, které kolem něj způsobovala ta smrtonosná munice neznámé ráže, ihned ožil a pozpátku se odplazil zpět do krytu. "Co to ten idiot dělal??" Rozčiloval se zrovna seržant. "Řekl jsem nenápadně!" "Při výcviku nám tvrdili, že při přesunu k nepříteli se máme krýt palbou..." Obhajoval svého přítele vojín Jackal. Murrata rozčíleně zavrčel a podíval se po Razorovi. Ten stál u stěny malého stavení a mával na ně. To už se ale k němu blížilo čtyřicet svalnatých cvičenců, kteří se na něj vrhli a celého ho zavalili. Lorenzo skřivil tvář bolestí. "Tomu už asi není pomoci..." S tím Murrata souhlasil a tak se obrátil na Elisona. "Obhlédněte situaci desátníku!" "Jste si jistý seržante? Jsme pod těžkou palbou." To byla pravda. Přívaly střel neustále trhaly kusy země z valu. "Sakra, desátniku, Co vás učily při pozorovacím rychlokurzu??" "Být vždy nenápadný a maskovaný několika větvičkami rafinovaně připevněnými na helmě, pane..." "Tak se podle toho zařiďte a podívejte se, co se tam děje!" Elison, přestože jinak vyznamenaný veterán, si nervózně upravil svou kamufláž a pak vyhlédl za val. "Všude je spousta... vojáků, pane!" Křičel do hluku. "A směrem k nám se blíží ten tank!" To byla nepříjemná zpráva. Zničit tank není jen tak. "To je nepříjemná zpráva, desátníku!" zchovával svůj strach za rozvahu seržant. "To znamená, že se nejdříve musíme vypořádat s tím tankem. Má někdo nápad?" "Co takhle raketometem, seržo?" Poukázal Lorenzo na zbraň, kterou držel v ruce. To všechny kolem konsternovalo natolik, že zapomněli v jakém jsou nebezpečí. "Vy s sebou nesete raketomet vojáku??" Podivil se seržant. Byl si jistý, že jeho zkušenosti by mu nedovolily přehlédnout něco takového. Přihnul si z placatky a mávnutím ruky Lorenzovi naznačil, ať to tedy zkusí, ale ať při tom míří na podvozek. Lorenzo se vyklonil za násep a zkušeným pohybem vystřelil na tank raketu. Ta narazila na předek tanku a explodovala. Všichni zadrželi dech. Tank se rozletěl do všech stran a z mraku černého kouře se jen vykutálela hořící pneumatika. Vojáci propukli v jásot a začali si blahopřát. Murrata dal kolovat svou placatku. K té si ale podle předpokladu každý jen přičichl a tak, když se k němu vrátila, jen pokrčil rameny a za všechny si pořádně přihnul. Do reality je vrátil až výstřel z velkého děla, který narazil do valu. Chrabří vojáci bratrstva jen nevěřícně zírali do míst, kde ještě před chvílí byl násep, který je chránil před hordou barbarských a svobodu ohrožujících nepřátel. V mraku černého, mastného kouře, který vycházel z vraku tanku se začaly objevovat obrysy ozbrojených postav se šírokými rameny. Vojáci z dýmu začali vybíhat po desítkách. Místo střelby ale začali odhazovat zbraně a padat na kolena v záchvatu dusivého kašle. "To nám dává trochu času." Řekl unaveně Murrata, který již naprosto rezignoval na jakoukoliv autoritu. "Má někdo nějakej nápad, jak se odsud dostat?" přihlásil se Jackal. "Zkusil bych to tím poklopem, seržante." Všichni se podívali směrem, kterým ukazoval. Tam, půl druhého metru od místa, kde seděli, byl poklop, na kterém byly zobrazeny dvě pneumatiky a pták. "Do prdele..." ulevil si Elison a mluvil tím za všechny. Utrhl si z helmy jednu větvičku a histericky se do ní zakousl. "Tak fajn chlapi..." Otíral si seržant čelo kapesníkem. "Otevřete to a vypadnem..." Jackal a Zpocený Radškorpion si klekli a pokusili se poklop zvednout. "Nejde, seržante! Asi je tam zámek." "Jó!Jó! Kamén těžkej jak velkej kamén." Souhlasil s Jackalem Radškorpion. Přilezl k nim Lorenzo a prohlédl si víko. "Otočte se!" Řekl a vyřízl do poklopu díru autogenem. Po krátké paralyzující pauze ho společnými silami odsunuli a odhalili žebřík. "Helé! Voni lezou do tunelu!" Ozvalo se od postupně se probírajících vojáků, a tak si pospíšili. Po jednom začali slézat do tmy. "Nežer tu gázu Elisone a polez!" Zařval Murrata a sám sjel po žebříku. Když byli všichni dole v temné, zatuchlé chodbě, zapálili Murrata a Jackal světlice a vydali se jediným možným směrem. Po pár desítkách metrů došli na rozcestí, odkud na každou stranu vedla cesta. Když na stěnách nenašli žádné značení, začali se dohadovat, kterou cestou se vydají. "Já bych šel doleva!" Měl jasno Elison.Ten už měl naštěstí jasno nejen v názorech. "lepčí zeptat duchá! Duch chytrá hódně!" Radil radškoprpion a ukazoval při tom na seržantovu vysílačku. "Já bych hodil mincí!" Jackal vytáhl minci a vyhodil jí do vzduchu. "Hlava znamená vpravo." Mince zacinkala o dlažbu a on jí začal hledat světlicí. "Jít doleva ještě nikoho nezabilo!" Trval na svém Elison. "Duch chytrá moc hodnějc než ty!" Nesouhlasil s ním Radškorpión. "Můžem použít můj radar." Nabízel Lorenzo. "Nevidíte můj peníz??" Lezl po podlaze zoufalý Jackal. "Ták dost!!" Utišil všechny Murrata. "Držte huby! Jde se vpravo!" bylo tedy rozhodnuto. Jak šli, chodba byla stále vlhčí a zatuchlejší. Asi po padesáti metrech za sebou uslyšeli hlasy. Zastavili se a poslouchali. "Ale né! Je tu rozcestí!" "Napadá někoho kam mohli jít?" "Nejsou tu stopy?" "Je tu dlažba blbče!" "Héj! Tady je nějaká mince!" "A co na ní je?" "Hlava." "Tak to šli v pravo. Jdeme!" Všichni se podívali na Jackala který jen omluvně krčil rameny a nedokázal v tu chvíli přijít na lepší výmluvu, než že chtěl pomoci. "Musíme je zabít..." Šeptal Elison. "Je jích přes čtyřicet, ty idiote!" zkřivil tvář Lorenzo. "Desátník!" Zrudl Elison. "Pro tebe vždy a jen des..." "Ticho!" Nenechal ho domluvit Murrata. "Musíme pokračovat. Už se blíží..." To byla pravda. V zástupu se potichu vydali chodbou a snažili se být tišší, než jejich pronásledovatelé, což zase nebyl takový problém. Ti se nenechali zahanbit a i při pronásledování zatuchlou stokou prokazovali mužnost hlasitým smíchem a oplzlými historkami. "Vidim žebřík." Zašeptal dozadu Jackal a všichni si oddychli, že se jim konečně naskytla příležitost k setřesení pronásledovatelů. Chodba pokračovala dál, žebřík ale vypadal, že vede do nějaké spoře osvětlené místnosti. To jim připadalo jako lepší varianta k útěku. Hbitě vylezli nahoru a rozhlédli se. Byli v malé, úklidové komoře plné nástrojů a obslužných zařízení. Jednali rychle. Murrata si zalezl mezi smetáky, Elison s Jackalem do velké skříně, Lorenzo do robotického, pojizdného mrazicího boxu a Zpocený Radškorpión pod stůl. Čekali. Po chvíli se z průlezu ozvaly hlasy. "Myslíte že šli nahoru?" "To by museli bejt pěkný pitomci." "To jako proč?" "Protože je to přece mnohem pohodlnější cesta a je jasný, že nás jako první napadne, že šli právě tudy. Z toho vyplývá, že šli chodbou, aby nás zmátli. Na blbce nevypadali no né?" "To je fakt. Bukare, ty si génius!" Hlasy se za povyku začaly znovu vzdalovat chodbou. Všichni postupně začali vylézat z úkrytů. Nikomu se nechtělo komentovat předešlou událost, a tak se vydali k jedinným dveřím vedoucím ven. "Héj! Takhle jako přece nikam nemůžem!" Napadlo najednou Lorenza. "To máš pravdu chlapče..." Zamyslel se seržant. "Musíme sehnat nějaké převleky." "Třeba tu budou údržbářský uniformy..." Napadlo Elisona. Všichni teda začali hledat uniformy až na Murratu, který si zatím doplnil placatku. "Nic tu není." Řekl nakonec desátník a sedl si. "Nemůžem jít takhle, jako to né, to nemůžem zvládnout." Kroutil hlavou Lorenzo. "Co myslíte seržante?" zeptal se Elison. Ten ale neodpověděl. Desátník se podíval na Murratu, který mu jen zamyšleně koukal mezi nohy. "Seržante?" Podivil se Elison. "Stoupněte si desátníku." Odpověděl Murrata. Elison zaváhal, pak se ale postavil a podíval se pod sebe. Seděl na tom robotickém mrazicím boxu, který byl očividně mimo provoz. "To je jen robomrazák šéfe..." Zasmál se Lorenzo. "Já vím. Napadá vás lepší krytí?" Všem to hned došlo a dali se do práce. Pomocí nářadí, co našli vyndali z robota všechno přebytečné a nakonec i odmontovali dno. Během deseti minut byli hotovi a hrdě se začali mačkat do toho geniálního počinu. Box měl kolečka, a tak jim jen stačilo sesynchronizovat svou kačeří chůzi aby vše šlo jako po másle. Vyjeli ze skladu a ocitli se na dobře osvětlené a čisté chodbě, obložené kusy oceli. Na nejbližším rozcestí odbočili doleva a vjeli do široké chodby zdobené plakáty a monitory. Najednou, ze dveří kousek před nimi, vyšli dva smějící se vojáci a vydali se jejich směrem. "Pozor! Blížej se k nám dva ozbrojenci." Varoval Elison který měl vepředu malý průzor. I přes to, že si snědl své rafinované větvičky nikdo nic nenamítal proti tomu, že pozorovatelem se stane právě on. "Dzzzzzzzzzzzz..." Začal v zájmu maskování imitovat motor Jackal. Vojáci se vedle boxu zastavili a zaraženě se na něj podívali. "Ty si debil!" Ozvalo se zevnitř. "Tyhle roboti nebzučej!" "No něco asi dělaj..." "To jako jó, ale spíš hučej, asi takhle: hůůůůůůůůů..." Vojáci se po sobě podívali a jen nechápavě zakroutili hlavama. To byl opravdu neobvyklý robotický mrazicí box. "Buďte zticha vy dva! Vydíte ještě ty vojáky desátníku?" "Nemám je ve výhledu, asi už sou pryč, pane!." "Nestrkej do mě, ty hajzle!" "DESÁTNÍK!" Pro tebe jedině desátník!" Jeden z vojáků vyděšeně pokrčil rameny a zvedl víko. Ven se vynořila hlaveň samopalu a jednou dávkou je Murrata oba zastřelil. Rychle vyskákali ven. "Sakra! Vy jste to pěkně zhnojili!" rozkřičel se Elison. "To teď nechte desátníku." Uklidnil ho seržant. "Musíme něco vymyslet než příjdou stráže zkontrolovat tu střelbu." Všichni se rozhlédli. "Můžem zavřít ty vzduchotěsný vrata na konci chodby." Napadlo Jackala. "To je zdrží a my budem mít víc času na útěk!" "Skvělý nápad mladíku!" všichni se rozeběhli k vratům. "Tady je panel!" hlásil Jackal. Seržant k němu přišel a utrhl ho. Tím odkryl chuchvalec drátů. Murrata se na něj podíval a pak se otočil. "Umí s tím někdo něco udělat?" Zeptal se nešťastně. Nikdo ho ale neslyšel. Všichni si zrovna pískali nebo si prohlíželi plakáty na stěnách. Murrata se tedy otočil zpátky. Bylo to na něm. Po chvíli pozorování si všiml, že mezi býlími dráty je jeden modrý. "Tady jsou štípačký šéfe."řekl mu Lorenzo přes rameno. "Díky vojáku." Seržant si je vzal a přešmikl modrý drát. Vrata se z bouchnutím zavřely. Všichni se začali radovat a tleskat. "Dobrý seržo!" Uznal Lorenzo. "To teda jo! Skvělá práce, pane!" Souhlasil Elison. Murrata skromně pokrčil ramena. "Na to teď není čas. Jdeme!" Otočili se tedy ke druhé straně chodby, to však bylo to jedinné, co udělali. Chodba byla přehrazená řadou pochechtávajících se ozbrojenců. "Odhoďte zbraně." Řekl jejich velitel. Všichni bez zaváhání poslechli. "Sakra! Zavřeli jsme špatnou stranu chodby!" Zabědoval Elison. "Jo." Řekl velitel nepřátel a všichni se dali do smíchu. Murrata si sundal helmu a vztekle s ní praštil o zem. "Tak dost, to stačí." Utíral si velitel oči. "Hoďte je do lochu..." Vojáci je obklopili hlavněmi jako železná panna a odvedli je do méně luxusní části budovy, kde bylo několik cel s klasickými železnými mřížemi. V cele, ke které je vedli seděl Razor v otrhaných zbytcích uniformy, jak už to s válečnými vězni bývá. Vůbec nezáleželo na tom, že tam není ani hodinu. "Nazdar lidi." Zvedla se mu náhle nálada. "Takže vás taky zajali?" "Drž hubu, skřete!" Řekl Lorenzo těsně předtím, než byl násilím vhozen do cely. Vzhledem k tradici se nebral ohled na počet vězňů a všichni, jeden po druhém, byli násilím vhozeni do cely. Voják, co zamykal na ně pak plivl a se smíchem všichni odešli za další zábavou. "Ksakru!" Udeřil Elison do země. "Ty šmejdi nás přece jen převezli." "Já myslím, že v tom, že tady jsme oni nemaj prsty..." Řekl Lorenzo skepticky. "Desátník!!" "Nic sem neřek!" "Tak dost vy dva!" Murrata už měl dost všech tahanic. "Musíme se odsuď dostat a ne shazovat na někoho vinu za naše zatčení, desátníku!" "Omlouvám se, pane!" Seržant si lokl z placatky a kývl na souhlas. "Kdyby aspoň Lorenzo měl ten svůj autogen..." Zabědoval pak. "Ale jako já ho furt mám, seržo." Nechápal Lorenzo. Vstal a vypálil s ním díru do mříží. Všichni zapomněli, že jsou ve vězení. Tohle totiž už bylo moc i na Razora, který je známý svou historkou, kdy pro zrezivělé jízdní kolo skočil bez ohledu na následky z dvoupatrové budovy. Už za půl roku se na něm mohl prohánět. To už ale Lorenzo vytáhl dva samopaly, které dal Jackalovi a Elisonovi, pistole, co dal seržantovi a Razorovi a pro sebe našel jednu starou brokovnici. "Tak jdeme, nesmíme ztrácet čas." Řekl pak. "Lorenzo..." Dostal ze sebe Murrata. "Jo?" "můžeš... jestli.... víš co.... kde... kde si to... tohle sebral." Koktal seržant a ukazoval při tom pistoli, co před chvílí dostal. Lorenzo se nejdřív tvářil nechápavě, pak se ale usmál. "Vy jako myslíte tu bouchačku, seržo? Jó to nejsou ani dva tejdny, co sem jí vyhrál v kostkách. Ale jestli se vám tak líbí, tak si jí klidně nechte." Mávl rukou. "ale... kdes ji měl?" vyhrkl Elison. "U sebe, né?" "Ale jaktože jsme si toho všeho u tebe nikdy nevšimli?" řekl již jistěji Murrata. "Kdyby všechny ty zbraně měly bejt vidět šéfe, tak to bych nejspíš vypadal jako mula." Nechápal vůbec Lorenzo. "Jsem tu jedinej, koho tlačí čas?" Měl pravdu. Na diskusi nebyl čas. Vydali se tedy obezřetně ven a pomalu postupovali chodbami ke středu budovy. Vůbec nikoho ale nepotkali, což jim při velikosti místní posádky připadalo přinejmenším podivné. Jak ale pokračovali chodbou, zdálo se jim, že slyší tichý hluk, který sílil každým jejich krokem. Nakonec došli až k velkým otevřeným dveřím na levé stěně. Ozýval se odtud ruch a jestli slyšeli dobře, tak i skandovaní. Murrata se tedy připlížil až k nim a nahlédl dovnitř. Vedly do auly plné vojáků, kteří pokřikovali a mávali hrstmi bankovek. Střed jejich zájmu byl dlouhý stůl. U něho sedělo několik tlouštíků a všichni se zuřivě ládovali zeleným blátem z velkých mís. "Soutěž v pojídání ovocného kari džemu??" Četl Jackal z plakátu na stěně. "Jsou ti lidi vůbec normální?" Kroutil hlavou Elison. "To teď není náš problém." Řekl nepřesvědčivě Murrata. "Alespoň jsou všichni tady a my nebudem mít problém splnit náš úkol." Ještě než se vydal za ostatními, podíval se na plakát u dveří. Byl na něm ohromně tlustý muž tvářící se jako rozčílený býk a tyčící se mísou ovocného kari džemu jako Goliáš nad Davidem. Pod ním stál nápis: Dokáže někdo srazit z trůnu žravosti našeho favorita Boba Špekmena?? Murrata jen zakroutil hlavou a vydal se za zbytkem oddílu. Pokračovali dál hlavní chodbou. Když došli na rozcestí a začali se dohadovat, kam odbočit, ze dveří vedle nich s šifrovaným nápisem WC najednou vyšel voják. Všichni se lekli a navzájem se pozorovali. Pak na ně voják ukázal a řekl: "Héj! Vy ste ti co sme dneska zatkli, né? Vy se snažíte utýct!" "Ale ne!" Rozhodil ruce Elison, který k němu stál nejblíž. "Zas nás dostali!" Jackal jen rezignovaně pustil samopal na podlahu. Voják se zákeřně zasmál. "Půjdete tam kam patříte!" "Ale co vy dělat?" Nechápal Radškopion. Všichni se na něj stejně nechápavě ohlédli. "Dyť on ne-zbraň a vy jo-zbraň!" Vysvětlil. Když to všem došlo, voják se vyděšeně přihrbil. "Strany se obrátily, co ty sráči??" Vrazil mu Elison samopal do břicha. "Myslíte, že byl mezi těma co mě zajali?" Přemýšlel nahlas Razor. "Vypadá docela svalnatě... To docela dobře moh bejt jeden z těch, co mě tak surově bili a tloukli a...." "Néé! Dobřéé!" Vykřikl voják zděšeně. "Budu spolupracovat!!" "Tak to je hezké..." Nedal pokoj Razor. "Tak začni s tim, že si vyrazíš všechny..." "To by stačilo, vojíne." Přerušil ho seržant. "Myslím, že teď už by nás doved i k veliteli." "Ano, jistě!!" Přikyvoval zuřivě voják. "To bych klidně udělal!" "Tak do toho!" "Prosím?" Nechápal voják. "Vy opravdu chcete k veliteli??" Zřejmě rozvažoval, jestli nebude okamžitá, rychlá smrt výhodnější, než to, co by ho čekalo u velitele. Pak se ale otočil a dovedl je až ke dveřím s velkým znakem Pneumatik a ptáka. "Ty tu zůstaneš s vězněm!" Rozkázal Murrata Razorovi. "Vrátíš ho živého." "Rozumím pane..." Zakřenil se Razor. "My ostatní jdeme splnit naší povinnost svobodě, dětem a fungování světa!" řekl seržant tak, jak mu to dovoloval poddůstojnický výcvik a vydal se ke dveřím. Seržantovo povzbuzení dokázalo ve vojácích vyvolat takovou odvahu, že nezávislý pozorovatel by si je mohl omylem zaměnit za čtyři jezdce Apokalypsy plus divocha. Dveře se široce rozevřely do malého předpokoje s lavičkou a květinou, kterou právě zaléval Drobný stařec. Ten se na ně otočil a odhalil svých pár zbývajících zubů. "Ééé?" Zeptal se. "Nazdar staříku!" Zaduněl Murrata. "řekni nám, kde je velitel!" "Já sem..." Řekl nechápavě kmet. Všichni se na něj podívali a propukli ve smích. "Nemáme čas na humor, strejci!" Usmál se Elison. "Tady poteče krev." "Já sem velitel! Mám to na dveřích." Rozčílil se stařec. "A co mi vlastně chcete??" Vojáci se ještě chvíli snažili udržet hrudníky nahoře. Nakonec ale seržant nevydržel, sklopil hlaveň a rozhodil ruce. "To jako fakt??" "Fakt co, ty mlíčňáku?" Začínal se kmet rozpalovat. "Fakt jsi velitel?" Zopakoval Elison otázku za seržanta. "A co si myslíte, že tu dělám? Přivydělávám si k penzi zaléváním kytek??" "Tak v tom případě jsme v prdeli, pánové." Rezignoval Murrata. "Ale jak je to možný??" Kroutil hlavou Lorenzo. "Dyť by měl mít brnění, těžký zbraně, vejšku přes dva metry..." "Co si myslíš ty nulo?" Bodnul velitel Lorenza do břicha hůlkou. "Že když mi bylo, co tobě, tak že sem neměl svaly a mušku?? Johó!" Zachechtal se. "To bejvaly dobrodružství. Sem pobil tucty takovejch smrkáčů, jako vy." "Co budeme dělat?" Ignoroval starcův výlev seržant. Pořádným hltem vyprázdnil placatku. "Možná by jsme ho mohli zabít tak nebo tak..." Navrhl Elison. "Zbláznil ses?" rozhodil ruce Lorenzo. "Podívej se na něj! Dyť on má na konvičce nakreslený jablíčko!" Všichni až na desátníka souhlasně přykývli. To byla pravda. "Co tam blbnete??" Zavolal z chodby Razor. "Mluvéni se stařéšinou." Odpověděl vesele Radškorpion. "Já bych šel." Zašeptal Jackal. "Tohle je jako zabít dítě..." "Há! Dítě?? Myslíš že dítě dokáže todle??" Rozčílil se velitel a neškodně praštil Jackala holí. Pak přiskočil ke stěně a stiskl nenápadné tlačitko, které rozeznělo alarm. "ChaChá! Třiadevadesát let a zdravej jak řípa." "Vypadnem vodsaď!" řekl Murrata vyčerpaně a vyšel na chodbu. Ostatní za ním. "Razore, Jdeme! Toho chlapa nech běžet!" Zavelel a všichni se rozeběhli halou směrem od pronásledovatelů vyrušených od zábavy a to znamená pořádně mrzutých. "Tudy!" Slyšeli v dálce za sebou. "Běželi tudy!" "Musíme se někde schovat." Oddechoval za běhu Elison. "Sem!" Vykřikl seržant a rozrazil ramenem dveře. Počkal až budou uvnitř všichni a pak je potichu dovřel. Čekali. Asi za 10 sekund uslyšeli běžet spoustu kroků, které je nakonec minuly. Vydýchali se a rozhlédli se po místnosti, do které vběhli. Byla to stará kotelna. Velký kotel stál uprostřed a nad něj se zvedal svazek čtyř komínů, které končily ve stropě. Podél nich vedl údržbářský žebřík, ze kterého se dalo několika úzkými šachtami dostat do různých částí systému vytápění. Žebřík ve stropě končil poklopem. "To je ono..." Procedil Murrata mezi zuby a začal šplhat nahoru. Ostatním to okamžitě došlo také a vydali se za ním. Vylezli na rozlehlou a plochou střechu budovy a zhluboka se nadechli. "Konečně nebe!" Povzdechl si Razor, jako by zde byl vězněn roky. "Dyť leckdy nevystrčíš nos z bunkru celý dny!" Vysmál se mu Jackal. "Tobě se to mluví. Tys byl ve vězení jen pár minut." "Jdeme támhle k žebříku." Řekl Murrata, kterému se opět vracela poddůstojnická hrdost. Alarm, který hučel a přehlušoval všechen hluk v okolí způsobil, že snipeři se jali pročesávat svými puškami okolí a ani je nenapadlo, že nepřítel je na střeše ústřední budovy komplexu. Alarm zde byl zřejmě tak vzácný, že i eliťáci za garáží přestali kempovat a začali prohledávat okolí. Toto a všeobecný chaos v základně způsobil, že se vojákům bratrstva podařilo nepozorovaně se dostat ze střechy a utéci do blízké uličky. "Jak už je to vlastně dlouho, co to spolu takhle táhnem?" Zeptal se Murrata Elisona. Oba leželi na lehátkách před bunkrem a ve skleničkách měli slunečníčky. "To bude takovejch osmnáct let." "Chmm..." Zamyslel se Murrata. "Osmnáct dlouhejch let..." "Stejně už to dneska neni co to bejvalo za mýho otce." "To je fakt. To měla ta verbež alespoň styl!" "Přesně tak!" Přikyvoval Elison. "Dneska to je samej prasáckej nájezdník..." Pohrdavě mávl rukou. "Darmo mluvit." "Ta noblesa, se kterou bojovávali třeba Brutální žoldácí Smutnýho Paula, To už dneska nenajdeš nikde..." "Hmmm... Holt, jak já vždycky říkám: JAU!" Elison sebral ze země míč a hodil ho zpátky vojákům hrajícím volejbal. "Jak já teda vždycky říkám: Na ty dnešní frajírky je škoda plivat, natož střílet." "Pravda. Pravda... však tihle klučíci..." ukázal na sportovce. "...vždyť ti už taky nevědí, co je to pořádnej boj." "To je fakt. To je jen lehnout a střílet, ale něco jako hrdinství je pro ně nic!" "Taky je to dneska učej..." Odfrkl si pohrdavě Murrata. "No to je taky ten problém!" rozčílil se Elison. "Nejen, že jsou pohodlný..." "Ale prosim tě..." "N... No To jako né! Nejen že jsou pohodlný, oni je dneska k tomu i vedou!!" Řekl vážně Elison a zase se sklidnil. "A to je jádro věci." "V něčem máš asi pravdu..." Hloubal Murrata. "No to se ví že jo. Dyť já s těma cucákama pak mám bojovat. No dyť to znáš!" Murrata zahučel na souhlas a usrkl si svého drinku. "Svět spěje do záhuby." Shrnul to nakonec. "Přesně tak. Jestli to bude pokračovat tímhle tempem..." "Na to my jsme malí páni..." Povzdechl si Murrata. "No to víš!Vždyť my jenom nasazujem krky! Hele, Není to ten drzoun?" "Brýtro." Pozdravil Lorenzo. "Kampak to jdeme?" Zeptal se Murrata. Lorenzo, zřejmě na vysvětlenou, jim zamával před nosem malým otlučeným počítačem. "Slíbil jsem jedněm dobrým lidem, že rozbiju gang pašeráků zeleniny, znáte to..." "No jó, Tak hodně štěstí!" Popřál Murrata. Lorenzo se otočil a vydal se do pouště. Dva veteráni ho ještě chvíli pozorovali. Nakonec Promluvil Elison. "Myslíš, že je to on?" "Nejspíš jo... Vyvolený." Odpověděl potichu Murrata. "Takový chudáci, jako my mu můžou opravdu nanejvýš tak popřát hodně štěstí." "Chmm..."