Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Shit.us - Úsvit nového času
Blížil se úsvit. Slunce se pomalu přehouplo přes obzor a jeho paprsky se mi opřely do tváře. Stál jsem na kopci za městem. Každou sobotu a neděli, kdy jsem nemusel chodit do práce jsem si vždy přivstal, abych se na tu krásu podíval. Dost dobře nechápu, co se mi na úsvitu zdá tak krásného. Možná ten pocit, že se rodí nový den, nové zážitky, nové věci. Nebo pro jeho postupnou, tělo zahřívající energii. Nebo prostě jen proto, že se mi líbí ten pohled.
Vydržím takhle klidně stát i půl hodiny, zahleděn jen do slunce. Je to věru krásný pohled.
"Mami, kde je táta?" zeptal se osmiletý klučina matky.
"Vždyť víš, kam pokaždé víkendové ráno chodí, přece na kopec za město." odpověděla žena, berou do náruče svého synka a usedajíc s ním do křesla.
"Máš pravdu, ale nevíš proč tam táta chodí?"
"Přesně to nevím, ale myslím, že se mu ten pohled líbí, nikdy se mi nesvěřil proč. Můžeš se ho na to, až přijde zeptat." poradila mu matka.
"Dobře, až přijde zeptám se ho, myslíš, že mi to řekne?"
"To nevím, možná když ho pěkně poprosíš." řekla a začala kloučka šimrat na břiše. Ten ji na oplátku začal lechtat za krkem, a oba se tak chvíli škádlily. Pak se chlapec zeptal:
"Mami, nemohl bych za tátou na ten kopec? Hrozně rád bych za ním šel." zeptal se matky a udělal psí oči.
"Promiň, ale nemůžeš tam jít, je to daleko a navíc teď není venku úplně bezpečno, ještě by tě někdo sebral, a to přece nechceš ne? uzavřela matka rozmluvu na toto téma a pohladila chlapce po hebkých vláscích.
Naděje. Možná v tom slunci vidím naději. Naději, že když přináší další den, tak můžu vidět své milované. Maria a Patrick jsou pro mě vším. Asi bych s nimi měl trávit více času. Už nesmím dovolit aby mi práce překážela věnovat se rodině. Neměl bych v práci trávit tolik času. Je tam přece dost lidí. A navíc,s tím jak to dnes vypadá, můžeme čekat, že se něco brzy stane. Slunce už bylo skoro celé vidět. Ještě, že mám kvalitní sluneční brýle, které mi umožňují hledět přímo do té žhavé koule, aniž bych byl oslepován.
"Pane prezidente, tohle došlo od vrchního armádního velitele, čekají vaše rozkazy." řekl muž v uniformě, zasalutoval.
Prezident si zprávu třikrát přečetl a ztěžka dosedl do svého křesla. Byl se svým štábem ukryt v ropné plošině, daleko na moři. Právě dostal zprávu, že Čína vyslala atomové hlavice na Spojené státy americké. Byli hlášeny obrovské škody po celém území. Zkáza.
"Udělejte to, ať ty svině shoří v pekle." rozkázal.
"Ano pane!" křikl voják a znovu zasalutoval a opustil místnost.
Po jeho odchodu prezident vstal ze svého křesla a dlouze se zadíval na americkou vlajku pověšenou na zdi. Přemýšlel, kolik hvězd by bylo potřeba strhnout, aby státy nyní odpovídali jejich počtu. Popadl ho hrozný vztek. Co to udělali, zasraný komouši. Pitomý rejžožrouti. Ale teď dostanou co zaslouží. Někdy touhle dobou už se zřejmě připravuje vypálení našich hlavic.
Ať shoří v pekle. Zaslouží si to. Ano to určitě!
Slunce už vyšlo úplně. Pomalu jsem se chystal k odchodu. Najednou mi přišlo, jakby slunce vybuchlo. Najednou se ke mně obrovskou rychlostí blížila tlaková vlna. Co se to děje? Neměl jsem čas ani vykřiknout, tak rychle se vlna zmocnila mého těla a vyrvala mne z něj.
Maria a Patrick byli zrovna venku na zahradě. Když v tom uslyšeli obrovskou ránu. Neměli čas dokonce asi na to, aby otočili hlavu za tím zvukem.
V New Yorku dopadla bomba přesně do centra. Mrakodrapy se zbortily jako domečky z karet. Lidé se rozlámali jako špejle. Totální zkáza, dalo by se říct. Avšak ne zcela. Byli tu valuty, ovšem moc lidí se v nich neukrylo. Bláhovost nad bláhovost. Nevěřili, že teď je to doopravdy. Měli to za další cvičení. Ale stejně, pravdu o vaultech znalo jen pár nejvyšších ve vládě.
Úsvit nového času měl započít další den, den po tom, co byl povrch planety Země změněn k nepoznání lidskou hloupostí a hamižností. A teď přišel čas platit.
A platilo se tvrdě.