Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Kdy: 13.-15.07.09
Kde: Ve staré pískárně u obce Nelahozeves. Přesné koordináty: 50°16'42.453"N, 14°17'58.25"E Kdo: 25 lidí Report od Aneie: Byl to opravdu kulturní zážitek.. Tolik životní forem jsem pohromadě ještě neviděl. Jsem skutečně obohacen, že nejsem na evolučním žebříčku nejníže.. Ale je pravdou, že jste mě mohli varovat ohledně pususových choutek a exhibicionismu.. Něco vydržím ale byl jsem mírně vyveden z rovnováhy, když se k nám řítil jak ho příroda znetvořila.. Ještě dlouho budu mít špatné sny.. :-? Jo a omlouvám za tu moji nemohoucnost v úterý.. Bohužel dlouho jsem již nebyl takhle v přírodě a podespalo se to na mě. K mé smůle jsem zapomněl i fešný kowbojský klobouček který by mi pomohl se skrýt před žárem nemilosrdného slunce. Ale vše nakonec dobré bylo i kopeček se podařilo vyjet (tedy až poté co slečny spolucestující vylezli), přišlo také pár dopravních přestupků, kterých si tedy naštěstí nikdo nevšiml. (Doufám) Příštěji (jestli nějaké příště bude, protože co bude zítra nevím... tedy vím.. musim do té pitomé práce) budu lepčeji připraven. Fotky co mám z mobilu ve volné chvilce nahraju někam ke stažení a pesusovu fotku vycenzuruju a budu zasílat jen na požádání. Zdar a zmar pošahaným žabám. ::knez Report od Bodkina: PIČA PIČA PIČA, konec hlášení. Godspeed, mí kamarádi, godspeed. Musím vám vypovědět jeden příběh o přátelství, sebeobětování a statečnosti. Po té, co jsme v Litomyšlských lesích zanechali s0fa smečce hladových vlkodlaků, odjeli do svitav a přestříkali šrámy utrpěné od dorážejících čoklů a zoufalého s0fa, zamířili jsme konečně po několika hodinách na cestu do Brna. Ovšem zlý Bůh klouzavých cest a plných močáků se rozhodl potrestat nás, nebe vůkol zatáhl do temně šeda a spustil řetězce (do té doby) vzacné tekutiny. Blesky bičovaly horizont, dohled klesl na několik metrů. Přituhovalo. V jedné vesničce nás málem smetl proud, druhou jsme museli přeplavat, když jsme pod auto zasunuli madraci. Napadl nás zbloudilý krokodýl a natřikráte jsme museli odrážet útoku čmoudů, zjistili, že máme sebou ještě zbytek fernetu. Ale nevzdali jsme se, ovázali rány a při čtvrtém útoku je bezestudu torpédovali. Pak Toudi přišlápl plyn a valili jsme si to 30 v hodině směr Brno, málem minuly odbočku na dálnici, protože jsem ji neviděl, projeli kolem budovy FITu, před kterým se zbláznil kanál na křižovatce a chrlil do skoro dvoumetrové výšky proud vody, sraček a odpadků. Vyhodili mě před budovou a odjeli dál směr Blava. Report od Justina: Dík všem za sraz, bylo to těžce krutopřísné. :-) Když jsem v EC pomalu začínal usychat (a EC rychle vlhnout), tak jsem vylezl v Brně a smetla mě Sodoma Gomora. :-D Foťák to naštěstí přežil, ostatní je dnes pověšené po plotě okolo baráku. Díky všem, co pomáhali zajebávat kvéry, kvůli tomu jsem se totiž konečně dokopal ke generálnímu tříhodinovému čištění. ::rock Fotky právě uploaduju, nějaké ochutnávky dám do veřejné sekce, ale zbytek dám pod heslo a pošlu ho účastníkům do PM. Jo, na příští rok rozhodně dotáhnu nějaké výbušniny. ::twisted Smrt ropuchám! Report od Pesuse: REPORT made by pesus:HOLODISK č.3 Na sraz jsem dorazil už v neděli na pobud behemota můj otřískaný vágen ala Hummer z bratrsva se dostavil na místo jako první,rozhlédl jsem se zjistil že jsem opravdu dorazil do "Edenu" který byl na starých mapách ještě z předválečné doby po mém zjištění že jsem asi v bohem zapomenutém kraji jsem načal likér z předválečné éry.jaké bylo moje zjištění a v tu se objevil dezertér z bratrstva jménem Behemot obtěžkán bagáží a tvrdící že doprovázel karavanu z Hubu, vydělal zátky a odešel na současné pozice taktéž podle staré mapy z předválečné éry dali jsme se do řeči když můj šestý smysl napověděl že náš někdo sleduje,kouknu na okraj Klamathského kaňonu na převis a vidím nějaké divné postavy které mají na sobě černé kožené bundy a kalhoty,ahooooj my jsme Corsicčtí bratři a přijeli jsme Vám promítat nějaké nové pornofilmy(chlapec a jeho pes :-D)a hle už tu byla jen Teqila a americké MRE,pampeliškové víno,koupání.Corsočtí bratři se odebrali na místní skládku kde objevili nějaké staré reproduktory a po zapojení to jistě bylo slyšet až v NCR ,dále dojel Czekotay a Viki,poté se začali sjíždět další ůčastníci,do New rena na starou železniční stanici jsme museli dojed Hummrem a řidiče dělal jeden s Corsických bratrů,voják VC Justy byl jistě pekvapen naším vágenem ::lol mistr Sof oplívajícícm neskutečným množstvím cigaret z předválečné éry,Toudi který se nechtěl koupat v radioaktivním kališti i když prý to byla ryze čistá voda dokonce i dorazila má dávná "milenka z dod nájezdnické éry"waikiki-která se jak jistě víme už aspoň doufám přidala na tu správnou stranu ::rock ::lol naše milá vědkyně Viki nás naučila jak udělat dobovou pec a ůpéct si chleba(růžové pantlofle jsou ruleeeeez) špatný komik z New Rena Bodkin ::lol nás dokonce přijel pozdravit a pořád vyprávěl o tom proč radscorpioni nemůžou sežrat svoje mladé-poté prý byl utopen v radioaktivním kališti o kterém stále Toudi říkal že to je ryze čistá voda ::lol má bývalá velká láska z dob Fallout 1 Ananelka říkala že už podprsenku nenosí ale opak byl pravdou takže jsme myslel že se na chvilku přidám k Hubologistům abych uvěřil ::lol nováček Aneii který prý pochází z jedne vesnice a tvrdil že čtením starých holodisků se nečemu naučil, a že civilizace nemůže být tak zkažená-mnozí ho jistě vyvedli z omylu ::lol dále můj nevlastní bratr Venca partyzán který po požítí strašných dávek jetu neustále tvrdí že Tam, kde leží Little Big Horn, je indiáská zem, tam přijíždí generál Custer se svým praporem, modrý kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin a z indiánských signálů po nebi letí dým. na to jsem se odebral z Behemotem do radioaktivního kaliště a že takové strašné řeči z dob před válkou nebudu poslouchat a že žijem jen součastností ::bez_chlupu ::lol musel jsem své parťáky opustit neb stará vysílačka z Hubu kterou jsme ještě nezahodil a nebo nerabovali mi jí Corsičtí bratři zapípala "tvůj poslední kšef jest doprovodit karavanu z NCR do Vault City" dobrá oblékl jsem svojí roztrhanou armádní uniformu která patřila mému otci(neustále opravonání se na ní jistě podepsalo ::lol ),rozloučil jsem se z bandou kterou jsem po pár letech v poušti opět rád shledal popřál jsme všem nejlepším v tomto všivém světě a vyrazil zase na cesty doufám že toto je má poslední cesta a že konečně najdu klid a pokoj nevím moje dobrodružná povaha mi to asi nedovolí ale uvidíme- směle ke světlým zítřkům EDIT:nikdy neůtočtě na Vault City pokud nebudu kapitánem stráží(za celou dobu hraní Fallout 2 se mi nepodařilo se jím státi rád jsem Vás všechny vidět-uvidíme co se stane do roka možná Vás na NUÚ 2010 navštívím ale to je takhle brzo jen ve Hvězdách tak jak říká ve Vesnice Shady Sands Katrin-máš pocit že se nikdy nedokáži nabažit koukáním na hvězdy?hm asi ne Váš perperverz,piss master Pesus Report od Fiskanta: Anei: Chces povedat ze podla teba je audiotoad na nizsom stupni v potravinovom retazci nez ajtak? Som konecne doma, takze nejake komplexnejsie dojmy z toho NU. Neprijemny budik o stvrtej rano a hrozna nechut kamkolvek sa drbat z vyhriatej postele takmer sposobili moju absenciu. Vlak do Ziliny mal meskanie, takze na ten do BA som si zabehol s bagazou celkom slusny sprint. Cestu do BA som stravil v mikrospankoch a na stanici sa za nejaku chvilu objavil toudi na svojom modrom zrebcovi. Nakupili sme nezbytnosti a hura do Brna pre Sofa s Bodkinom, odkial sme sa po hodinke stravenej prevazne nad brnenskou imitaciou piva ci kavy vybrali na strastiplnu vypravu napriec CR. Nakolko som bol vrchny navigator a s mapou v ruke som koordinoval smer postupu nasho utvaru, bludili sme trikrat (cestou z Brna, cez Prahu a v Kralupoch n. V.). Skratka CK Zabloudil ma vaznu konkurenciu. Uspesny prichod na miesto urcenia sa odohral az cca o siestej vecer. Najviac ma nadchlo Justyho privitanie (pevny stisk ruky so slovami "A ty si kerý?"). Zistil som ze v tej papusti bude problem si s mojimi obmedzenymi moznostami postavit obstojny ukryt, ale vola velkeho Bodkina bola, ze cez noc ostanem v suchu (pozical mi celtu). O svoje strategicky vyhodne miesto na spanie som musel zviest kratku ale velmi krvavu a horucu vojnu s miestnym mraveniskom. Nasledovala prehliadka zbrani a manipulacie s nimi, pri ktorej sme sa obisli bez vacsiny bezpecnostnych predpisov. Vdaka Bodkinovi sa nikomu nic nestalo. Pesus nas obstastnoval svojimi vystrelkami a pozami ktore nebudem blizsie rozoberat, pretoze to skratka treba zazit (21+). Noc prebehla velmi divoko, avizovaneho Chlapca a jeho psa sme nastastie nevideli, ale za to nas Venca kulturne pozdvihol hrou na gitare a spevom, ku ktoremu som sa po dorazeni flase Koskenkorvy spontanne pridal. Odniekial z hromady dreva som vyhrabal polomrtveho sofa, vysvetlil mu kde je a ked sa zacal hrat Landa, sof ozil a pospevoval s nami. Nadranom sa veci skludnili, az na sexuchtivu zabu, po ktorej som vraj hodil flasu s neblahymi nasledkami pre Necra (cim som uspesne porusil jeden z Chekotayovych pokynov). Na to sli aj ti najvytrvalejsi do hajan a zobudila nas az ranna prehanka sprevadzana povodnovym poplachom. Konecne vycasenie som oslavil rozbitim dalsej flase a nasledne som sa pol hodinu tvaril ze upratujem brajgle kolo ohniska. Iniciativa CheVi zacala so stabou pece a mna s Justym poslali otrocky makat na zrnach na chlieb. Mleli sme a drtili, nakoniec sa nam nieco upiect podarilo a spolu s Toudiho kukuricou, opekanymi zemiakmi a Necrovou slaninou to bol kulinarsky vrchol NU. Potom sme sa nahadzali do bahniteho jazierka a neskodne vyvadzali. Vecerny zber dreva na ohen prebehol bez nehod, hoci sa o ne niektori tvrdohlavo pokusali. Druha noc sa niesla v komornejsom a triezvejsom duchu, nakolko polovica tabora sla navstivit pesusa ktory im chybal (co bola len zamienka aby sa mohli osprchovat a nabrat vodu, v skutocnosti sa jeho pritomnosti vseci desia). Ja s Justym sme sa ujali funkcie Feuerwarterov a spravili sme nadherny taborak. Ked sa nikto nedival, vytratili sme sa parkrat si puknut z Justyho krasok. Sosalo sa posledne pivo a pupavove vino, ti otrlejsi (ja) si neodpustili aj nieco tvrdsie, na co vseci zalahli. Dalsie rano opat dazd a balenie na odchod. Akonahle sme s nadavkami vytiahli prsiplaste, dazd opat ustal a my sme mohli nerusene nafotit par fetis aktov s kvermi. Osedlali sme toudiho modry sip a hura prec. Cesta hore prudkym kopcom sa toudimu tak pacila, ze si ju musel trikrat zopakovat. Cestou sme s lutostou minuli nalozeneho Justyho, ktory sa nam uz do auta nezmestil ani keby sme ho aj s bagazou pomleli. Toudi, ktory je znamy tym, ze ho vzrusuje pomahat ostatnym, zvolil severnejsiu trasu, aby sme mohli vyhodit sofa v Budislavi, kde sa mal pohlavne stretnut s istou partiou na chate. Pretoze som opat navigoval, zabludili sme hned v Hradci Kralove, ale nakoniec sa nam podarilo nabrat spravny smer. Sofa sme poctivo dopravili na flek. Cestou na juh do Brna sa ale Bodkinovy zacalo dat strasne chcat, co demonstroval nesmelym oznamenim a nehorazne prudkymi privalovymi dazdami cez celu Moravu. Viditelnost sa znizila takmer na nulu ale doplavili sme sa az do Brna (to mesto vyzeralo asi tak ako ked Necro chcije na mravenisko). Bodkina sme vylozili doma a za dve minuty dazd ustal. Toudi ma velmi zistne nechal prespat unho v Samorine, odkial som sa rano vypravil do Zavaru, co je uz ale ina story. Amen Report od Chekotaye: Tak dám dohromady pomaličku i svůj report... Den 0 Samozřejmě jsem zapomněl, v kolik mi to jede, a tak jsme jel na nádr v poledne s tím, že Viky to vědět bude, a až přijde, tak pojedeme. Četl jsem si perverzní pornočasák ATM a koukal zle po žebrácích. Po nějaké době dorazila Viky a tak jsme sedli do vlaku a jeli do Holešovic. Mezi tamními zastávkami jsme se přesunul výrazně rychleji, ale stejně zmateně jako minule. Podařilo se nám stihnout vlak, co jel "o hodinu" dřív, jenže ten jel jen do Kralup. V tom mi zavolal Pesus. V domnění, že jde o něco důležitého, jsem to zvedl... Pesusův ostrý sluch okamžitě poznal, že jedu vlakem za ním a že jsem jen 10 minut cesty od Nelahozevsi. No jo, jenže vlak končil předčasně! :-) Tak jsme si aspoň užili hezkého nádraží v K/V, jedli broskve a čučeli do zdi. Následně přijel elefant, tak jsme do něj sedli. Chtělo se mi fest na hajzl, ale zlé dveře mě zablokovaly v předsíňce. Po příjezdu do zastávky Nelahozeves - Zámek Viky vyházel bagáž ven a já vyběhl ze svého vězení. Ještě než vlak odjel, schovali jsme se do škarpy. Poté, co jsme ověřil, že na nádraží na nás nikdo nečeká, jsme přešli do pochodové formace a vyrazili do tábořiště. V oblasti křižovatky před Starým táborem jsme se schovali za násep, shodili bagáž a přešli do bojového modu. Bagáž jsem zamaskoval, sebe jakž takž taky. Když to Viky viděla, sundala si zářivě modré tričko a oblékla zelenou košili. Vzhledem k tomu, že nenosí podprsenku se toto drobné nečekané vystoupení rovnalo manévru Šílený Ivan - pokud by nás někdo sledoval, nyní by se jistě prozradil. ::twisted Vyrazili jsme nahoru na plošinu a pak, kryti stromy, podél hrany na sever. U křižovatky před údolím jsem se oddělil a vyrazil vpřed. Nebyl problém slyšet halekání Pesuse, horší bylo krýt se v té Pustině, ale podařilo se. Do chvíle, než jsem si všiml, že jsem se napasoval mezi včely a mravence, probíhalo sledování bez problémů. Vrátil jsem se k Viky, když kolem projeli Korsičtí bratři, kterým Pesus konečně vysvětlil, jak se mají dostat dolů. Zahučel jsem do roští na křižovatce a tvářil se jako bodlák. Stáhli jsme se z oblasti a vrátili se oklikou k batohům. Nyní tedy pokračovala cesta do tábora... Již bez jakéhokoliv krytí jsme sešli do údolí a zamířili ke sloupu kouře, který stoupal k obloze. První si nás všiml Behemont, který začal odkudsi rvát Škorpióna, a protože jsem mu nechtěl kazit radost, slušně jsem počkal, než ho vytáhne a "zastřelí" si nás. Pesus si nás nevšímal a šel za vodu, tak jsem po něm aspoň házel kameny, ale ignoroval i to. Seznámil jsem se s Korsickými bratry Tomášem a Filipem, kteří stavěli kino, přivítal se s Pesusem, který hned začal cpát svoje perverzní hlášky do Viky. Ta ovšem právě zjistila, že někde ztratila svůj sandál, a vydala se ho hledat, což Pesuse vystrašilo, neboť si to vykládal jako hrubé uražení se. Byl strašný hic, tak jsem chvíli koukal, co vyvádějí korsičtí a pak si šel omrknout oblast. Pesus mě furt lákal chlastat a do vody a nedokázal pochopit, že napřed si musím vyhrabat noru, než se budu věnovat jiným činnostem. V podvečer jsem pochopil, že rovný plácek si můžu vykopat jen na třech místech, z toho jedno je moc blízko ohništi a druhé je silnice, takže jsem se dal do práce na třetím. Šlo mi to od ruky a do večera byl plácek urovnaný. Pesus vzal Behemontovi paralyzer a chtěl si s ním hrát, tak jsem mu objasnil, že pokud udělá ještě krok, seknu ho nožem přes pupek, že tam bude mít jizvu jak smajlík. Následně se Pesus práskl do stehna a zřítil se čumákem do písku. Zbraň jsem mu zabavil, neboť, jak známo, takové věci do rukou dětí a opilých esesáků nepatří. Viky se vrátila s tím, že sandál nenašla. Byla fest rozmrzelá a Pesus se svými omluvami jí nepřidal. Nechtěl jsem, riskovat, že ho poškrábe, a raději ji vzal sebou na procházku do Starého tábora, odkud jsme přitáhli dlouhé tyče na stavbu přístřešku - tyče, které jsem si vyřízl loni. Také jsem sundal jeden topol, z nějž jsem mínil postavit vlajkový stožár. A pak jsme šli spát - já i Viky jsme byli ještě furt děsně utahaní z exkurze v Trebišove. Leželi jsme na tvrdém vlhkém písku přikrytí jen autoplachtou, ale dalo se. Den 1 Vstal jsem jako vždy první a šel obhlídnout tábor. Oheň byl ještě teplý, a tak jsem ho rozdělal. Pesus a Behemont spali na písečném svahu, korsičtí v autě. Donesl jsem nějaké kameny a z té hromádky oblázků postavil základ ohniště vhodného pro Nukleární úder. (Ty kameny musíme příští rok donést do Starého tábora, tam tak pěkné nejsou). Pak jsem, zcela dle mužské logiky, věnoval všechny své síly stavbě stožáru. Pesus se probudil, řekl že "To bude ku×××skej pařák!" a spal dál. Oběhal jsem černé skládky v okolí tábora a donesl si pár drobností, jako je maska chladiče a splachovadla z WC, ze kterých jsem udělal vodiče lanka na stožáru. Vzbudila se Viky a šla se věnovat ohništi. Probudil se Pesus, řekl že "To je ku×××skej pařák!" a spal dál. Začalo připékat, občas jsem se skočil zchladit do stínu kina. S Viky jsme znovu oběhli smeťáky a nasbírali pár zajímavých drobností. Mezitím se probudili všichni. Behemont si půjčil lopatku a začal si vyrovnávat svah do vodorovné polohy, Pesusovi to bylo jedno. Já zatloukal upevňovací kůly, a šmikl se přitom do ruky špičkou tesáku. Jak slunce stoupalo výš a výš, začínal jsem si nadávat, že jsem raději napřed nepostavil přístřešek, a stále jsem doufal, že někdo začne stavět stín u ohniště. Nikoho to ovšem nenapadlo. Kolem poledne už to fakt peklo. Mokrý písek, na kterém jsme spali, se spekl do tvrdé podlahy. To už jsem se modlil, aby dorazil Fiskantes a pomohl mi se stavbou dalších důležitých zařízení, jako je třeba chladnička či umyvadlo, nebo aspoň sluneční hodiny (to není tak těžké). Že bych poslal Behemonta kopat latríny jsem zavrhl, ještě by si ublížil a zlomil mi lopatku. V poledne to peklo jak cyp, a já kopal své vlastní ležení - bylo třeba ho rozšířit a zarovnat. Pesus a Filip jeli pro Justina na nádraží a ozval se Perry a Prost, že bloudí kolem. Vytáhl jsme na hlídkový kopec alumatku a dělal maják, vzali to přes pole. Část zásob nesli na dlouhé tyči, chytří chlapci! :-) Následně přijel Justy se svými 50kg výstroje, a zanedlouho i Anei a Aranelka. Viky vyrazila znova hledat svou papuč, čehož jsem využil a navedl na ni Necra. Díky němu tu pantofli také našla, díky ní Nekro našel cestu do tábora. Aranelka mi mezitím pomohla dostat dolů do tábora pár cihel, byla to dost dřina. Pak se ještě ozval Toudi, že potřebuje navést, tak jsme vystartovali do kopce, ale on si vesele drandil kolem, až jsme ho stopli. Z auta se vyklubala banda pochybných individuí, Touďák, Bodkin, Sof svítící do dáli svými kolumbijskými výložkami a Fiskanets dávající na obdiv své svaly z posilovny. Poslal jsem je s Viky do tábora a Toudiho auto zabavil na odvoz dalších cihel a artefaktů. Bohužel dole pod kopcem dost drhlo, snažili jsme se to odkopat, ale maličká lopatka to nesnášela moc dobře, což mě mrzelo, neboť jsem ji Toudimu doporučil já (pravda, ne na kopání do uježděné hlíny... ale stejně). Po vší té navigaci už jsem byl dost utahaný, a tak jsem naproti Ťofce vyslal miss Aranelku. Do toho začal ten idiot Pesus střílet v táboře, 50% poplašňáků mu selhalo, a tak je házel pod nohy. Poprvé v životě jsem si zařval, co mi hlasivky stačily, a pak se schoulil do rožku s motající se hlavou a bolestí u srdce. Tohle už na mně bylo fakt moc. Když jsem se dal do pořádku a zamkl Pesusovy zbraně do kufru jeho auta, dokončil jsem podlahu nocležiště a začal stavět zídku/sedátko/odkládací plochu. Čelo přístřešku už bylo hotové, tyče šly do písku snadno, no zanedlouho byla základní konstrukce hotová, a já mohl jít sbírat podestýlku. Fiskantes se stále babral se svým přístřeškem, takže byl nepoužitelný, a ostatní měli buď dost své práce, nebo jsem nepovažoval za vhodné dát jim do ruky lopatku, byť tupou. Sof vyřešil přístřešek perfektně, vykašlal se na něj. :-) ...pokračování příště... Zpět na seznam |
