Fallout |
Fallout 2 |
Fallout Tactics |
Fallout: New Vegas |
FOnline |
Společné |
Fallout projekty |
Příbuzné hry |
Hry naživo |
Soutěže |
Zábava |
Různé |
|
Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Fallout Tactisc: Brotherhood of Steel
|
Nedlouho poté, co se někteří z nás vzpamatovali ze Silvestrovských oslav, tedy tak kolem dubna roku 2001, se z pařanských doupat vyvalily slintající jazyky lidí s krevní skupinou Fallout +, a zamířily do obchodů (či ke kámošům s vypalovačkou). O pár sekund později dorazili i vlastnící jazyků, a jejich roztoužené oči mohly konečně pohlédnouti na papírovou krabici s nápisem Fallout Tactics: Brotherhood of Steel. Ano, pokračování slavného RPG dua bylo tady!
Hru tentokrát vydala divize Interplaye jménem 14 Degrees East a vyvíjela ji do té doby neznámá firma Micro Forte. Samotná hra zabírala dva CD a měla docela pěkné nároky, minimálně co se místa týče. Ale ani to nemohlo odradit hráče od instalace. A pak…
Takže, o co jde: V předchozích Falloutech se nám představila organizace známá jako Brotherhood of Steel (Bratrstvo oceli), relativně vyspělá frakce US Army. Tato organizace se snaží spasit svět tím, že schraňuje moderní předválečné technologie a rozdává je jen těm, kdož s nimi dokáží správně naložit. Někdy v roce 2190 (tedy mezi dějem Fallout a Falloutu 2) se jedna její expedice dostává tam, kam se dosud nikdo nevydal: přes celé vnitrozemí až do okolí Chicaga.
Bez spojení s domovem, zapouští zde BoS kořeny a rozvíjí své cíle. A protože v expedici bylo více Paladinů než Písařů, brzy tvoří zdejší sekci BoS (dále jen BoS) samé zelené mozky. Organizace začíná stavět základny a najímat rekruty. A jedním z rekrutů jste i vy. Po krátkém výcviku dostáváte základní zbroj a dva vojáky pod své velení. Zde je také základní rozdíl mezi FT:BOS a předchozími Fallouty – pod své vedení můžete přibrat ještě dalších pět vojáků, které ovládáte stejně jako svou postavu, ale tihle vojclové můžou klidně zařvat. Náborový důstojník vám nabídne další. Jako voják BoS plníte mise, které vám zadává velící generál. Většinou jde o mise typu znič&zabij, vyhledej a zachraň, apod. Když splníte misi, dostanete další, někdy máte na výběr z více, ale stejně je musíte projít všechny. To je druhá markantní změna, a vůbec mi nesedla. Misemi se vine také centrální příběhová linie – napřed zajištění přísunu zásob a rekrutů, vymícení banditů, porážka Pánů šelem, boj s mutanty a později válka s roboty. Hra končí vítězstvím nad zrůdným kybernetickým mozkem Kalkulátorem.
Herní systém: Na neveselý svět se díváte z izometrického pohledu při rozlišení 800×600 či 1024×768. Své vojáky ovládáte myšidlem, ale znalost klávesových zkratek občas pomůže. Grafika je detailní a barevná. Někdy se v tom zmatku můžete ztratit, hlavně ze začátku, ale později si na to zvyknete a ani vám to tak nepřijde. Po světové mapě se pohybujete volně, můžete také využít vozidel, každou chvíli narazíte na náhodné setkání, občas na nějaké speciální. Na mapě mise se také pohybujete volně, až do chvíle, kdy se začne střílet. Nyní totiž přijde třetí, nejbrutálnější změna. V nastavení si můžete vybrat tři způsoby boje, buďto tradiční turn based, realtime a týmový turn based. Bohužel, turnový souboj zabírá docela hodně času, zatímco realtime je někdy rychlejší než průjem. Po chvíli hraní si s nastavením se tedy objevuje kompromis: boj probíhá realtime, a ve chvíli, kdy mi začne téct do bot, spustím turn based. Ale je na každém, zda chce tuto hru hrát jako šachy anebo Quakea. V některých misích můžete také použít vozidlo, hodí se hlavně na sběr kořisti. A té si také užijete: pušek, samopalů, pistolí, kulometů je tady víc než v Saddámově soukromé sbírce, a když dojdou náboje, pomůže podomácku vyrobený tloukač-mlátič-škrábač. Na nějaké laborování se střelivem a taktikou ovšem zapomeňte – většinou stačí vzít nějaký kvér a vlítnout přímo do klubka nepřátel, řvouce sborově „Banzáj!“
Moje Petra, moje parta: Šest maníků v jedné jednotce hru dosti obohacuje, hlavně proto, že si z každého můžete udělat specialistu. Ovšem když vám jeden voják tancuje v palbě přesně na druhém konci mapy, než je doktor…to potěšíJ. Vojáky samozřejmě vylepšujete v starém dobrém systému SPECIAL a každého ovládáte stejným způsobem, jako svou hlavní postavu. (Tedy ne jako spolubojovníky v předchozích Falloutech.) Vojáci můžou změnit své postavení i vertikálně: kleknout si, lehnout, na něco vyšplhat. Prostředí kolem je mírně interaktivní (=některé zátarasy jdou rozstřelit) a velmi členité, což dovoluje taktiku „vypal dávku a zalehni.“
Questy jsou v této hře tak trochu nedobré. Jsou totiž omezeny jen na prostředí mapy, takže když mapu opustíte, ihned se spočítá výsledek, a podle něj jste dále posuzováni. Takže žádný útěk z boje ve stylu „Já se vrátím…a se mnou přijde pan Raketomet!“ Náplní je samozřejmě zabíjení, přestože občas se objeví něco jako zachraň rukojmí, najdi mi brýle, zachraň naše raněné apod. Tohle je docela nuda.
Hardware: Nový výrobce = nový engine. Tenhle naštěstí tak nepadá, ovšem také není tak vymakaný. Oficiálně uváděné nároky na sestavu jsou samozřejmě přesně dva krát menší, než ve skutečnosti: 450 MHz procesor a 128 RAMky jsou minimum, míň převádí hru ve slide show. K 1,6 GB volného místa na hadru je třeba ještě přičíst nějaký ten megáč, pokud chcete využít přibaleného editoru. Ten mi připadá mnohem zábavnější než samotná hraJ.
Závěrečný verdikt: Fallout Tactics: Brotherhood of Steel je jistě vítaným doplňkem do rodiny Falloutů, avšak není tak kvalitní, jako jiné izometrické taktické akce – Commandos jednoznačně vede. Po RPG stránce není ani tak kvalitní, jako předchozí Fallouty. Vlastně, je natolik odlišný, že by se klidně mohl jmenovat Postnuclear Tactics: Brotherhood of Cat´s Paw. RPG prvek je velmi eliminován, a není třeba na něj brát takový ohled, jako v případě předchozích her. Příběh mi přijde docela plytký, mimopříběhové questy nejsou zrovna motivující. Takže co s tím? FT:BoS není vynikající hra. Je to hra docela dobrá, ale není ani akční, ani příběhová, a sedne tak jen docela malé skupině lidí. Největší plus je multiplayer, který tak zachraňuje závěrečné hodnocení. Nechtěl bych tuhle hru hrát znova, ale jednou si to zkusit je dobrý nápad.
|
|
|