Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
2. část - Stopař Starý rozpadající se kabriolet uháněl pouští o sto šest a monotónní krajina okolo se neměnila. Skřítek seděl na sedačce spolujezdce, vyvýšené o dřevěnou bedýnku pokrytou leopardí kůží (aby jej dřevěné latě netlačily do řitě), jež mu dodalo možnost dostat se do takové výšky, aby mohl vidět ven. Vedle něj pak na místě jezdce seděl John a s výrazem k smrti vystrašeného člověka upřeně hleděl před sebe. "Nekul tak t voči, nebo ti zas vypadnou!" prohodil skřet, pozorujíc Johna, křečovitě svírajícího kožený volant. "To se ti řekne, kreténe, když mi tam pod kola může cokoliv vběhnout!" pokusil se John zvýšit hlas, radiací zmutované hlasivky mu však dovolily opět jen vypísknout. Větu tak vypískal. "Co by ti tam asi tak vlítávalo? Můžeš mi říct?!" "Třeba postapokalyptický prašivá pes!No… nebo taky kojot pouštní!" "Nebo taky kokot pouštní, co?! To seš ale vlastně ty, takže to by asi nešlo…" filozofoval pidimuž a začal se řehtat. "Neštvi mě, nebo budeš řídit ty!" prohodil jen tak John. "No, to by asi nešlo, nemyslíš? Nedošáhnu na pedály a navíc nezapomeň! Seš T-A-X-I-S-L-U-Ž-B-A!" vyhláskoval. "No tak drž H-U-B-U! Nebo tě vykastr-" větu nedokončil. Auto prudce narazilo do něčeho, otočilo se kolem toho a zastavilo a ž několik metrů za tím. … "What the hell was that?!" pronesl po chvíli tápání skřet. Oči měl zavřené a rukama se držel za hlavu. "Něco mi tam vlítlo!" vypískl John, malátně otevřel dveře a vypotácel se z auta ven. "Sakra, to je ale… jak se to říká?"nemohl si vzpomenout na slovo. "V prdeli?" usadil se skřítek na zem a položil obličej do dlaní. "Né! Jenom podstatný jméno!" "Vprdeli?" "Jakej je v tom rozdíl?!" rozzuřil se John. "V prdeli není jako vprdeli. Vprdeli je podstatný jméno," vysvětloval v poklidu skřet. "Hm, to ale to slovo není…" "No, tak když to není v prdeli, tak je to OK, ne?" "To bych neřek," prohodil John pozorujíc rozbitý předek auta. "No, tos to hezky posral!" vykřikl skřítek když se zvedl a přišel si prohlédnout tu spoušť. "Hlavně, že to není v prdeli,co?" dodal. Mezitím mu na hlavě vyrostla boule tvaru atomového hřibu. "Rači mlč, ty teleportujícísepřirození!" "Jaký teleportuco?!" rozzuřil se skřítek. Ale nic. Já jenom, že to vypadá, jakoby ti TO vyrostlo na hlavě," "Kurva! To je bolest!" vykřikl skřet, když rukou nahmatal obrovskou bouli. O jejím tvaru nebylo pochyby. "Jó, negře! To je to slovo!" rozzářil se John. "Bolest, jo?" hladil si jemně bouli. "No jó. To je ono…." "Co to vůbec bylo?" "No, když tě něco bolí…myslim." "Ale houby s voctem! Do čeho jsem to narazili?" hledal skřet zdroj nehody. "Nejspíš do pouštního kojota," zajímal se John spíše o rozbité auto a okolí nevěnoval pozornost. "No, tak to teda musel bejt kojot z kamene!" "Tak víš co, dneska ty žlučníkový kameny, vodní kameny…" "Kamenný výraz, kamenná opice či zkamenělé dítě vyřezávající kamenného ptáka kakadu z kamínku, co?! Nejseš tak trochu zkameněle blbej?!" rozhazoval skřet rukama. "No…tak co to asi mohlo jinak bejt?!" "Vypadá to, že zkamenělej člověk!" pronesl tiše skřet, když obešel zcela auto a spatřil bezvládné tělo. "Vyřezává něco?" zeptal se John. "Haló, pane, jste v pořádku?" začal John, když došli až k tělu. K Tělu s velkým T. "Né, není, troubo! Právě jsi ho převálcoval jako lokomotiva!" "Eště jsem neviděl lokomotivu, která by se odrazila od člověka!" podotkl John. "Tak tos toho neviděl ještě hodně!" "JMENUJI SE TER-MINÁTOR," pronesla náhle postava na zemi monotónním hlasem. "MÁ MISE JE VYHLEDÁVAT MINY." "Vy žijete!" vypískl šťastně John. "Né, vstal asi z mrtvých!"zakroutil hlavou trpaslík a praštil se do čela dlaní. "Chudák," zachmuřil se John při té hrozivé představě. "Co jste tu proboha dělal?!" zeptal se skřet. "HLEDAL JSEM MINY, POTÉ SE ODE MNE COSI ODRAZILO." "Zajímavá práce , pane Termo-vibráto-" "TER-MINÁTOR" "Jo, jasně. Pardon." ošil se skřítek, když obrovská postava vstala; její pohyby připomínaly robota. "Nebolí vás něco?" optal se John, když si všiml, jak se Ter-minátor pohybuje. "NE," "Aha." "Á… co, že takhle v pustině?" zeptal se po chvíli ticha trpajzlík. "MÁ MISE JE ZNIČIT VŠECHNY MINY," prohlásil Ter- minátor. "K čemu to?" zajímal se malý. " MUSÍM ZAJISTIT, ABY NEZEMŘELA ŽÁDNÁ ZVÍŘÁTKA. TA MUSÍ PŘEŽÍT DO SOUDNÉHO DNE." "No, tak to si mysli, že si v blbym čase. Soudný den nastal, když tady kolega Veverka narodil," ukázal na Johna. "A s tima zvířátkama to taky nevidim růžově. Všechny buď pošli během Velké války, nebo jsou tak ozářený, že už jsou nesmrtelný." "ZVÍŘÁTKA NESMÍ ZEMŘÍT," prohlásil Term-minátor. "No dobře, no. A co máš v plánu teď?" "MŮJ HÁRDWÉR JE POŠKOZEN, MUSÍM VYHLEDAT ODBORNOU POMOC…" "No jo, my taky jedem do města…co ty na to?"poškrábal se trpasličí skřet na hlavě. Bouli se obratně vyhnul. "MÁ MISE JE ZNIČIT MINY A ZACHRÁNIT ZVÍŘÁTKA." "To chápu! Ale ve městě by ti mohli pomoct…s tim tvym hárdkvérem." vysvětloval skřet. "A JSOU TAM ZVÍŘÁTKA?" zeptal se zasněně Term-minátor. "Jo! Možná i miny!" zuřil již Herr Klein… "Ty vole, já se z něj už poseru….!" Dodal potichu do éteru. Z uší mu mezitím začala utíkat pára, John si toho ale nevšiml, pomalu odešel zpět k autu. Když se ohlédl, vedle sebe stojící Ter-minátor a pidimuž mu připadali jako postaposvěto známá dvojice Golid a Daviáš. "MÉ DALŠÍ POSLÁNÍ JE TO MĚSTO!" oznámil Ter-minátor a postavil se do pozoru. "Dobrá volby, kámo!" poplácal skřet Ter-míka po zadní straně stehna (výše nedosáhl). Bylo tvrdé. "Tak pojď. Vypadá to, že pan šofér Srazimvšechno je připraven zapřáhnout Knightridera…" vzal nového přítele za nožičku a zamířil k vozu. John mezitím nastartoval a roztůroval motor, jež kupodivu pracoval jak měl. Zařvaly jen zadní tlumiče a to při příležitosti usazení Ter-minátora na zadní sedadla. "TAK NA CO JEŠTĚ ČEKÁTE, ZACHRÁNCI ZACHRÁNCE NEZACHRÁNĚNÝCH ZVÍŘÁTEK?" pronesla hlubokým hlasem nová zátěž auta, když se nic nedělo. "Pan inženýr si zas nemůže vzpomenout, co z těch dvou pedálů je plyn," odfrkl si trpaslík. Po pěti vteřinách a 65 setinách se však auto rozjelo. Když se vozidlo konečně rozjelo na rychlost dopravního letadla vydělenou počtem trpaslíků, jež konkubínovali a bůhvícoješte slečně, známé pod jménem Snědhůlka, pokroucená kapota se konečně odtrhla a přeletěla auto. Posádka vozu tak konečně získala výhled před sebe a skřítek se podivil, že do té doby stačil John rozjet/přejet/rozdrtit pouze vyschlou šnečí ulitu, čerstvou ptačí mrvu a vybělenou lebku polárního levharta. Když však uběhlo několik nesmírně zábavných hodin jízdy, mihlo se postapokalyptickou pustinou mládě takzvaného pískohraba dusnatého. Nikdo z naší hrdinné dvojice by si toho však nevšiml, kdyby Ter-minátor náhle nevyskočil z vozu a nepronesl něco jako: "I´LL BE BACK…" a začal ohroženého tvora pronásledovat. Také netušili, jak to všechno nakonec dopadne… |
