autor:
Hanzo
e-mail:
hanzo@email.cz
Bylo hnusné ráno. Tedy alespoň pro
Metzgera. Proč zrovna já musím mít takové problémy, pomyslel si. Za týden by si
k mně má přijít ten maník vyzvednout Vice. Zrovna se mi začínal líbit.
Nebyl v té technice zase tak špatný. Dokonce byl nejlepší tady
v Denu. Tomu se ani nedalo divit, vždyť tu bylo sotva osmdesát lidí. Kdyby
ten chlap, co ho chce vysvobodit aspoň neměl toho supermutanta. Postavím
hlídky, aby mi řekli, až půjdou. Ale možná, že spolu s Laurou bychom ho
dokázaly sejmout. Pošlu tam Chipa, aby se zeptal a pak se uvidí.
A než se tak stane, musím ještě
vyřídit tu záležitost s Mámou. Včera mě ztrapnila před celým městem.
Jestli mám jednou tomuhle městu vládnout, tak bych měl mít respekt. Proto si
tohle nesmí nikdo dovolit. Vezmu se sebou Jacka, další dva chlapy a vlítneme
tam na ní. Před ostatníma z ní udělám svého dalšího otroka, nebo jí pošlu
do NCR Billovi.
Jak kráčeli po cestě do té hospůdky,
uslyšeli dva výstřely z automatické brokovnice. Okamžitě se skryli za
popelnice. Z domu mámy vyšel lehkým krokem Dick, v ruce držel automatickou
brokovnici, a za ním šli Jof a Jef, oba měli v ruce kopí a chechtali se
jak pominutí.
Metzger vyšel zpoza popelnice a
zakřičel: „Co si zas proved ty idiote?“
Dick nejdřív zaujal bojový postoj,
ale když uviděl, kdo na něj mluví, tak se zas uvolnil a vykročil mu vstříc. Pak
promluvil: „Ale nic. Jen jsem měl chuť dneska někoho zabít a řekl jsem si, že
Máma je celkem lehkej cíl. Taky doufám, že když tě včera tak naštvala, tak by
si mi mohl dát alespoň nějakou odměnu co?“ domluvil a rozesmál se.
„Tak to ses teda přepočítal. A taky nebudeš
jen tak vraždit lidi. Jestli to ještě jen jednou uděláš, tak tě zabiju,“ řekl
Metzger.
To Dicka samozřejmě naštvalo. „Mě
nebude vyhrožovat ňákej zasranej otrokář.“ S tím chtěl Metzgera zabít, ale než
stačil vystřelit, tak padal k zemi s kulkou z Magnumu od Jacka
v břiše. Ani ne deset vteřin potom leželi na zemi i Jof a Jef.
„Co je v pořadí teď?“ zeptal se sám sebe
Metzger. „Teď si dojdu pro svojí měsíční mzdu od Flicka za to, že tady můžou
krást ty jeho děti,“ odpověděl si.
Vyrazili na druhý konec města, kde
měl svůj baráček Flick. Měl ho spojený s těma nechutnýma závisláky na
Jetu.
Procházeli okolo starého hřbitova,
kolem kostela, ten hlídali Metzgerovi hoši, míjeli bar, zabočili doleva a to už
stáli před barákem Flicka a feťáků. Když vešli dovnitř, všichni feťáci se
schovali do rohů. Metzger zabouchal na dveře do další místnosti.
Nikdo neotevíral. Zabouchal znovu.
Zase nic. Poručil Jackovi, aby vyrazil dveře.
Ten to provedl. Naskytl se jim hnusný pohled. Flick ležel na
stole s vystřelenou levou půlkou těla spolu s levou rukou.
„Tak teď už sem se fakt naštval!“
zakřičel Metzger. „Kdo to byl?“ křikl na feťáky a chytil nejbližšího pod krkem.
Ten se roztřásl a začal blekotat
něco jako: „Ten chlap....... s robopsem... blblblé a supermupant,
ééé....mutant...bumblblbljetjetjet, ...huhu.“ Tohle bylo to jediné co
z něj Metzger dostal.
„Teď už vím, kdo sebral moje peníze. A všem
slibuji, že za to zaplatí. A ty tam nestůj jak brahmin v zatuhlejch
sračkách, puč si od Smithyho auťák. Ten starej už prodal, ale má prej jinej.
Jestli vám ho nebude chtít dát, tak mu pohrozte, že ho zabijete. Zajeďte do NCR
pro Johnyho a pár jeho chlápků, kupte nějaký zbraně a co nejrychleji se vraťte
zpátky. Toho chlápka a jeho bandu dostanu a zotročím je. Budou dělat tu
nejhorší práci ze všech!“
Jack odešel zrovna když se začalo
stmívat. Metzger šel zpátky domů.
Metzger už neměl takovou kondičku jako
dřív.
Dřív by zmlátil i tři chlapy
najednou. Každý holt jednou zestárne. Ale Metzger si to nikdy nechtěl
připustit. Nesnesl pomyšlení na to, že by měl jednou zemřít. Zvlášť, když nemá
ani potomka. Ale teď už bylo pozdě. V očích každého byl teď jen hajzl, který
neumí nic jiného než řvát a otročit lidi. Jenže nikdo nevěděl proč se vlastně
dal na tuhle cestu. Metzger se jako vždy zamknul u sebe v pokoji. Zasedl
ke svému stolu, otevřel zásuvku, vyndal fotku svých rodičů a zadíval se na ní.
Umřeli, když mu bylo deset. Vše viděl na vlastní oči. Přišli Rangeři a
zavraždili mu oba rodiče. Hnusný grázlové. Proto jsem otrokář. Chci je
vyprovokovat a až zaútočí, budu připraven a všechny je smetu z povrchu
země.
Musím přestat tolik přemýšlet o
minulosti. Metzger zhasnul a šel spát.
Další hnusné ráno. Tentokrát si
Metzger radši vůbec nestěžoval. Vyšel z pokoje a když procházel okolo
jednoho ze svých společníků, tak na něj otrokář promluvil. „Šéfe, venku čeká
Smithy a chce s vámi mluvit.“
„Tak ho vyhoďte. Já na něj nemám
čas.“ odpověděl Metzger.
„To je právě ten problém. Drží
v ruce nějakej spínač a řiká, že když mu nedáme co chce, tak prej vyhodí
Jacka i s autem do vzduchu.“
„No dobře. Počkej tady,“ řekl mu
Metzger. Odběhl a za chvíli se vrátil se snajperkou a podal mu jí. „Vylez na
střechu, ale ať tě nevidí a na můj pokyn ho odstřelíš. Jasný debile?“
„Jasně šéfe.“
Co to zase zkouší, pomyslel si
Metzger. Vyšel před barák a uviděl Smithyho v ruce s nějakou
vysílačkou.
„Dobře Smithy. Co chceš?“
„Chci veškerý tvoje peníze. Dáš mi
je a já nezmáčknu tenhle čudlík. Ale jestli mi je nedáš, tak.....“
„Tak tě budu moct zastřelit a
rozhodně si to užiju.“ přerušil ho Metzger.
„To bych ti neradil. Ale jestli ti
nevadí, že Jack zemře a tobě nepřijede nikdo na pomoc, tak mě klidně zabij. Do
toho.“ Smithy věděl, že to Metzger neudělá. Ještěže mu Jack omylem řekl, proč
chce to auto. Díky tomu má teď Metzgera v hrsti. Až mu dá peníze, tak
někam odjede. Nejspíš do NCR. No, tam radši ne. Tam sou Metgerovi kámoši. Spíš
do San Franciska. Tam snad žádné nebezpečí nehrozí.
To bylo to poslední, co si Smithy
myslel. Pak už ani přemýšlet nemohl, protože mu mezi oči vletěla kulka
z Metzgerovy snajperky.
„Přitáhni sem toho zmetka Vice, ať
mi řekne co to je.“ zakřičel na jednoho otrokáře. Ten odešel a za chvíli se
vracel i s Vicem.
„Co je to?!“ zakřičel na něj
Metzger.
Ten roztřeseně odpovídal: „Nějaká
stará vysílačka. Ale nefunguje. Ježíš, ty si zabil Smithyho!“
„Drž hubu a zalez zpátky do tý svý
díry. Těš se. Protože až příde ten tvůj vysvoboditel, tak ho rozsekám na
kousky, který zahrabu támhle do země a ty se modli abych tě taky nerozmáznul
jako brouka!“ zařval velice naštvaně Metzger.
Zamířil do domu, kde bydlela žena
jménem Laura.
„LAUROO!!!!!“ zakřičel znenadání na
celý barák Metzger.Všichni vevnitř nejdříve namířili zbraně, protože se děsně
lekli, ale pak je zase spustili.
Ze dveří na levé straně domu vyšla
žena v kovové zbroji a pronesla: „Kdo tu řve na celej barák? Aáá, náš pan
Metzger se na nás přišel podívat! To je věc. Jak de život? A jak se mají
otrokáři?“
„Nejsem tady proto, abych s tebou
klábosil. Mám pro tebe menší návrh. Určitě už si slyšela o Flickovi. Jestlipak
víš kdo ho zabil? Já ano. A když mi ho pomůžeš sundat, tak budeš moct hlídat
kostel. Stejně vim, že po tom toužíš! Souhlasíš?“
„Slušnej návrh, ale chci ještě něco. Veškerý
majetek toho chlapa bude můj. Jinak do toho nejdu a dělej si s nim co
chceš.“
Laura byla chytrá holka, ale když
došlo na obchod, či dohodu, tak neuspěla. „S tim jdi laskavě do hajzlu. Buď
kostel nebo nic,“ vedl si stále Metzger svojí.
„Dobře, ale pamatuj, možná to bude
tvůj konec jasný?“
„Prosimtě nekecej a připrav se,
nejpozdějc do půl dne sou tady.“ Metzger odešel. Už neviděl jak bere Laura do
ruky nějakou vysílačku a něco do ní říká.
Metzger zašel do domu otrokářů, do
svého pokoje a natáhl se na postel. Zdálo se mu to jako pár sekund, co spal (ve
skutečnosti to bylo skoro čtyři a půl hodiny), když někdo zabouchal na dveře.
Vstal a otevřel. Za dveřmi stál jeden otrokář a tvářil se vyděšeně.
„Co se děje?“
„Metzgere, ten chlap už je tady,“ odpověděl
neméně vyděšeně.
„No a? Tak dem na něj, ne?“
„Jenže Metzgere, oni maj....?“,
otrokář se odmlčel, ale nakonec dořekl větu. „Oni maj párače!“
Konec
první části.