Fallout 2 byla
prakticky moje první hra a musím se přiznat, že díky mému
hernímu panictví nějakou dobu trvalo, než jsem do ní pronikl.
Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že je to parádní píčovina
a vymazal ji. Jakmile jsem ovšem ovládl propracovaný herní
systém, kolové boje a složitý, ale účelný interface, už mě
od ní nemohlo nic odtrhnout.
Na několik týdnů
jsem se ocitl ve sluncem rozpáleném pouštním světě, kde i
ta nejmenší procházka kousek za město mohla skončit fatálním
setkáním s obřími škorpiony, ozářenými kudlankami a další
zmutovanou havětí. Ovšem ani ve městech - pokud se tak dá
říkat několika chatrčím zbastleným z vlnitého plechu - mě
nečekala žádná idylka. Lidská chamtivost a bezohlednost v
mnohém předčila nevědomou krutost zvířat a já musel mnohdy
tiše "obdivovat" tvůrce hry, kteří dokázali tak
dobře nasimulovat i ty nejhorší lidské vlastnosti. V takovémto
světě se věru vyplatilo brzy si pořídit pořádnou bouchačku
(upilovanou brokovnici :) a ochranný oděv (koženou bundu :).
Vzpomínám si na zcela reálný pocit radosti, když se mi poprvé
povedlo ukrást stráži loveckou pušku a vylepšit tak o 200% můj
arzenál - bylo to srovnatelné s výhrou ve Sportce ve skutečném
světě. V té chvíli jsem opravdu BYL ve světě Falloutu, dýchal
jeho radioaktivní prach, z bot vytřepával písek a úzkostlivě
počítal vzácné náboje.
Propracované souboje
sice zdaleka netvoří těžiště herního zážitku, přesto
jsou na svou dobu dokonalé simulace boje a umírání vítaným
zpestřením a dodávají dobrodružství Falloutu na reálnosti.
Zadostiučinění, které
následovalo po dohrání, zastínil snad jen smutek z toho, že
už je po všem. Naštěstí tady byla ještě jednička. Ačkoli
o nějaký ten pátek starší, přesto v mnohém předčila svého
následníka. Skvělá temná atmosféra beznaděje nebyla rušena
pubertálními vtípky F2 a sevřenější příběh přeci jen více
motivoval k dalšímu postupu v ději a pátrání po hlavním
zloduchovi. Jen škoda, že to celé bylo o tolik kratší.
Oč více jsem se těšil
na další dobrodružství z radioaktivní pustiny, o to více
jsem byl zklamán jeho údajným pokračováním - Fallout
Tactics. Nemá cenu, abych tady vypisoval mou frustraci z téhle
nesmyslné střílečky bez pořádného děje a atmosféry…tak
to ani dělat nebudu…
Abych pravdu řekl, od
dohrání Falloutu už mě žádná hra tak nadchnout nedokázala
- ať už se jednalo o Baldurs Gate 1, 2 nebo opravdu vynikající
RPG Arcanum. Nezbývá než čekat a doufat ve třetí pokračování.
JAK
JSEM SE SEM DOSTAL!?
Do Vaultu šílené
brahmíny jsem se dostal vlastně náhodou. Bloumal jsem nějakou
dobu pustinou a živil se hlavně jako zprostředkovatel novinek
mezi pouštními městečky. Jednou mě ale při mé pravidelné
pochůzce přepadla smečka zdivočelých, zmutovaných štětek
(tři kozy a tak…znáte to). Po několika nocích vášně se
mi povedlo utéct a dokonce jsem už i částečně vykurýroval
kapavku, ale zabloudil jsem, a nakonec se zhroutil zmožen únavou
a žízní. Naštěstí mě našli Ratman a Jaw, kteří spolu
vegetí v jednom dávno zapomenutém vaultu. Patří k původnímu
obyvatelstvu krytu, ale kam zmizeli další lidé, se mi zjistit
nepodařilo. Dostal jsem z nich jen nějaké nejasné zkazky o
porouchaném výrobníku jídla, s čímž je ovšem v rozporu
JaWova pneumatika v oblasti pasu. Jsou to asi dobří lovci. Aspoň
bych tak usuzoval podle sbírky kostí, které se povalují
prakticky v každé druhé skříňce. Asi jen náhodou jsou
ohlodané hnáty zakryté modrými hadry, které trochu připomínají
vault-obleky.
Nechápu ale, proč
si tady vlastně chovají tu šílenou brahmínu. Mléko žádné
nedává, jen se s ní každou středu asi na dvě minuty zavírají
do pokoje a tak divně tam hekají.
Jsem tady s nimi
opravdu rád
…_ _ _
… a netoužím po ničem více …_
_ _ , než s mými novými přáteli…_
_ _… strávit i zbytek svého …_
_ _… života a pomáhat jim s překlady
novinek z jiných vaultů
*...přečetl jsem to správně,
kluci? Už mi nemusíte mířit tím bozarem na hlavu...já už
budu hodnej!*
ZÁJMY
Abych nevypadal jako úplný
Fallout závislák, musím uvést ještě nějaké jiné zájmy.
Snad můžou někomu z vás posloužit jako vodítko při výběru
knih a filmů. Půjde ovšem o seznam neúplný a spíše namátkový
- uvidíme co z mé Jetem zhuntované paměti dostanu.
Knihy:
- Tolkienův Pán
Prstenů - Tahle klasika snad nepotřebuje komentáře...
- >Sága o zaklínači
od Sapkowskeho. Do jisté míry staví na Tolkienově světě,
ovšem Sapkáčovo pojetí je daleko drsnější a do
jisté míry realističtější.
- Temně poetické
knížky Neila Gaimana - Nikdykde, Američtí Bohové
nebo sbírka povídek z Gaimanova světa - Kniha snů.
- Stephensonovy
studie možné budoucnosti světa, skvěle naservírované
v podobě akční sci-fi - ani si neuvědomíte, co všechno
jste se při líčení přestřelek a honiček dozvěděli
o fungování lidské i umělé inteligence a alternativních
směrech vývoje našeho světa. U nás zatím vyšel Sníh
a Diamantový věk.
- Pro odreagování
si občas naordinuju nějakého toho Kulhánka. Tenhle
maniak se přímo vyžívá v popisu vyhřezlých střev
zombií a dalších potvor i artilerie, která ono vyhřeznutí
způsobila. To vše podané nepřekonatelným zběsilým
stylem, který vás na začátku chytne za koule a na
konci vyplivne s dokonale vyždímaným mozkem a
adrenalinem stříkajícím ušima.
Filmy:
- Mad Max 1, 2, 3 -
postapokalyptická klasika, z níž v mnohém čerpal i
Fallout. Takhle dokonale atmosférický film natočíte
jen s opravdu nízkým rozpočtem.>
- Horory Petera
Jacksona - tenhle člověk není úplně normální.
Nikdo s kapkou zdravého rozumu by nebyl schopen natočit
tak úžasné orgie násilí, poletujících vnitřností
a souložících zombií, při nichž budete zvracet smíchy…díky
Petere. Za všechny - Brain Dead, Vesmírní kanibalové.
- Tarantinovky - další
chlápek, co vás donutí smát se při pohledu na vystřelený
mozek.
- Série Evil Dead -
Dokud to neuvidíte, neuvěříte, že je možné ječet
smíchy při pohledu na chlápka, co své snoubence
ufikne hlavu rýčem.
- Monty Python - díky,
pánové! Svými nesmysly dáváte smysl mému životu…
Teď asi vypadám jako
parádní úchyla, vyžívající se v bezuzdném, nesmyslném násilí…jestli
ona to nakonec nebude pravda. Radši toho nechám, než na mě někoho
zavoláte.