Fallout |
Fallout 2 |
Fallout Tactics |
Fallout: New Vegas |
FOnline |
Společné |
Fallout projekty |
Příbuzné hry |
Hry naživo |
Soutěže |
Zábava |
Různé |
|
Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Douglas Adams - STOPA��V PR�VODCE PO GALAXII
30. KAPITOLA
"A tak se tak� stalo," uzav�el Slartibartfast sv� vypr�v�n� a sou�asn� u�inil chab� a nep�esv�d�iv� pokus alespo� z��sti uklidit p��ern� binec ve sv� pracovn�. Z vrchu jedn� hromady sebral jak�si kus pap�ru, ale nepoda�ilo se mu vymyslet pro n�j lep�� um�st�n�, a tak ho odlo�il zp�t na p�vodn� m�sto na vr�ku hromady, kter� se okam�it� sesypala. "Hlubina my�len� navrhl Zemi, my jsme ji postavili a vy jste na n� �ili."
"A pak p�i�li Vogoni a zni�ili ji p�t minut p�ed dokon�en�m programu," dodal Arthur, ne bez trpkosti.
"Ano," p�isv�d�il kmet a rozhl�dl se beznad�jn� po m�stnosti. "Deset mili�n� let pl�nov�n� a pr�ce obr�ceno vnive� - pro nic za nic. Deset mili�n� let, pozem��ane... Dovede� si v�bec p�edstavit takovou rozlohu �asu? Za tu dobu by se z nepatrn�ho z�rodku sta�ila p�tkr�t vyvinout civilizace v cel� Galaxii. A v�echno je pry�." Na chv�li se odml�el a pak dodal: "Vy tomu ��k�te byrokracie."
"To by ov�em vysv�tlovalo spoustu v�c�," �ekl Arthur zamy�len�. "Cel� �ivot jsem m�l takov� divn�, nevysv�tliteln� pocit, �e se na sv�t� d�je n�co velk�ho a zlov�stn�ho, a nikdo mi to nedok�zal vysv�tlit."
"Kdepak," chl�cholil ho sta�ec. "To je norm�ln� paranoia. To m� ve vesm�ru �pln� ka�d�."
"Ka�d�?" podivil se Arthur. "Jestli to m� ka�d�, tak to t�eba p�ece jen n�co znamen�! Mo�n� �e n�kde za vesm�rem, kter� zn�me..."
"Mo�n�. Co na tom z�le��?" p�eru�il kmet Arthura, ne� se sta�il rozohnit. "Mo�n�, �e u� jsem star� a unaven�, ale v�dycky si ��k�m, �e pravd�podobnost zjistit, jak v�echno doopravdy je, bude tak miziv�, �e nezb�v�, ne� vyka�lat se na smysl toho v�eho a jen se prost� udr�ovat v pohybu. Tak t�eba j�. Navrhuju pob�e��. Za Norsko jsem dokonce dostal cenu." Chv�li hrabal v hromad� kr�m�, na�e� vyt�hl velk� hranol plexiskla, na n�m� se skv�lo jeho jm�no. Uvnit� hranolu byl zataven� model Norska.
"M� to v�bec n�jak� smysl?" zauva�oval nahlas. "Alespo� j� jsem v tom ��dn� naj�t nedok�zal. Cel� �ivot sek�m fjordy. Pak najednou p�ijdou do m�dy a j� dostanu velkou cenu."
Chv�li zamy�len� p�evracel hranol v rukou, pak pokr�il rameny a nedbale ho odhodil stranou - ale zase ne tak, aby nep�ist�l na m�kk�m.
"Na t� n�hradn� Zemi, kterou pr�v� vyr�b�me, mi zadali Afriku. Samoz�ejm�, �e ji ud�l�m zase sam� fjord, proto�e m�m prost� fjordy r�d. A jsem nav�c starom�dn�, a p�ipad� mi, �e d�laj� kontinentu n�dhernou barokn� atmosf�ru. Jen�e v�ichni mi ��kaj�, �e to nen� ten spr�vn� rovn�kov� styl. Rovn�kov� styl!" zasm�l se dut�. "Co na tom z�le��? V�da jist� dok�zala spoustu ��asn�ch v�c�. Ale j� bych v�dycky dal mnohem rad�ji p�ednost �t�st� p�ed v�cnou spr�vnost�."
"Tak�e jste ��astn�?"
"Ne. V tom je pr�v� chyba."
"To je �koda," �ekl Arthur s ��ast�. "Ale jinak mi to p�ipad� jako ohromn� zaj�mav� �ivotn� styl."
Na st�n� zaz��ilo b�l� sv�t�lko.
"P�jdeme," ozn�mil Slartibartfast. "My�i se s tebou cht�j� sezn�mit. Tv�j p��jezd zp�sobil zna�n� rozruch. Je v�eobecn� pova�ov�n, tu��m, za t�et� nejnepravd�podobn�j�� ud�lost v d�jin�ch vesm�ru."
"A co byly ty prvn� dv�?"
"Nejsp� n�jak� n�hody," �ekl Slartibartfast lhostejn�. St�l v otev�en�ch dve��ch a �ekal na Arthura.
Arthur se naposledy rozhl�dl po pracovn�. Pak pohl�dl na sebe, na sv� propocen� a uv�len� �aty, v nich� ve �tvrtek r�no le�el v bl�t�.
"Zato m�j �ivotn� styl je dost nam�hav�," zamumlal pro sebe.
"Pros�m?" zeptal se sta�ec zdvo�ile.
"Nic, nic," uji��oval Arthur, "jenom takov� vtip."
31. KAPITOLA
Neopatrn� v�roky mohou p�ij�t draho, a dokonce zp�sobit i ztr�ty na �ivotech. To je zn�m� v�c. M�lokdy je v�ak z�va�nost probl�mu ch�p�na v pln�m rozsahu.
Nap��klad pr�v� v okam�iku, kdy Arthur vyslovil: "Zato m�j �ivotn� styl je dost nam�hav�", vyskytla se v p�edivu �asoprostorov�ho kontinua porucha v podob� nepatrn� d�rky, kterou jeho slova pronikla daleko zp�tky v �ase, p�es t�m�� nekone�n� rozlohy prostoru, a� do dalek� galaxie, jej� obyvatel�, podivn� bojechtiv� bytosti, pr�v� balancovali na pokraji mezihv�zdn� bitvy.
V�dci znep��telen�ch stran naposledy vyjedn�vali.
Konferen�n� st�l halilo d�siv� ticho. Velitel Vl'hurg� v n�dhern�m bitevn�m �boru - �erven�ch tren�rk�ch po�it�ch drahokamy, z�ral kamenn�m pohledem na v�dce G'Gugvintt�, d�ep�c�ho naproti v oblaku zelen�ch sladce p�chnouc�ch v�par�. Mili�n leskl�ch, po zuby ozbrojen�ch hv�zdn�ch k�i�n�k� �ekalo na jedin� slovo, aby za�aly chrlit elektrickou smrt. Velitel Vl'hurg� pr�v� vyzval podlou stv�ru naproti sob�, aby odvolala, co �ekla o jeho mamince.
Stv�ra se zavrt�la v oblaku sv�ho hnusn�ho, �houc�ho od�ru, kdy� vtom nad konferen�n�m stolem proplula slova Zato m�j �ivotn� styl je dost nam�hav�.
Nane�t�st� je to ve vl'hurgsk�m jazyce nejhor�� ur�ka, jak� se kdo m��e dopustit, na ni� nen� jin� odpov��, ne� stra�liv�, stalet� trvaj�c� v�lka.
A� po n�kolika tis�c�ch let, b�hem nich� sta�ily zcela zdecimovat svou vlastn� galaxii, pochopily ob� strany, �e cel� z�le�itost byla jen tragick� omyl. A tak vy�e�ily zb�vaj�c� drobn� n�zorov� rozd�ly, aby mohly spojit s�ly v �toku na na�i Galaxii, v kter� te� neomyln� rozpoznaly vin�ka - p�vodce on� ur�liv� pozn�mky.
A po dal�� tis�ce let se mocn� lodi ��tily kosmickou pustinou, a� se nakonec s jekotem vrhly na prvn� planetu, kter� jim padla do cesty - shodou okolnost� to byla pr�v� Zem� -, kde v�ak v d�sledku chybn�ho odhadu m���tka do�lo k tragick� nehod�. Cel� bitevn� lo�stvo se�ral mal� ps�k.
Badatel�, zab�vaj�c� se dopodrobna slo�it�m p�soben�m p���iny a n�sledku v d�jin�ch vesm�ru, tvrd�, �e takov�hle v�ci se d�j� v jednom kuse, jenom�e jsme proti nim bezmocn�. Nejsou s to ��ct k tomu v�c ne�: "To je prost� �ivot".
Po kr�tk�m letu se Arthur a sta�i�k� Magrathean octli p�ede dve�mi. Vystoupili z aeroauta a ve�li do �ek�rny p�ecpan� stolky se sklen�n�mi deskami a plexisklov�mi diplomy. Vz�p�t� zaz��ilo nad vchodem v prot�j�� st�n� sv�tlo. Vstoupili.
"Arthure! Zapla�p�nb�, �e jsi v po��dku!"
"Jo?" podivil se Arthur. "Tak fajn."
M�stnost byla spo�e osv�tlena, tak�e mu chv�li trvalo, ne� rozpoznal Forda, Trillian a Zafoda. Sed�li u kulat�ho stolu oblo�en�ho kr�sn� naaran�ovan�mi exotick�mi pokrmy, zvl�tn�mi pamlsky a nev�dan�m ovocem a piln� zam�stn�vali �v�kac� svaly.
"Co s v�mi bylo?" zaj�mal se Arthur.
"Hostitel� n�s nejd��v zaplynovali, pak se n�m sna�ili vygumovat mozky a v�bec se chovali pon�kud zvl�tn�, tak te� p�ipravili tohle b�je�n� j�dlo, aby n�m to vynahradili," vysv�tloval Zafod a �to�il p�itom na grilovanou kost s p�ilehlou svalovinou. "Vem si," pob�zel Arthura a vylovil z jedn� masky �palek ��belsky p�chnouc�ho masa. "Nosoro��� kotlety z Vegy. ڞasn� pochoutka, pokud m� r�d tyhle v�ci."
"Hostitel�?" nev��il Arthur sv�m u��m. "O jak�ch hostitel�ch to mluv�? ��dn� tu nevid�m..."
"Nech si chutnat pozemsk� tvore," p�eru�il ho tenk� hl�sek.
Arthur se rozhl�el kolem a najednou nadsko�il.
"Brr!" ot��sl se. "Co ty my�i na stole?"
Zavl�dlo rozpa�it� ticho, v n�m� v�ichni up�rali na Arthura pohledy. Ten je v�ak nevn�mal, proto�e up�en� z�ral na dv� b�l� my�i, tr�n�c� na stole v n��em, co vypadalo jako sklenice na whisky. Vtom zaslechl v�znamn� ticho a pod�val se po p��tomn�ch.
"Aha!" pochopil n�hle. "Hrozn� m� to mrz�. Nebyl jsem prost� p�ipraven na..."
"P�edstav�m v�s," vlo�ila se do v�ci Trillian. "Tohle je my��k B�da."
"Ahoj," �ekla jedna z my��. Z�ejm� se dotkla vousy n�jak�ho senzoru uvnit� sv�ho sklenicoidn�ho voz�tka, tak�e zvolna popojelo vp�ed.
"A tady my��k Fanou�."
"T�� m�," �ekla druh� my� a ud�lala stejn� man�vr.
Arthur bezmocn� civ�l.
"Ale v�dy� to jsou p�ece..."
"Spr�vn�," potvrdila Trillian. "My�ky, kter� jsem dovezla za Zem�." Pohl�dla mu do o�� a Arthurovi se zd�lo, �e p�itom sotva znateln� pokr�ila rameny.
"Mohl bys mi podat tu misku s gratinovan�m arktursk�m megaoslem?" dodala.
Slartibartfast si zdvo�ile odka�lal:
"Promi�te, ale..."
"D�ky, Slartibartfaste," �ekl ost�e my��k B�da. "M��e� j�t."
"Co�e? Aha... ehm, jist�," vypravil ze sebe kmet pon�kud zara�en�. "Nejsp� se p�jdu trochu ��ourat ve sv�ch fjordech."
"Vlastn� to ani nebude t�eba," �ekl my��k Fanou�. "Vypad� to, �e u� nebudeme novou Zemi pot�ebovat...," zakoulel r��ov�ma o�kama a dodal: "... te�, kdy� jsme na�li obyvatele, kter� byl na planet� je�t� p�r vte�in p�ed jej�m z�nikem."
"Co�e?" zvolal Slartibartfast �okovan�. "To nem��ete myslet v�n�! M�m p�ipraven�ch tis�c ledovc�! Jen je nahrnout na Afriku!"
"Aspo� si m��e� zaly�ovat, ne� je rozmontuje�," prskl Fanou� jedovat�.
"Zaly�ovat!" zd�sil se sta�ec. "Ty ledovce jsou um�leck� d�la! Elegantn� modelovan� linie, vznosn� ledov� fi�ly, hlubok� majest�tn� �dol�! V�dy� by to byla svatokr�de�, ly�ovat na vysok�m um�n�!"
"D�kujeme ti, Slartibartfaste," �ekl B�da pevn�. "To je v�echno."
"Ano, pane," odpov�d�l chladn� sta�ec. "D�kuji mnohokr�t. Sbohem, pozem��ane," obr�til se k Arthurovi. "Douf�m, �e se tv�j �ivotn� styl trochu vylep��."
Pok�vl ostatn�m p��tomn�m, oto�il se a smutn� odkr��el z m�stnosti.
Arthur se za n�m d�val a marn� hledal slova.
"Jde o zdar v�ci," zamumlal my��k B�da s pohledem up�en�m do neur�ita.
Ford a Zafod cinkli skleni�kami o sebe.
"Tak nazdar v�dci!" �ekli jednohlasn�.
"Pros�m?" �ekl p��sn� B�da.
Ford se rozhl�dl.
"Promi�te, myslel jsem, �e navrhujete p��pitek."
My�i roz�ilen� �apkali ve sv�ch poj�zdn�ch sklenic�ch. Po chv�li se uklidnily, B�da p�edjel a promluvil k Arthurovi:
"Tak poslouchej, pozemsk� tvore," za�al. "Situace vypad� asi takhle. Posledn�ch deset mili�n� let jsme, jak ses u� jist� doslechl, plusm�nus ��dili va�i planetu, jen abychom nalezli tu zatracenou Z�kladn� ot�zku."
"Pro�?" p�eru�il ho Arthur ost�e.
"Kdepak, takhle nezn�, to jsme u� zkou�eli," vysv�tloval Fanou�. "Nehod� se k odpov�di. Pro�? - �ty�icet dva..., to p�ece ned�v� smysl."
"Ale j� se ptal, pro� jste to v�echno d�lali?"
"Aha," zvadl Fanou�. "Nejsp� u� jen ze zvyku, kdy� to m�m ��ct bez obalu. A tady se pr�v� dost�v�me k v�ci - m�me toho pr�v� tak po krk, a kdy� si p�edstav�m, �e bychom to m�li kv�li t�m vygumovan�m vogonsk�m mozk�m podniknout v�echno znova, dost�v�m z toho tanec svat�ho V�ta kombinovan� psotn�kem. Byla to jen ��astn� n�hoda, �e jsme s B�dou dokon�ili sv�j �kol a v�as odjeli z va�� planety na kr�tkou dovolenou. P�isp�n�m va�ich p��tel jsme se promanipulovali zp�t na Magratheu."
"Magrathea je toti� branou do na�� vesm�rn� dimenze," doplnil B�da.
"Kr�tce nato jsme dostali ��asn� v�hodnou nab�dku na turn� p�tidimenzion�ln�ch p�edn�kov�ch show a neform�ln�ch pohovor� u n�s doma, v na�� dimenzi. Mus�m ��ct, �e jsme v poku�en� nab�dku p�ijmout," vykl�dal op�t druh� my��k.
"J� bych to rozhodn� bral, co ��k�, Forde?" �ekl Zafod sugestivn�.
"Jasn�," p�isv�d�il Ford. "Sko�il bych po tom v�ema deseti."
Arthur se d�val z jednoho na druh�ho a uva�oval, co se z toho nakonec asi vyklube.
"Jenom�e n�jak� v�sledek p�edlo�it mus�me," p�evzal te� zase slovo Fanou�. "V ide�ln�m p��pad� by to m�la b�t Z�kladn� ot�zka, a� u� v jak�koliv verzi."
Zafod se naklonil k Arthurovi:
"Teda jestli se budou takhle povalovat ze katedrou, tv��it se le��rn� a nadhazovat, �e znaj� Odpov�� na �ivot, vesm�r a v�bec, a pak jim nakonec nezbude, ne� p�iznat, �e zn� '�ty�icet dva', tak ta show asi nebude moc dlouh�. A t�ko bude m�t pokra�ov�n�."
"Pot�ebujeme n�co, co dob�e vypad�," vysv�tloval B�da.
"N�co, co dob�e vypad�," roz��lil se Arthur. "Z�kladn� ot�zka, kter� dob�e vypad�? Od dvou mr�av�ch my��?"
My�i se na�t�tily.
"Ale ano, jist�, idealismus, v�deck� etika, hled�n� pravdy ve v�ech podob�ch - to v�echno je moc p�kn�. Ale nakonec �lov�k z�konit� dojde k podez�en�, �e - pokud v�bec n�jak� skute�n� pravda existuje - cel� ten multidimenzion�ln� nekone�n� vesm�r t�m�� skoro ur�it� ��d� banda maniak�. Tak�e kdy� je potom na vybranou - bu� str�vit dal��ch deset mili�n� let zji��ov�n�m, jestli to tak skute�n� je, anebo vyinkasovat pen�ze a vz�t nohy na ramena, tak potom, aspo� pokud jde o m�, rozhodn� bych dal p�ednost zdrav�mu pohybu," pronesl Fanou�.
"Ale...," sna�il se Arthur ne��astn�.
"Poslouchej, pozem��ane," sko�il mu do �e�i Zafod. "Copak nech�pe�? Jsi sou��st� posledn� generace produkt� opera�n� matice toho po��ta�e! A d�l: byls tam a� do posledn� chv�le, ne� va�e planeta vyl�tla do pov�t��, jasn�?"
"��..."
"Tak�e tv�j mozek je organickou sou��st� jedn� z posledn�ch konfigurac� programu tohoto po��ta�e," doplnil Ford d�vtipn�, jak se alespo� domn�val.
"Jasn�?" kontroloval Zafod.
"J� nev�m," p�pl Arthur pochybova�n�. Kam jeho pam� sahala, nec�til se nikdy organickou sou��st� ni�eho. Dokonce to pova�oval za jeden ze sv�ch hlavn�ch probl�m�.
"Jin�mi slovy," p�evzal B�da op�t slovo a sunul se ve sv�m kuri�zn�m voz�tku p��mo k Arthurovi: "... se zna�nou pravd�podobnost� lze p�edpokl�dat, �e struktura ot�zky je zak�dov�na ve tv�m mozku. Proto od tebe chceme odkoupit..."
"Tu ot�zku?" zeptal se Arthur.
"Ano," volali Ford a Trillian.
"Za po��dnej bal�k," dodal Zafod.
"Ale ne," odporoval Fanou�. "Chceme koupit tv�j mozek."
"Co�e?!"
"Co s mozkem?" usoudil B�da.
"��kali jste p�ece, �e dok�ete v jeho mozku ��st elektronicky," protestoval Ford.
"Jasn�," potvrdil Fanou�. "Jen�e se nejd��v mus� vyndat a vypreparovat."
"Zpracovat," doplnil B�da. "Nakr�jet na kosti�ky."
"P�kn� d�kuju!" k�i�el Arthur a zd�en� vysko�il od stolu, a� p�evrhl �idli.
"V�dy� se d� p�ece nahradit," domlouval mu B�da. "... pokud ti na tom tak z�le��."
"Ov�em, elektronick�m mozkem," uji��oval Fanou�. "Sta�il by �pln� jednoduch�."
"�pln� jednoduch�!" b�doval Arthur.
"Ale jo," p�ipojil se n�hle Zafod se zl�m ��klebkem. "Sta�ilo by ho naprogramovat, aby um�l ��kat 'Co�e?' a 'To nech�pu' nebo 'Kde je �aj?' - a nikdo by nic nepoznal."
"Co�e?" k�i�el Arthur a zd�en� couval.
"Tak vid�te," �ekl Zafod a za�val bolest�, proto�e ho Trillian pod stolem kopla do kotn�ku.
"Ale j� bych to poznal," br�nil se Arthur.
"Nepoznal," tvrdil Fanou�, "proto�e bys byl naprogramovan�, abys to nepoznal."
Ford vyrazil ke dve��m.
"Bohu�el, kamar�di my��ci, asi se nedohodneme," lou�il se zdvo�ile.
"Asi se budeme muset dohodnout," �ekly my�i sborem. V�echna roztomilost z jejich pi�tiv�ch hl�sk� r�zem vyprchala. Je�iv� vyp�skly, na�e� se jejich sklen�n� transport�ry vznesly ze stolu a pluly vzduchem k Arthurovi, kter� se pozp�tku dopot�cel a� do kouta, naprosto neschopn� �inu ani my�lenky.
Trillian ho popadla za ruku a pokou�ela se vl�ct ho ke dve��m, kter� se Ford se Zafodem sna�ili otev��t. Ale Arthur byl zoufale t�k� - vypadal jako hypnotizovan� hlodavci, sn�ej�c�mi se vzduchem k n�mu. Ani kdy� Trillian za�vala, Arthur se nepohnul, jen d�l civ�l.
Ford a Zafod kone�n� dve�e rozrazili. Za nimi st�la parta zna�n� �kared�ch chlap�, z�ejm� magrathejsk�ch goril. Nejen�e byli o�kliv�, ale ani n�stroje v jejich rukou nebyly zrovna hezk�.
Za�to�ili.
Kdy� to tedy shrneme: Arthurovi cht�li otev��t lebku, ani� mu Trillian byla schopna pomoct, zat�mco na Forda se Zafodem se chystalo sko�it p�r mohutn�ch po zuby ozbrojen�ch hromotluk�.
Tak�e celkem vzato bylo ohromn� �t�st�, �e pr�v� v tu chv�li se roze�valy u�i dr�saj�c� zvonky v�ech popla�n�ch za��zen� na cel� planet�.
pokra�ov�n�
|
|
|