Skupinka Enclavanů se od prohnilého Rena rychle vzdalovala, až jim nakonec město úplně zmizelo z dohledu. Na všechny strany od nich se rozprostírala již jen široširá poušť. A oni pokračovali dál, vedeni jakousi nadpřirozenou silou - autorem -, rozvíjejíc tak svůj velice tajuplný a snad i lehce dementní příběh. Pokračovali dál vstříc své budoucnosti…
Asi po dvou dnech bezcílného putování se Snipes konečně vyrovnal se ztrátou ruky a rozhodl se změnit své další plány z "Chcípnutí v pustině" na "Obnovení vlády Enclavy nad světem a přilehlým vesmírem". Tihle američtí patrioti jsou holt nevyzpytatelní. Pro začátek se odhodlal pozvednout disciplínu vlastního mužstva a následně vyvraždit několik radioaktivních šmejdů, kterých se po poušti toulá nespočetně.
Ustal proto v chůzi a obracejíc se na zbytek posádky, spustil přísně: "Vojíni, postavte se do pozoru! A pěkně rychle!"
Oslovená část skupiny zastavila téměř okamžitě, ale do plnění uděleného rozkazu se jaksi neměla. Cohan pokračoval v hraní na Pip Boyi a Peterson začal vesele poskakovat.
"Já věděl, že se s tím brzo srovnáte," zahlaholil šťastně a chystal se velitele poplácat po rameni. Nicméně Snipes jeho ruku zachytil vlastní pravačkou a po "nechtěném" zlomení několika prstů ji vrátil zpět.
"Co si to sakra dovoluješ, vojíne!" řval naštvaně. Na odstupu si dával záležet a navíc mu byl Peterson už odjakživa krajně odporný.
"A ty to samé!" obrátil se poté na Cohana, který své hraní stále nepřerušil. Tento fakt velitele rozlítil natolik, že mu Pip Boye vytrhl a zahodil ho. Strojek při dopadu vydal sérii drnčivých zvuků a vypnul se.
V Cohanově mysli vypukl boj. Na jedné straně stál vojínův odvěký respekt k autoritám, na straně druhé touha uškrtit Snipese jeho vlastními střevy. Byl to vyrovnaný souboj, nicméně první nakonec těsně zvítězila a Cohan se tiše vydal pro svůj milovaný Pip Boy. Avšak na způsobené příkoří nezapomněl. Jednou, ve vzdálené budoucnosti - více ve dvanáctém dílu Enclavanů -, jej hodlal pomstít…
Ze Snipese mezitím hněv pomalu opadl a nahradilo ho pochopení. Došlo mu, že s tak mizernou posádkou dobrý nástup nikdy nenacvičí. Proto, když se Cohan vrátil, rozhodl se přistoupit k další fázi svého dalekosáhlého plánu.
"Rád bych postřílel několik mutantskejch šmejdů," řekl prostě. "Za čistou rasu!"
Tentokrát následovala podstatně vřelejší reakce a skupina se po několikaminutovém hajlování… teda vlastně vzdávání holdu USA vydala likvidovat zmutované formy života.

Hledáním strávili takřka celý den, žádní mutanti se však neobjevili. Nadšení vytlačovala letargie, chuť zabíjet klasická nadrženost.
"K čertu, to musí být nějaký důmyslný mutantský komplot," štěkal v jednu chvíli velitel Snipes nakvašeně. "Normálně je tu mutantů tři prdele, ale když je zrovna chcete zabíjet, tak žádný. Říkám vám - to je spiknutí!"
Když už se však Enclavani nadějí na masakr málem vzdali, zjevila se přímo před nimi partička zatraceně ostrých supermutantích nájezdníků.
"My jsme supermutantí nájezdníci," řekl jeden ze supermutantích nájezdníků a ostatní supermutantí nájezdníci se zle zasmáli. "Dejte nám peníze, nebo to do vás našijem!"
"Jak našijete?" neodpustil si otázku zvrhlý Peterson, Snipes ho však rychle odstrčil.
"Tak jste supermutanti nebo nájezdníci?" zeptal se udiveně.
Supermutantí nájezdník se zamračil. "Jsme přece obojí, jsme zatraceně drsní supermutantí nájezdníci, že jo?" otočil se na ostatní supermutantí nájezdníky, kteří se opět zle zasmáli.
"To přece nejde!" štěkl Snipes. "Buďto jste nájezdníci, nebo supermutanti!"
Supermutantí nájezdník se odvrátil od zbytku supermutantích nájezdníku, kteří se zase zle smáli, a uraženě se zašklebil. "Jsme supermutantí nájezdníci a basta!"
"Nejste!" oponoval sveřepě Snipes. "Můžete být jenom jedno…"
Asi po hodině už to Cohana přestalo bavit a supermutantí nájezdníky postřílel. A ježto se někteří z nich ještě pořád zle smáli, uřezal jim hlavy a nabodal je na kůly. Tehdy už se konečně přestal smát i ten úplně poslední.
"To je naučí," odpliv si nad jejich bezhlavými mrtvolami Snipes. Porušování zavedených pravidel přímo nesnášel.
Poté se Enclavani, ukojeni pachem zmutované krve, vydali dál.

Noc strávili putováním a Cohan navíc i opravou svého Pip Boye. Někdy nad ránem se jeho snaha konečně setkala s úspěchem.
"Ach," vzdychl šťastně a okamžitě začal hrát.
Snipes s Petersonem nenápadně sledovali jeho virtuální počínaní a tak jim cesta poklidně ubíhala. Náhle se však v obzoru zjevil tajuplný muž…
Jmenoval se Peter McFly a bylo mu přesně dvacet šest let. Narodil se ve vidlácké vesnici zvané Tharn jako výsledek poměru místního faráře a jedné bývalé prostitutky. Byl velice ošklivý, v dětství mu dokonce kvůli jeho šeredné tváři začali říkat "Geckoní ksicht" a tato přezdívka mu již zůstala. V kolektivu tehdy obecně nebyl příliš oblíben - ostatní děti se ho několikrát pokusily prodat otrokářům a jednou mu dokonce ze srandy uřízly nos. Ani v dospělosti se to však příliš nezlepšilo a poté, co mu zbytek vesnice vypálil dům a samotného Petera chtěl potupně zlynčovat, se rozhodl odejít. Nyní byl na cestě do města hazardu, do velkého New Rena, kde chtěl začít úplně od začátku.
"Ahoj," pozdravil Enclavany, prošel kolem nich a zmizel v dálce. Už ho nikdy neviděli…

Pokračovali ve své cestě do neznáma, až dokud nedospělo k poledni. V tom čase totiž narazili na obchodní karavanu. Po krátkém rozvažování se rozhodli s ní v klidu pokecat a, protože Cohanovi pomalu docházely, také nakoupit náboje do gatlingu.
"Nazdar," pozdravil je ležérně Peterson. "Jak jdou kšefty?"
"Zdravíme," ozvali se i Snipes s Cohanem a chtěli tak pokračovat v iniciaci pohodového dialogu. Vůdce karavany měl však jiné plány…
"Koho to tu nevidím," začal tím úplně nejvíc nejdrsnějším hlasem a ještě víc drsněji se zašklebil. "Snad to není ta známá partička dobrodinců, která chce zachránit svět," dodal posměšným tónem. "Pche! S takovym ubohym klaďáckym póvlem kšeftovat nehodlám."
"Co máš za problém, vole!" nenechal si nic líbit Peterson. "Chceme jen obchodovat."
"Vaše karma je můj problém," odpověděl obchodník. "Máte ji v plusu, takže táhněte. My kšeftujeme jenom se špatňákama."
"To je dost debilní obchodní politika," zareagoval podrážděně Cohan a v jeho rukách se zase jednou objevil gatling. "Buďto s náma uděláte kšeft, nebo zemřete."
"Za zlo!" vyštěkl místo odpovědi vůdce karavany a jeho ochranka zaútočila. První ranou sejmula samotného obchodníka - neměl stát uprostřed, debil - a potom se vrhla na Enclavany.
Nicméně Cohan, to byla úplně jiná liga. První dávkou rozehnal jejich útočnou formaci a druhou i těla jednotlivých strážců. Pustinu zasvinily krev a kusy vnitřností. Následně se vojín vydal k mrtvole vůdce karavany, chtěje vybrat její inventář.
"Do prdele!" vyštěkl však po chvíli. "Ten blbec u sebe má jen jabko a dva šutry! Co to sakra jako má bejt?!"
Snipes s Petersonem pokrčily rameny.
"To je sice zajímavý," řekl poté velitel. "Ale mě spíš trápí, co to o nás ten obchodník vedl za hloupé řeči. Vždyť tady nás přece všichni mají za hrozný záporáky."
"Zrovna tohle je úplně jasný," zareagoval mudrlantsky Peterson. "Za vyvraždění tý mafiánský rodiny v Renu i těch supermutantích nájezdníků se nám zvedla karma a přesunula se do kladna. V tom nic divnýho nevidím."
"Co to je za kecy?" odsekl Snipes. "Nic takovýho jako karma neexistuje."
"Ale existuje," oponoval vojín. To přece musí cítit každej - i vy. Se klidně může dokázat, pokud se k tomu najde nějakej vhodnej "prostředek"."
"No to určitě," zapochyboval posměšně Snipes, nicméně potom přikývl. Usmyslel si, že tím beztak neztratí nic až na čas a toho oni mají koneckonců víc než dost…

Příští hodinu strávili pátráním, které skupinu dovedlo až k jednomu zakrnělému stromku. U něho seděla roztomilá holčička s dlouhými copy a stavěla si z okolního písku bábovičky.
"To bude ideální," zahlásil Peterson.
"Souhlasím," přitakal velitel a otočil se na Cohana. "Vojíne, jdi za ní a udělej jí něco strašně špatného. Ať se o té karmě můžeme přesvědčit."
Cohan rychle přikývl a vydal se k děvčeti. Zastavil přímo před ní, načež ji chvíli mlčky pozoroval. Holčička si přestala hrát a na příchozího vojína se hezky usmála.
Následoval okamžik ticha, které přerušil až svist vytahované zbraně.
"Čas zemřít," řekl suše Cohan a děvče rozstřílel. Písek svlažila čerstvá krev.
"Ty hovado," vyhrkl zděšeně velitel. "Já tu holku nechtěl zmasakrovat, já ji chtěl jen trochu potrápit. Rozkopat ty bábovičky nebo tak něco…"
"Sakra, a máme Child Killera," přidal se Peterson. "To po nás půjdou i Lovci odměn."
Snipes vojína opět nechápal, tentokrát se však rozhodl mlčet. Spory o karmě či karmických titulech se mu již vedle malé dívčí mrtvolky zdály malicherné. Úvahy o nevinnosti malého dítěte, o nespravedlnosti krutého světa, o nevyhnutelnosti umírání, o vykoupení - ty všechny zaplavily jeho mysl a nutili ho přemýšlet nad smyslem života…
"Padáme odsud," řekl nakonec, když už ho prázdné filozofování začalo nudit. "Stejně by z ní vyrostla jen štětka nebo nějakej mutant."
Zbytek skupiny přikývl a Peterson dokonce, aby si šplhnul, do mrtvého děvčete několikrát kopnul. Poté se vydali na jih a jen těsně minuli dvacítku lovců odměn, která jim již byla na stopě - kdo by byl řekl, že má malý sirotek takové kontakty -.

Následujícího svítání, po dni plném chůze dokonale stereotypní pustinu, se Snipes rozhodl, že už toho nekonečného šlapání pískem bylo tak akorát dost.
"Chci do města," vykřikl zoufale. "Ta poušť už mě vážně štve."
"Mě ještě víc," řiťolezčil zase jednou Peterson a v mžiku vytáhnul mapu. Užuž chtěl říct, že jsou kdesi na hranicích mezi USA a Mexikem, když tu mu ji netrpělivý velitel drsně vytrhl."
"Dej to sem, beztak bys to zase posral," štěkl po něm a začal šátrat prstem po papíru.
"Co se takhle kouknout do Pip Boye, tam je to přesně," navrhnul Cohan, ostatní ho však ignorovali. Asi jim to takhle přišlo stylovější…
"Mám to," řekl po chvíli Snipes. "Jsme asi tak den cesty západně od Broken Hills."
"Toho ráje mutantů?!" zašeptal vyděšeně Peterson.
"Ano," odpověděl tajemně velitel. "Budeme muset být extrémně opatrní, jinak…"
Vojín Peterson vystrašeně polkl.
"Tak jdeme, ne?" rozčísl vesele debatu Cohan. "Alespoň si konečně seženu ty náboje."
A ježto nikdo nebyl otevřeně proti, vydali se Enclavani i přes strach některého na další cestu.