Můj otec byl členem vládní ochranky na tajné vojenské bázi v poušti jižní Kalifornie. Byl to typický vojenský policista, nejvíc si pamatuji jeho sílu. Když nastal čas revoluce respektoval jsem jeho přesvědčení. Zůstal vzadu, aby pomohl slabým a zraněným, včetně vědců. Svěřil mne i moji matku do rukou svého nejlepšího přítele a přikázal nám odejít do pouště spolu s ostatními rebely.
Nás pár odešlo do pustiny. Jediná věc, na kterou jsem byl schopen myslet byla, že už svého otce nikdy neuvidím. On věděl, že zůstat vzadu, znamená smrt. A přesto zůstal. Zůstal věrný vlajce a odznaku, které nosil.
Idiot jeden.
Zemřel kvůli slabosti jiných. Tohle už se nikdy nesmí nikomu z nás stát. Staneme se nezávislými. Budeme strážci vědomostí a tradic. My konec civilizace přežijeme. Převezmeme odpovědnost za naše činy a budeme se umět vypořádat i s činy těch ostatních.
A toto odkazuji tobě Maxsone, můj synu. Bratrstvo Oceli je jen jméno. My jsme bratrstvo. Na rozdíl od mého otce my budeme stát bok po boku s těmi, kdo sdílejí naše přesvědčení a naši víru. My jsme Ocel. Jsme tvrdí. A byli jsme vybroušeni do ostré čepele.
Vždy si pamatujte na oheň, ve kterém jsme byli vykováni. Nikdy nezapomeňte. Motto z minulosti a naše heslo dneška.