Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Hnoj - Schizofrenie
Byl to farmář a jmenoval se Smith, žil v pustinách, měl ženu a děti, ale jeho mysl byla plná beznaděje. Byla to beznaděj způsobená neúrodou, chudobou, brahminy a životem v poušti. Každý večer uléhal vedle své ženy v naději, že zítra se už neprobudí, ale pokaždé se probudil do stejné příšerného dne, jako byl ten předchozí. Byla to nekonečná smyčka vedoucí od konce k ještě horšímu konci. Jednou se probudil, jeho žena už byla v kuchyni, připravovala snídani. Rozhlédl se po místnosti a znovu zavřel oči a přemítal o tom, co bude muset dneska udělat…
„Tvoje žena, musíš jí zabít!“ ozval se hlas jakoby odnikud. Rozhlédl se po místnosti, nikdo tu nebyl.
„Kdo je tu?“ zeptal se nahlas, i když nikoho neviděl.
„Nikdo tu není, jen ty.“ Odpověděl ten hlas.
„A kdo jsi ty,“ zeptal se poněkud zmateně.
„Já jsem ty a ty jsi já, já jsem to nehlubší co je v tvé duši.“
„Ok, ale proč tu seš?“
„Jsem tu protože už se nemůžu dívat, na to jak žiješ, je to hrůza, ty umíráš, nebo alespoň tvoje duše a sní i já a já ti to nedovolím.“
„Jo máš pravdu, už mě to tady sere, asi se zasřelim…“
„Ne, proč bys to nedělal, chyba není v tobě, ale v těch ostatních.“
„Těch ostatních, koho tím myslíš?“
„Tvojí ženu, děti, sousedy…“
„A v čem je chyba?“
„Ty máš strach ze smrti, ale chtěl bys umřít, tak proč někoho nezabiješ, abys poznal smrt a to jak je sladká.“
„A koho bych měl zabít?“
„Každý člověk je potencionální vrah, zabij svojí ženu!“
„Proč bych jí zabíjel, miluju jí.“
„Poď do kuchyně,“ přikázal hlásek přísně „A podívej se na ženu.“
Měla v ruce nůž a krájela chleba k snídani.
„Má v ruce nůž, kterým by tě mohla zabít!“
Farmář o tom chvíli přemýšlel a pak došel k závěru, že je to pravda, mohla by ho zabít.
„Zab jí, je to tvůj nepřítel, je to vrah!“ zakřičel ten hlas.
„Je můj nepřítel a já jí zabiju,“ řekl i farmář a šel pro pušku. Potichu došel k ženě a přiložil jí hlaveň k hlavě a zmáčkl spoušť. V tu chvíli se zastavil čas a on pocítil opravdové blaho, blaho, které vám dá smrt, ať jí rozdáváte, nebo jste její obětí.
„Já jí zabil!“ a vykřikl nahlas a najednou si uvědomil co udělal.
„Ty vrahu!“ ozval se ten hlas a neustával, stále to opakoval, bylo to jako ozvěna, bylo to utrpení. „Zabij!“ ozval se naposledy ten hlas. Farmář otočil pušku proti sobě, jen aby ten hlas umlčel. Hlásek utichl a s ním i tlukot farmářova srdce. Ten hlas byl jen vítr v pustinách. Jen vítr.