Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Snikch - Krysař

Ztratilo se dítě. Ve skupině poutníků zavládl smutek a plačící matka byla utěšována všemi, kteří byli po ruce. Otec procházel rozvaliny křížem krážem, a hledal svého synka, ale bezvýsledně. Šaman se radil s duchy a provolával mocná zakletí. Bezvýsledně. Když po čtyřech dnech přišel k rodičům, aby jim ulehčil od jejich břímě. Pak svolal všechny a sdělil jim, že tato neblahá událost poukazuje na to, že toto místo je prokleté zlými duchy a proto půjdou hledat jiné, lepší. Zarmoucení rodiče odcházeli jen neradi.

Malý jednoletý chlapeček se batolil norou, do které spadl jen náhodou. Kolem něho občas proběhla nějaká krysa. Batolil se až k místu, kde krtkokrysí samice Riva kojila své mladé. Ten malý špunt, který si to rázoval kolem, nevypadal jako její mládě, ale to jí nevadilo. Pískla na něho. Dítě se otočilo a podívalo se na zdroj vyrušení. Riva pískla znovu. Dítě upoutáno zvukem se přibatolilo až k ní. Jemně ho očichala a pak ho čumákem postrčila k ostatním sajícím drobečkům. Maličký Sid se přisál k volné bradavce a po jídle, olízán do čista svou novou mámou, usnul s ostatními mladými.
Alfě se nový přírůstek nelíbil. Ale starší Rivě se oponovat neodvážila. Tak byl prcek v bezpečí a mohl růst v jakémsi bezpečí, které vydrželo další čtyři roky. To ale nebránilo Alfě ho několikrát napadnout a zranit. Sidovi zůstaly jizvy jako památka. Riva zemřela tiše ve spánku a Alfa nastoupila na její místo jako nejsilnější člen hnízda. V té době se ale ukázal Sid jako platný člen smečky. V letech relativního bezpečí prošmejdil všechny kouty nory a stok, které pod Seatlem byly. Našel mnoho zajímavých věcí, které si ale neuměl zařadit. Nůž ale poznal. Byl to zašlý vojenský nůž, který stále spočíval v pochvě na opasku do hladka obraného kostlivce. Při dalším napadení Alfou se nožem bránil a zranil ji. Alfa si uvědomila, že ta malá věc má i ostré hrany. Seděla v tmavém koutku a její zášť rostla. Ale na Sida jen tak nemohla. Neměla záminku. On byl totiž platný člen smečky a jako takovému nemohla bez důvodu ublížit. Pomáhal se zvětšováním nory, pomáhal při lovu. Byl dítě smečky. Nic ale nemá dlouhého trvání.

V noře bylo ticho a teplo. Sid objal huňaté tělo spící krtkokrysy a zavrtěl se. Jeho smysl pro čas mu řekl, že ještě nevyšlo slunce. Zamrkal a vrátil se k odpočinku ukolébán oddechujícím zvířetem.
Probudil se a protáhl ztuhlé tělo. Byl večer a všichni se probouzeli. Grey mu skočil na rameno a dožadoval se pozornosti. Sid ho pohladil, podrbal lesklý hnědý kožich a odebral se ke kaluži, aby utišil žízeň. Opatrně se vyhnul Alfě, vůdčí krtkokryse celého hnízda. Alfa neměla zrovna nejlepší náladu. Vycítil to a proto se raději klidil z jejího dohledu. Neměla ho ráda. On to věděl. Věděl ale, že v souboji by ji neporazil ani náhodou. I se svým nožem byl pořád jen šestiletý chlapec, který žil v krysím hnízdě hluboko pod městem Seatle. Prošel jedním z východů do pustin a začal hledat něco k jídlu. Kořínky mu lezly krkem. Chtělo by to maso, ale na stržení brahmina byl moc malý a gecko by ho dostal dříve, než by tasil nůž. Poohlédl se po jiné oběti.
Ten den měl štěstí. Podařilo se mu chytit několik ještěrek a trochu ukojit hlad. Alfa byla pryč, tak měl trochu klidu. Až se velká krtkokrysa vrátí, bude už spát. Třeba bude mít zítra lepší náladu.

Karavana se pomalu sunula pustinou. Nic, co by stálo komukoliv za přepadení. Většinou to byli lidé hledající nový domov. A ruiny Seatlu byly dobrou příležitostí. Místo slibovalo vodu a hojnost stavebního materiálu. Někteří měli jen to, co nesli v kapsách nebo na zádech, někdo měl tažného brahmina naloženého vším možným, jen dvě rodiny měly vozy. Našli si místo na západní straně města a začali hloubit studnu na místě, které našel černoch jménem Ray. Ke skupině se přidal někdy v polovině cesty a od té doby neměli o vodu nouzi. Ray byl proutkař. Měl přirozený talent a dalo by se říct, že vodu doslova cítil.

Alfa byla vzteky nepříčetná. Lidé se dostali do jejího teritoria a zabili několik samců, kteří ho bránili. Zabili je, stáhli a upekli. Sid všechno sledoval z bezpečné vzdálenosti. Tušil, že pokud bude moc na očích, tak přijde o život. Grey se zavrtěl. Byl nervózní. Cvakání Alfiných zubů bylo slyšet po celé noře. Sid se otočil aby si našel místo ke spaní co nejdál od ní.

John a Marsha byli svým způsobem novomanželé. Poznali se ve skupině, zamilovali se a zůstali spolu. Teď stavěli dům na okraji města. John chytře využil kus starého domu a tak měl o několik starostí méně. Nevýhodou toho domu byla větší vzdálenost od studny, ale zato měli doma klid. Nikdo jim to nezazlíval. Všichni věděli, že milenci chtějí mít po tak dlouhé cestě klid a nebudou stát o společnost.
Městečko se pomalu začalo rýsovat. Přibyla ohrada s brahminy, několik políček a hospoda. Sid to sledoval s krysím zaujetím. Už si všiml nových příležitostí, jak se dostat k jídlu. Viděl i několik zmařených útoků krtkokrys, našel si nové úkryty a naučil se vycházet i ve dne, kdy většina lidí pracovala na políčkách nebo stavbě domů. Jeho krysa Grey byla vždy poblíž.
Situace ve smečce se nevyvíjela dobře Alfa zuřila a snažila se vytlačit lidi z jejího teritoria. Nedařilo se jí to. Lidé měli silné zbraně. Chtěla se pomstít. A to lidské mládě zmizelo a nebylo k nalezení. To ji namíchlo ještě více. Situace se zdála bezvýchodná.

"Drahá, ty jsi brala nějaké maso?"
"Ne, Johne. Proč se ptáš?"
"Protože zase něco zmizelo. Je to tu samá krysa. Musím vymyslet něco jiného."
John vypadal naštvaně. Už dlouho se jim nic neztratilo a to ho ukolébalo k nečinnosti. Ale s krysami bojovalo celé městečko. Bylo jich tu opravdu hodně. Sem tam se mu podařilo střelit i krtkokrysu. Maso to nebylo kdovíjak skvělé, ale jako alternativa k brahminímu masu nebylo nejhorší. Tak stál ve spíži a hledal díry kterými by se sem nějaká havěť mohla dostat. Dvě našel, ale až po usilovném hledání, při kterém trávil hodně času na břiše. Zalepil je a nechal to být. Za pár hodin musel do služby k ohradám a chtěl si ještě odpočinout. V poslední době útoky krys krtkokrys opadly. Ale u krys jeden nikdy neví. Tyhle potvory jsou chytřejší, než by se mohlo zdát. Kdysi slyšel, že dostat odhodlanou krysu z domu je umění. Teď to bylo zhola nemožné.
Sid si pochutnával na své kořisti. Jeho drát, zahnutý na konci do háčku se osvědčil a on byl na svůj vynález patřičně pyšný. Grey seděl opodál a jedl svůj díl. Zvykl si na to, že se s ním Sid dělí o svou kořist. Ani jednomu nevadila nepřítomnost zbytku smečky. Oba věděli, co by je čekalo, kdyby se tam zdrželi déle.

Po třech měsících mizení zásob byl John namíchnutý opravdu hodně. Už nevěděl, kam má maso uklidit, aby se neztrácelo, ale každá změna vydržela den, dva, nanejvýš čtyři dny. Pak se zase začaly zásoby ztrácet. S tím, že už nemá co ztratit, začal nocovat ve spíži. Marsha to neviděla ráda, ale bylo to nejlepší řešení.
Byla noc. Sid se blížil ke svému lovišti. Znal tu za těch pár měsíců každý kámen, tak byl méně ostražitý. Grey mu seděl na rameni, jako vždy, a mával fousky. Oba se rozhlédli. Nikde nic nezahlédli a ticho vládlo celému spícímu městečku. Došel až ke špehýrce Johnovy spíže a po paměti do ní strčil drát.
Johna vyrušilo kovové zaskřípání na zdi. Když se zadíval do světlého obrysu uzoučké špehýrky, uviděl, jak něčí ruka manipuluje s důmyslným kusem drátu, zachytává plátky masa a opatrným tahem je vynáší ven. Zadržel se vyběhnout ven a chytit zloděje při činu a počkal. Pak se zadíval do tmy. Uviděl jen malou siluetu proti jasné obloze.
"Nejsou to krysy, ale lidi," sdělil s patřičnou hrdostí ráno své ženě.
"Lidi?"
"Přesněji jeden a navíc dítě, podle všeho."
"Nepovídej hlouposti. Proč by někdo posílal své dítě krást?"
"Nevím, ale až ho chytím, dozvíme se víc."
"Snad ho nechceš…"
"Neboj Marsho, chci ho jen chytit a vyzpovídat."
"Já ti nevím Johne. Je to moudré?"
John pokrčil rameny. Sám nevěděl co se stane, až toho zlodějíčka chytne.

Sid udělal chybu. Po tak dlouhé době už chodil pro jídlo bez starostí a jeho ostražitost polevila natolik, že ho Johnův útok překvapil. Teď mu vysel přes rameno a nezmohl se na nic jiného než na bezmocné kvílení, kopání, kousání. Byl to ale marný odpor. John svůj stisk nepovolil, dokud ho nesložil doma v ložnici. Sid skočil do rohu a výhrůžně syčel. Pokoušel se nahmatat nůž, ale ten byl pryč.
Marsha nevěřícně hleděla na malého nahého špinavého chlapce, který se krčil v rohu a syčel na ni.
"Ale co teď? Tohle dítě neznám."
Johnův hlas ji vrátil do reality. Převalovala své myšlenky tam a zase zpět. Věděla, že nemůže mít dítě. S tím se i vydala na cestu. Počítala, že při nejhorším by mohla dělat prostitutku. Pak potkala Johna a zamilovala se. O svém trápení se mu svěřila. On ji neodvrhl. Ale manželství bez dítěte…
"Necháme si ho."
Johnovi to znělo definitivně.
"Je tak hubený, nemůžeme to nechat jen tak," pokračovala Marsha.
"Víš ale, že s ním budeš většinu dne sama. Musím pracovat."
"Poradím si, neboj."
"Proto tě mám rád. Umíš si poradit se vším."
"Jdi si lehnout. Za pár hodin musíš jít hlídat."
John ji políbil a odešel do největší místnosti domu, kde se natáhl na autosedačku a během deseti minut už dřímal. Marsha stála nad lapeným krysím dítětem a nevěděla co dříve. Bezradně se posadila na postel a pozorovala ho.

Sedmiletý Sid seděl na prahu domu a hrál si se svým nožem. Ořezával kus nalezeného dřeva. Šedá mu seděla na rameni a rozhlížela se kolem. Občas se na ni podíval a podivně zamlaskal. Na nové rodiče si zvykal pomalu a začátky byly krkolomné. Ale nakonec něco uvnitř něho zvítězilo a pomyslný přepínač přeskočil z polohy krysa do polohy člověk. Jen Johnovi se nenaučil říkat táto. S dětmi si moc nehrál. Byl raději sám. Jeho vrstevníci se naučili dát mu pokoj. Když byl v úzkých, bránil se ještě tvrději. Říkali mu Kryso.
Celé městečko se nějakou dobu bavilo tou příhodou polapeného divokého chlapce, ale časem ho přijali za svého všichni. Krysí nájezdy ustaly a konečně se v městečku na okraji Seatlu usídlil klid. Na nějaký čas.
Krtkokrysa Alfa se stáhla hlouběji do stok. Nájezdy na lidské osadníky smečku vyčerpaly a ona věděla, že musí nechat smečku zesílit. Až jich bude mnohokrát mnoho, zatočí s nechtěnými lidmi. Její temné myšlenky a nutnost plodit byly pro tu chvíli jediné, co celou smečku zaměstnávalo.

"Tak jak se daří malému nalezenci?" ptal se Ray Johna. Stáli opření o ohradu a dívali se do zapadajícího slunce.
"Je to fajn kluk, sice hodně samotář, ale je hodnej."
"Až s podivem, jak sem zapadl."
"On Sidney je zvláštní, ale všichni už si zvykli. Je, jak bych to řekl, svůj."
"To je, ale slyšel jsem, jak zlátal toho Perkinsnovic rabiáta."
"To byla prý velká pranice. Nikdy jsem Sida nepodporoval v něčem takovém, ale nakonec z toho jejich kvítka vypadlo, že byli tři a nadávali mu. Abych ti řekl pravdu, je v něm hodně z té krysí havěti. Počítám, že ho vychovávaly nejmíň čtyři roky. Pere se jen když je zahnanej do kouta a navíc nesnese, abych doma zabil nějakou tu potvoru, kterou tam ještě občas chytím. Dokonce jednu nosí neustále při sobě. Říká jí Šedá."
"Je to zvláštní. Nevím, co bych dělal na tvým místě, ale jedno ti říct musím. Máš můj obdiv chlape."
"Dík, to potěší. Ale věř mi, za čas by sis zvykl."
Oba dva si ještě chvíli povídali o práci a o úrodě a vůbec o všem. Brahmini přešlapovali v ohradě. Byl to takový normální večer.

Uplynule několik let a Sid, nyní již devatenáctiletý mladík se vracel z obchůzky okolo ohrad. Pracoval s otcem a docela se mu dařilo. Lidi ho měli rádi i přes jeho podivnost. Byl velmi zvídavý a na ledacos přišel. Většina lidí věděla, že pokud má problém s krysami, má jít za ním. Obyčejné krysy nezabíjel. Byly neškodné, ale to se nedalo říct o krtkokrysách. Několik lidí bylo svědkem toho, jak zahodil pušku a jen s taseným nožem skočil na útočící krtkokrysu. Přibylo mu několik šrámů a jizev, ale pokaždé vyhrál. U pasu nosil starý revolver, pětačtyřicítku s jediným nábojem. Dárek od Johna. Střílet uměl, ale střílel nerad. Jeho přezdívka se změnila. Už nebyl Krysa. Ve vesnici byl znám jako Krysař Sid.
Třináct let je dlouhá doba. Alfa byla velmi stará, ale pořád silná a v čele smečky. Její krtkokrysí lid se rozrostl a ona začala pomalu myslet na návrat do starých lovišť. Život ve starých stokách byl bezpečný, ale to jí nestačilo. Chtěla pomstu.

Lidé se pomalu scházeli u studny, v centru městečka. Ray, jakožto nepsaná hlava komunity si vyžádal klid.
"Poslouchejte mně," začal bez okolků. "Vypadá to, že se krysy zase vrací. Podle toho, co víme my všichni je jasné, že útoky velkých krys začínají pomalu zesilovat. Před lety jsme odstřelili všechny vchody do nor, které jsme našli. Jak to tak vypadá, bylo to k ničemu. Musím poprosit všechny, aby byli ve střehu a přišli na každý poplach. Mám divný pocit, že to bude ještě horší, než to bude opět za námi."
Spousta očí se obrátila na Sida. Jeho Šedá se přikrčila. Sid sám mlčel. Už dlouhou dobu sledoval změny a v noci slyšel v podzemí šramot, který ukazoval na hloubení tunelů. On nezapomněl a vypadalo to, že Alfa taky ne. Kývl hlavou na souhlas s tím, co řekl Ray.

"Pokud jde vo krysy, jsi tady jediný, který ví, jak na ně." Hospodský Jerk se opíral o pult. Sid upíjel pivo a tvářil se netečně. Už dávno se naučil rozpoznat plané pochlebování. Tohle nebyl ten případ. Jerk měl málokdy plané řeči.
"Je to možné, ale tohle jen tak neskončí."
"Nebude to jednoduchý, vo tom žádná."
Sid pokýval hlavou a dopil.
Marsha seděla u stolu. John dojídal a Sid drbal svou krysu v kožiše. Před týdnem odrazili první větší útok krtkokrys. Bestie se vynořily ze země na třech různých místech a šly po všem, co se hýbalo. Tři lidé to nepřežili. Jejich těla se nenašla a mnoho lidí se chtělo vydat do nor. Sid byl proti. Poslechli ho.
"…a když tohle pochopíte, je vám jasné, že tohle byl jenom začátek," vykládal Sid všem mužům, kterým se povedlo odrazit útok. "Žil jsem tam dole. Všichni to víte. Kolik jsme jich dostali? Dvacet? Třicet? Padesát? Třikrát tolik mladých je během týdne nahradí. Věřte tomu nebo ne, ale jít tam dolů je jasná smrt pro všechny, kteří budou natolik hloupí, aby to udělali. Naše jediná šance je zasypávat tunely, které najdeme a zabíjet každou obří krysu, na kterou narazíme. Musíme je vysílit. Potom budeme mít naději."
Chlapi zabručeli, ale nikdo se neodvážil Sidovi oponovat. Všichni, jak tam stáli, ho viděli bojovat a viděli s jakou nenávistí v očích se vrhal proti přívalům chlupatých obrů. Ani mladý Perkinson se neozval.

Podobalo se to spíše zákopové válce, než zuřivé bitvě. Lidé se bránili na povrchu a zaminovávali tunely, které našli. Krysy útočily ve vlnách nedbaje ztrát. Vyhrabávaly nové tunely. Alfa věřila ve svou sílu. Lidé byli odhodlaní a měli silné zbraně. Na straně krys byl počet.
Útoky nabývaly na intenzitě. Ten poslední se odehrál nad ránem. V kalném šeru se z podzemí vyvalila tisícovka chlupatých obrů a vrhala se proti hlavním pušek, samopalů a pistolí. Všichni už věděli, kdy mají čekat další útok. Předcházelo ho hrobové ticho. Ani Brahmini se neodvážili pohnout. Sid stál na náspu a odstřeloval jeden kus po druhém. Bylo to jako plivat do moře. Osadníci sice měli zbraně, ale nebylo jich tolik. A všichni to věděli. Několik rodin raději odešlo dál na sever. A krys jako by neubývalo.

"Mami, ty víš, že musím. Vyprávěl jsem ti to už stokrát. Alfa je bude hnát proti nám, dokud bude mít koho. A počty jsou na její straně. Tohle nikdo jiný nezvládne."
"Chlapče, to nemůžeš. Nechci ztratit svého jediného syna." Plakala. Sid se otočil.
"Nezapomeň, že jsem byl nejdříve krysa a až potom tvůj syn mami."
"A kdo jsi byl před tím?"
"To je jedno. Není jiná možnost. Je nás málo a dochází nám munice. Tohle už dlouho vyhrávat nebudeme."
"Nepustím tě."
"Není jiná možnost a ty to víš. Já tam musím." Odešel a nechal matku sedět u stolu. Ve dveřích se zastavil. Obrátil se zpátky.
"Miluju tě mami." Znělo to konečně. Marsha se rozplakala. Sid odešel. Sám nevěděl, jestli se vrátí nebo ne. Šel ozbrojen pouze nožem a Johnovou pětačtyřicítkou s jediným nábojem.

"Vstoupil jsem do nory. Obklopilo mě známé šero a pach stovek chlupatých těl. Pod nohama mi křupal písek. Bylo to tak známé, ale vzdálené. Dlouho jsem se bál tohoto okamžiku, ale když už jsem vstoupil dovnitř, nebylo cesty zpět. Po dvou zákrutech po mi vstoupila do cesty krtkokrysa. Zasyčel jsem na ni. Nebyla tak stará a nemohla mně znát, ale ustoupila mi z cesty. Pokračoval jsem dál, podvědomě. Jako bych odsud nikdy neodešel. V noře panoval klid, jako vždy na začátku dne. Většina hlodavců spala v místech k tomu vyhrazených. Věděl, kde má hledat. Po několika dalších potyčkách s mladými krtkokrysami jsem se dostal až do hlavní síně nory, ve které kromě Alfy spalo jen několik dalších. Alfa nespala. Pozorovala mně. Nezapomněla. Měl jsem tušení, že mně i čekala. Krysy se mezi sebou umí dorozumívat i jinak než mně slyšitelným zvukem. Ona na mně čekala. Syčela. Vykřikl jsem svou výzvu. Zlostně cvakala zuby nad tou troufalostí. Ale věděla, že kdyby výzvu nepřijala, ostatní by ji odmítli následovat a uvnitř smečky by vypukl boj o vůdcovství. Oslabila by nejen sebe ale i smečku. Díval jsem se do jejich korálkových očí. Vstala a připravovala se ke skoku.
Věděl jsem, že v souboji s ní bych měl jen malou šanci na úspěch. Jsem jenom člověk. Hlavou mi v tu chvíli probíhalo mnoho věcí, ale navenek jsem nemohl a nesměl dát najevo nic. Strach jsem neměl. Sám se sebou jsem si to ujasnil už dávno. Možná jsem byl nejistý, ale byl jsem pevně rozhodnutý.
Uchopil jsem pistoli. Měl jsem ji za zády. Ve chvíli, kdy se začala odrážet ke skoku, tasil jsem a tu jedinou kulku jsem jí prohnal hlavou. Dopadla mi k nohám. Myslím, že byla mrtvá dříve, než si to ona sama stačila uvědomit. Ten výstřel byl hlasitý a v noře se rozléhal ještě nějakou chvíli. Stál jsem tam a díval jsem se na všechnu tu havěť, jak se probírá z šoku, který jsem jim připravil. Pak přišla jedna krtkokrysa a opatrně se otřela o mrtvolu. Pak ustoupila a sklopila hlavu. Byl jsem vítěz souboje. O tom nebylo pochyb.
Krysy a lidé mají hodně společného, jsou si hodně podobní. Jen krysy jsou o dost jednodušší. Starají se jen o základní potřeby. Neznají závist, chamtivost a tyhle věci. Asi proto jsou schopny nás smést z povrchu aniž by jsme jim v tom dokázali zabránit. Stačí jim jen se rozhodnout. Alfa byla výjimka. Nenáviděla lidi a s její smrtí ta nenávist skončila. Víš, nikdy mě neměla ráda."
"Asi moc dobře nechápu, proč mi to vykládáš?"
"Víš, jsi jediný, kdo doopravdy ví a může chápat, co jsem tam dole dělal, proč jsem to dělal a proč je důležité, aby se o tom nikdy nikdo nedozvěděl."
"Máš mé slovo."
"Díky tati, vážím si toho."
"A víš, že je to poprvé?"
"Co?"
"Teď je to poprvé, co jsi mi řekl tati."
"No, je to možné. Měl by jsi jít spát. Máma čeká a navíc musíš ráno vstát na obchůzku."
"Tak dobrou, a taky moc dlouho neponocuj."
"Nebudu. Dobrou noc."
"Dobrou."
Sid vstal od stolu a posadil se ven před dveře. Pozoroval hvězdy a mimovolně drbal Šedou na břiše. Hvězdy svítily a on plakal. Poprvé za ty roky. Je těžké zříct se rodiny.

Krtkokrysí útoky opadly a nakonec se ztratily úplně. Smečka se zbavila přebytečných členů a potichu se přesunula na jiné místo, bez lidí. Lidé odstřelili nalezené tunely a vrátili se ke svým životům.