Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

″…a jejich duše odlétly do nebe…teda aspoň některých…″ brebentil suchým hlasem postarší kněz. Odkašlal si, otočil stránku staré ohmatané knížečky a pokračoval.
″Carle, zkrať to, je tu zima,″ zahundral jeden z funebráků Modocké pohřební služby Rigor Mortis. Tihle ztuhlíci sebou dokážou pěkně hodit, když na to přijde.
″…čeká je věčný klid a mír…″
Zvedl se vítr, ale dříve, než se oblaka prachu stihla usadit v očích smutečního zástupu, začalo pršet. Smuteční hosté diskrétně mrkli na své geigery a pak se opět vrátili ke vzdávání úcty mrtvým. V tomhle městě pršelo jen občas, a jako na potvoru vždy, když někdo umřel. Patřilo to ke koloritu.
″…pokud ovšem svatý Petr není homosexuál…″ pokračoval ve své bohoslužbě kněz. Rodina Joeů z Modocu, rodina Myry z Los Angeles (1 ks) a domestikovaný šibřík z Pustiny stáli opodál a truchlili, jak to jen šlo. Nebylo to zas tak těžké.
″…a Bůh je přivine do své všeobjímající náruče…″
Těžké kapky bubnovaly do vík rakví, jako by chtěly probudit ty, kteří zde spali svůj věčný spánek.
″…hromada zmrzliny a nízké daně…″
Několik smutečních hostů se zachovalo velmi nedůstojně a opustilo obřad před jeho ukončením, řkouce ″Du dát nažrat krávám, tak to tu dostojte za mně!″
Starý, vyschlý kněz si otřel vodu smísenou s potem ze své plešaté hlavy, vysmrkal se do rukávu fialovo - černého slavnostního roucha, a pokračoval ve svém nudném proslovu.
Možná by nebylo od věci provést malou rekapitulaci předchozích dobrodružství. Co vy na to? OK, beru to jako souhlas.

Na počátku byla Země velkou koulí rozžhaveného magmatu. Pak se vyvinul Golgiho aparát, což umožnilo dinosaurům vymřít a přenechat své místo malým, šedivým potvůrkám schopným, pokud si nedáte pozor, odrat vás až na kost. Některé z těchto úřednických krys přečkaly doby ledové v teploučku Berního úřadu, jiné se rvaly o potravu tak dlouho, až se jim podařilo vyvinout jistou elementární inteligenci a nukleární hlavice. Ty pak naráz odpálily a smetly se tak z povrchu.
″…někteří však přežili. Když temnota opadla, dveře se otevřely…″ pokračoval kněz v nudném přednesu slov Páně. ″…a nová civilizace se pustila do boje o přežití…″
Jedním z příslušníků této civilizace byl jistý Roger Cisco, bezvýznamný obyvatel bezvýznamného vaultu, kterého však vykopli, aby splnili kvóty vykopnutých obyvatel. Roger se pak trochu potloukal po krajině, učil náhodné poutníky kde čemu (většina jich pak skončila v zajetí otrokářů, ovšem ne na dlouho, téměř všichni své věznitele přemohli a sbalili přitom nějakou děvku, ale to je jiný příběh. Hádejte který :-) ) a nakonec vynalezl ciscotron, zařízení schopné vyrobit novou zápalku ze staré, vyhořelé. Usadil se v L.A., založil osadu, sbalil jednu nadrženou černovlásku a když se nikdo nedíval, odtáhl ji do křoví a…ééé…teda, chci říct, že svou dceru pojmenovali Myra. Její první slova byla ″mama″, ″tata″ a ″gravitační deformace trajektorie chronitronů″. Ovšem v době, kdy Myře začaly lézt první zoubky, tisíce mil severněji, v jednom velkém baráku ve městě Modoc, malý šikovný klučina již pilně rozhryzával nohu od stolu. Tenhle synek nebyl vůbec ničím odlišný od svých početných sourozenců. Byl tak tuctovitý a průměrný, jak jen člověk může být. Byl naprosto stejný, jako milióny jiných lidí v minulosti i přítomnosti všude na světě.
Šance, že se z mentálně mírně zaostalého, naprosto fádního a průměrného farmářského synka stane superhrdina, je tak 1 ku 10 000 000 000.
Těsně před tím, než se Joe narodil, se pomyslné počítadlo přehouplo přes 9 999 999 999 a Vesmírný úřad pro kontrolu pravděpodobnosti (sídlící na Betě Malé medvědice, kde je díky zvláštní přírodní anomálii permanentně sobota odpoledne) se začal poohlížet po někom, na koho by tuto šanci mohl uplatnit.
Allium iacta est, zavrčel Velkej parťák a ukázal svým prstem na Joea. Náhoda je ovšem blbec, a tak Boží požehnáni schytalo hejno divokých hus, táhnoucích zrovna kolem. (O tom, co tyhle nadopované husy provedly se seržantem E. Fuddem, BoS, zapáleným rybářem a lovcem, vám něco povím příště.)

Myra dospěla do let, kdy jí již rozdíl mezi klukem a holkou nepřišel nepodstatný. Teda, je fakt, že ona to brala trochu jako tranzistory PNP a NPN, ale otázky věcí souvisejícími s reprodukcí ji nebyly neznámé. Na rozdíl od svého přítele Petersona je dokázala ignorovat a plně se soustředit na výzkum. Takže se jí povedlo naklonovat si syna, což je docela zajímavé z hlediska vědeckého, a ještě zajímavější z hlediska příběhového.
O tom, že Peterson naivně pomohl bandě divochů překonat obranná zařízení a ti poté vyvraždili všechny kromě právě onoho zrádce, asi víte. Jistě jste taky slyšeli o tom, že Cisco dal své dítě do rukou svého přítele O´Reillyho (ano, toho, co teď vede Muzeum uměleckého zvracení) a pak se chopil pušky a odhodlanou obranou umožnil několika spoluobčanům uprchnout. Určitě je vám jasné, že těla Adolfa Hitlera, Rogera Cisca a Myřina dítěte se nikdy nenašla, a tak si dokážete lehce představit, o čem budou další díly Šerifa. Pokud jste četli ty předchozí díly, tak víte, že Peterson se zcvokl, změnil si jméno na Pershing a stal se z něj Hlavní záporňák. Zavraždil víc lidí, než polévka z menzy na Veveří ulici, poštval proti sobě kde koho a nevyplnil daňové přiznání. To vše se mu nakonec stalo osudným, ale nepředbíhejme.

Fakt je ten, že Joe dostal padáka. Když se přemnoží lumíci, tak se všichni seberou a vyhodí se z útesu. Když se přemnoží Joeové, tak všichni seberou někoho jiného a vyhodí ho z baráku.
Jestli byl v té době Joe panic, to opravdu nevím. Přestaňte mi klást takové hloupé otázky!
Při Joeově odchodu se stala drobná nehoda, jeden z jeho otců (a jako na potvoru ten pravý, ale to vím jenom já) nedokázal protlačit ucpanými koronárními cévami dostatek krve, takže část cordální svaloviny odumřela a zbortila se do srdeční síně. Pokud člověk není náhodou vlkodlak, tak ho tohle spolehlivě zabije. Je fakt, že ani toto tělo se nikdy nenašlo, ale to jen proto, že ho sežrali brabenci.
Na své cestě se Joe dostal až před vchod do vaultu 8. Teda, v té době tam už stálo město Vault City, ale on si toho nevšiml. Pokračoval v cestě, až narazil na jednotku raubířů, kteří právě vybrali vault 15. Ti ho majzli po hlavě deskou z velké přepravní krabice (proto má Joe na týlu tu obrácenou patnáctku) a nechali ležet v Pustině napospas nejrůznějším příšerám. Například Tandi. Nebo Aradeshovi. Nebo Razlovi.
Nebo všem třem najednou.
Joe to kupodivu přežil. Zařadil se do sestavy Shady Sands na pozici čumil-poflakovač, svedl Tandi, a když zjistil, že jde o transvestitu, vyděšeně pobíhal po okolí a svým řevem budil slušné lidi.
Pak do SS vstoupil Zakladatel a Jim Pershing a dali si pěkně do těla. Zaki byl málem zákeřně zlikvidován, ale Joe zasáhl včas a správně a zamezil překročení zákona. Dostal za to kvér a hvězdu a stala se z něj autorita.

Rodina O´Reillyů putovala Pustinou dlouho, předlouho, a právě když dojedli svého posledního psa, spatřili před sebou Hub. Tak se tam usídlili, trochu obchodovali, trochu kradli, Myra se zašila do knihovny.
Pěkná holka neunikla zrakům bandě místních nadržených výrostků. ″Celý dny sedí nad knihama, ta se určo nebude bránit,″ nadhodil někdo osudovou hlášku. A jednoho večera parta pěti synků ozbrojená vystřelovacími noži přepadla patnáctiletou holku vracející se z celodenního studia. Stalo se, co se muselo stát.
Starý šerif prohlížející místo přepadení se z takového množství krve a vyhřezlých střev pozvracel, a to pro Myřinu adoptivní rodinu znamenalo, že v tomhle městě jí již pšenka nepokvete. Opět se museli stěhovat.
Holt, dalo se to čekat. Roger Cisco přežil pěkných pár let v Pustině, a vše, co se naučil, předal dál. Myru ta cvičení bavila, byl to skvělý doplněk ke studiu knih a disků, a mezi losangelsským dorostem patřila k nejlepším, co se týče boje s kopím. Navíc každý mladík z Ciscovy osady musel v rámci rituálu přijetí mezi dospělé vyrobit svou osobní zbraň. Myra si oblíbila délku kopí a krátkost vystřelováku, a protože byla fakt dobrá, povedlo se jí to skombinovat. Když pak byla její rodina vyvražděna, stáhla se holka do sebe a navenek se z ní stala studená netýkavka. Uvnitř ale tím intenzivněji hořel plamen vzteku a zuřivosti. Myra dokáže být pěkný zvíře, když na to přijde.
Před bránou do vesničky Shady Sands se poutníci zastavili. Myřin adoptivní otec tehdy řekl jen jednu památnou větu: ″Až zase někoho zabiješ - ukliď to po sobě!″

Když už byl šerif tak velká autorita, byl tedy vyslán na sebevražednou misi za účelem nalezení vody. Tady se poprvé setkal s Myrou, kterou tyhle průzkumy fakt bavily. Během průzkumu nedalekých trosek města samozřejmě narazí na otrokáře, kteří je zajmou a poté přepadnou a zotročí taky zbytek Shady Sands. Co následuje dál, je myslím jasné.
Tahle banda otrokářů je ale tak odolná, že šerifovi vystačila na dva díly, v rámci toho druhého začne šerif střílet jakž takž obstojně. A stále se zlepšuje.
Pozvánku zúčastnit se obrany Junktownu proti obrovské přesile mutantů Joe přijímá jen kvůli Myře. Také jen a jen z tohoto důvodu se vydává na kořistnickou výpravu do Mariposy.
Po návratu se připojí k ostatním obráncům na hradbách Shady Sands, obrovský roj mantisů, čítající několik miliónů jedinců, se totiž rozhodl migrovat, a Shady mu stálo v cestě.
Pak mu dojdou money a nechá se tedy najmout jako detektiv. Což samozřejmě skončí šílenou přestřelkou, při které padne půlka Hubu za oběť ohni.
A tak to jde dál a dál. Joe chodí s Myrou, podnikají různé nájezdy na zajímavé poklady a bijí se s tradičními, i méně tradičními nepřáteli a zachraňují svět, lidstvo, civilizaci, nebo aspoň sami sebe.
Zhruba v té době několik set mil východně pár lidí z jednoho drancířského kmene přišlo na to, že to s tou jejich vírou není úplně v pořádku, a rozhodli se to opravit. Což se nelíbilo zbytku bandy. Takže se nám tady rozjela nádherná náboženská vyhlazovací válka. Reformní proud se dal na útěk směrem na západ…
…kde potkal Myru a Joea, samozřejmě. Došlo k bitvě, a tak dále, a o měsíc později již šerif bojuje v Reddingu, kde se vede spor mezi Rangers a Cechem otrokářů. V mezidobí brutálně chlastá a je Myře nevěrný.
Jo, jenže Myra zachytila stopu svého otce a vydala se po ní vpřed jako ohař. Takže to opět zavání průserem, zvláště, když jejím protivníkem je mocný Cech vedený Berserkerem Benem a jeho pobočníkem Acerem…nebo ne? Kdo je ta tajemná postava, která vždy zasáhne ve chvíli, když otrokářům teče do bot?
Dvojice hlavních hrdinů pronásleduje dvojici záporňáků až do Chelmsfieldu, malé, ale významné indiánsko - komunistické vesničky poblíž Modocu. Tady došlo k další příšerné bitvě, při které Ben a Acer s pomocí neznámého cizince unikají, a sebou táhnout bezvládné Myřino tělo. Šerif Joe byl velmi nešťastně zasažen a má kulku v žaludku, což je opravdu nepříjemná záležitost.
ŠERIF JOE? řekl Smrť a vyhledal dotyčné jméno na svém seznamu. A-EHM…VYŘÍZENO. Udělal fajfku a napřáhl se s kosou. Šerifovu duši poutal k tělu jen nepatrný vlásek síly.

SSSVISSST!!


Jenže únava materiálu je svinstvo.
COŽE? VŽDYŤ BYLA JEŠTĚ V ZÁRUCE! NEKVALITNÍ ŠMEJD!

″Budiž jim náhrobní kámen lehký!″ domluvil kněz. Rakve s postřílenými otrokáři, otroky a několika Joey byly spuštěny do země a smuteční hosté se začali rozcházet.
Jeden člověk zůstal stát na místě. Déšť bubnoval o krempu klobouku, ale on si toho nevšímal. Upíral svůj pohled k severovýchodnímu obzoru, kam zmizelo auto s otrokáři a Myrou.
″Tentokrát jsem se ale opravdu naštval!″