Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Nameless - Tak trochu jiná povídka Byl jsem v tmavé chodbě. Po stranách bylo několik dveří, ale mě zajímaly pouze schody přímo proti mně. Tam nahoře musel být ten bastard, co mě nechal zavřít do té smradlavé díry. Pevněji jsem stisknul v ruce Deserta. Celý dům byl tichý. Plížím se pomalu po schodech. Další chodba. Opatrně postupuji podle jednotlivých dveří. Najednou jsem uslyšel hlasy. "Co s ním uděláme, pane?" "Za to co udělal ho zastřelím jak psa. Ale nejdřív ho trochu podusíme. Sakra kde je ten Cory! Už by tu měl dávno bejt." Na nic víc jsem již nečekal. Vrazil jsem dovnitř. Byl tam ON ještě s nějakým svým poskokem, zcela evidentně jeho bodyguard. Ta gorila se už natahovala po pistoli, ale pohled do díry o průměru 0,5 palce ho přesvědčil o tom, že to není zcela dobrý nápad. "Tak chlapečku," promluvil jsem k tomu srabovi, co se zatím krčil v koutku místnosti, "uvidíme kdo se zapotí". "Sakra jak ses odtamtud dostal?" Zazubil jsem se na něj. "Moje malé tajemství. Mohl bych ti ho říct, ale stejně by sis to vědomí neužil moc dlouho. Brzy navštívíš papínka. Sbohem bastarde." Pak stačilo jen zmáčknout kohoutek. Trvalo to snad celou věčnost. Pak jsem uslyšel kroky. Rozléhali se chodbou. Ze svého úkrytu jsem viděl přibližovat se stín. Kopání do dveří. "Stávej ty blbečku. Někdo si s tebou chce promluvit. Mlčíš? Být tebou tak se modlim abych to měl rychle za sebou." Zaslechl jsem chrastění klíčů a tiché mrmlání. "Ten to není, ten taky ne. Á tady je." Zvuk zapadnutí klíče do zámku. A pak strašlivá série nadávek. Přišel můj čas. Rozpřáhl jsem se tyčí a láteření ustalo. Jen tělo se tiše svezlo na podlahu. Sebral jsem deserta, kterého ten mamlas upustil. Vyběhl jsem po schodech a ocitl se v jiné chodbě, v přízemí domu. Probral jsem se v tmavé místnosti. Hlava mi třeštěla a na zátylku jsem měl zaschlou krev. Rozhlédl jsem se. Situace se netvářila zrovna růžově. Světlo sem pronikalo malým okýnkem, kterým by se sotva protáhla zmutovaná krysa. Dveře byly ocelové a tvářili se dost bytelně. Musím se odsud dostat za každou cenu. Dveře jsou samozřejmě zamčené. Zdá se že mě i důkladně prošacovali. Zůstali mi jenom hadry co jsem měl na sobě. Ale moment tady něco mám. Můj odznáček rangera pro štěstí. Ten ale vyvolává vzpomínky. Ten kluk co ho měl přede mnou moc štěstí neměl. Pche, člověk prodá pár divochů a pánům rangerům se to nelíbí. No jo tohle byl nějakej nováček. Samý stůj nebo střelím, polož zbraň, pomalu přistup ke mně. Skončil s nožem v krku. Malej vůl. Ale na to teď není čas. Musím se odtud dostat. Odznáček. To bude moje záchrana. Nevěděli že mají tu čest s mistrem paklíčů. Dokážu otevřít zámek kaktusem. S tímdle odznáčkem no bude pohodička. Trochu s tim zakroutit. Cvak. A jsem volný. Rychle zavřít dveře a schovat se někam. Třeba do týhle místnosti. Spousta harampádí. Jaká krásná ocelová tyč. Teď si stačí jen počkat. Toho večera jsem se rozhodl trochu si přilepšit u místního pracháče, co bydlel ve vile za městem. Všechno šlo lehce. Možná až příliš. Strážný venku klimbal a vylézt na balkón bylo věcí okamžiku. Balkónové dveře nebyly zamčeny. Pán domu byl pěknej blbec. Inu, jeho problém. Vplížil jsem se do ložnice. Od jednoho chlapíka ve městě jsem se za drobný obnos dozvěděl všechno o vnitřním uspořádání domu. Nevím proč ho odtud vyhodili za neschopnost. Přesně jsem věděl kde mám hledat schované peníze. Projížděl jsem zrovna šuplíky, když jsem zavadil o tu blbou lampu. Na zemi pěkně křápla. Chlapík v posteli se začínal probouzet. Rychle jsem si spočítal, že bez peněz nemá stejně cenu žít a rychle jsem ho podříznul. Synáček nebude mít radost, že přišel o papínka i o peníze. No, i když... to s tim otcem mu bude asi jedno. Rychle jsem prošel zbytek šuplíků a shrábnul všechno co mělo nějakou cenu. Vyšel jsem zpět na balkón a přehoupnul se přes zábradlí. V tom mi podjela noha. Let k zemi a pohled na tvrdě vypadající kámen. Pokud vám někdo bude tvrdit, že před smrtí se vám promítne život před očima, tak má pravdu. Ale rozhodně pak váš život vypadá dost zmateně. Pak se na chvíli vrátíte do současnosti a... Stisknul jsem kohoutek. Ale ozvalo se jen cvaknutí. Ten magor neměl náboj v komoře. Gorila mi oplatila výhled do hlavně pistole. Je to zajímavý pohled.