„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na
počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně.“ -Jan 1,1-3
Aneb jak to vnímám já
Bohužel, právě takto by se dal nastínit začátek legendární a
ve post-apo nepřekonané série Fallout. Na počátku Interplay stvořil Fallout,
který spolu s druhým dílem nastavil laťku až příliš vysoko. Když se značky
chopila Bethesda, fanouškům už se svými zkušenostmi nemohla vystačit. Mnoho
lidí bylo zklamáno a chlapíky z výše jmenované firmy budou ještě dlouho
nenávidět. A proto, ještě než začnu s vlastní recenzí, chtěl bych upřesnit
můj vztah k původním dvěma dílům i jejich reinkarnaci v podobě
Fallout 3. Na poli počítačových her jsem měl vždy nejradši RPG, ale k této
legendě jsem se dlouho nedostal. Pokaždé, když jsem slyšel se o Falloutu někoho
bavit, bylo to se zvláštní úctou a respektem. Když jsem se poté dostal
k Falloutu 3 (dále F3), byl jsem velice příjemně překvapen a strávil jsem
u něj pěkných ~200
hodin. To, že se od původních dílů tolik lišil, jsem zjistil až po tom, co jsem
je vyzkoušel. Asi nejsem skutečný „hardcore“ hráč, ale v obou dílech jsem
byl ztracený a nevěděl co si počít. Až potom co jsem je s návodem projel
(ten blasfemik!, ukamenujte ho!) jsem pochopil, co F3 chybělo. Stále je to pro
mě zábavná hra, která jen udělala tu chybu, že převzala jméno, na které neměla.
Na Fallout: New Vegas (dále NV) jsem, jako spousta jiných, čekal jako na
zjevení boží. Na něco, co mi ukáže, co celé generace hráčů tak uctívají, co
tvoří Falloutí universum tím, čím je, a hlavně u čeho dobře strávím spoustu
hodin kvalitní, a hlubší zábavy, než u mnohých jiných dnešních AAA titulů.
Chtěl bych se Vám omluvit za toto zdržení, ale považoval jsem to za nutné,
abych objasnil objektivitu následujícího textu. U hry jsem zatím strávil kolem
95 hodin, a dohrál 2 ze 4 hlavních konců.
Rozdíly a změny
New Vegas se často označuje, nutno říct že neprávem, jako datadisk
k F3. Je pravda, že úpravy jádra hry jsou minimální, ale jednak kvůli
rozloze herního světa i úplně jinému přístupu k hernímu designu je NV hrou
plnohodnotnou. Ač je technické zpracování stejné, obě hry mají úplně jinou
prezentaci. F3 se spoléhá na velký otevřený svět se spoustou „stejných“ míst,
zatímco NV hráče provádí také velkým, nicméně vcelku různorodým světem plným
menších osad. Změn doznal i bojový systém, který znevýhodnil V.A.T.S (neboli
Vault-Tec Assisted Targeting System, zaměřovací rozhrání) a upravil FPS část
hry natolik, že se z něho stala zajímavá a přitažlivá volba – např. pravé
tlačítko myši neslouží už pouze k přiblížení, ale před očima uvidíte
zaměřování jako na klasické zbrani, s tím že přesnost ovlivníte například
tím, jestli stojíte, nebo klečíte. Dále byly vylepšeny animace z pohledu
třetí osoby – hrdina při míření i běhání se zbraní vypadá mnohem lépe. Vaši
druhové už nejsou jen k tomu, aby je první nepřítel omráčil (či dokonce
zabil), ale máte možnost omezené kontroly nad tím, co dělají pomocí tzv.
„Companion Wheel“, tedy jakéhosi menu pro společníky. Do hry zabudovali tvůrci
i reputace pro jednotlivé frakce, které určují, jak se k nim chováte a
naopak. Tyto reputace fungují docela dobře, a kvalitně zastupují (i když
nevyměňují) karmu z F3, která je prakticky nepoužitá. Na scénu se vrátila i
hrstka traitů, neboli rysů, které pomáhají se specializovat tím, že někde Vám
přidají a jinde zase něco uberou.
„Truth is, the game was rigged from the start.“
Aneb o příběhu, a jeho rozdílném vyprávění
Touto efektní větou končí intro (aspoň v anglické verzi)
NV, potom co jste, jako kurýr společnosti „Mohavský express“ dvakrát střelen do
hlavy. Příběh a zvlášť jeho začátek už byl mnohokrát omílán, ale pro úplnost
doplním, že Vás z mělkého hrobu vykope nový typ robota, tzv. Securitron,
který si říká Victor. Celý příběh se odehrává v oblasti kolem Nového
Vegas, tzv. Mojave Wasteland (Mohavská poušť), kde začnete v malé vesničce,
Goodsprings, připomínající město duchů jako z westernu. Místní doktor Vás
sešije a stylově dá možnost přizpůsobit se stylu hraní, jaký chcete, a to za
pomocí otázek a obrázku jako u psychologa. Jakmile opustíte jeho dům, můžete se
vydat tam, kam chcete, ale s tím, že na mnohých místech jsou nepřátelé pro
Vás nepřekonatelní. Hlavní příběhová linka, ze začátku možná lépe říct špageta,
protože se první část hry dosti táhne, Vás zavede skrz hlavní sídla
post-apokalyptických komunit, až do samotného New Vegas. Postupně se seznámíte s mnohými
zapamatovatelnými postavami a novými frakcemi, které vedou druhou část příběhu.
Skrz hru se dozvíte mnoho zajímavých detailů ohledně toho, jak to, že je New
Vegas takové, jaké je, nebo třeba kdo to přesně tajemný Mr. House je. Příběh je
oproti F3 brán spíše jako vodítko, které Vás má provést světem, než jako ta
hlavní část hry, i když se to možná na první pohled nezdá. V tom bych
viděl hlavní pozitivum, příběh je šikovně napsaný, drží motivaci, a i když ze
začátku utíká dosti pomalu, seznámí Vás se světem, na rozdíl od F3, které Vás
hodí na překážkovou trať při hledání Vašeho otce, která je notně krátká. Boční
úkoly jsou dobře vymyšlené, jejich hromada a většina obsahuje i menší či větší
rozhodnutí, která se můžou projevit a ač se to někomu možná nelíbí, zaberou asi
70% herní doby a jsou v podstatě důležitější než hlavní linka, přesně po
vzoru starších Falloutů. Jejich kvalita předčí F3, ať už proto, že jsou
uvěřitelnější a ne tak šílené. Mimo jiné se i společníci dočkali svých příběhu,
které se ve své kvalitě docela liší, ale rozhodně pomáhají vztahu hráče-druh. Velice
důležité části jakéhokoli RPG, tedy rozhodování, si užijete spousty. Co je pro
Vás důležitější, hlavní farma živicí stovky lidí, či jedna rodina zaseknutá za
dveřmi? Zničit výzkum, co by mohl pomoci všem a nebo je taky ohrozit více než
radiace? Použít elektřinu pro lidi nebo pro svojí „Doomsday device“? Komu
pomůžete získat Mohavskou poušť? Jediná škoda je, že většina následků je
neviditelná až do konečného epilogu, což ač se to dalo čekat, není nic moc. Hra
obsahuje i většinou mírný humor, kterého je často těžké si všimnout, ale je
tam, a dělá NV o to lepší. Většina dialogů je též dobře sepsaná, a dabing
dostačující, i když vedlejší postavy by potřebovaly větší počet různých hlasů a
věcí co říct, protože často uslyšíte tu samou věc v tom samém hlase až moc
často. A robota Victora jsem měl chuť rozpráskat, protože jeho hlas mě naprosto
drásal uši. Nevím proč…
„Mojave Wasteland! Here I come…“
Aneb jak kurýr objevuje zákoutí Mohavské pouště, její frakce a postavy
Potom, co jsem poprvé vylezl z domu doktora na samém
začátku, byl jsem zasažen takovou dávkou atmosféry, jaká tady dlouho nebyla.
Rozpadající se městečko s pár obyvateli, salónem, a obchodem. První co mě
přímo bouchne do očí je všudypřítomná žlutá, která NV prostě sluší. Když se pak
vydám po cestě a přede mnou se kutálí chumáč (přiznám se, že nevím čeho), jako
na poušti, skoro čůrám blahem. Potom, co zjistím i detaily, jako to, že město
má vlastní farmy, studny a dokonce i domestikovaná zvířata, říkám si, že přesně
takhle si Wasteland představuji. Navštívíte spoustu různorodých míst ať už samotné
New Vegas, hráz a vodní elektrárnu Hoover Dam, nebo horu plnou supermutantů
Black Mountain. Svět a jeho logika se v NV vydařila, a celá hra tak
dostala nádech uvěřitelnosti, který ve F3 chyběl. Atmosféra je prostě v NV
na každém kroku. Co mě přišlo docela úsměvné je, že ve F3 bojujete za čistou
vodu, zatímco tady její plno a místo toho se ženete za elektřinou. Jelikož se
bavíme o Vegas, nesmím zapomínat kasina, jež je ve hře pět a každé má svoje
„kouzlo“. Například jako jedno z prvních máte možnost navštívit Vikki and
Vance Casino ve městečku Primm. Ve hře si můžete zahrát blackjack, ruleta a
nebo slots (tedy spojení 3 symbolů). Škoda, že je všude docela málo lidí,
ústupek enginu říkám si, ale právě kasinům to ubírá na jejich uvěřitelnosti. Mapa
je o něco menší než Capital Wasteland z F3, a to je asi 30% nevyužito,
protože je území oddělené řekou či moc vysokými horami, ale také už nevypadá
jako z generátoru, ale vše je poskládané logicky a řekl bych, že příjemně.
Hlavní frakce jsou ve hře tři, NCR (neboli Nová republika Kalifornie), Caesar’s
Legion (Caesarova legie) a osobní frakce pana House (jenž si New Vegas
přivlastnil). Všechny tři Vám nejspíše z počátku přijdou docela průhledné,
ale po bližším „ohmatáním“ zjistíte, že každá má něco dobrého ale i špatného.
Ač se NCR může zdát jako to nejlepší rozhodnutí, zvažte první, jak se Vám
osobně libí korupce a kapitalismus. Nebo zda Caesarova (vyslovuje se „kaisor“,
pozor na to) legie nemá něco se svou morální čistotou do sebe…, ocenil bych
ovšem, kdyby přidali Legii ještě tu civilizovanost, kterou se snažil ve
skutečnosti Řím šířit (ať už to tak bylo, nebo to dělal jen pro zisk). Caesar
je sám osobě velmi zajímavá postava. Skoro každá postava má nějaké poslaní,
nějaký příběh, úkol, či radu pro hráče, a hra tak dostává oproti F3 zase větší
hloubku. Všichni druhové jsou napsaní zajímavě a každý má něco, co Vás může
zaujmout, ať už bývalý nightkin Lily, nebo cyber-pes Rex. Návrat Dogmeata se
ovšem nekoná. Mimo hlavních frakcí se setkáte i s některými starými známými,
ale už nechám na Vás aby jste objevili s kým.
„That’s what I get for using a 9mm…“
Aneb o obtížnosti, nepřátelích, hardcore módu ale i herní módě
Mnoho hráčů čekalo od NV vyšší obtížnost než ve F3, a
myslím, že se to tvůrcům docela povedlo. Nejen, že vytvořili jakýsi těžší
„Hardcore“ režim, kde musíte jíst, spát, pít a na zlomeniny potřebujete
speciální předmět, ale taky celkově tím, že nepřátele umísťovali ručně. A ne po
jednom, ale pokud to bylo za potřebí i po skupinách (smečkách, chcete-li). Do hry
přidali spoustu užitečných i ne tak používaných zbraní, a tak částečně zasáhli
všechny humanoidní nepřátele a zvětšili množství jejich variací. Oddělali
generické raidery a nahradili je uskupeními (ať už frakcemi s reputací, či
jen větších gangů), kteří mají často svoje nepřátele a můžete jim i pomoci. Je
zde pár nových monster jako například kazadoři, mouchy, které by potřebovali
trošku přistřihnout křidýlka (snížit počet životů). Dále se můžete těšit na
staré známe Nightkin. Spousta z obyčejných
nepřátel z F3 také doznala změn a jsou mnohem nebezpečnější, tak například
Deathclaw (Smrtidráp?, omlouvám se za anglickou verzi hry) byl upraven a je
mnohem nebezpečnější, a i na nejvyšší úrovni jsem s nimi měl problém.
Podobné změny dosáhli i supermutanti, kteří jsou hodně tuzí, ale ne všichni už
jsou nepřátelští – první generace z Fallout 1 jsou inteligentní a na
několik můžete při Vašich toulkách narazit. Rozložení nepřátel po světě je
kvalitní a nepostrádá jakousi vnitřní logiku, takže nenarážíte pořád na ty samé
nepřátele, ale často skončíte někde, kde ještě nemáte co dělat, a nevím, zda to
má cenu zmiňovat – ale to bolí. Když už byla řeč o levelech, největší
dosažitelná úroveň je 30, a zabralo mi asi 90% herní doby se na ní dostat.
Každý level něco znamenal, což byla úžasná změna oproti F3. Perky, tedy
speciální dovednosti nebo bonusy, které dostanete každou druhou úroveň, stály
z větší části za to, ale ke konci hry nebylo co vybrat pro moji
specializaci. Ano slyšíte dobře, specializaci. Už nemůžete mít všechno na 100,
musíte vybírat do čeho bodíky skillů investovat. Je to podstatné hlavně u
zbraní, kde na přesnější míření potřebujete určitou hladinu skillu a na rozdíl
od F3 i danou sílu, ale samozřejmě i u zámku, počítačů… a dialogů. Většinu
skillů můžete v některé fázi hry použít ke svému účelu právě
v rozhovoru, ať už pro rychlejší posun v úkolu nebo pro více
informací ohledně postavy. Jak už jsem naznačil, zbraní přibyla spousta.
Většinu recyklovali ze starších dílu, ale např. s novými revolvery nebo
C-4kou byla opravdu sranda. Také se tvůrci inspirovali módy, a zbraně se ve hře
dají nejrůzněji modifikovat, ať už zranění nebo váha. Opět se ve hře dají najít
různorodé unikátní verze zbraní, které ovšem nejdou upravovat, a mají být spíše
možnosti než nutností ve vztahu s klasickou variací. Unikátní zbraně mají
též vlastní skiny a občas se vyskytne i pozměněny model či jiný detail. Bohužel
nízké textury, hlavně pří „skutečném“ míření stojí za starou belu. Máte na
výběr z několika druhů munice pro každou zbraň, např. na překonání zbroje
či takzvané surplus (tedy přebytková) munice, která je levnější, ale zbraň
rychle ničí. Zbroje taky doznaly některých změn. Většina zbrojí dostala
takzvaný Damage Treshhold (DT), neboli proměnnou která se odečte od každého zranění
které má hráč obdržet. DT mají ovšem i nepřátele – pokud ho mají vysoké je
dobré vzít zbraň s velkým zraněním, naopak u nízkého je lepší použit
rychlopalné zbraně s menším. Počet zbrojí se také zvětšil a přibily
dokonce i zbroje frakcí, použitelné k přestrojení. Celkově je vybavení
více a jsou zajímavější, takže se zmenšuje šance, že byste celou hru byli „v
jednom“. Za zmínku stojí také nový systém výroby využívající schopnost
„Survival“ (tedy přežití), se kterým můžete u ohniště vařit zajímavé pokrmy
k doplnění zdravý či bonusovým statistikám.
„A man chooses, a slave obeys.“
Aneb technické zpracování ala kámen úrazu
Ještě než se přesunu k prezentaci – grafickému
zpracování a hudebnímu doprovodu, musím se zmínit o tom co pro mě hodnocení NV
o několik bodů potápí – technické zpracování. Bethesda nabídla Obsidiánu svůj
engine a nástroje k tomu, aby vytvořili svůj „Fallout 3“. Jenže tady
naráží kosa na kámen, samotný engine GameBryo už je tak zastaralý , že po
chybách sám volá. K tomu si připočtěme minulost Obsidiánu, jakožto tvůrce
například Alpha Protocolu, či KOTOR2. Všechny jejich hry se nechvalně
proslavili zabugovaností, která se bohužel objevila následkem obou faktorů i ve
Falloutu: New Vegas. Ač pracují na updatech, připadá mi naprosto tristní, že tolik
chyb prošlo přes jakýkoli beta test. Nejde jen o maličkosti v rozhovorech,
ale i padání hry, špatné ukládání, a tak podobně. Mě se například stalo, že
jsem si nemohl shlédnout bez pádu hry ani epilog, smutné. Hru odložím a počkám
na více patchů a snad i známý Unofficial Patch. Bohužel staří enginu se
projevuje i na tom, že hra nevypadá tak jak by si zasloužila a na to jak
vypadá, není pořádně optimalizovaná. Dopad jde pozorovat mimo na grafice i
v prakticky každé vesnici, kde je tak málo lidí že normální člověk zakývá
hlavou ve stylu „co to sakra je“, a taková kasina na Stripu jsou skoro prázdná.
Škoda, věčná škoda. Ale jak jsem naznačil v nadpisu sekce, „A man
chooses…“(„Muž vybírá, otrok poslouchá“), Obsidian si vybral, že hru
v GameBryu udělal. Zajímalo by mě, jak by to vypadalo, kdyby Bethesda
použila lepší engine, bylo by New Vegas co vytknout? Určitě ano, ale myslím, že
by nešlo o tak do očí bijící věci.
Prezentace
Aneb grafické a hudební zpracování
Ač byli tvůrci dosti omezení v tom, co mohli po
grafické stránce ve hře vykouzlit, najde se ve hře dost míst, které se dají
označit za krásné či atmosférické. Například pohled na Hoover Dam
z různých uhlů, či New Vegas samotné, které srší rozdílnou architekturou.
To co například s Vault 22 tvůrci vykouzlit mě nadchlo. Kdyby nebyli
omezení enginem, myslím, že by hra vypadala skvostně, ale i teď můžu za sebe
říct, že mi grafické zpracování přijde úžasné, ač chybí hi-res textury a super
DirectX 11 efekty. Co mě ovšem naštvalo je další ústupek enginu, a to rozdělení
Stripu, tedy hlavní části (s kasiny, atd.) New Vegas, kdy místo kochání se
zákoutím z několika kasin uvidíme tak akorát stupidní šedou zeď. Jak už
naznačil, žlutá barva hře sluší a dodává atmosféru pouště. Hudba pana Zura byla
mixem té z F3 a nových kousků, které, jakžtakž do atmosféry zapadaly, ale
nic moc luxusního to tedy nebylo. Když jsem si po F3 s vysokým očekáváním
chtěl spustit rádio, zjistil jsem, že je dokonce verze bez blbých keců Mr.
Vegas, který mě po 5 minutách jeho monologu střídaného neustále stejnými
písničkami začal dohánět k šílenství. Licencované písníčky mě moc
neoslovily, i když např. Blue Moon, či Big Iron byly příjemné. Nejvíc mě
oslovily nejspíše fláky od J. E. Sawyera, jenž ve hře prezentovaly některé NPC
v kasinech, a to kvůli jejich Wasteland tématice. Ještě, že tu máme GECK a
s ním i hromadu moderů, kteří snad nějaké písničky přidají. Ozvučení
přírody, potvor i zbraní se dá označit za dostačující, i když je stále co
zlepšovat.
Post-post-apocalyptic?
Aneb myšlenky autorů a poselství kurýrovo
Hráčů je spousta a jejich typů jakbysmet, ale bohužel jen
málo z nich ve hrách hledá něco víc. Něco víc než jen, u některých her
nutno říci, stupidní a praktický stále stejnou zábavu. Já osobně hry neberu jen
jako slepenec nápadů navalených na technické jádro, ale taky prostředek jak přenést
informaci nebo vyjádřit názor. Řekl bych, že ty nejlepší hry se dají považovat
za umělecká díla a stejně tak naopak, hry vyjadřující názor se dají považovat
za ty nejlepší. Pokud si poslechnete nekomerční písničku, prohlédnete si obraz,
nebo zhlédnete dobrý film, většinou na tyto věci odkazujete jako na umění. Věci
přenášející názor, nejen „krásu“ na první pohled – tedy kýč. Proto se ptám,
jsou hry tak jiné? Universum Falloutu se dá již obecně označit jako umělecká
„sága“, poukazující například na to, jak jsou lidé svým bezohledným chováním
schopní zničit celé civilizace. Samozřejmě, že toto je pouze jeden
z obecnějších problémů. V průběhu odhalujeme komunity podobné
indiánským kmenům, sobecké uzurpátory, nebo odporné nájezdníky, živících se na
cizím neštěstí. Kde si v tomto poli stojí NV? Na rozdíl od předchozích
částí série už se tolik nesoustředí na poválečnou beznaděj, utrpení a často
šílené obyvatele, ale jde spíše o spletenec komorních příběhu lidí, kteří na
válku z větší části zapomněli a zabývají se přítomností. Spousty těchto
malých příběhu a poselství, ať už jde o témata pomsty, změny zažitých pravidel,
či jen generalizovaná pomoc člověku v nouzi, jsou zastřešeny jedním velkým
soubojem politických ideologií – demokratickou, absolutistickou nebo až
liberálně zaměřeného jedince – se všemi jejich výhodami i chybami. Proto
doporučuji, začněte hry vnímat! Každé rozhodnutí najednou ponese úplně jinou
váhu, a když Vás potom postaví před některé z větších, budete se sakra
snažit, abyste vybrali správně (či jen tak, aby to bylo výhodné pro Vás?). Tato
plnost dělá z Fallout: New Vegas hru, kterou stojí za to si zahrát, nebo
chcete-li projít a vnímat všechny propracované elementy herního světa na oko
skryté.
Verdikt
Fallout: New Vegas je hra, která už tu dlouho znovu nebude.
Post-Apo her, které stojí za to, je poskrovnu, a proto kdybych řekl, že je to
nejlepší post-apo hra za posledních X her, byla by to asi pravda, i kdyby ve
skutečnosti stála za prd. Můžu říct, že je to jednoznačně skvělé, akční RPG,
které svým světem a vyprávěním navazuje na odkaz původních dvou dílu, ale
označit něco jako nejlepší RPG podle mě nejde. Hry jako Mass Effect či Dragon
Age jsou v mnohém lepší, ale stejně bych je tak neoznačil, jsou to
rozdílné hry, i když se všechny prodávají pod nálepkou RPG. Bethesda podle mě
tímto tahem neprohloupila, a myslím, že by bylo nejlepší, kdyby si nechala
značku, ale jinak celou sérii Fallout přenechala post-apo zkušenějším lidem,
tedy Obsidianu. Čekám, jak dopadne, jestli někdy dopadne, Fallout 4, a doufám,
že se jeho tvůrce z FNV poučí a hra bude stát za to.
Téma
|
Slovní hodnocení
|
Skóre
|
Vylepšení
|
Vylepšení oproti F3 jsou, na to, že
používají hry stejný engine, dobré
|
80%
|
Příběh a úkoly
|
Dobře
napsané, většina má něco do sebe, rozhodování, které dokáže být drsné
|
90%
|
Svět, frakce, postavy
|
Atmosféra Wastelandu na 120%, frakce dobře
rozvedené do hloubky, i když bylo by co zlepšit, postavy kvalitně napsané,
většina stojí za to
|
90%
|
Obtížnost, nepřátelé, věci
|
Dobře
vyvážené, i když občas se najde něco, co by potřebovalo změnit, nové věci
jsou sranda a původní jsou fajn
|
85%
|
Technické zpracování
|
Věčná škoda, ale engine stojí za starou
bačkoru, největší mínus New Vegas
|
50%
|
Prezentace
|
Až na
některé hudební výtvory, a vcelku malý výběr písní povedené, grafika na poměry
skvělá
|
90%
|
Celkem
|
Obsidian by si zasloužil lepší engine, a
taky výprask za svoje vlastní chyby, ale Fallout: New Vegas mě rozhodně
nezklamal!
|
90%
|