Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Shit.us - Příběh Shit.use
Zamířil jsem k výtahu a hlavu jsem měl plnou velitelova příběhu. Přemýšlel jsem o tom, jak ta bomba roztrhala dva nevinné lidi na kusy a taky jsem se musel zamyslet nad tím, co se jim honilo hlavou vteřinu před výbuchem. Možná se jim před očima promítl celý život.Co já ale o tom vím, ještě nikdy jsem neumíral. Naštěstí.
To se ale mělo brzy změnit.
Vyjel jsem do 1. patra a uvědomil si, že nevím kde je knihovna, otočil jsem se na stráž u výtahu a zapřemýšlel jestli se mám zeptat na cestu, ale po minulé zkušenosti o navázání rozhovoru jsem zaváhal. Nakonec jsem se rozhodl to zkusit a oslovil jsem v pozoru stojícího vojáka.
"Zdravím, jsem Shit.us, mám se dostavit do knihovny, za účelem vyplnění testu inteligence,mohl byste mi, prosím, povědět kde je knihovna?"
Voják si mě nedůvěřivě přeměřil a neochotně naznačil směr rovně a doleva.
"Děkuji"řekl jsem a zamířil tím směrem.
Kupodivu jsem to našel, došel jsem ke dveřím a řekl do bzučáku.
"Tady je Shit.us, mám se dostavit kvůli vyplnění testu inteligence"řekl jsem a čekal.
Po chvíli se ze bzučáku ozval dívčí hlas.
"OK, v pořádku, můžete vstoupit."
Dveře přede mnou se s rachotem otevřeli a já vešel. Knihovna byla dlouhá místnost s regály nacpanými holodisky, uprostřed bylo několik sedaček a křesílek. Úplně na kraji vpravo byl takový jakoby pult za kterým seděla tak 30-ti létá dívka s dlouhým copem.Neobyčejně hezká.Připadalo mi jako bych ten obličej už někde viděl.
"Dobrý den, jsem Debie, Velitel mi řekl ohledně čeho jsi…"zarazila se"pardon jste přišel."
"Dobrý den, klidně mi můžete tykat, ovšem jen když budu moct tykat já vám."řekl jsem a šibalsky jsem se na ni usmál, tedy jestli se můj výraz dal tak nazvat, ale snažil jsem se o to. Podle mě to spíš vypadalo jako výraz demence, no co, budu mít ještě spoustu příležitostí zapůsobit, doufám.
"Jistě, tak tedy vítej v knihovně Bratrstva Oceli. Jak vidíš, je opravdu rozlehlá a jsem si jistá, že tu najdeš vše, co potřebuješ. Máme tu opravdu hodně informací ohledně naší historie a ohledně výstroje a výzbroje. Dále je tu také zábavná četba, kterou píše paladin Harley ."
Odmlčela se a trochu jí zrůžověly tváře, když zjistila, že spíš než její řeci pozoruji jí.
"Děkuji za informace"řekl jsem a čekal až mi dá test.
"Ach ano, tvůj test, promiň hned ti ho dám"sehnula se pod pult a vytáhla Pip-boye a podala mi ho.
"Umíš s tím pracovat?"zeptala se
"No, myslím, že jo, už párkrát jsem se s tím setkal, tam v pustině."a mávl jsem rukou neurčitě nahoru.
"Dobrá, tedy tady to je a sedni si támhle, máš na to hodinu."řekla a ukázala rukou na křesílka.
Došel jsem k nim a pohodlně si sedl. Rozložil jsem Pip-boye a tvář mi ozářila zelená záře.Začal jsem zaškrtávat odpovědi, některé jednoduché, jiné těžší. Asi za hodinu jsem s tím byl hotov a odevzdal jsem test Debie.
"Vyhodnocení dostane velitel během několika hodin, přeji ti pěkný den."
"Díky, ještě se stavím."řekl jsem, nahodil si Gaussovku na rameno a odešel z knihovny.
Přemýšlel jsem kam teď půjdu, ale příležitost se naskytla sama.Najednou se ozvalo několik silných výbuchů,hned na to několik výkřiků a poté se celý bunkr ponořil do tmy. Rozhlížel jsem se zmateně kolem sebe a slyšel hlášení Velitele bunkru.
"Bunkr byl napaden, opakuji bunkr byl napaden.Nevíme kým, protože stráž venku se nehlásí a obrazy nefungují. Všichni vojáci se ihned dostaví k hlavnímu vchodu k likvidaci nepřítele, zbytek personálu se dostaví do třetího patra do zasedací místnosti, konec!"¨
Stál jsem ohromen situací a nevěděl co mám dělat, rozhodl jsem se, že půjdu do třetího patra.
Sotva jsem vykročil přiběhla ke mně Debe.
"Měly bysme jít do třetího patra"pošeptala mi.
"Už se na to chys-"nedořekl jsem to.
Zahlédl jsem siluetu něčeho obrovského a v tom tmou šlehl obrovský pařát a zabol se do mi hruďi.Propadl jsem se do tmy.