Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Shit.us - Příběh Shit.use 8. část Po té větě zavládlo mrtvé ticho. Osobně mi bylo jedno, jestli s těmahle kreaturama někdo zacházel krutě. Ale že Bratrstvo, to mě dostalo. Seděl jsem a zíral do blba a přemítal o tom co jsem se teď dozvěděl. Navíc, co když ten Rohatec lže? Ale to těžko, všechno do sebe zapadalo. Aspoň podle jeho vyprávění. Opět jsem nevěděl co dělat nebo říkat,tak jsem jenom seděl a čekal zda nezačne mluvit on. "Tak teď víš proč jsem tady a-" Skočil jsem mu do řeči, protože mě něco napadlo. "Počkej, říkal si, že jste je napadli, tak nevím, co na tom, že vás zajali!" "Musíš mě chápat, potřebovaly jsme zásoby. Jinak by náš rod vymřel!" Kontroval rohatec. "A mimochodem , jaké bolestivé pokusy si měl na mysli?" Optal jsem se. "No třeba nás strčily takovou dlouho trubičku do koneč -" "Stačí víc vědět nechci!" Znovu zavládlo ticho. Pak jsem se zeptal na otázku, která mě tlačila od doby kdy jsem slyšel velitelovo hlášení. "Jak jste se dostaly ven z laboratoří? Nebo kde jste byli?" "Byli jsme uvězněni někde v podzemí této základny. V takových skleněných kotcích. No a dneska nás chtěly přemístit, nevím kam. Ale s mým soukmenovcem jsem si daly znamení a jakmile otevřely kotce a chystali se nás eskortovat, jsme zaútočily. Všechny jsme pobili. Myslím všechny v těch laboratořích, ale přece jenom nějaký človíček přežil a stačil to velitelovy vyžvanit přes počítač. Toho jsme si podali nejvíc." Mezitím jak rohatec vyprávěl, jsem opatrně vyndával náhradní zásobník do gaussky. "Pak jsme slyšeli to hlášení velitele. Schválně řekl ochrance a vojákům, že byl bunkr napaden HLAVNÍM VCHODEM, neřekl pravdu, nikdo nevěděl, že jsme tady. Jen několik vojáků, ti co nás zajali a on. Jo, a ještě několik vědců. Když jsem se osvobodily, nastoupily jsme do výtahu vedoucího do tohoto patra. Naštěstí jsem na takové úrovni, že jsem dokázal zmáčknout to tlačítko a vyjeli jsme do tohoto patra. Nebylo to tímhle výtahem, ale tajným na konci tohoto patra. No a cestou jsme potkali pár vojáků jak běží k hlavní bráně. Začal boj. Mého společníka úplně rozstřílely.To jsem se strašně nasral a- " upřímně jsem se podivil nad jeho schopností sprosté mluvy. "se vzteklým řevem jsem je rozdrápal, měli akorát tak čas pořádně zařvat." Teď jsem opatrně shodil ze zad gaussku, aby to vypadalo jako nedopatření, takže jsem mě l za zády zbraň i zásobník. Opatrně jsem za zády nabíjel a doufal, že si toho nevšimne. "No a pak jsem se dostal až k tobě, tedy k vám." "Moment ještě si mi neřekl proč po celém bunkru zhasla světla? "Jakmile jsem se osvobodily, tak jsem jednoho vědce hodil na nějaké přístroje a on zrovna držel v ruce kelímek s nějakou tekutinou.Jak dopadl polil ten přístroj a způsobil zkrat." Vzpomněl jsem si na Debie. "Tys tu dívku, co byla u mě, prachsprostě zabil!" Zakřičel jsem, aby neslyšel zaklapnutí zásobníku do zbraně. "Ano je to pravda, ale pochop, že jsem byl hodně naštvaný!" "Ne to nepochopím, ona neměla šanci a tys jí tak zřídil, nenávidím tě!" Řval jsem dál aby neslyšel jak si za zády sunu zbraň do ruky. "Tak už dost, jsem tu už jen proto abych zabil velitele a dokončil svou pomstu. Promiň, ale nemůžu tě nechat naživu." Rozešel se ke mně a už cestou natahoval ruku. Už byl na pět metrů u mě a já ho chtěl sejmout, ale zbraň mi vypadla. Tři metry. Hmatal jsem po zbrani a rohatec se neúprosně blížil a sledoval co to dělám. Dva metry.Rohatcovi došlo co dělám. Skočil. Měl jsem snad největší štěstí v životě.V okamžiku jeho skoku jsem nahmátl gaussku a spěšně zamířil. Viděl jsem vše jakoby zpomalené. Rohatec letící ke mně, hlaveň mé pušky mířící na něj. Potřeboval jsem mu střelit mezi oči abych ho zabil, takové monstrum asi jinak člověk neskolí. Štěstí nad štěstí. Když byla jeho hlava už metr ode mě střelil jsem a modlil se abych se trefil dobře. O setinu vteřiny později na mě dopadl. Věděl jsem, že je se mnou konec. Kupodivu nebyl. V okamžiku kdy na mě dopadl jsem zavřel oči, teď jsem je otevřel. Ležel jsem pod rohatcem, kterému z místa kde mělo být levé oko, vytékal potůček krve a mozku. Dokázal jsem to. Takže teď už jsem měl úplně jasno kam půjdu. Do třetího patra. Přivolal jsem si výtah a přišlo další překvapení. "Miku co ty tady?" "Nazdar Shit.usi, jsem tak rád, že tě vidím, jedu do třetího patra zeptat se velitele, co se děje. U brány žádný nepřítel není a nikdo nás nenapad, tedy aspoň ne hlavním vchodem. "Hmm, to je divný."dělal jsem blbého. Nastoupil jsem za ním a sjeli jsme do třetího. Prošli jsem patrem až k zasedačce, ve které bylo několik vědců a pracovníků. Velitel mezi nimi nebyl. "Počkej tu na mě Miku jdu se juknout, kde je Velitel." "Ok, počkám tu." Opustil jse zasedačku a zamířil k velitelově kanceláři. Zmáčkl jsem bzučák a promluvil. "Pane tady je Shit.us, potřebuji s vámi mluvit." Nic se neozývalo, jen taková klapavý zvuk, jakoby někdo klapal do klávesnice. "Pane vím, že jste tam!" Křičel jsem. Po chvíli se ozval ze bzučáku Velitelův hlas. "Teď si nepřeji být rušen!" "Pane, sakra já znám pravdu o tom co se tu stalo, jestli mi hned neotevřete tak to řeknu ostatním!" Hrozil jsem. "Tak dobře vstup." Ozvalo se zabručení a já vstoupil. V jeho kanceláři byla tma, ale nevěděl jsem přoč. Pak se ze stínu ozval hlas Velitele. "Tak ty tedy víš o těch stvořeních, no a co my teda chceš říct?" Optal se Velitel "Proč jste neřekl o těch tvorech nikomu, kromě pár lidí?" "Tobě to nedochází?Tato zvířata byla zcela unikát. Vůbec jsme je neznali, chtěli jsme je lépe poznat a zjistit co jsou zač, to je vše, víc vědět nepotřebuješ." "Podle toho co mi ta potvora říkala -" "COŽE," přerušil mě velitel. "oni s tebou mluvili?!" "Ano, jeden z nich. A jsou dost inteligentní, teda podle toho se kterým jsem komunikoval." "Hmm, to je bude velmi zajímat." Zahloubal se velitel. "Koho Pane?" Zajímalo mě. "To je jedno, a co ti říkal?" "No povídal, kdo je stvořil a kde." "To ti doopravdy řekl?!" "Ano, co je na tom divného?" "Nic, nic pokračuj, prosím." "No a pak i to jak se sem dostaly a jak tu přežívaly." "Tak tohle ani oni nemohly předpokládat." "Pane, kdo?" Bylo slyšet jak se Velitel zvedl z křesla a jde směrem ke mně. "Přece Enkláva!" Po tom co tohle řekl jsem ztratil řeč, jak mohl vědět odkud jsou, když Rohatci dělaly, že jsou neinteligentní? "Pane jak víte ,že -" Nedořekl jsem Na čele mě zastudila hlaveň jeho pistole.