Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Rangers of America „Já chtít dělat pro bratrstvo,“ prohlásil jsem přihlouple, když jsem došel k bunkru bratrstva oceli. Oba paladinové, kteří měli zrovna stráž u vchodu se sadisticky zasmáli. „A co umíš, že chceš pracovat pro bratrstvo?“ zeptal se mě ten nalevo od vchodu. „Já být horník, ja nosit kameny, móc kamenů,“ odpověděl jsem mu. „Aha, tak to tu chvilku počkej,“ předstíraně se na mě usmál, pak se otočil k očnímu scanneru, dveře se otevřeli a on vešel dovnitř. Téměř hned byl zpět a s ním i postarším úředníkem, který se mi představil jako Barcus a odvedl mě dovnitř do bunkru a následně do své kanceláře, kde bylo asi dvacet dalších horníků, kteří se sem zjevně nedostali dobrovolně, byli spoutáni. Zapsal si moje jméno a věk na nic jiného se mě neptal, protože si asi domyslel, že by to nemělo cenu. Posadil mě k těm ostatním, ale nesvázal mě a jmenoval mě jejich velitelem, protože jsem se přihlásil sám. Pak nás zavřeli do veliké místnosti v nejspodnějším patře bunkru. Ostatní dělníci zjevně byli z jedné osady a povídali si spolu a nevraživě po mě pokukovali. Sedl jsem si do rohu a v duchu si naprosto přesně opakoval, plán který mi před několika dny vysvětlil Ricker. Vše se zdálo poměrně jednoduché a snadno proveditelné, ale měl jsem z toho všeho divný pocit. Měli mě odvést do zajateckého tábora, který mi ukázal Ricker. Když nás budou odvádět na ranní směnu do dolu, půjdeme si pro výbavu a já mám přeběhnout do vedlejší budovy a tam vyřadit generátor, čímž způsobím paniku a posléze zavolat vysílačkou Floyda, který s jeho jednotkou přepadnou hlídky tábora a vypustí na svobodu všechny otroky. Byl to plán nadmíru riskantní a odvážný a teď jsem skoro litoval, že jsem neodmítl. Nemohl jsem usnout a stále přemýšlel o našem plánu a o tom co by se mohlo pokazit. Ráno za úsvitu nás probudily a vydali jsme se na pochod do pracovního tábora, jedním z těch vojáků, kteří nás hlídali při transportu byl i Floyd a to mě troch uklidnilo. Po několikahodinovém pochodu bez zastávky a pití, jsme dorazili k hlavní bráně. Vojáci vyťukali kód na bráně a ta se se skřípěním otevřela a odhalila pohled na celý rozlehlý tábor a několik budov sloužících jako ubikace pro vězně. Odvedli nás k náborovému důstojníkovi a tam jsme všichni prošli zdravotní prohlídkou a pět otroků bylo odvedeno a popraveno,protože měli nemoc z ozáření ve velmi pokročilém stádiu. Dostali jsme pracovní obleky, já s nápisem velitel skupiny a odvedli nás na první směnu hluboko do nitra dolu. Podmínky zde byly naprosto příšerné, žádné větrání, skoro se tu nedalo dýchat a osvětlení poskytovalo přesně tolik světla, abyste si viděli vlastní ruce. Prostě hrůza, téměř jsem se nedočkal konce směny, jak jsem se pořád dusil. Když nás vyváděli z dolu slunce už zapadlo za hradbu kopců a byla zima. Odvedli nás do budovy, kde jsem měli odevzdat pracovní výbavu další směně. Jak jsem tu svojí předal hned mě zase zařadili a nebyla šance vytratit se a poškodit generátor. Zavedli nás do ubikace a zamkly nás a já s úlekem pozoroval, jak se přes okna zatáhly železné rolety bránící útěku. Nevěděl jsem co mám dělat a v duchu jsem proklínal Rickera, za to do čeho mě to zatáhl. Naprosto jsem ztratil naději na nový zítřek a bál se toho, že tady zůstanu ještě hodně dlouho. Za svítání nás vzbudili a šli jsme do největší budovy s povzbudivým nápisem kantýna na jídlo, ale kantýna to byla jen pro vojáky bratrstva a pro nás to byla nákrmna. Pak nás zahnaly pro pracovní náčiní a zase do dolu, kde nastalo osm opravdu krušných hodin naplněných tou nejstrašnější dřinou, kterou tento svět vůbec zná. Když nás vyváděli z dolu na konci směny, přitočil se ke mně voják a odhrnul si hledí energozbroje a já poznal oči Floyda. Nenápadně se ke mně naklonil a sdělil mi náš nový plán. Až nás zavřou na ubikace on přijde se svými přáteli a vyvedou mě, jako že mě vedou na výslech a tak se musím hodně bránit a vzpouzet. Pak mě zavedou do budovy s generátorem a já ho po zaznění výstřelu vyřadím z provozu a pak už je to prý jenom na nich. Pak nás zavedly na ubikace a zatáhli okenice jako včera. Asi po dvou hodinách předlouhého čekání se konečně otevřeli dveře, za nimiž byla svoboda. Dovnitř vešel Floyd, bez helmy a ještě jeden těžkooděnec, došli k mé posteli a surově mě strhli na zem a táhli mě směrem k východu a já cestou kopal, škubal se a nadával, prostě jako doopravdy. Dotáhli mě až za dveře, které zavřeli a pak mě pustili s pochvalou za úžasný herecký výkon. Rychle mě zavedli do budovy s generátorem a zase zmizeli do tmy. Generátor byl bohužel jiného typu než mě naučili vyřazovat, takže vyvstal pro mě docela zásadní problém, jak to mám zničit? Nikdy jsem nebyl moc technický typ a tak jsem několik minut chodil okolo a hledal nějaké dráty. Výsledkem ohledání bylo shledání nesplnitelnosti mise, a tak jsem nasadil selský rozum vytrhal jsem všechny dráty, co tam kde byly. Světla po celém táboře zhasla a místo nich se rozsvítila červená světla lemující plot. Pak začala prudká palba, které byla opětována jinou, venku musela zuřit strašlivá bitva. Ale stejně rychle, jako to začalo to také skončilo. Ležel jsem tam na zemi s rukama na hlavě, náhle se dveře rozrazili a dovnitř vešel Floyd s vítězoslavným úsměvem na tváři, to prozrazovalo vše, už jsem mohl vstát aniž bych riskoval, že mi kulka rozstřelí ničím nechráněnou hlavu. Vyšel jsem ven, kde ležely mrtvoly, těch, kteří se odmítli přidat novému bratrstvu, nyní jsem viděl, že vzbouřenců byla mnohonásobná přesila, takže to nebylo nijak složité vítězství. Floyd mě zavedl do řídícího stanoviště celého tábora, nahodil náhradní zdroj, a spustil hlášení. Z megafonů zapraskalo, a pak přišlo všemi očekávané hlášení: „Tábor je osvobozen a stává se kořistí Rangers of America, všichni vězni jsou okamžitě propuštěni na svobodu.“ Chvilku bylo ticho, ale ten řev, který se ozval potom byl nepopsatelný, byl to výbuch jásotu. Z dolu se vyřítilo asi 400 otroků, kteří běželi, co jim hony stačili směrem k bráně, která byla vybourána. Všichni otroci v ubikacích teď křičeli, že chtějí ven a jejich přání bylo brzy vyslyšeno a i oni byli vypuštěni na svobodu. Zůstalo tu několik domorodců, kteří asi neměli kam jít. Zaujal mě jeden s kostí v nose, šel jsem k němu a zeptal se ho: „Proč nejdeš zpět ke své rodině, jako ostatní?“ Dlouze se na mě zadíval a pak velice hlubokým hlasem odpověděl: „Já už nemít domov, přijít železní chlapi a všechny zabít a mě a dědek kostěnej zajmout.“ Sledoval jsem jeho hrubé rysy a mnoho jizev na jeho tváři a zeptal se ho: „Jak se jmenuješ a odkud jsi?“ Bez zaváhání odpověděl: „Já být Salik, já přijít ze západ, od velikého jezera.“ To jméno by bylo hned povědomé. „Nemáš něco společného se Sulikem?“ zeptal jsem se ho nedočkavě. On se zjevně podivil: „Sulik, můj bratr, ty znát ho, víš ty kde on?“ zeptal se zmateně. Věděl jsem, že Sulik cestoval s Vyvoleným, a kde je mu teď konec jsem nevěděl a to jsem mu také jsem mu to řekl. Salik se na mě smutně podíval: „Já muset najít bratr!“ prohlásil skálopevně. Salik se mi líbil, vypadal strašlivě a tou kostí v nose: „Nechceš pomoct najít svého bratra?“ zeptal jsem se ho s nadějí, že se ke mně přidá. Salik si chvilku povídal sám pro sebe, možná pro dědka kostěnýho a pak hrdě prohlásil: „Ty a my najdem Sulik, teď my jít na cestu.“ Dal jsem mu kopí, mojí památku na dědečka, kterou mi odkázal, když umíral. „Toto kopí teď rozsévat smrt, když ono v moje ruce,“ prohlásil Salik a široce se na mě usmál. Už jsem se chystal pryč, když mě dohnal Floyd a řekl mi, že na nás čeká ještě jeden úkol. „Jakej úkol zase?“ obořil jsem se na něj „Posledně už sem málem zůstal v zajetí.“ Floyd se na mě zaškaredil: „Teď už žádný zajetí, zase jenom poškodíš generátor,“ prohlásil tak rychle, že jsem ani nestačil nic namítat, pak mi dal tmavě zelenou zbroj rekrutů bratrstva s odznakem „Ranger of America“. „Odteď jsi jeden z nás,“ dodal ještě a odešel se svojí skupinou do pouště směrem do Broken Hills. Zjevně mi nezbývalo nic jiného, než mi nezbývalo, nic jiného, než je následovat. Šli jsme několik hodin a dorazili k bráně u které stáli dva těžkooděnci, Floyd přistoupil ke dveřím a vyťukal kód, dveře se otevřeli a my vstoupili do jámy lvové. Bunkr bratrstva byl velice rozlehlý, odvezli mě do šestého patra, do zázemí celé základny a ukázali mi generátor, který jsem měl vyřadit. Jakmile vypne elektřina, zajme Floyd a jeho skupina generála Farrela a všichni přívrženci Rangers of America pochytají všechny přívržence diktatury bratrstva oceli. To co předpokládali se ale přesně stalo, těsně po tom, co jsem vyhodil elektřinu, byl vyhlášen poplach a generál byl zajat a ostatní z bratrstva byli vyhnáni do pustin, vstříc svému osudu. Vše proběhlo, až moc hladce, na to aby to byla pravda, zanedlouho dorazila po zuby ozbrojená armáda bratrstva oceli…
|
