Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Saruman.M - Monolog 2.díl Co jiného jsem měl dělat ? Čističi odstřelovali naši pevnůstku bez přestání a když se k tomu navíc přidaly i rozbroje zevnitř, byl boj téměř u konce. Holdan kráčel od stěny k stěně, vztekle útočíc perlíkem na imaginárního nepřítele, zatímco zbytek utápěl svoje deprese pitím laciného alkoholu či braním drog. Jediní, kdož zůstali při smyslech, jsem byl já a Zeela. Po krátké chvilce strávené přemýšlením jsem k ní přistoupil a navrhl jí svůj plán zrady, jelikož útěk o samotě by se rovnal sebevraždě. Tiše poslouchala, dokud jsem neskončil, na čež souhlasně přikývla. Akce započala přibližně o půlnoci, v čase výměny hlídek Čističů. Zeela rychle seběhla dolů do sklepa, kde ukradla několik granátu, zbraní jež měly být použity až coby poslední obrana Rudé smrti, a poté zamířila ke dvěřím. Ty vyrazila prudkým kopem, což doplnila vrhem granátu na překvapenou skupinku žoldáku. Já zatím vyprazdňoval zásobník samopalu do vlastních řad, protože Mark, Holdanův nejoddanější muž, si ihned vysvětlil Zeeliin čin jako zradu a zaútočil. Dobře mířená dávka jej však odstranila z cesty. Vyběhli jsme z domku směrem na východ a během chvilky nás nohy donesly mimo dosah přímé palby. Bylo více než jisté, že za chvíli je budeme mít opět v zádech, a proto jsme se rozhodli ukrýt v jedné rozpadlině na okraji města. Tam jsme strávili několik příšerně nudných hodin, po čemž jsme vyrazili k hřbitovu. Zde, v hrobu jistého Smittyho, jsme totiž měli schované všechny peníze, aby v případě našeho pádu nepadly do rukou těm odporným Čističům. Lopata se překvapivě našla hned u vedlejšího, ještě čerstvého, hrobu a tak už zbývalo jen kopat. Během několika chvilek jsme měli hotovo a pytel se spokojeně houpal na mých zádech. Pokračovali jsme tedy v cestě a brzo se dostali do cíle naší cesty, do hlavního sídla Čističů. Zeela spěšně vytáhla z baťohu dvě zaprášené róby, jež nás měli ochránit před Čističi a propašovat rovnou k jejich vůdci. Rychle jsme je na sebe navlékli a vydali se dovnitř. Sídlo, které Čističi obývali, byl ve skutečnosti polorozpadlý slum a spíše než na faktickou obranu jej používali coby demonstraci své vlády nad městem. Tuhle budovu totiž kdysi obýval první velký zločinec Denu, otrokář Metzger. V těch časech v podstatě ovládal celé město a před jeho jménem se třásli široko daleko. Ačkoliv byl tento muž již dávno zabit a zbytek Otrokářu zamířil na severovýchod za novým, pohodlnějším živobytím, jeho sláva nezemřela a každý budoucí zločinecký gang snil o tom, že jednou dosáhne jeho pověsti. Ať už to byla Lara, která vládla těsně po něm, Kron jež panoval v čase mého dětství, či Septer, osůbka Den ovládající ještě před nedávnem, všichni místo spravovali právě z téhle budovy a nikomu nevadilo, že to byla jen odporná barabizna věčně páchnoucí krví. I tehdy tam všude smrděla usychající krev, protože vyvražďování Septerova gangu proběhlo teprve nedávno. Nikdo nám v průchodu nebránil, protože všichni střízliví muži buďto vedli válku proti Rudé smrti nebo hlídali východy z města, zatímco zbytek se opit válel po zemi. Došli jsme až do hlavní místnosti a tam nás oslovil muž jménem Slik, hlavní boss Čističů. Hleděl na nás s podnapilým výrazem ve tváři a vypadal na to, že nám již brzo ukáže obsah svého žaludku pěkně zblízka. Dříve než jsem stačil cokoliv říct, promluvila Zeela sladkým hlasem a neznát ji, věřil by jsem v to, že je nejdokonalejší ženou na světě. Vyklopila mu celou historku o našem útěku a vše rovnou doplňovala argumentem, že vždycky toužila po spolupráci s Čističi. To vše ještě obohatila pytlem peněz, jež mi poručila vyklopit na zem. Stala se naprostým pánem situace. Slik, nevím jestli více ohromen penězi nebo Zeelou, nám vše odpustil a ještě téhož dne nás učinil Čističi. Ó jaká pocta. Tak vyšel náš plán a my výhodně změnili strany. Hmm, trochu jsem se zasnil a koukám, Sara nikde. Že by ji konečně omrzelo ohryzáváni nohy ? Všude panuje tma a já se alespoň na chvíli, pominuv řezavou bolest hřebíků, cítím dobře. Ano, je tady sice zima jako v prdeli, ale pořád lepší než to nechutné horko… teda alespoň pro tuhle chvíli. Jakmile se totiž poklidný večer změní v chladnou noc, omrzliny mě donutí změnit názor. Nicméně, abych nezdržoval… Ráno následujícího dne, po noci strávené v jednom malém kumbálku s různými opravářskými blbostmi, mě dva Čističi přivedli před Slika. Vedle něj již spokojeně stála Zeela a podle Slikova blaženého výrazu jsem usoudil, že nejspíš nebyl až tak opilý jak se zdál a pořádny sex s již zmíněnou si nenechal ujít. V té chvíli mě napadlo, proč jsem si to s ní vlastně taky nerozdal, když jsem mohl, ale tuhle myšlenku přerušil Slikův rázný hlas. Mluvil o tom, že naše činy byli záslužné, ale nikoliv dostatečné. Už ani nevím, co přesně kecal, ale skončilo to pokynem na vyvraždění zbytku Rudé smrti. Jiný v mé situaci by možná váhal, já však ne. Chladně jsem tento rozkaz přijal a začal se připravovat. Stejný pokyn dostala i Zeela, která pro tento úkol získala dalších osm Čističů. Ještě téhož dne, bylo těsně po poledni, jsme tedy opět zamířili do domku na západním okraji Denu a znovu spatřili jeho oprýskané stěny pokryté malými dírkami po divoké palbě. Naše taktika byla prostá a účinná. Zeela si vzala Opakovací brokovnici, jež snadno prorazila dřevěnou zdí, a začala střílet na místa, o kterých věděla, že se na nich skrývají příslušnící Rudé smrti. Ty hlupáky samozřejmě nenapadlo změnit pozice, vždyť je vedl ten tupec Holdan, a proto když broky pronikly tenkou zdí, našla si rychle svůj cíl. Brzy padly všichni naši bývalí spojenci až na Ricka, Venniga a Holdana . Tehdy jsme vyrazili čelním útokem vpřed, já pochopitelně poslední, a pustili se do zbytku. Vennig to dostal do hlavy od jednoho z nadějných Čističů, zatímco Ricka si našla Zeela a přesnou ránou do krku ukončila jeho mizerný život. Holdan však nebyl k nalezení a proto byl vybrán tým, jenž měl vyrazit do maličké místnustky nazývané sklep. První dva vyslaní se nevrátili, a další dva take ne. Takhle to trvalo nejméně hodinu, na čež jsme přišli na lest. Všichni kromě mě a Zeely odešli pryč, aby Holdanovi vtiskli pocit, že v domku již nikdo není a on opět vyšel ven. Ano, velmi hloupý nápad, ale na někoho tak hloupého jako je Holdan, zafungoval. Na večer konečně vylezl a nepřivítalo ho nic jiného než série kulek z mého samopalu. Válka gangů byla u konce. Po té se situace v Denu uklidnila a dny míjeli bez jakýchkoliv větších událostí. Já i Zeela jsme postupně stoupali na nejvyšší stupně Čističské hierarchie, Slik získávál čím dál tím více peněz a celé město pomalu rostlo v relativně prosperující komunitu. Ale takové skutky jako za časů Rudé smrti byly nemyslitelné. Na severu totiž rostla moc Aradu, ohromného města s dokonale vybavenou armádu, což nás nutilo držet si přízeň všech místních obyvatel. Arad již pohltil městečko Klamath několik dní pěší cesty od Denu a zřídil si tam posádku a všude se mluvilo o tom, že se chystá ovládnout všechna sousedící města. Proto jsme nuceně drželi pořádek a s anarchisticky řízené skupiny se stával organizovaný celek. Slik dokonce zřídil určitý noremník zákonů, jež zakazoval krádeže, vraždy i jiné předtím tolerováné skutky. Proti tomu jsem hlastiě protestoval, ale má moc v řadách Čističu nebyla velká a až na pár stoupenců jsem zůstal osamocen. Zeela naopak stoupala na vrchol a již rok po našem začlenění do gangu stála v hierarchii hned za Slikem. Mě brzo odstrčili rádoby čestným titulem hlídače přístupu do města, což v podstatě znamenalo vyhlazovat bandy nájezdníků a podobnou havět v poušti. Překvapivě mi však toto postavení v budoucnu velmi prospělo. Každé klidné období však jednou skončí a tak se jednoho dne stalo, že Zeela začala Slikovi odporovat; brzo na to se ti dva stali rivaly. Zeela zatoužila po větší moci a pod slibem peněz a zvýšení postavení na svou stranu získala mnoho Čističů i jiných drobných gangů, které byly Slikem postaveny mimo zákon. Oděšla ze Slikova sídla rovnou do kostela, prastaré budovy pár metrů odtud, a zde shromažďovala své síly. Slik si nebyl jist ani svými nejvěrnějšími služebníky a proto její zbrojení tiše toleroval. Informace o tomto stavu se brzo roznesly pomocí karavan křížem krážem do pustiny a já v té době musel čelit nájezdům mnoha zlodějů a lupiču, jež se chystali obohatit na tom, co zbyde. Nicméně o mou maličkost nikdo nedbal a já tedy v poklidu okrádal mrtvoly a bohatl. Pak se to konešně stalo. Jedné hluboké noci do Slikova sídla vtrhla banda vrahů s cílem zavraždit nejvyššího vládce Denu. Slik útok odrazil a coby odpověď vyslal své muže do kostela. Brzo se celá východní čtvrt rozdělila na dva tábory oddělené barikádami odpadků a celé dny i noci byly vedeny divoké bitvy. V tomto chaosu přešel den, dva, týden a nakonec měsíc a nikdo za ten čas nedokázal zvítězit. Právě tehdy, měsíc po vypuknutí nové války, se ke mně dostala zvěst, že Aradská armáda vyrazila od Klamathu a míří rovnou do Denu. Narychlo jsem vyrazil k Zeele, ježto té jsem věřil vice než Slikovi, a informoval ji o chystané invazi. Ignorovala mě a Slik posléze udělal to same; prostě mi nevěřili. Co jiného mě tedy mohlo napadnout, než další zrada. Počkal jsem, až Aradská armada byla již pouhý den cesty od města a skrze vysílačky o ní informovali první předsunuté hlídky, a poté jsem vyrazil s bílými hadry zavěšenými na tyči… prý to byl starý zvyk, který značil, že přicházíme v míru. Společně se mnou vyrazila skupina mých sympatizantů. Asi po šesti hodinách cesty jsme viděli první vojáky a pár minut na to již jsem hleděl na celý pluk. Nacházelo se v něm kolem padesáti mužů v kovových a kevlárových zbrojí, v rukou třímající silné pušky, což ještě doplňovaly dva obrněné vozy. Bylo jasné, že nejednotný Den proti takové síle nemá nejmenší šance. Vojáci nejspíš znali zvyk mírového příchodu a proto do nás nezačali střílet. Možná je trochu divné, že jsem místo toho prostě neutekl, ale když já v tom cítil takovou příležitost vydělat prachy, že jsem nemohl jinak. Volil jsem tedy tuto možnost. Jakmile mě zpozorovalo velení pluku, přišel ke mně muž v nažehlené uniformě a odvedl mě k jejich hlavnímu veliteli. Předtím mi ještě zabavil zbraně a zkontroval, jestli náhodou nepřechovávám nějaký další skrytý předmět útočného charakteru.Velitel, jeho jméno znělo Harris, se choval velmi vstřícně a když jsem mu nabídl možnost spolupráce, neodmítl. Dohoda byla jasná: Deset tisíc babek za vyzrazení strategických míst a několika dalších blbinek. Řekl jsem mu tedy vše, po čem toužil, a on mi potom vyplatil, co měl. Poté jsme se v dobrém rozloučili a já pln radosti odešel dál, do pouště. Moje skupina mě následovala a několik dní jsme strávili bezcílnýmu toulkami po pustině, přemílajíc nad osudem Denu. Éra Slikovy vlády zajisté skončila, to nám bylo jasné, ale co bude s městem dál, to zůstávalo záhadou. Snad by jsme takhle strávili celý měsíc, protože jídla i vody bylo víc než dost a my nevěděli kam jít. Nicméně tuto variantu překazila karavana z Aradu, kterou nevedl nikdo jiný než stará známá Alrysa. S tou se moje skupina spojila a poté jsme společně zamířili na severovýchod, do pouštního města Eugenu.