Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Dodatečně se chci omluvit čtenářům, kteří mou první část četli a jsou úspěšnými maturanty z jazyka českého. Vymyslet si vlastní skloňování u jednoho z hlavních hrdinů asi nebyl nejlepší nápad.
28.oteodora Bylo již zřejmé, že federální armáda se rozhodla pro invazi na Mars. Její jednotky se setkaly jen se sporadickým odporem. Federánlí armáda okamžitě začala postupovat všemi směry od místa invaze a jedním z cílů bylo i město Ramdua-M. Od neúspěšného útoku za 23. oteodora, došlo k dalším pěti útokům, včetně bombardování. Jedno z nejmalebnějších měst severní polokoule Marsu se stalo hromadou sutin, nad kterou se vznesl hustý oblak kouře a pouštního prachu. Nebylo tak možné nasadit útočné lodě, ale bojovat na zemi. Každý dům se stal malým opěrným bodem. Ramdua-M - nemocnice povstalců Podzemní prostory přijaly mnoho obyvatel města a v neposlední řadě i mnoho vojáků z řad povstalců. Mnoho z nich se přiotrávilo bojovým plynem nebo mělo těžké popáleniny od teplometných granátů. Jen co dorazily na strany obou armád posily všech vojenských složek, byla také nemocnice rozdělena na část pro mužstvo, civilisty a důstojníky. A tak se stalo, že 24. oteodora, se na lůžko vedle poručíka Borgeka dostala kapitánka Hofmerin. Jejich zranění nebyla vážná. Borge se střelil tak špatně, že byl jeho stav po převozu do nemocnice uznán za stabilizovaný. Hofmerin hned po odvozu poručíka do nemocnice vedla protiútok několika menších útočných lodí proti obrněným jednotkám Federálů. Technická závada při přistávacím manévru však způsobila to, že si zlomila několik kostí. Ještě před odvozem poručíka Borgeka do nemocnice, zajistila Hofmerin, aby byl ošetřen lékařem posádky lodi. V nemocnici pak bylo jeho zranění kvalifikováno jako zásad do hlavy vymrštěnými sutinami letištní plochy. Hofmerin ležela na zemi s pravou rukou a pravou nohou v dlaze. Sledovala spícího Borgeka. Po několika hodinách se Borge probudil. Věděl již jeden den, co se stalo a jak vše kapitánka zařídila. Okamžitě, co se probudil, byl podroben útěchám ze strany kapitánky. Pouštěl je druhým uchem ven. Když čelil jejímu tázavému pohledu, naznačil posunkem, že mu dělá problémy mluvit. Ty dny, kdy nebyl vedle Hofmerin byl balzám na jeho duši. Jenomže Hofmerin měla známé všude. Borgekovi bylo jasné, že není úchylná, jen chce být nablízku tomu, koho miluje. To byl přesně opak toho, po čem on toužil. V důstojnické části nemocnice se objevil jeden agitátorů povstalecké vlády v armádní uniformě. Rozdával po celé nemocnici letáky o tom, že vojáci ve stabilizovaném stavu, kteří se cítí bojeschopní, mohou okamžitě nastoupit do boje a obejít nařízení lékařů. Za normálních okolností by nic takového Borge neudělal, ale v dané situaci neviděl jinou možnost. U Hofmerin, která měla zlomeniny, to bylo něco nemyslitelného. Ramdua-M - severní část města pod kontrolou Federální armády Před nastoupenou četou se objevil major Dolezal. ,,Naše velení konečně procitlo a poslalo mě sem. Bojoval jsem už na Zemi," pravil major. ,,Od vás požaduji to, abyste dělali čest speciálním jednotkám, za které bojujete. Nejste obyčejná armáda, jste elitou armády, máte nejlepší výcvik a hlavně jste vycvičeni pro boj v rujnách města. Toto je vaše prostředí, vaše zóna, kde jste lovci a eko-blbci vaše lovná zvěř." Po této uvítací řeči nasedla četa i s majorem do obrněného vozu. Po dvaceti minutách se vůz zastavil a všichni vystoupili. Major na své digitální mapě města ohlásil velitelství svou pozici a zamířil se dvěma muži nepozorovaně směrem k rozbořenému domu. Po pěti minutách se z rozbořeného domu ozval výstřel. Několik vojáků čety přiběhlo do domu, kde major Dolezal mířil velkorážným kulometem na dva vojáky povstalců a jednoho postřeleného důstojníka. Po krátkém výslechu, během něhož před důstojníkovým zrakem uškrtil jednoho zajatce kovovým drátem, byl major spokojen. Zajatý důstojník Shym pod nátlakem přivolal posilu, která se stala prvním snadným cílem speciálních Federálních jednotek ve městě Ramdua-M. 32. oteodora Poručík Borge se stal velícím důstojníkem dvou čet, bojujících v severní části města. Jeho úkolem bylo vyčistit zničené panelové sídliště od nepřátel. Byl seznámen s tím, že četa růžového komanda, která se předtím v dané části nalézala, byla do posledního vojáka zničena. Borge předstoupil před svou jednotku a otázal se, kdo z nich byl v ostřelovačském kurzu. Když zjistil, že dva muži, zeptal se jich na podrobnosti. První z nich - desátník Miguel, byl dokonce jeden čas ostřelovačem, ale pro zlomeninu nohy byl později přeložen k teplometným granátníkům. Druhý - vojín Finnley prodělal úspěšně celý ostřelovačský kurs, ale pro kázeňské prohřešky nakonec zůstal pouze řadovým vojákem. Borge byl evidentně spokojen ukázal svým četám mapu celé oblasti. ,,Je zcela zřejmé, že proti růžové komando padlo za oběť ostřelovačům. Nejdále se dostali ti vojáci, kteří jsou křížení se studenokrevnými živočichy, byli zabiti nejdále od naší výchozí pozice. To znamená, že jejich vojáci mají zbraně, které v sutinách města umí spolehlivě v sutinách města najít vojáky, kteří nejsou křížení….." Když se poručík Borge konečně vymluvil (což mu trvalo asi hodinu), přesunuly se obě čety ke svým výchozím pozicím. Jeho čety postupovaly s vojáky, kteří byli křížení se studenokrevnými živočichy, zatímco ostatní čekali v záloze. Samostatně si vedli ostřelovači. Za dvě hodiny Borgekova skupina za cenu zráty jednoho vojkáka, kříženého se zajícem a jednoho s gaykonem vyčistila celou oblast. Poručík Borge po ohlášení tohoto úspěchu stejnou metodou vyčistil další oblast, opět s malými ztrátami. Major Dolezal stanul před četou speciálního komanda. ,,Naše situace ve městě je kritická, pánové," pravil Dolezal. ,,Vrchní velení nepovažuje toto město za důležitý cíl a proto se naše vojska stáhnou, aby mohla zasáhnout na jiném místě. Dříve, než se však stáhneme i my, čeká nás poslední akce." Major poručil, aby se jeho četa přesunula do obrněného vozu. Ve voze, kde měl každý voják speciálních jednotek k dispozici malý počítač, pak dal instrukce svým mužům. ,,Naše armáda bohužel nebyla připravena na to, že se bude bojovat tak dlouho a v rujnách města. Neměla to být výhoda ani pro povstalce, dokud se na jejich straně neobjevil jistý důstojník, který dokázal zlikvidovat několik našich ostřelovačů. Pustím vám nyní zvukový záznam, který jsme díky naším družicím zachytili. Je to z nekódovaných vysílaček, takže kvalita není zase tak vysoká." řekl Dolezal a pustil zvuk. Na záznamu bylo slyšet přibližně toto: ,,Majore, vyčistili jsme druhou oblast. Ztratili jsme také pouze vojáky, kteří jsou kříženi se studenokrevnými živočichy." ,,Dobře kapitáne, teď zajistěte celou oblast a vyčkejte na posily." ,,Tenhle problém řešíme od začátku útoku na město, proč se na to přišlo až teď?" ,,Zjistil to nějaký poručík Borge, který navíc není ani pravidelným vojákem, ale je granátník. Byl nějakou dobu v nemocnici a dobrovolně se přihlásil do boje. Asi zjistil podrobnosti u zraněných důstojníků" ,,Takže letectvo nám pomáhá i když není nic vidět? To je fajn." ,,Ještě máte něco na srdci, kapitáne." ,,Nemám. Jen tomu poručíkovi poděkujte. Konec." Major Dolezal se významně podíval na všechny vojáky své čety. ,,Tenhle Borge je dnes náš cíl. Výzvědná služba zjistila, že by se teď měl nacházet několik kilometrů od nás, jižním směrem. Bude to normální útok, při kterém držíme všechny trumfy v ruce my, protože ze vzduchu nás nic neohrozí a na zemi máme slíbenou podporu dvou obrněných vozů." řekl Dolezal. Obrněný vůz ujel asi půl kilometru, když se zastavil na jednom z kontrolních stanovišť. Po krátké výměně názorů mezi majorem a desátníkem konajícím službu, bylo každému členovi speciálního komanda jasné, že se nejedná o schválenou operaci, ale o Dolezaovu osobní záležitost. Byli na to však zvyklí. Obrněný vůz se snadno dostal přes opevněné pozice Federální armády a pokračoval k směrem k povstaleckým pozicím. Zanedlouho se k obrněnému vozu připojily ještě dva obrněné transportéry a jedna pouštní bugina. Obrněnci se blížili k oblasti, kterou střežil poručík Borge. Posádka vozu, v němž seděl i major Dolezal poklidně vyčkávala. V rozvalinách domu sledovali obrněné vozy dva gaykoni. Jeden z nich uchopil vysílačku a spojil se s poručíkem Borgekem. ,,Vojín Paltowski, pane. Zahlédli jsme tři obrněné transportéry, mířící k vaší obranné linii jedna." ,,Nechte je odjet na vzdálenost dvou set metrů a potom…" Ozval se výbuch. ,,Cobe, co se kurva děje?" zeptal se polekaně Paltowski. Ten však neodpovídal. Paltowski se otočil. Shledal, že jeho kolega, který zrovna z dlouhé chvíle masturboval, byl rozmetán střelbou z obrněného transportéru. V Dolezalově transportéru všichni vojáci se zájmem poslouchali rozčilený hlas poručíka Borgeka. Technologie speciálních jednotek umožňovaly odposlech i v obrněném transportéru. ,,Tady poručík Borge. Jsme pod útokem obrněných vozidel. Potřebujeme podporu!" ,,Víte to jistě, poručíku? Podle našich informací by se v té oblasti neměla žádná obrněná vozidla nalézat." Borge do vysílačky doslova vpálil několik nadávek. ,,Dobře poručíku, pošleme vám podporu," ozvalo se. ,,Není možné, že jsme také odposloucháváni, pane.?" zeptal se pobaveně jeden z vojáků. ,,Techno-komunisti by to možná mohli zvládnout, ale tahle chátra určitě ne," odpověděl Dolezal a potom se podíval na monitor. Poručil po sto metrech zastavit a vyložit všechny vojáky. Mezi rozvalinami se zablesklo. ,,To máš za Cobea, zmrde!" pomyslel si Poltowski. O několik sekund později se jeden z transportérů proměnil na ohnivou kouli. Neradoval se však dlouho, neboť bugina, jedoucí úplně poslední snadno zjistila, odkud Poltowski střílel. Když se chtěl spojit s poručíkem Borgekem, s překvapením zjistil, že jeho břichem prošlo několik projektilů o průměru 20 mm. Major Dolezal zatím nařídil všem ostatním pokračovat. Zejména řidič druhého transportéru příliš nesouhlasil, ale nechtěl respektovanému důstojníkovi odporovat. Obrněné transportéry vysadily vojáky speciálních jednotek a odjely. Z vojáků, bránících se za malým náspem, přežila pouze klokanice. Borge však zanedlouho dostal posily v podobě dvou čet růžového komanda, které Dolezalovi překazilo jeho plán. Ten navíc přišel o osm vojáků svých jednotek nakonec musel ustoupit v bugině. Hned následujícího dne se Federální armáda stáhla, protože město Ramdua-M nebylo primárním cílem invaze na Mars. Major Dolezal byl povolán na oběžnou dráhu, aby o svém jednání podal vysvětlení. Ačkoliv město Ramdua-M zůstalo v rukou povstaleckých sil, invzaze Federální armády na Mars byla velmi úspěšná. Techno-komunisté utrpěli na severu několik drtivých porážek a povstalci nedopadli o mnoho lépe. Drtivá většina 1. vzdušné divize, v níž sloužil poručík Borge a kapitánka Hofmerin, dostala dovolenou. Hlavní boje v celé oblasti se odehrávaly na zemi a vzhledem ke kvalitní protiletecké obraně na obou stranách nebylo potřeba nasadit tolik vzdušných sil. 4. nordera vojenská základna West Park Do odbavovací haly vstoupila kapitánka Hofmerin. Po zadání svých údajů v důstojnickém přihlašovacím terminálu zjistila, že je pozvána k majoru Smithovi na pohovor. Major Smith se po reorganizaci divize stal přímým nadřízeným kapitánky. Hofmerin se neobtěžovala s vybalováním svých věcí a zamířila rovnou do majorovy kanceláře. ,,Vítám vás, Gretel," řekl major Smith a přáteslky kapitánku objal. Chtěl ji i políbit na krk, ale Hofmerin se mu jemně vytrhla. ,,Ale copak? Snad jste si z toho Borgeka nevzala příklad a také nezměnila orientaci?" otázal se s úsměvem Smith. ,,Velmi vtipné," odpověděla Hofmerin. ,,Jsem unavená a chci si trochu odpočinout, abych byla večer čerstvá." ,,A koho jste sbalila tentokrát?" zeptal se Smith. ,,Budete překvapen, majore. Poručíka Borgeka" řekla s úsměvem Hofmerin. ,,No to snad ne, vždyť je to homosexuál?" ,,Pro vaši informaci, majore, už se se mnou několikrát vyspal. Ale musím na něj být opatrná. Psychologové mě upozornili na to, že mu nesmím připomínat nic nepříjemného z toho, co v minulosti prožil." ,,Naproti tomu, výsledky v boji o město Ramdua-M měl výborné. Toho si ale oba naštěstí oba určitě neužijete, budete posláni na jižní polokouli," pravil major Smith. ,,Je to všechno, co jste chtěl?" zeptala se Hofmerin. ,,Jen se běžte vypsat, kapitánko, abyste byla večer čerstvá. Chtěl jsem vás pouze vidět. A kdyby ten Borge byl snad úplně na mol, zastavte se tady," řekl Smith a podal kapitánce ruku. Ta mu ji něžně stiskla, nechala se na ni políbit a na rozloučenou řekl: ,,To nebude potřeba, majore." Celá jednotka se po týdnu odpočinku přesunula jižní polokouli Marsu.. Za tuto dobu se z poručíka Borgeka stal zlomený muž. Kapitánce se čtyřikrát povedlo ho dostat do postele, a to i přesto, že byl ve třech případech opilý. Jednotku doplnilo mnoho čerstvých důstojníků z akademií, někteří záložníci byli opět povoláni a mnoho vojáků se také vrátilo z nemocnic, kde si léčili svá zranění. 20. nordera Vzdušná základna Marra Poručík Borge prošel skrz detektor kovu. Prošel detektorem a ten ze sebe vyloudil nepříjemný vysokofrekvenční tón. ,,Vyndal jste opravdu všechny kovové předměty, poručíku?" otázal se ho voják. ,,Nejsem přece blbej. A vůbec, proč tady máte tyhle kontroly? Jste přes 600km od fronty. A na severu, tam taková zařízení mají pouze na velitelstvích a v generálních štábech," odpověděl Borge. Voják si pomyslel něco zabedněných idiotech a vzal si do ruční detektor kovu. Velmi snadno pak zjistil, že Borge v hlavě ještě kovovou destičku místo chybějícího kusu lebky, o který přišel při svém pokusu o sebevraždu. Večer se konalo školení důstojníků útočných lodí. Do malého sálu vstoupila plukovnice Perryová. Chvíli mluvila o současné situaci na Marsu a o plánech 1. vzdušné divize. Školení bylo velice nudné, protože nikdo nebyl zvědavý na tlachy, které čerstvá absolventka vojenské akademie vtloukala do hlavy ostříleným důstojníkům a důstojnicím. A úplně na závěr se účastníci školení dozvěděli rozpis všech letů a plány útoku. 22. nordera Skupina útočných lodí měla zaútočit na jednotky Federální armády, které přistály v rámci invaze na jižní polokouli Marsu. Vedením skupiny byl pověřen kapitán Teunel, který se na vlastní žádost nechal k 1. vzdušné divizi přeložit. Poručík Borge si s ním u jeho lodi přátelsky potřásl rukou. ,,Ta Perreyová nemá pravdu s používáním zbraní při našich útocích," řekl Borge. ,,Také jsem na to myslel, ale pokud nikdy nebojovala na útočných lodí, asi jí to těžko vysvětlíte," namítl kapitán. ,,Teplometné granáty se právě nejlépe hodí v tomto ročním období. Zejména při útocích na pozemní cíle," pravil Borge. ,,Sám víte, jak zbytečné je těmhle absolventkám vojenských akademií odporovat, Borgeku," ušklíbl se Teunel. ,,Co kdybychom ten její rozkaz ignorovali? Jen vaše loď a loď, kde jsem já?" navrhl Borge. ,,A co kapitán Voronin? ,,Ten asi souhlasit nebude. Ale my dva tak zaútočit můžeme, ne? ,,Dobře, poručíku. Jsme tedy domluveni," řekl kapitán Teunel. ,,A hodně štěstí," dodal. Ozval se pokyn k nástupu do lodí. O dvě hodiny později… Na obrazovce Borgekova pracoviště se objevila tvář kapitána Teunela. ,,Máte povolení k útoku, poručíku. Připravte plynomety a tříštivé granáty," řekl Teunel. ,,Provedu!" odpověděl Borge a otočil se na svůj personál. ,,Připravte teplometné granáty a vypalte je na sektory A1 až A4 a B1 až B4," nařídil Borge. ,,Neměli jsme použít jiné zbraně, poručíku?" zeptala se vlčice s hodností seržantky. ,,Dobře Sorocká. Použijte tedy teplometné granáty, ale musíte pak počítat s přeložením na jinou loď," odpověděl Borge. Sorocká stihla během letů pod Borgekovým vedením souložit s nejvíce vojáky celého řídícího centra a nechtěla o tento požitek přijít. Proto raději nařídila zaútočit na Borgekův rozkaz. Teplometné granáty způsobiy na zemi pravou pohromu. Většina vojáků Federální armády se zaživa uvařila ve svých obrněných vozech nebo se udusila na nedostatek kyslíku, který všude okolo shořel. O přeživší se pak postaraly povstalecké obrněné jednotky. 23. nordera Štáb 1. Federální armády Do místnosti plné vysoce postavených důstojníků a důstojnic vstoupil generál Zalapski. Vynechme z našeho příběhu nedůležité informace, týkající se invaze Federální armády na Mars a soustřeďme se pouze na dění okolo hlavních postav. Když už si generál Zalapsi zapálil již třetí doutník značky antiEKO-shuck, řekl: ,,Naše výzvědná služba již zjistila, že mohutnou protiofenzívu proti našim obrněným jednotkám vede povstalecká 1. vzdušná divize. Generální štáb na oběžné dráze rozhodl, že vyšleme skupinu speciálních jednotek, které proniknou do týlu nepřítele a pokusí se zneškodnit další útoky na naše pozemní síly ze vzduchu," řekl Zalapski a poslal nad hlavy všech obrovská oblaka kouře ze svého doutníku. O slovo se přihlásil plukovník Dragunin od obrněné divize. ,,Pane generále, jak chcete dostat do týlu nepřítele jednotku, která by byla vybavena protivzdušnými zbraněmi mohla ohrozit útočné lodě povstalců?" Také mnoho dalších důstojníků vrhlo na generála tázavé pohledy. Zalapski ukázal na mapu. ,,Místo, kde naši jednotku vysadíme je vzdáleno od pozic povstalců asi 300 km. Stejně vzdáleno je pak od jejich letecká základn v Marrau, kde se nachází podstatná část povstaleckých lodí." Pak promluvil major Richards od leteckých sil. Objasnil štábu plán, v němž jeden z rychlých výsadkových člunů vysadí jednotky na určené pozici. ,,Speciální jednotka bude vybavena starými raketami typu země-vzduch, které útočné lodě sice nezničí, ale donutí je, aby se vrátily na svou základnu a nepokračovaly v útoku," řekl na závěr porady major Richards. 24. nordera vzdušná základna Marrau Poručík Borge si právě šel pro oběd, když potkal kapitána Teunela. ,,Chtěl jsem se s tebou o něčem poradit, Martine," řekl Teunel. ,,Povídej," odpověděl poručík Borge. ,,Ta Perreyová… Asi jí dal někdo echo, zkrátka to o těch granátech prasklo. Chce to po příštích letech všechno zkontrolovat" Poručík Borge chtěl odpovědět, ale všiml si, jak k Teunelovu pravému ramemni letí wespa. ,,Nehýbej se, Hansi!" zakřičel Borge a přistoupil k Teunelovi. Bylo však již pozdě. Kapitán Teunel se ani nestihl zeptat co se děje, když dostal od wespy žihadlo. Jeho tělem se linula příšerná bolest, spojená s křečemi. Wespa se lehce vznesla, protože ji zahnal kouř z Borgekovy cigarety. Vztekle zamířila na východ, aby otravovala život někomu jinému. Borge ještě stihl zakřičet dvě lvice, aby přivolaly doktora a začal sám oživovat kapitána. S pomocí doktora a několika přiběhnuvších vojáků se mu na konec podařilo Teunela zachránit. ,,Štěstí, že nebyl alergik," řekl doktor Frey, když odnášeli Teunela na ošetřovnu. ,,Kdy se z toho dostane?" zeptal se poručík Borge. ,,Ten si týden poleží někde jinde. Tady na základně nemáme potřebné vybavení k ošetřování vojáků, kteřé bodla žihadlem wespa nebo jiný hmyz," odpověděl Frey a odešel. K Borgekovi přišla kapitánka Hofmerin. ,,Už jsem se do zvěděla co se stalo. Jsi jednička," řekla. ,,Ukládají to řády, ale je škoda, že wespy jsou chráněné, klidně bych je topil v petroleji," odpověděl suše Borge. ,,A co Teunel? Poletí zítra?" ,,Poletí," přisvědčil Borge. ,,Ale do jiné nemocnice," dodal. ,,Čím kdo zachází, tím schází," řekla Hofmerin. ,,Co tím myslíš?" ,,Ty teplometné granáty. Určitě to byl jeho nápad," ,,Co když ti řeknu, že jsem ho k tomu přesvědčil já?" zeptal se Borge. ,,To jsi tedy celkem riskoval. Doufám, že podobně nebudeš riskovat znovu, protože bych byla nerada svobodná matka, víš? Borgeka polil studený pot. Několikrát se s Hofmerin za poslední dobu vyspal, ale nepočítal s tím, že by byl ještě plodný. ,,Cože?!" Vždyť jsem téměr impotent!" zděsil se Borge. ,,Testy ukázaly, že otec můžeš být jedině ty," řekla Hofmerin a objala poručíka kolem krku. ,,To snad není pravda" ,,Ty nemáš radost? A vůbec, přece si nemyslíš, že dostaneme povolení k uzavření manželství bez toho, abych čekala dítě?" ,,Tak ty už plánuješ i svatbu?" dovtípil se Borge. ,,Přece nenechám naše dítě vyrůstat bez otce," namítla Hofmerin. ,,No, to máš teda pravdu. Podíve, je toho na mě trochu moc. Nejdřív mi mého přítele málem zabije wespa, potom se dozvím, že se to s těmi granáty provalilo a nakonec mám ještě dítě. Musím se trochu prospat na zítřejší let," řekl Borge a zamířil zpět na svůj pokoj, protože v tom zmatku úplně zapomněl, že chtěl jít na oběd. Sektor AQ 79 Čtyřicítka vojáků speciálních jednotek Federální armády zaujala své postavení. Mladá důstojnice právě zprovoznila kódování na vysílačce a odnesla ji veliteli celé jednotky - majoru Dolezalovi. Ten seděl mimo stín svého stanu a prohlížel si mapu. ,,Majore, zprovoznila jsem vysílačku a nesu vám rovněž rozpis letů povstalců. Právě nám to poslali z velitelství," řekla důstojnice. ,,Děkuji. Kdy můžeme čekat nejbližší pravidelný let?" zeptal se Dolezal. ,,Zítra v poledne, pane," odpověděla důstojnice. ,,Děkuji vám, Terreyová. Prozatím sledujte vše pouze přes radary v okruhu 10 km," řekl Dolezal. 25. nordera vojenská základna Marrau Velením 3. útočné lodě byl pověřen kapitán Rijskins, který nahradil zraněného Teunela. Celé formaci pak velela kapitánka Hofmerin. Lodě se zvnesly k obloze, aby podpořily obrněné jednotky, útočící na pozice Federální armády. Sektor AQ 79 11:00 Major Dolezal si oblékl kalhoty. ,,Teď běžte zapnout odposlech. Jsem celkem zvěavý na ty povstalecké lodě, Perreyová," řekl Dolezal. Důstojnice opustila stan. Chvíli po ní vyšel ze stanu i Dolezal. Nasidil si sluchátka a nevěřil svým uším. Při odposlechu komunikace řídícího centra a kapitánským můstkem na lodi kapitánky Hofmerin uslyšel Dolezal slastné vlykání seržantky Sorocké do rytmů 700 let starého techna. Dolezal si zavolal své důstojníky. Když se dostavili, řekl: ,,Na loď, která vede celou formaci, vypalte jednu raketu. Na ostatní lodě vypalte po dvou raketách" 11:58 Do řídícího centra vstoupil poručík Borge. Hlasité techno přestalo hrát a nejvíce nadržení členové posádky se alespoň uklidili do ústraní. ,,Zepněte odposlech," řekl poručík. ,,Jste si jistý, poručíku?" zeptala se Sorocká, které přes uniformu byly jasně vidět všechny bradavky. ,,Už jsem řekl," odpověděl neobvykle přísně Borge. ,,Pane," ozval se voják křížený s polárním zajícem ,,Něco tam skutečně máme!" ,,Tak to pusťte nahlas!" přikázal Borge. Celou místností zazněl hlas majora Dolezala. ,,Čekejte na nejkratší vzálenost a potom palty. Ty rakety je sice nesestřelí, ale budou se muset vrátit," řekl Dolezal. ,,Já věděl, že ty družice Federální armády nejsou spolehlivé. Spojte mě se všemi kapitány lodí, Sorocká!" řekl Borge. Popadl mikrofon a vyčkal na spojení. ,,Tady poručík Borge, jsme sledování. Ze země se nás budou snažit sestřelit, pošlu vám záznam z našeho odposlechu. Opakuji! Jsme sledováni a ze země se nás budou snažit sestřelit, posílám vám záznam z našeho odposlechu!" Toto hlášení ovšem uslyšel i major Dolezal. Zapnul si vysílačku a spojil se s Terreyovou. ,,Změna plánu, Terreyová. Vypalte všechny rakety na loď, která celou útočnou formaci vede!" řekl Dolezal. ,,Opakujte prosím rozkaz, majore," odpověděla Terreyová. Tento odposlech zase slyšela celá posádka na lodi kapitánky Hofmerin. ,,Opakuji, povstalci nás nějak odhalili. Vypalte tři rakety na loď, která vede celou formaci!" rozkázal Dolezal. ,,Rozumím, majore. Konec!" Borge zatím stihl vyhlásit poplach, informovat ostatní lodě a vydat příkaz k opuštění lodi. Dvě zbývající lodě nabraly dostatečnou výšku, částečně se odklonily od kurzu a spojily se se základnou Marrau. Dostalo se jim odpovědi, že posily jsou na cestě a že zbývající dvě lodě pod vedením kapitána Vironina budou pokračovat v útoku. Útočná loď se po zásahu raket rozlomila na čtyři části, které postupně začaly hořet a rozlamovat se explozemi fosforových štítů, které byly na 90% pláště lodi. Všem členům posádky, s výjimkou jednoho výsadkového člunu se pak povedlo loď opustit dostatečně včas. Ve výsadkovém člunu pro personál lodi zatím prohlížel poručík Borge mapu. Potom Hofmerin ukázal místo, které vybral pro shromáždění celé přeživší posádky. ,,Našel jsi to, jako bys to přímo hledal," řekla obdivně Hofmerin. ,,Je mi divné, proč na nás nevypálili právě z toho opuštěného statku," řekl Borge. ,,Doufám, že na nás nebudou chtít zaútočit," ozvala se seržantka Sorocká. ,,A proč by po nás jinak vypálili tři rakety?" odpověděl seržant Barry, velitel dvou čet růžového komanda. ,,Ukryjeme se na tom opuštěném statku a spojíme se s marrau. Snad nás brzy vyzvednou," řekla Hofmerin. Major Dolezal měl ve svém arsenálu zbraní i snadno sestavitelnou pouštní buginu. ,,Vyborně jsi to zvádla, kočko!" řekl Terreyové Dolezal a políbil ji na tvář. Vojáci speciálních jednotek byli zvyklí na ledacos, ale takový projev důvěry u svého velitele ještě neviděli. Jeden z vojáků speciálních jednotek později po válce ve svých pamětech napsal, že to bylo způsobeno odposlechy z řídící místnosti poručíka Borgeka. ,,Na co čumíte?" zakřičel Dolezal, nepřestávaje objímat Terreyovou. ,,Popadněte zbraně a zamiřte na jihozápad ke statku, vypadá to, že se tam Borge bude chtít schovat!" 12:40 Přeživší posádka lodi se shromáždila na starém statku. Byl sice starý přes 300 let, ale stále ještě obydlený. ,,Hod oso dque hernea?" zeptal se kapitánky Hofmerin vyděšený statkář s plnovousem. ,,Oune verlando co ol pe susspe rem," odpověděl poručík Borge. ,,Kde ses to naučil?" zeptala se překvapeně Hofmerin. ,,Moji předkové jsou z Marsu," odpověděl Borge. ,,Vysvětlím mu co se stalo, zatím začnetě budovat obranná postavení, protože určitě zaútočí," řekl Borge. ,,Měla byste nechat Borgeka velet. Má hodně zkušeností v pozemním boji, kapitáne," řekl seržant Barry. Speciální jednotka majora Dolezala obklíčila ze všech stran statek. Dolezalova zbraň navíc uměla rozeznat objekty podle tělesné teploty. Dobře vycvičení vojáci speciálních jednotek nejprve zničili obě čety růžového komandaa potom zabili i 10 vojáků z výsadkových člunů. Bránící posádka lodi odpověděla dýmovnicemi a opětovala palbu, ale bez výraznějšího úspěchu. Borge si proto dal zavolat všechny přeživší psi, vlky a zajíce. ,,Zničíme je tak, že budete stále měnit své pozice. Určitě mají pušky, které rozlišují objekty podle tělesné teploty. Tím, že vás budou hledat a budou střílet, odhalí svou pozici a my je pak dostaneme. Po pěti minutách. Major Dolezal se rozčílil. ,,Borge je největší hrozba naší kampaně na Marsu! Sami se teď můžete přesvědčit o jeho schopnostech. Když zabijeme jeho, máme vyhráno!" křičel vztekle do vysílačky. Všichni jeho muži i ženy si toto hlášení vzali k srdci. Potom se Dolezal spojil jenom s Terreyovou. ,,Kolik máte ještě vojáků?" zeptal se Dolezal. ,,Ještě deset, majore," odpověděla Terreyová. ,,Dobře, zaútočte z druhého kvadrantu. Budou muset ustoupit blíže k nám a my už je dostaneme," ,,Rozumím!" ,,Hodně štěstí, Terreyová. Konec" řekl Dolezal a vzal si těžký kulomet ráže 25 mm. Terreyová aspol. Zaútočili na statek v místě, kde se nejlépe útočilo. S poručíkem Borgekem se spojil seržant Barry. ,,Poručíku, jsem pod těžkou palbou, neudržíme se," řekl zoufale Barry. ,,Tak ustupujte dovnitř, ale jak jen nejpomaleji to jde. I za cenu ztrat. Pokud pandete všichni, je to konec nás všech. Uvnitř statku se braňte do posledního výstřelu," odpověděl Borge. ,,Vypadá to, že jsme v pasti. Musíme se dostat do sklepa, ale u brány statku," řekl k Hofmerin Borge. ,,To je šílenství, vždyť nás postřílí!" zvolala. ,,Přirozeně, můžeme počkat, až k nám ustoupí Barry a necháme se zaházet granáty." Obě varianty byly strašné, ale nakonec byla odsouhlasena ta s ústupem do sklepa. ,,Hofmerin náhle vycítila, že by měla nějak povzbudit svou posádku. Za začátku poběží ti, kteří jsou rychlí, bude menší šance, že je nepřítel trefí a to je připraví o náboje. Odhalí také svou pozici a my jim alespoň znepříjemnímě život. První poběží Sorocká, potom ostatní jako vlci a psi. Úplně nakonec poběží gaykoni," rozhodla Hofmerin. Major Dolezal ležel se svým těžkým kulometem nedaleko brány statku. Když se chtěl otřít své brýle od potu, uviděl běžicí Sorockou. ,,Chachacha! To je váš konec, Borgeku!" zasmál se Dolezal a vystřelil po Sorocké. Poslední vlk proběhl okolo brány statku, zatočil doleva, vyskočil, přičemž zněl neustále těžký kulomet majora Dolezala. Vlk dopadl na zem, ale znovu rychle vyskočil. Teď měl před sebou díru do sklepa starého statku. Poručík Borge zahodil zbraň a rozběhl se ke sprintu svého života. Vyskočil tak, aby se trefil do díry sklepa. Major Dolezal si zkušeně počkal, až se bude Borge v saltu snášet do díry a potom vypálil. Byl však úplně zklamán, protože neviděl stříkat krev. Jako poslední běžela kapitánka Hofmerin, doprovázená gaykonem. Dolezal trefil Hofmerin do pravé ruky a tak gaykon věděl, jakým směrem má do místa, kde se zvedal prach vypálit. Těžký kulomet utichl. Gaykon hodil do díry napřed zbraň teprve potom skočil. Na nebi se objevila útočná trysková loď A-140. Byla vybavena velmi moderními zbraněmi. Její pilot na zemi snadno rozpoznal z výšky 500m vojáky speciálních jednotek. Usmál se a vypálil po nich raketu. Terreyová se spojila s majorem. ,,Ti barstrdi mě střelili do ruky!" rozčíleně křičel Dolezal. ,,My jsem pod útokem ze vzduchu. Navrhuji se stáhnout, majore," řekla Tyrryová. ,,Nepřichází v úvahu. Borgeka musíme dostat za každou cenu," odpověděl Dolezal. ,,Rozumím, majore. Konec," odpvěděla Terreyová. Vojáci okolo Terreyové se na ni tázavě podívali. ,,Přebírám velení," řekla Terreyová. ,,Ustupte na výchozí pozici našeho útoku a zavolejte z protivzdušného stanoviště lékaře, který ošetří majora. Byl raněn a i my jsme utrpěli těžké ztráty. Tenhle hloupý Borge nám za to nestojí," dodala. Mezi přeživší posádkou lodi byl pouze jeden doktor. Ten měl ve sklepě plné ruce práce. Kapitánka Hofmerin si při skoku do sklepa způsobila lehký otřes mozku. Vojákům trvalo delší dobu, než ji vzkřísili. Hofmerin se rozhlédla. Nevnímala bolest své ruku. V koutě sklepa spatřila Borgeka. Ležel na zemi a držel za ruku umírající seržantku Sorockou. Hofmerin přišla k Borgekovi a podívala se na něj. Byl celý bílý v obličeji. U Sorocké se pomalu rozvíjel šok. Jeden gaykon jí musel držet nohy, aby zůstala ve stabilizované poloze. Borge se koutkem oka podíval na Sorockou, která se svíjela v bolestech a téměř nic už nevnímala. Potom se podíval na Hofmerin. ,,Proč musela běžet jako první? Proč?" zeptal se, přičemž před sebe vyprskl trochu krve. Hofmerin se teprve teď podívala na jeho břicho a hruď. Borge držel v pravé ruce obvaz, kterým si překrýval krvácející ránu na břiše. Hofmerin omdlela. K Sorocké přiběhl lékař. Vyhrnul jí rukáv uniformy u ruky, kterou pevně držela ruku poručíka Borgeka a vpíchl jí do žíly injekční jehlu. ,,To jí pomůže zemřít rychle," řekl k Borgekovi. Potom přešel k němu a rozepl mu ochrannou vestu. Pod zkrvavenou uniformou, kterou hned strhl, uviděl v poručíkově břiše a hrudníku dalších 6 ran po 25 milimetrovém kulometu. Hofmerin se náhle probrala. První co uviděla, byl Borge. Potom si všimla doktora. ,,Proč jste ho ještě neošetřil?" rozčílila se Hofmerin. ,,Přikázal mi, abych ošetřil nejprve ty, které to podle jeho názoru potřebují více než on. Puze jsem splnil rozkaz," odpověděl doktor. ,,Tohle vás bude mrzet!" vztekle odsekla Hofmerin. ,,Teď pro něj nic stejně nemůžeme udělat. Všechny své věci mám ve výsadkovém člunu, kapitánko. Bylo od něj velmi gentlemanské, že chtěl, abych ošetřil ty, kteří to z objektivního hlediska potřebují" Hofmerin ho už nevnímala. Přišla k Borgekovi, podepřela mu hlavu a chytla ho za roztřesenou levou ruku. ,,Co se děje, Andrew?" zeptal se Borge. ,,Martine, to jsem já. Gretel," odpověděla kapitánka. Borge zostřil zrak. ,,Dostaneš se z toho, ty to přežiješ," pokračovala. Poručík se podíval směrem, odkud přicházel kapitánčin hlas, protože stále nevěděl, kdo se to s ním baví. ,,Za chvíli…" ,,Ty?" skočil jí do řeči překvapený Borge. ,,Za chvíli pro nás přiletí loď a tam už tě dají do pořádku" řekl Hofmerin. Borge zvedl hlavu, aby na kapitánku lépe viděl. Byla to však zbytečná snaha, protože v jeho očích se objevily slzy. Sebral všechny své síly, aby se nadechl a sípavím hlasem řekl kapitánce: ,,Nenávidím tě" Život wespy. Podle vědců dokáže dospělá wespa uletět za den až 50 km. 100 km severně od vojenské základny Marrau leží malá vesnice. Wespa zakroužila nad střechami domů. Nad většinou domů byl ale kouř z komínů. Proto zamířila nad dům, odkud žádný kouř nepřicházel. Wespa si vybírá svou kořist již před útokem. ,,Mami, já jdu ven!" ozvalo se z domu. ,,Vem si čepici, abyses nespálil," ozval se ženský hlas. Wespa přiletěla ke dveřím domu. Ze dveří vyšel asi pětiletý chlapec, radostně mávající dřevěným samopalem, který mu jeho prarodiče včera koupili. Wespa zaútočila. ,,Zbraň přehodit přes rameno!" zavelel chlapec a začal po dvoře pochodovat. Mávání chlapcova samopalu podráždilo wespu ještě více. Rozletěla se za chlapce, ale ten se náhle otočil nalevo a wespa narazila do pažby samopalu. Chvíli jí trvalo než se vzpamatovala, ale potom se znovu rozletěla k chlapci. ,,Pozor, nepřítel útočí ze vzducu!" zakřičel mladý voják a rozmáchl se svou zraní. Wespa spadla úderem zraně na zem, kde ji chlapce svými dřeváky zašlápl. ,,Na koho tam křičíš, Sašo?" ozvalo se z domu. ,,Na svoje vojáky maminko. Bojujeme proti wespám!" ,,Tak bojuj chlapče," ozvalo se. ,,Aby nám na tátu ve válce už žádná neútočila," řekla si pro sebe paní Teunelová. Jed wespy je tak nebezpečný, že se mrtvým wespám na zemi, a to i rozšlapaným, většina zvířat raději vyhne. |
