Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
26. KAPITOLA "Nesmrn poun, to ano," ekl Arthur, kdy se Slartibartfast dostal v len a sem. "Ale pod jet nechpu, co s tm m co dlat Zem, myi atakdl." "To byla jenom polovina cel historie, pozemane," pravil staec. "Pokud t zajm, co se stalo o sedm a pl milinu let pozdji, v den Velk odpovdi, rd bych t pozval do sv pracovny, abys mohl ony udlosti zat na naich senzofilmovch zznamech. Pokud se ovem nerozhodne pro krtkou prochzku po povrchu Nov Zem. Bohuel nen zdaleka hotov - jet jsme ani nezapustili do zemsk kry uml dinosau kostry, a to nm jet chyb Tetihory a tvrtohory, a potom..." "Ne, dky," brnil se Arthur, "jaksi by to nebylo ono." "To asi ne," uznal Slartibartfast a obrtil aeroauto zpt k duchamorn stn. 27. KAPITOLA V Slartibartfastov pracovn vldl chaos. Vypadalo to tam asi jako v mstsk knihovn tsn po vbuchu. Kdy vchzeli, kmet se zamrail. "Stran m to mrz," omlouval se, "ale v jednom z naich pota udrujcch ivotn funkce vybouchla dioda. Kdy jsme se pokoueli oivit uklzeky, zjistili jsme, e jsou u skoro ticet tisc let mrtv. Jenom bych rd vdl, kdo odklid jejich mrtvoly. Jestli chce, sedni si teba tamhle, a j t zapnu." Nabdl Arthurovi idli, kter vypadala jako vyroben z hrudnho koe stegosaura. "Je vyrobena z hrudnho koe stegosaura," vysvtloval kmet, piem trachal po mstnosti a lovil cosi pod hroziv vratkmi hromadami papr a rsovacho nin. "Tady," ekl konen. "Tohle si podr." Podal Arthurovi dva drty s odizolovanmi konci. Ve chvli, kdy se jich dotkl, njak ptk proltl pmo skrz nj. Visel ve vzduchu a byl sm sob naprosto neviditeln. Pod sebou vidl pvabn nmst lemovan stromoadm. Vude kolem stly bl betonov domy vznosn konstrukce, ale o nco hor trvanlivosti, nebo mnoh z nich byly popraskan a flekat od det. Natst zrovna svtilo slunce a erstv vtk zlehka tanil stromoadm. Podivn pocit, e vechny budovy tie bzu, byl zpsoben snad jen tm, e nmst i pilehl ulice byly pecpny radostn vzruenmi lidmi. Nkde hrla kapela, pestr vlajky se tepetaly ve vtru a ve vzduchu se vznela karnevalov nlada. Arthur poctil zvltn osamlost - visel tu nad tm vm, a neml nic, dokonce ani tlo. Ne vak o tom mohl zat uvaovat, zaznl nmstm hlas, kter upoutal veobecnou pozornost. Ped budovou, je na prvn pohled dominovala nmst, na pdiu potaenm ltkou jsav barvy, stl jaksi mu a hovoil do mikrofonu k zstupu: " lide, vykvajc ve stnu Hlubiny mylen!" zvolal. "Ctn potomci Vrmfondla a Majikthise, nejvtch a skuten doopravdy nejzajmavjch Pundit, jak kdy vesmr znal..., as ekn je u konce!" Dav propukl v bouliv jsot. Ve vzduchu se vznely vlajky, tepetalky a konfety a vude se ozval pskot. U ulice vypadaly sp jako stonoky lec na zdech a zuiv mvajc nokami ve vzduchu. "Sedm a pl milinu let ekala nae rasa na tento Velk den, od nj si slibujeme to sprvn Osvcen!" vyvolval jsav enk. "Den Odpovdi!" Vzruen dav odpovdl nemn jsavm hur. "U nikdy," vykikoval mu, "u nikdy se rno neprobudme, abychom si kladli otzku Kdo vlastn jsem? Jak smysl m mj ivot? A bude z kosmickho hlediska skuten vadit, kdy nevstanu a nepjdu do prce? Nebo dnes jednou provdy zvme prostou a jednoduchou odpov na vechny tyto paliv problmy ivota, vesmru a vbec!" Dav opt propukl v naden a Arthur zjistil, e se zvolna sn k jednomu z velkch majesttnch oken v budov za pdiem, z nho mu enil k davu. Na okamik se ho zmocnila panika, protoe letl pmo proti oknu. O vteinu pozdji se vak uklidnil - proletl sklem, ani se ho dotkl. Nikdo z ptomnch se vak nepozastavil nad jeho podivnm pchodem, co vzhledem k tomu, e tam nebyl, nijak nepekvapuje. Zanal chpat, e cel zitek nen nic ne pehrvka zznamu, proti nmu je ovem estistop sedmdestka pouhou hrakou. Mstnost do znan mry odpovdala Slartibartfastovu popisu. Celch sedm a pl milinu let ji dobe udrovali a skoro kadch sto let se tu i pravideln uklzelo. Ultramahagonov stl ml ohlazen rohy i koberec trochu vybledl, mohutn terminl potae vak trnil v cel sv svtlkujc ndhee na desce potaen k a vypadal jako erstv zkonstruovan. Dva stroze odn mui ped nm uctiv sedli a ekali. "as tm vyprel," ekl jeden z nich. Arthura pekvapilo, kdy tsn vedle muovy hlavy se nhle z nieho nic materializovalo jaksi slovo. To slovo znlo: LNKVL. Nkolikrt zazilo a zmizelo. Ne to Arthur stail zpracovat, promluvil druh mu, a vedle jeho hlavy se objevilo slovo FOUK. "Ped sedmdesti pti tisci generac uvedli nai pedkov tento program v chod," kal druh mu. "A my budeme prvn, kdo po tak dlouh dob usly pota promluvit." "Hrozn zodpovdnost, Fouku," souhlasil prvn mu. Arthur si uvdomil, e sleduje zznam s titulky. "Jsme ti," ekl zase Fouk, "kdo usly odpov na Velkou otzku ivota...?" "Vesmru...!" doplnil Lnkvl. "A vbec...!" "Pt!" umlel Lnkvl gestem kolegu. "Myslm, e Hlubina mylen se chyst promluvit!" Nsledovala krtk pauza, pln oekvn, bhem n ovldac panel zvolna pichzel k ivotu. Svtla se zkusmo rozsvcovala a zhasnala, a se nakonec ustlila do obrazce, vyjadujcho aktivitu. Z komunikanho kanlu se ozval jemn bzukot. "Dobr den," ekl konen Hlubina mylen. "Ehm... dobr den, Hlubino mylen," vypravil ze sebe Lnkvl trochu nervzn. "M... ehm, toti..." "Odpov pro vs?" peruil ho Hlubina mylen majesttn. "Ano. Mm." Oba mui se zachvli nedokavost. ekn tedy nebylo marn. "Ona skuten existuje?" vydechl Fouk. "Ona skuten existuje," potvrdil Hlubina mylen. "Na vechno? Na velkou otzku ivota, Vesmru a vbec?" "Ano." Oba mui byli speciln vykoleni pro tuto chvli. Cel jejich ivot byl jen ppravou na ni. Byli vybrni hned pi narozen, aby vyslechli Odpov. A pece se pistihli, e vzruen dchaj a vrt se jako nedokav dti. "A ty nm ji d?" loudil Lnkvl. "Dm." "Te hned?" "Te hned." Oba mui si olzli vyprahl rty. "Akoli si myslm, e se vm nebude zrovna moc lbit." "To nevad!" nalhal Fouk. "Mus nm ji ct! Te hned!" "Te hned?" zeptal se Hlubina mylen. "Ano! Te hned!" "Dobe," ekl pota a opt umlkl. Oba mui se neklidn vrtli. Napt bylo nesnesiteln. "Ale opravdu se vm nebude lbit," poznamenal Hlubina mylen. "Mluv!" "No dobe," ekl klidn Hlubina mylen. "Odpov na Velkou otzku..." "Ano...!" "ivota, vesmru a vbec...," promluvil Hlubina mylen. "Ano...!" "Je..." Hlubina mylen se opt odmlel. "Ano...!" "Je..." "Ano... !!!...?" "tyicet dva," oznmil Hlubina mylen s nedostinou dstojnost a klidem. pokraovn |
