Fallout 3 je fúzí dvou široce oblíbených herních licencí. Asi tak, jako
by Taco Ice Cream byla fúzí dvou široce oblíbených jídel. Stmelili
herní styl Oblivionu s "nastaveními" Falloutu. A přinesli i několik
dalších prvků jimiž se snaží překlenout tyto dva různorodé systémy,
které celku dodávají i ubírají stejnou měrou. Aby hráčům a (a to
hlavně) recenzentům zamotali myšlenky, Fallout 3 se hraje mnohem lépe
než Oblivion, ale má horší příběh než Fallouty staré. Jestliže máte nad
touto hrou vynést soud, záleží na tom, z jaké strany přicházíte -
kterého z předchůdců považujete za standard, za normu.
Jméno "Fallout" s sebou nese očekávání, jež nejsem schopen zahodit
mávnutím ruky. Fakt, že je Fallout 3 dobrý nemění nic na těchto
očekáváních.
V případě, že jste to minuli, právě jsem zmínil, že Fallout 3 je
dobrý. No a teď už jsem to řekl dvakrát. Ani napodruhé to nebylo o nic
méně bolestivé a teď jen doufám, že to po mně znovu nebudete chtít. Je
zábavný. A pokud toto od her požadujeme, jedná se o úspěch. Navzdory
všem mým falloutím zklamáním, tahle hra má svou hodnotu. A zvládá
odpálit - až překvapivě - několik home runů. Pojďme se na některé
podívat.
1. Hudba je naprosto fantastická. Žádná hra, která má v repertoáru Binga Crosbyho, nemůže být považována za zcela špatnou. Tenhle song jsem nedokázal několik dní dostat z hlavy. Tenhle chlapík byl dokonalou a nezředěnou kombinací talentu a jakosti.
2. Pustina okolo DC je vytvořena naprosto úchvatně. Je zjevně
mešní než oblivionský Tamriel, co se týče výměry. Ale díky větší
variabilitě interiérů a mnohem členitější krajině nakonec působí větší.
3. Se slzou v oku vzpomínám na tahový systém Falloutu. Byl
výborný, ale teď už je fuč. Ale jeho ztráta nemění nic na faktu, že
soubojový systém ve Falloutu 3 je výtečně zábavný. VATS - s nímž můžete
zapauzovat hru a vystřelit mířenou střelu na nepřítele, která je řízena
striktně statistikami vaší postavy - je přesně tak dobrým kompromisem
mezi starým a novým jak jste doufali. Nenapadá mě lepší systém, který
by přinesl tahovou zábavu, po niž jsem žadonil, bez toho, aby se
odcizil FPS hráčům, jimž se snaží dvořit. (Jen mě už po pár hodinách
štvala všudypřítomná a nevypnutelná slow-motion camera)
4. Neviděl jsem to nikoho nikde zmínit, ale myslím, že systém
páčení zámků je vyobrazen nejlépe v porovnání doslova se všemi hrami.
Je to doslova hmatová záležitost a to cvaknutí na konci je nesmírné
zadostiučinění. Dokonce větší než obsah bedny a získané zkušenosti.5.
Namluvení hry je velkolepé. Liam Neeson, Malcolm McDowell, Ron
Pearlman. Všichni podávají skvělé výkony. Bethesdí stálice jsou také
zpět namlouvajíce malá NPCčka kol nichž se velké točí. Bylo najato i
několik nových herců, takže herní svět už připomíná stádo klonů, jak se
to došlo v Oblivionu.
Je to dobrá hra (jauvajs, už zase) a mohu to plně potvrdit. Je třeba to
takto zdůraznit, protože v pár dalších článcích vypíchnu několik
mimořádných nedostatků této hry a já nechci, abyste odešli se špatným
dojmem. Tahle hra obsahuje skvělé party, ale taky debilismus. A ten je
tak lamentuhodný z jednoduchého důvodu - dalo se mu snadno vyhnout.
Většina recenzentů by takové chyby zmínila jen tak mimochodem. Ale
pokud mě už trošku znáte, víte, že utkvělé hluboké a pedantické
puntičkářství je mým věčným mandátem. A tím se budu řídit v
následujících článcích.