Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Mise: Junktown
Kapitola 3: Junktown
Otevřel sem oči, neviděl jsem sice eště úplně ostře, ale čekal sem že to bude horší. Byl sem v nějakém domě. Nademnou stáli tři lidi. První měl blond vlasy a obličej četňáka v každý situaci, druhej byl zjizvenej chlápek s přísním výrazem v kožený zbroji, ten by jistě udělal u bratrstva velkou kariéru, třetí vypadal na doktora s nepříjemným a zarputilým obličejem. "No konečně es probudil kámo, jak ti je?," řekl ten čestňák "No docela to de, ale děsně mě bolí hlava, kde to jsem?," odvětil jsem. "Si v Junktownu a nediv se že tě bolí hlava málem si vykrvácel a máš lehkej otřes mozku," řekl doktor, ale tvářil se dále zarputile. "Kdo vlastně si? Pokud smím hádat seš z Bratrstva Oceli," ozval chlápek v kožený zbroji. "Ano to sem, menuju se...a sakra jak se menuju?! Pamatuju si všechno až na méno..a polohu našeho bunkru. Jak to?"pronesl sem zmatebě. "Nic zvláštního máš částečnou amnézii-ztrátu paměti, zapoměl si jenom něco zbytek si pamatuješ, to máš po tý ráně. Částečná ztráta paměti je velice častá, rozhodně víc než úplná," pronesl chladně doktor. "S tim ménem to bude lehký, říkej mi třeba Šalamoun, ale menuješ se Jimi," pronesl se smíchem zjizvenec. "Opravdu? J-jak to víš?" "není to nic těžkýho, když to máš napsaný na zbroji," pronesl opět zjizvenec a ukázal na vedlejší stolek, kde ležela moje energozbroj a na ní byl nápis "Pa. Jimi". "No to je super, konečně se aspoň ty nápisy k něčemu hodily," řekl sem. "Ale teď by si nám moh konečně říct co se stalo? Když sme tam přišli ležel si v bezvědomý a okolo se váleli tři ohlodaný supermutanti a další dva roztřílený na cucky, pak tam byl mrtvej párač a zbytky ňákýho chlápka," zeptal se ten čestňák. "Pozorovali sme ty mutanti, ale museli sme s nima bojovat, ten mrtvej byl můj společník, ale pak sem omdlel a nic víc nevim, zřejmě nás přepadli párači, aspoň sem viděl stíny, který jim byly podobný," uvažoval sem. "Ale jaktože tě nesežrali?," ptal se udiveně čestňák. "To taky nevi..počkat teď mi to došlo, byl sem natřenej tim krémem, zlatej Michael, zachránil mi život," zajásal sem nadšeně. Ostátní akorát v údivu tázavě vyvalili oči, tak sem jim to vysvětlil. "No to si měl fakt velký štěstí, ale teď mě napadá, že sme se ti eště nepředstavili, to sme ale nevychovanci," pronesl přátelsky čestňák a pokračoval dál: "Já se menuju Killian, sem tu starostou, tady vedle mě je je náš velitel stráží Lars," otočil se k zjizvenci, který se pokusil nasadit přátelský úsměv, ale zachvilku se zas tvářil přísně: "A zde je náš "obecní" doktor Morbid, to on tě vyléčil," a ukázal na nepřívětivě se tvářicího doktora. "Tak to je bezva, právě za tebou sem šel, Bratrstvo se ptá jestli by si mohlo v Junktownu zřídit předsunutý bunkr," řek sem nadšeně. "No to by mohlo ale měl bych pár podmínek," zauvažoval Killian. "A jaký?" "No, pomoc při obraně proti nájezdníkům a jiný havěti a zprostředkování obchodu mezi Bratrstvem a Junktownem," seznámil mě se svými podmínkami Killian" "To by šlo," řekl sem. "A můžeš mi vysvětlit jak se chceš dostat zpátky do vaší základny," zeptal se mě Killian. "To zjistim snadno, mam mapu na holodisku. Vzali ste ho sebou?" "Jestli myslíš tenhle," úkázal mi Lars rozmačkaný holodisk: "tak ten ležel pod jedním supermutantem." "C-co??!!, tak to sem v háji! Už se nikdy nedostanu do Bratrstva," řekl sem zdrceně a moje naděje zmizeli. "Nemaluj si to tak černě," řekl Lars: "pokud nezhebneš cestou tak ti Hubský karavany jistě ukážou cestu nebo s nima můžeš rovnou jít jako stráž, Hub přece obchoduje s Bratrstvem." "No jo máš pravdu, huráá!," jásal sem jako dítě. "Ale než vyrazíš měl by sis pár dní odpočinout," řekl doktor Morbid. "Odpočívat to není zrovna můj styl, ale moh bych troch u míň riskovat, nemáte tu ňákej problém k vyřešení?," zeptal sem se. Doktor Morbid si akorát povzdechnul.