Zkurvenej sklad.
Přesně na tohle sem myslel když sem seděl na bedně jakýhosi vybavení. Bylo stý výročí otevření vaultu ze kterýho pochází celý bratrstvo a já musím sedět tady ve skladišti a hlídat. A jenom proto, že předevčírem sem usnul na hlídce. Zkurvený bratrstvo.
Na to sem taky myslel.Proč sem se jen nechal nalejt kdybych nebyl u bratrstva moh sem si někde v klídku oslavovat jako ňákej farmář. Všichni ostatní z mý skupiny se teď někde válej pod stolem a jenom jáz celýho bunkru tu musím hlídat to zkurvený skladiště.

Josh přemýšlel nad svou existencí protože neměl co jinýho dělat.
Mám vcelku čerstvou hodnost poručíka a už od výcviku velím malé průzkumné jednotce s volacím znakem Bravo. Na poměry bratrstva si nežju až tak špatně mám kovovou zbroj MkII a svou M4a6 útočnou pušku s kolimátorem a podvěsným granátometem uzpúsobenou pro rozšířené zásobníky, vubec mě nevadidí, že nemám ani granáty ani rozšířený zásobníky. Mám i vcelku dost dobrou skupinu, znam je všechny už od výcviku a sou to všichni dobří kámoši. Sice v naší prúzkumné skupině panuje spíš demokracie než přímá hiearchie velení ale pod mým "oficiálním velením" ještě nikdo nepadl. Nejspíš proto sem byl docel rychle povýšenej. Pak začal přemýšlet nad svejma kámošema z jednotky.
Brett nejspíš můj nejlepší kámoš na celým tomdle podělaným světě, vyrůstali sme spolu v Junktownu a prošli sme spolu celým výcvikem. Byl to můj Velkej Kámoš když sem měl ňákej problem dycky sem se moh obrátit na Breta, už od mala byl větší než já a hrozně silnej což ho jasně určovalo pro operátora těžkejch zbraní má svou M60ku a kovovou zbroj vždycky mívá plnej bágl nábojů, stimpaků a granátů jinak by nejspíš nikam nevylez. Monika naše doktorka, znám ji asi od půlky výcviku kdy byla přiřazená k naší skupině zatím byla díky bohu vždycky mnohem užitečnější jení snajperka Dragunov a přesná muška než její skvělý lékařský dovednosti. Když o tom tak uvažuju docela se mi líbí a mám ji rád, ale nevím co na to ona a navíc si myslím, že by nebylo dobrý abychom spolu něco měli když sme v jedné skupině ať by to mezi náma dopadlo jakkoli. Parker, nikdo neví jaký je jeho křestní méno nejspíš ani on sám ne. Je to náš řidič, kutil a vědec v jedné osobě, myslím že je to skvělá kombinace, podle mě je nejchytřejší z celýho našeho bunkru. Jediná jeho nevýhoda je že neumí moc střílet, na střelnici tráví jenom nezbytně nutnej nařízenej čas a to u vědců není zrovna moc, ale aspoň nás může dycky krejt dávkama ze svýho AKčka nepřátelé totiž stejně nepoznaj jestli umí střílet nebo ne takže zalezou. A nakonec Crys je to absolutní zelenej mozek, ale jinak je skvělá její motto je:"Cílem boje není padnout za vlast ale přinutit ty druhý hajzly aby padli tza tu svou" vyčetla to v ňáké staré knížce, je sice fakt že na světě zbyla jen jediná vlast-amerika, takže to trochu ztrácecí na lesku, ale pořád to zní dobře. A kdykoli to de snaží se chovat se podle svýho motta a střílí dávku za dávkou ze své P90ky a nebo to do nich praží ze svých dvou desertů a na to střílet přesně ze dvou desertů má fakt málokdo.

Těmahle úvahama mu uběhla celá hlídka.
Rozhlídl sem se a viděl sem že okýnkem už proniká denní světlo, každou chvíli mě někdo příde vystřídat. A opravdu už de ňákej zasvecenec eště sem ho tady v bunkru neviděl, ale to mě velku nezajímá du si lehnout. Vzbudil sem se akorát na oběd dal sem si sprchu a vydal se do jídelny. Když sem si přisedl k našemu stolu a rozhlídl se po okolních tvářích usoudil sem, že nejsem jedinej kdo dneska vstával až na oběd. Všicni vypadlali zničeně po nočních oslavách, Parker dokonce ještě nepřišel. Seděli sme u oběda a velice tiše sme si povídali protože všechny bolela hlava, po cvíli přišel i Parker a vypadal celkem čile. Brett prohodil že je štěstí že dneska nikam nemusí vyrazit že by to asi nezvládl a všichni ostatní různými způsoby dávali najevo souhlas. Po obědě sem se vydal na každodenní brífink pro velitele skupin tam mi bylo zděleno, že se máme vydat na průzkum na sever, jedíný co mě v tu chvíli napadlo bylo, že sme pěkně v prdeli. Sever, ze severu přichází všechny nájezdy od tý podělaný Ricovy bandy. Ricova banda je největší nájezdnickej a otrokářskej cech kterej rychle pohlcoval všechny ostatní a my sme měli prozkoumat jak to vypadá v základně poblíž Shady Shands-50 kilometrů za červenou linií.Nejhorší na tom je, že nemůžeme jet autem zmerkli by nás a byli bysme okamžitě na cucky. Když sem to oznámil zbytku skupiny nikdo nebyl moc nadšenej hlavně Parker a Brett. Parker protože měl rád řízení a Brett protože bylo jasný že si nemůže brát svou obvyklou, výstroj to by neutáhl ani on. Měli sme vyrazit zítra ráno, mohli sme autem na základnu 30km severně a dál pěšky. Všichni se začali připravovat každej po svým a já sem šel ke skladovýmu důstojníkovi vykecat noktovizory a tlumiče bylo jasný že budem pracovat převážně v noci. Sice sem si věci ze skladu pučoval nerad protože za poškození nebo ztrátu pučenýho vybavení byly děsný tresty a pokuty ale teď byly potřeba. Po podepsání spousty papírů sem si nakonec odnášel čtyři noktovizory a pět tlumičů, Monika totiž měla svůj noktovizor. Říkal sem si že si musím taky nějakej koupit z dalšího platu. Rozdal sem všem noktovizory a tlumiče. Taky sem jim řekl že si sebou musí vzít jídlo na čtrnáct dní ale vodu jen asi na šest protože pudeme kolem jednoho relativně čistýho pramenu. Brett protestoval že s takovou si nebude moct vzít skoro žádnou výbavu, ale bylo to marný sám dobře věděl že bez jídla nebo vody v pustině rychle chcípne, ale takovýhle remcání měl prostě v povaze. Potom sem si pečlivě vyčistil pušku a nechal si od mašiny nabít zásobníky, pěkně na střídačku průraznej, explozivní a každej pátej s uranovou příměsí v plášti. Ty uranový náboje byli svinstvo když to s nima člověk koupil pálilo to jakoby mu do tý rány nalili napalm, ale mít je nájezdníci pražili by to do nás taky takže to bylo férový. Ještě sem si připravil maskovací přehoz přes mý kovový brnění ve kterým bych se asi bez přehozu nikde moc neschoval a nakonec sem si šel zastřílet. Na střelnici potkávám Bretta a Crys kteří se zase hádali o zbraních, Brettova vysněná zbraň byl gatling vindicator a Crys zase obhajovala svou P90ku, bylo to jejich věčný téma akorát se občas měnili zbraně o kterejch se hádali. Nastřílel sem 28 ze 30 to se mi docela povedlo. Pak ještě do posilovny dat si trochu do těla a vysprchovat se. Šel sem brzo spát ráno budu potřebovat spoustu energie.

Ráno sem se vzbudil dvě hodiny před nařízeným odjezdem a dal si sprchu-určitě poslední na dalších 14 dní a možná i poslední v životě tak sem si ji pořádně užil, oholi sel a naposledy zkontroloval výstroj, všechno bylo v pořádku tak sem se vydal do garáží. Tam sem se setkal s ostatníma. I jiný týmy zrovna odjížděli takže sme museli chvíli čekat volnej nákladní výtah. Náš Humvee byl Parkerovou zásluhou dokonale vyladěný vozítko na severní základně sme byli ještě před vobědem, poobědvali sme na cizí základně abychom šetřili svoje zásoby a po vobědě sme se vydali na cestu zatím bezproblémovou, k červené linii to bylo ještě asi 20 kiláků, zatím klidně můžem jít po silnici. Když se setmělo odešli sme z dohledu od silnice, utábořili a rozlosovali si hlídky ta nejmíň oblíbená prostřední padla na mě. Crys mě vzbudila na mou hlídku, nasadil sem si noktovizor a začal pozorovat okolí tábora. Všude byl celou hodinu a půl klid pak sem vzbudil Moniku a sám si lehnul a spal až do rána. Ráno sme se zbalili a vydali se víc na západ od cesty asi 5 kiláků na západ od hlavní silnice se táhlo malý pohoří který se zdálo jako nejlepší cesta, už jednou sme tamtudy šli takže víme jak to tam vypadá a co můžeme čekat. Celej den sme šli dál a pokračovali i v noci, teď už musíme pokračovat po tmě, moc se se blížíme k nepřátelskýmu území. Bylo to sice náročný ale rozhodně úspornější než celej den někde zalezlí zevlovat a jenom požírat zásoby. Asi dvě hodiny před svítáním sme dorazili na místo naplánovaný k přespání. Tentokrát na mě padla první hlídka, nic se nestalo a vzbudil sem Parkera. Za šera mě vzbudil Brett a vyrazili sme na cestu. V noci se sice postupuje špatně ale lepší než se ve dne nechat zastřelit, další noc proběhla bez problémů a utábořili sme se na dlaším naplánovaným místě. Padla na mě poslední hlídka, Monika mně probudila a šla si lehnout. Začalo se smrákat a tak sem probudil ostatní abychom pokračovali v cestě. Asi v jednu ráno sme před sebou zahlídli světlo ohně, vytáhl sem dalekohled a zkoumal o co de. Po dokončení prohlídky sem oznámil že je tam osm nájezdníků a že nevypadaj moc pozorně, Monika která se koukala přes optiku svýho Dragunova mě opravila a řekla že vidí ještě jednoho asi padesát metrů napravo na hlídce. Rozhodli sme se je sejmout, po cestě zpátky by nám mohli zavazet a navíc máme všechny výhody na své straně: překvapení, noktovizory, tlumiče a nakonec špatnou komunikaci nájezdníků, když se jich devět ztratí nikdo se to nedozví dokud je nenajdou. Monika sejmula toho na hlídce ranou do hlavy a my ostatní sme obklíčili tábor. Cíle byly rozdělený takže po mým povelu do vysílačky zbývalo všem nájezdníkům asi tak pět vteřin života. Po boji sem poslal Crys a Bretta aby se koukli jestli nejsou v okolí další podobný tábory. My ostatní se pustili do schovávání těl a celýho tábora, našlo se i pár věcí který sme mohli vzít do bunkru a prodat do skladů. Za hodinu nebylo po nepřátelským táboře ani stopy. Brett a Crys se vrátili z průzkumu a hlásili čistej vzduch tak vyrážíme dál. Po tomhle kontaktu už cesta pokračovala bez problémů a dorazili sme na místo pro tábor, Tentokrát na mě losem padla druhá hlídka, první hlídku měla Monika. Nemohl sem spát, nikdy po boji nemůžu spát musím vždycky přemýšlet, že to mohl být můj poslední. Nemělo cenu takle pitomě ležet a přemýšlet nad tím co by se stalo kdyby mě dneska sejmuli, tak du za Monikou. "Dneskas odvedla skvělou práci kdyby sis nevšimla toho na hlídce mohli sme být mrtví nebo pronásledovaní pěknou bandou nájezdníků."
"Díky, přece víš že na mě se můžeš spolehnout ne?"
"Vím na vás všechny se můžu spolehnout a vy zase na mně. Jaká vlastně byla ta oslava otevření?"
"Bylo to děsný nic horšího sem nezažila."
"A to si myslíš že ti uvěřím? Tak povídej co se tam dělo?"
"No dobře jen sem tě chtěla utěšit žes o nic nepřišel. Paladin Leto měl ten svůj projev jako každej rok hned-po soumraku aby sme byli eště střízlivý. A pak začala největší pitka jakou kdo kdy zažil, vedení nám opravdu dopřávalo, byla tam spousta alkoholu a dokonce nechali Troye aby míchal ty svý koktejly, byly vynikajicí. (tiše sem zasténal při představě jak to TAM muselo být skvělý) Parker přišel až pozděj a ani pak moc nepil dyť ho znáš. Všichni včetně paladinů snad s vyjímkou Parkera (a mě řekl sem si) byli při už ohňostroji děsně opilí, takže to bylo skvělý, pak sme šli spát a probudili se až na oběd a dál to znáš."
"Hmm hezký, ale co nevadí že sem tam nebyl aspoň mě ráno nebolela hlava."
"To myslíš vážně?"
"Ne."
Oba sme se rozchechtali, podívala se na hodinky a řekla že jí končí hlídka a že de spát. Hlídkoval sem a už nepřemýšlel o dnešním boji ale zase o Monice, pořád ji nemůžu pustit z hlavy. Přemýšlím o ní až než mi si naráz všimnu že mi už skončila hlídka tak sem vzbudil Crys, lehnul si a okamžitě usnul. Za soumraku nás Parker vzbudil a pokračovali sme v cestě. Celá dnešní cesta proběhla v klidu a k ránu sme narazili na ten pramen. Je to takový malý jezírko ze kterýho vytíká potůček a ten se asi po pěti metrech zase propadá do podzemí. Nabrali sme si vodu a Monika nám rozdala čistící tablety který odstraňujou veškerý nečistoty a dokonce i ňákou tu radiaci. Potom se rozlosovali hlídky a šlo se spát, zase sem měl první.

Večer sme se zbalili a pokračovali dál v cestě, dneska se přiblížíme k té základně u Shady Shands. Všichni byli jako na trní aby nás někdo nezmerknul. K ránu už byla nájezdnická základna jenom asi kilometr daleko. Útočiště nám poskytla malá jeskyně, dneska sme dávali na hlídkách obzvlášť pozor protože v takovéhle blízkosti tábora se klidně mohli potulovat docela početný hlídky. Vnoci nás vzbudil Brett. Náš úkol byl prozkoumat nájezdnický síly v týdle základně a pokud možno zjistit co nejvíc o tom co se tady bude dít. První část úkolu byla snadná po chvíli pozorování tábora dalekohledem sme věděli, že tam je asi tak dvěstě lehce vyzbrojenejch vojáků kteří mají k dispozici ubohých osm pouštních bugin. S druhou částí to bylo horší, moc se přibližovat by rozhodně nebyl dobrej nápad, nakonec sme se dohodli že prostě sejmem jednu hlídku a jednoho nebo dva nájezdníky zajmem a vyslechnem. Lehko se řekne hůř se udělá, celou noc nám zabralo vypozorování kudma chodí hlídky a naplánování nejlepšího místa na přepad. Jako nejideálnější se jevilo místo kde jedna z pětičlených hlídek procházela po cestě lemované asi desítkou velkejch balvanů. Přes den sme se trochu vyspali a naplánovali přepadení.

V noci sme se po projití hlídky přesunuli do skrýší za kameny. Už slyším přicházet hlídku. Ti dva poslední dostali každej po dvou uspávacích šipkách z jehlicové pistlole a ti ostatní se o ničem nedozvěděli protože v tu samou chvíli jim Cryss, Brett a Parker zlámali vaz. Každej vláčíme jedno tělo do jeskyně kde momentálně přespáváme. Ty uspaný Brett svázal a nasadil jim roubíky a pytle přes hlavu aby nedělali bordel až se vzbudí, ty ostatní Crys zatáhla dál do jeskyně. Bylo jasný že když se ztratí hlídka takle blízko od základny tak si toho někdo celkem rychle všimne. Takže sme sebrali naše i jejich vybavení a ty omámený nájezdníky a pakovali se co nejdál od základny. Probudili se už během cesty ale to nijak nevadilo ráno sme vlezli do té jeskyně s malým pramenem a posadili je do rohu. Teď už můžeme být celkem v klidu neví ani kterým směrem sme vypadli a zatím nejspíš nenašli ani těla zbytku té hlídky. O výslech těch dvou se postaral Brett z nás se na to nejvíc hodí ne že by byl ňákej velkej sadista ale je velkej a to (plus ňáká ta rána do břicha nebo slabin) stačí většině vyslíchanejch na rozvázání jazyka. Po výslechu nám oznámil, že v tý základně je jen minimální posádka že většina lidí odtam byla poslaná dál na sever, takže by byla vhodná doba na útok bratrstva ale taky zjistil, že tam mají kromě těch bugin schovanej ještě poupravenej pořádně oplechovanej autobus ve kterým je místo pro dvacet střelců a to by mohl být trochu problém, další problém byl že se dozvěděl o tom že tam mají i ňáký RPGčka a že na severní straně základny kopou podzemní bunkr kterej je skoro dokončenej. Nakonec nám oznámil svou teorii, že jestli se dotane do tý bitvy tak z něj nejspíš nebudou mít co odnášet. Tak a víme všecko co potřebujem můžem se vrátit domů.

Podle stanov bratrstva bysme teď měli tydle dva zabít a odejít, ale nám se to zdá jako zvířecí chování a nikdy sme to tak nedělali. Místo toho sme odešli a nechali je tam sedět s poutama na časovač a trochou zásob, solidní šance na to aby se dostali zpátky na základnu i když vůbec neví kde sou. Tam je sice asi stejně zastřelí protože jim neuvěří že nic neřekli avšak to jestli se tam vrátí nebo neěkam utečou už není naše ale jejich věc. Vedení bunkru se o tom nikdy nedozví, takže nám žádný problémy nehrozí. Cesta zpátky na území bratrstva proběhla sice trochu ve strachu z pronásledování jako vždycky ale jinak úplně bez problémú takže nemá moc smysl se o ní zmiňovat. Na severní základnu bratrstva kde čekalo naše auto sme sice dorazili celkem pozdě v noci ale nikomu znás se nechtělo přespávat na cizí základně, takže pokračujem dál v našem Humveem. Ještě před úsvitem sme dorazili na naši základnu a já sem musel okamžitě jít podat hlášení zatimco všichni ostatní si šli dát sprchu.