Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Tyler: Posel boží
Posel Boží
"Dobře, dokončete ho."
"Ne, nemůžeme ho zabít, je to přece svatý muž."
"Píčovina, Jacku, to musím opravdu všechno dělat sám?"
"Nezabíjej ho Raynore! Stačí, že sme ho o všechno obrali."
"Doprdele zaplatili nám ať ho zabijeme, ne? Tak to taky uděláme."
"Prosím, nechme ho na živu. Udělej to pro mně."
"Jak myslíš, necháme ho tady. Stejně brzy chcípne."
"Neměli bychom mu nechat alespoň trochu vody?"
"Na to se vyser, doprdele! Odkdy je z tebe taková měkota, Jacku?! Jenom proto, že je to nějakej farář se nad ním hned slituješ."
"Prostě ho už nechme být OK?"
"Tak jo, jak chceš! Ať mu pomůže ten jeho slavný bůh! Padáme odsud hoši."
Nájezdníci, lupiči, nebo jak jim chcete říkat, odešli a nechali na zemi, s hlavou v písku, ležet bezvládné, domlácené tělo. Osobu oděnou do staré, hnědé róby. Ten den bylo šílené vedro, písek pálil na dotek a právě neuvěřitelné horko mu pomohlo vstát. Lupiči mu kromě oblečení, potrhané bible a knihy jeho vlastních zápisků nenechali vůbec nic. Sám o sobě neměl šanci přežít, neměl ani sílu se pomodlit. Po několika málo minutách potácení se po písčité pustině se opět zhroutil k zemi a upadl do bezvědomí.
"Už se probírá! Pojďte všichni sem." slyšel, když znovu získával vědomí. Pomalu otevřel své bolavé oči a nad sebou uviděl obrysy krásné ženské postavy, jak se nad ním sklání a vlhkým handrem mu otírá obličej.
"Kde to jsem?" bylo první, co se zeptal.
"V bezpečí, v táboře naší karavany. Našli sme vás ležet zbitého na poušti. Pořádně vás zřídili. Vzpomínáte si?" odpověděla otázkou ženská postava.
"Ano, přepadli mě na cestě do Irwingu."
"Náhodou máme právě tam namířeno. Ráno vyrazíme a večeřet už bychom měli tam. Vezmeme vás sebou."
"Já... ani nevím jak se vám poděkovat. Zachránili jste mi život."
"Poděkujte mému otci. To on vás našel."
Na večer příštího dne dorazila tato karavana do města Irwing. Mnich se rozloučil s jejími členy a zamířil přímo do kostela na hlavním a také jediným náměstím, kde se měl setkat s biskupem Timothym.
Město Irwing je známé hlavně díky funkční a používané radio stanici nazvané příhodně Hlas Pustin, kde má právě biskup Timothi každý den svůj dvůjhodinový pořad. Zde hlásá slovo boží už po mnoho let.
"Vypadáš hrozně. Co se ti stalo?" zeptal se ho biskup, když uviděl jeho zmlácenou tvář.
"Cestou z Rushmooru mě přepadla skupina nájezdníků."
"Tak to máš štěstí, že si naživu."
"Myslím, že je někdo najal, aby mě cestou sem zabili. Zaslechl sem část jejich rozhovoru."
"Někdo v Rushmooru?" zeptal se přehnaně překvapeně biskup.
"To opravdu nevím. Ale přijdu na to. Hodně lidí nechce, abych dokončil svou knihu. Klidně to mohlo být Bratstvo nebo dokonce někdo z církve."
"Myslíš, že to mohl být jeden z biskupů?"
"Nebo klidně několik z nich." odpovědel okamžite mnich.
Jejich rozhovor pokračoval dál ješte půl hodinu, ale dále se táhl v mnohem klidnějším duchu. Pak si šel mnich lehnout do jedné z útulných volných místností v prvním patře kostela.
Jeho klidný spánek byl přerušen už o několik málo hodin, kdy ho probudili zvuky padající lampy. V jeho pokoji byla jakási temná postava, která se mu hrabala ve věcech. On nadále předstíral spánek až do chvíle, kdy se postava přiblížila k jeho posteli. V tom momentě vykopnul svojí pravou nohou směrem k ní a zasáhl postavu do tváře. Ta se skácela k zemi. Tehdy si mnich všiml nože, který přízračné postavě vypadl z ruky. Zvedl jej a přiložil jí ho k hrdlu. Tehdy v postavě rozpoznal jednu ze zaměstnankyň rádia.
"Chtěla ste mě zabít, že ano?!" vykřikl jí do ucha a přitom přitlačil na nůž, jenž zužoval její hrdlo. Jeho oči se změnili a teď byli plné zloby.
"Né! Jen sem vám měla ukrást nějákou knihu. To je vše!"
"Kdo vám to řekl?! Kdo vám řekl, že jí máte ukrást?!"
V tom do místnosti vtrhnul biskup a ješte jeden farář. Biskup se udiveně ptal:
"Co se to tu děje!? Co to děláš? Zešílel si?" farář hned běžel zavolat na pomoc šerifa.
"Tak řekneš mi, kdo tě poslal?" zeptal se ješte jednou mnich, ale žena s nožem u krku neodpovídala. Mnich zatím vysvětlil biskupovi situaci, pak přišel šerif. Ten spoutal ženu z rádia a vzal ji sebou do vězení. Mnich tehdy v noci už neusnul.
Ráno se rozhodl opět zajít za biskupem:
"Určitě to musel být někdo z rádia, Timothy, ti komunikují s cirkví a věřím, že i z lidmi z Bratrstva Oceli. Ty svině sou schopny opravdu všeho."
"Tak nemluv, sám si u nich sloužil kolik? Pět let?"
"Šest. A právě proto vím o všech jejich temných praktikách. Jim by ublížila má kniha nejvíce." řekl zamysleně mnich.
"Tomu opravdu nevěřím."
"Jistě se chtějí spojit s cirkví jenom proto, aby jim byli lidé víc nakloněni a oni tak získali mnohem víc rekrutů."
"Podívej, ty dnes radši zůstaneš tady a já to půjdu prošetřit dobrě? Jen nikam nechoď."
Mnich ale neměl v úmyslu jen tak čekat na prdeli až se něco stane a vyšel z kostela ven- do města. Šel navštívit lidi od karavan. Než k nim stihl přijít, zaútočili na něj dva muži v kápi. On je překvapil svojí rychlostí a jednomu z nich vzal z rukou pušku. Zazněli dva výstřely a oba útočníci padli na zem mrtví. Tehdy k němu přiběhlo to děvče od karavany a řekla mu, že v jejich rádiu právě zachytili vysílání o tom, ať sem pošlou nějaké ozbrojence z Rushmooru a zabijí ho. Ať se ho už konečně zbaví. Mnich se zadíval směrem ke stanici rádia, od jedné z mrtvol na zemi sebral několik zásobníků nábojů do pušky, kterou stále třímal ve svých rukou. Jeho tvář zrudla, pronesl krátkou modlitbu a když začal kráčet pryč, děvče ho ješte zastavila a dala mu pusu. On šel k jejímu otci, z bible vytáhli 800 dolarů a koupil za ně kilo C4.
Bude ohňostroj.
Mnich vstoupil do budovy rádia. Chlápek a žena sedíci u recepce ho poznali a začali se sápat po zbraních. Padli k zemi dřív než je stačili vytáhnout. Žena byla na místě mrtvá, protože jí jedna kulka prolítla okem. Chlap se svíjel na zemi. Mnich přistoupil k němu a ukončil jeho život dalším vystřelem. V rádiu na stole slyšel důvěrně známí hlas mluvit o spáse pustin Bratrstvem Oceli, za pomoci boží, samozřejmě.
Po schodech vyšel na první patro, kde čekali na svojí spásu smrtí čtyři zaměstnanci rádia. Pak konečně vyšel do druhého patra. Právě odsud se vysílalo. Byl tady jenom technik a muž za mikrofonem, ten ješte nic netušil a dál vysílal, protože měl na uších sluchátka. To samé i technik. Ten byl zabit od zadu, netrpěl. Mnich střelil do přístrojů a přerušil tak vysílání. Pak vešel do vysílací místnosti:
"Jak si to mohl udělat Timothy?! Zradil si mě i našeho boha!" řekl směrem k člověku sedícímu u stolu, byl to biskup.
"Ty vůbec nevíš co děláš idiote! Všechno si posral! Tohle je mnohem větší než si umíš představit. Bratrstvo nás potřebuje... skomírá, chybí jim rekruti a cirkev je jejich poslední záchrana. Ty to všechno zničíš! Bratrstvo je ta jediná věc, která může zachránit tohle odporné místo, tuhle zdevastovanou pustinu. Co chceš jako dělat, ha? Začít svoji vlastní křižáckou výpravu?"
Výstřel.
Biskupův mozek ostříkal okolní steny, jako by jeho hlava explodovala. Mnich mu ješte z krku ztrhl zkrvavený křižek a strčil si ho do kapsy.
Vyšel na střechu a na anténu a vysílač připevnil půlku C4. Druhou půlkou obalil akumulátor energie v podzemí. Nastavil časovače a potichu vyšel z rádia. Prošel ulicí jako by nic a zastavil se až u baru.
Tehdy nastal ohromný výbuch. Byla to opravdu podívaná. Kusy té budovy se rozletělypo celém městě. Spadlo i několik okolních budov. Mnich se jen díval. Trosky budovy rádia hořely a mnich se jen díval. Obyvatelé města nechápali co se dělo. Začala se křižácka výprava jednoho muže.