Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Z dlouhodobého hlediska se šance na přežití každého z nás blíží k nule, tak to alespoň vždy říkal Ed. Díval jsem se na mrtvého párače, který ležel vedle mně. Bolelo mně celé telo. Měl jsem několik přeražených žeber, rozseknutou levou nohu, rozbitou hlavu a spoustu odřenin a škrábanců. Díval jsem se na toho mrtvého párače vedle mně a přemýšlel sem, jak sem se do téhle situace dostal. Myslím, že to všechno, ty výbuchy, střílení a útek, mělo neco společného s mužem jménem Marlboro. Marlboro se kdysi stal šampiónem New Rena v boxu. Stal se slavným a vydělal spoustu peněz. Pak začal brát mentanty, silně návykovou drogu, která po omezenou dobu zvyšuje inteligenci. Časem se z něj stal filozof a taky pořádný magor. Úplne přestal s boxem a začal se naplno věnovat karetním hrám, hlavně pokru. Teď putuje z města do města a za peníze, které vyhraje v pokru si kupuje víc a víc mentantu, aby byl ješte chytřejší. “Tak tohle je můj domov Warrene.” řekl Ed a ukázal na město, do kterého jsme právě vcházeli. Broken Hills. Bylo to ubohé místo, tak jako všechno v tomhle zničeném světe. Ed mi nejdřív ukázal svůj dům a pak sme hned zapadli do nejbližšího baru. Tady sem poprvé uvidel živého ghoula a co víc, on byl dokonce barman. Ghouly jsem znal už z Edova vyprávění, ale slova vás nedokážou připravit na to, co skutečne uvidíte. Jsou to živé mrtvoly. Hodili sme do sebe pár skleniček Rot Gutu. Nebylo to tak zlé. Silné, ale určite né zlé. Chutí mi to připomínalo absinth. A pak dostal Ed nápad. Zahrát si se zdejšími pokr. Vyhrát nejáké peníze. Jak najivní. Pokr se nezměnil. Zůstal stejný už od dob divokého západu a přežil i velkou válku. Rozdá se pět karet, vloží se úvodní vklad, karty se mění jen jednou a pak se jen zvyšuje a dokladá. Vyhráva ten jehož karty sou nejsilnejší... od jednoho vysokého páru až po royal flush. Já sem ješte nikdy royal flush neměl. A nejspíš ho ani nikdy mít nebudu... Kromě mě a Eda sedeli za stolem ješte Robert Carpet, zdejší velice vlyvný gangster, a Marlboro, chodící smůla. Marlboro ani na chvíli nezavřel pusu, pořád mlel něco o osvícení a různé jíne filozofické žvásty. “Prvním krokem k věčnosti je, že musíš umřít.” řekl Marlboro a potáhl si dvě karty. Já neměl nic. Už šestou hru sem neměl v rukou žádné dobré karty. Edovi se dařilo jen o kapku víc a tak se peníze, za které jsme chtěli nakoupit zásoby na cesty, postupně ztráceli. Carpet zvýšil o 20 dolarů a já sem zložil. Ed taky. Marlboro doložil a zvýšil o dalších 20. Carpet doložil a ukázal karty. On měl dvě esa a Marlboro postupku. Marlboro opět vyhrál. Další hra byla mnohem zajímavější. “Pokud si neuvědomíte, že můžete kdykoliv umřít, nemůžete být úspěšný. Když si to ale uvědomíte, jste straceni.” řekl Marlboro, když se rozdaly nové karty. Konečne se na mě pousmálo štestí, měl sem rovnou tři šestky, a tak sem dal jako úvodní vklad 100 dolarů. Všichni souhlasili. Měnil sem zbylé dvě karty a došel mi pár dvojek. Tak sem měl na rukou fullhouse. Zvýšil sem o 50. Ed zložil, Carpet dorovnal a Marlboro zvýšil o 100. Já i Carpet sme dorovnali. V sázce bylo 750 dolarů a to sou slušné peníze. Pak nastaly problémy. Já se vyložil... můj fullhouse porazil Carpetovu postupku a pak se vyložil Marlboro. Měl čtyři krále. Jenomže Marlboro podváděl, byl dohodnutý s hosteskou, která mu k podnosu k pivu přidala ješte párek králů, a Carpet mu na to přišel. Ze svého kabátu vytáhl revolver, ale ješte než stačil vystřelit, Marlboro převrátil stůl a rozběhl se směrem k východu z baru. Robert Carpet po něm vystřelil a nestrefil se. Pak zařval na dva chlápky sedící u baru, ať běží za Marlborem. Ješte chytil hostesku za ruku a střelil jí do hlavy. Ed vytáhl svoji poloautomatickou pušku SG 550 a zamířil na Carpeta. Já sem udělal to samé se svojí pistolí. Carpet se nás zeptal, jestli známe Marlbora. Ed řekl, že s ním nemáme nic společného a sklonil svou zbraň. Vstal, podíval se na mě, ukázal k východu a vyšel z baru. Já jsem ješte pozbíral trochu peněz ze země a šel za ním do jeho domu. Tu noc jsem neusnul, nedokázal jsem pochopit, jak se můžou lidé jen tak zabíjet. Ráno jsem byl svědkem toho, jak Marlboro sám, bezezbraně zabil tři muže, kteří se za ním rozběhli přes ulici. Svými pěstmi jim rozbil lebky. Vypadal, že je na odchodu, protože měl velký batoh zavěšený přes rameno. Všiml si však skupiny asi deseti mužů, kteří ho hledali a jako jediné možné východisko z téhle situace viděl mě. A tak jsem poznal Marlbora. Jen málo lidí v tomto světě ví, že marlboro byla značka předválečných cigaret. Jemu to tak vyhovovalo. Přibehl ke mně na verandu Edova domu. Ed ješte spal. Marlboro už v ruce držel laserovou pistoli, kterou vytáhl z batohu a namířil na mne a řekl, ať jdu dovnitř. Poslechl sem ho a sedl si na dřevěnou židli. Tehdy se probudil Ed, který o ničem nevědel a dostal od Marlbora ohromnou ránu do hlavy. A tak Ed spal dál. Před domem stál zdejší šerif a tím, že dovnitř nechtel pustit Marlborovi pronásledovatele se snažil zabránit dalšímu prolévání krve. Jak naivní. Pokusil sem se Marlborovi sebrat zbraň, ale on byl rychlejší . To dělaly ty drogy. A on mě s ní praštil po hlavě. Na malou chvíli jsem ztratil vědomí. Vědci mě probudili z kryo-spánku a dali mi lék na mou nemoc. Energetická krize skončila a nikdy nebyla žádná velká válka. Když jsem se po chvíli probral s rozbitou hlavou, zrovna probíhala menší přestřelka mezi Marlborem a Carpetovými lidmi, kteří stáli venku. Tehdy mi to došlo. Došlo mi, že když se ti zabijáci dostanou dovnitř, tak budou střílet po každém, kdo tady bude a co hůř, možná mě budou považovat za Marlborova parťáka. “Je tady nějaký zadní východ?” zeptal se mně Marlboro. “Je, ale co chceš dělat?” “Vyhodím to tady do vzduchu, abych se zbavil svých pronásledovatelů.” řekl a z batohu vytáhli tři granáty. “Počkej,” řekl jsem, “pomůžu ti, ale musíš mi odsud pomoct dostat mého přítele.” V tom momentě jsem si všimnul šerifa, který se vracel směrem k nám s rotačným kulometem v jedné ruce. V té druhé držel brokovnici. Supermutanti toho unesou hodne. Nepochyboval sem, že ho tahle přestřelka přestala bavit, a že se rozhodl ji ukončit tím, že udělá z Edova domu kůlničku na dříví. Řekl sem o tom Marlborovi a začal jsem tahat Edovo tělo směrem k zadnímu východu. Byl ale moc težký. Řekl jsem Marlborovi o pomoc a on souhlasil. Vytáhli jsme ho z domu zadním východem. Spustila se palba z rotačného kulometu a Marlboro hodil dovnitř tři odjištené granáty. Eda otočil tváří k zemi a rozběhl se pryč. Běžel jsem za ním, měl sem pocit, že mu tohle nemůže projít. Nastal výbuch. Tlaková vlna nás oba zhodila k zemi. Edův dům se rozletěl na všechny strany. Nevím jak dopadli ti, kteří stáli před domem a je mi to fuk. Ed tam pořád ležel a výbuch s ním ani nehnul. Marlboro vstal a bežel dál. Tak jsem běžel taky. Mě si vůbec nevšímal. Vběhl do jeskyně, která byla v nedalekém skalním útesu. Byla tam hrozná tma. On to tam znal. Vystřelil do kupy dříví a to začalo hořet. Už nebyla tma. Vylezl po řebříku z lan nahoru do jakési šachty, která nejspíš vedla do uranových dolů. Když jsem za ním začal šplhat, on byl už nahoře. Prostřelil lana a já sem spadl dolů. “Někdy mě přijeď navštívit do Rena,” řekl Marlboro, “zeptej se na mě Bishopa. Pokecáme a tak...” pak se ale zamračil, když se podíval do chodby za mnou. “Kruci, vem si tohle!” a hodil mi laserovou pistoli. Pak se ztratil v temnotě nademnou. Když jsem se otočil, poprvé jsem spatřil párače. Ve skutečnosti jen málo z těch, kteří viděli párače mělo šanci o tom někomu říct. Jsem si jistý, že ještě před tím, než na mne zaútočil, se mi podíval přímo do očí a přemýšlel. Já sem v tu chvíli nic nedělal, jen sem sledoval jeho majestátnost a krásu... On vlastne zaútočil až když jsem na nej vystřelil z Marlborovy laserové pistole. Pohyboval se neuvěřitelne rychle. Jediným silním úderem mi rozřezal nohu svými pazoury a odhodil mě až k protější stěně, kde jsem dopadl mezi kameny a zlámal si pár žeber. Stále jsem po něm střílel, snažil jsem se strefovat do hlavy, ale když už to vypadalo, že ho mé výstřely pomalu ničí, došly mi náboje. Stál nademnou a zrovna se chystal na fatální úder. Nic mě nenapadlo. Před očima mi neproběhl život. Prostě nic. Ale už jsem neměl strach. V tom zaznělo množství výstřelů. Párač zařval a padl k zemi. Díval sem se na mrtvého párače, který ležel vedle mně. Bolelo mně celé telo. Měl sem několik přeražených žeber, rozseknutou levou nohu, rozbitou hlavu a spoustu odřenin a škrábanců. Díval sem se na toho mrtvého párače vedle mě a přemýšlel sem, jak sem se do téhle situace dostal. “Warrene, člověče žiješ?” zeptal se mne Ed, kterého šerif probral z bezvědomí a spolu beželi sem, za mnou a Marlborem, do jeskyně. Párače zabil šerif svým rotačním kulometem. Zachránil mi život. Byl sem rád, že Ed je v pořadku a vůbec jsem nemyslel na má zranení. “Jó, sem v pohode.” řekl sem a Ed mi pomohl vstát. Poděkoval jsem šerifovi a taky jsem mu řekl, jak Marlboro utekl. Spolu jsme se vrátili do města. Ed přišel o svůj domov a tak už mu v cestování se mnou nebránilo vůbec nic. Den jsem si poležel v nemocnici. Doktor do měnapíchal dva superstipacky a Ed to zaplatil. Další den už sem byl úplně zdravý. Ed prohrabal trosky svého domu a sebral cokoliv cenného, co by se dalo prodat. Nakoupili jsme spoustu zásob a pak se mě Ed zeptal:“Tak, a kam půjdeme?” “Musíme se dostat do hlavního vaultu, do vaultu 0. Tam měli dát v případě války všechno důležité a já doufám, že tam najdu i svůj lék.” řekl jsem. “Ale jak ho chceš najít?” “Jeho lokace je uložená v tomhle mém starém Pip Boyi.” řekl jsem. Ed dobře znal Pip Boye, Ed toho věděl hodně. Vault 0 byl však příliš daleko na to, abysme tam cestovali pěšky, celé měsíce po nehostinné krajině. Potřebovali jsme jiný dopravní prostředek... auto nebo v lepším případe vrtulník a mě taky hned napadlo, kde by mohlo něco takového být. Na vojenské základně, kde jsem sloužil před válkou. Vojenský komplex Sierra. Doufal jsem, že obranný systém přežil válku a tak se nemohl dovnitř dostat žádný vetřelec. Doufal jsem. Na Pip Boyi sem Edovi ukázal kde Sierra leží a on řekl, že je tam poblíž další velké město. New Reno. Znal jsem Reno, byl jsem tam mnohokrát ješte před válkou. Bylo to druhé Las Vegas. Řekl sem Edovi, co mi řek Marlboro. Dohodli jsme se, že půjdeme do Rena. Vyřídíme si účty s Marlborem a nakoupíme ještě další věci. Já jen doufal, že má nemoc nebude rychlejší než já. |
