Pro většinu obyvatelů pustin to byl den jako každý jiný.

Ne pro mě...

Měl jsem podstoupit tréning, který ze mě měl udelat nového člena městské stráže. Městská stráž má vždy jenom tři členy, protože je financována soukromou osobou- podnikatelkou jménem Becky. Byla to právě ona, kdo udělal z Denu lepší místo pro život. Před několika lety, když neznámý muž zabil obávaného vůdce otrokářů, využila chaosu, který nastal a ustanovila se novou městskou starostkou. Vyhnala z Denu většinu dealerů drog a jiných vyvrhelů a stanovila nový řád a pořádek vydáním nové sbírky zákonů, kterou schválila většina stálých obyvatel města. Před půl rokem prohrála volby na místostarostu, o které se ucházela už třikrát za sebou. Dnes je starostou Carlos Sarris, který se ale mnohem víc stará o své pohodlí než o dobro města. A tak se Becky podařilo, se souhlasem zbytku městské rady, vytvořit tým vysoce profesionálních ochránců zákona, kteří jsou placeni z její peněženky. Minulý týden byl jeden z nich zabit při přestřelce u městského kostela a tak byl vyhlášen něco jako konkurz... a já ho vyhrál, protože umím velice slušně zacházet se zbraněmi a mé diplomatické schopnosti jsou také na dobré úrovni. V ten den měl proběhnout můj trénink a trénovat mě měl nejstarší člen městské stráže- Jared Carter.

Jared mě hned ráno uvítal slovy: “Jak si se vyspal mladej? Doufám, že dobře. Dnes bude totiž pernej den.” Jo, ve skutečnosti jsem se moc nevyspal. Mí sousedé, kteří bydlí ve vedlejším pokoji v hotelu, řádili celou noc. Celou noc jsem slyšel jenom její vzdychy, jeho bručení a duté zvuky postele, která obíjela naší společnou stěnu. Když jsem ale konečne usnul, ráno jsem se probudil a uvědomil, že už si ani nestihnu udělat snídani, protože se musím dostavit k Jaredovi. Blbej začatek blbýho dne.

“Co budeme dělat?” zeptal jsem se.
”Půjdeme se podívat na přicházející cestovatele.” řekl Jared a ukázal směrem k vstupu do města.
Došli jsme až k městské bráně a Jared začal ukazovat na jednotlivé přícozí lidi.
“Ten je čistej, támhleten čistej, čistá, čistej... á, máme tady víťezku.” řekl Jared a ukazováčkem namířil na přicházející ženu.
“Madam, jsem Jared Carter z městské stráže města Den, mám právo prohledat jakéhokoliv přicházejícího, ukažte mi, prosím, váš kufřík a vyprázdněte si kapsy.” řekl Jared, když tu ženu zastavil. Místní zákon říká, že u sebe můžete mít pouze malou zbraň... jako pistoli nebo nůž. Jenom člen městské stráže může mít u sebe pušku nebo automatickou zbraň. Každou větší zbraň musíte odovzdat při vstupu do města. Zákon dále říká, že do města nesmíte přivézt žádnou drogu. Povolený je pouze alkohol a tabák.
Jared u ní našel velký pytel haše. Hašiš je zakázan, stejně jako marihuana. Bylo jí dovoleno vstoupit do města v případě, že se toho pytle vzdá. Ona souhlasila. Samozřejmě. Každý souhlasí, když už nemá zásoby jídla ani vody na cestu do jiného města.
Správně by měl teď Jared zajištenou látku odnést do skladu drog, který je přísně střežen, ale on to neudělal. Má noční můra začala.

Odvedl mě až do svého domu. Vytáhl dýmku. Naložil do ní Hašiš.
“A teď to vykuř.” řekl Jared.
“Cože? Nikdy!” řekl jsem.
“Musíš přece ochutnat to, proti čemu chceš bojovat. Poznej svého nepřítele.” řekl. V jisté zvrácené rovině myšlení to dávalo smysl.
“Pak ale nebudu lepší než ti, proti kterým chci Bojovat.”
“Ty nejsi lepší než oni.” řekl Jared.
“Jsi jen stejný odpad zničeného světa, rozkládající se maso a jednou zhebneš. Smiř se s tím.” pokračoval.
“Já vím, že jednou kurva umřu.”
“Né ty to nevíš.” Jared vytáhnul svou pistoli- starý magnum na šest nábojů. Zásobník vyprázdnil a nechal v něm jenom jeden náboj. Zakroutil zásobníkem, tak jako se to dělá při ruské ruletě a vrazil ho spátky do pistole.
“Teď to svinstvo vyhulíš a jestli ne, tak zmáčknu kohoutek a ty možná zemřeš.” šance, že umřu byla 1 ku 6. “A i když neumřeš tak se postarám, abys v Denu nedostal žádnou pořádnou práci mladej.”
Přiložil jsem ústa ke konci dýmky a Jared zapálil haš na druhé straně. Říkal mi ať to držím v sobě, tak jsem to udělal. Po chvíli jsem vydechl a začal šíleně kašlat. Pak mi naložil ještě třikrát. Když jsem dokouřil, znovu na mě namířil... a zmáčkl kohoutek.
Nic se nestalo. Zasmál se a podal mi svoji pistoli. Odešel ven. Já jsem šel za ním a cestou jsem se podíval do zásobníku toho magnumu. Byl prázdný. On mě nechtěl zabít. Nemohl si dovolit mě ztratit. To jsem nevěděl. Nevěděl jsem co se mnou plánuje.

Když jsme za několik minut procházeli kolem Rebečina baru, uslyšel jsem křik. Zeptal jsem se Jareda, jestli to slyšel. On, že ne. Mohlo to být klidne jen z toho, že jsem byl pořádne zkouřenej, ale nebylo. Slyšel jsem křik z temné uličky za barem. Dva hajzlové tam znásilňovali jednu mladou dívku. Běžel jsem tam. Jared na mně ješte zařval ať to nechám být. Přišel jsem k těm dvěma a tomu, co ležel na tý holce jsem kopnul do tváře. Zůstal v bezvědomí. Ten druhej vytáhl nůž a ohnal se s ním po mě. Ruku v které držel nůž jsem mu chytil a zlomil o své koleno. Pak jsem sevřel pěsti a mlátil ho do tváře, dokud se nepřestal hýbat. Pak ke mně přišel Jared.
“Prát se teda umíš. Začínam chápat proč tě vybrali mladej.” řekl.
“Holka, běž se domů vybrečet.” řekl směrem k znásilnené dívce.

Za tři hodiny se začaly skutečné problémy. Dorazili sme k domu Paola Sarrise- syna starosty. Jared se tady setkal s dalším členem městské stráže- Alim Marabim. Na nečem se tiše domlouvali a pořád se při tom dívali směrem ke mně. Za chvíli jsme všichni tři vešli do Paolova domu. Paolo nás už očekával. Nevěděl jsem proč jsme tam.
“Máš naše peníze Paolo?” zeptal se Jared.
“Jaké peníze myslíš Jerry?”
“20000 co dlužíš mě a Alimu!” hned zařval Jared.
“Naval ty prachy Paolo!” tentokrát zařval Ali.
“Pánové, já teď ty peníze opravdu nemám.” odpovědel Paolo.
“Ano, s tím jsem počítal Paolo.” řekl s klidem Jared a z pod kabátu vytáhl další bouchačku.
”Zab ho!” řekl Ali směrem k Jaredovi. Domem zazněl výstřel a Paolo Sarris padl k zemi.

“Co ste to udělali?!” zeptal jsem se nechápavě.
“Vlastně si to udělal ty mladej!“ řekl Jared a Ali se jen usmíval a přikyvoval.
“O čem to zas kurva mluvíš?”
“Mluvím o tom, že sme přišli jsem kvůli rutinní přehlídce, Paolo byl na tebe hodně hrubý a ty si byl hrozně zkouřenej. Paolo sáhnul do šuplíku. Myslel sis, že vytahuje zbraň a tak si ho oddělal.”
“Tomu nikdo neuvěří.”
“Když doktor otestuje tvoji krev... objeví THC a nikdo se nebude ptát dál. Budeš vinen.”
“To vám neprojde.“ řekl jsem.
“Ale projde. Už nám prošly větší věci než je vražda starostova syna. Věř mi. Jenomže mi ti dáváme nabídku... dostaneš pět tisíc, když si odsedíš pár měsíců. Pak tě dostaneme ven a ty zmizíš z města. Těch pět tisíc bude tvá část z 25 tisíců, co má Paolo schovaných vzadu ve svém pokoji.” řekl Jared.
“Tys to věděl od začátku, že. Věděl si, že to hodíš celý na mně Jarede!”
“Tak jsme dohodnuti?” zeptal se mně Jared.
Já jsem neodpovědel, vyběhnul jsem z domu a běžel jsem směrem k radnici. Jared taky vyběhl z domu a začal po mně střílet. Došlo mi, že on chtěl abych utekl. Přestal střílet a začal něco mluvit do vysílačky. Z nejbližší budovy vyběhli tři muži a srazili mě k zemi. Omráčili mě.

Když jsem se probudil, byl jsem v té budově, odkud vyběhli ti muži. Byl tam taky Jared. Nařídil těm třem ať mě v tiše oddělají a dobře zakopou mou mrtvolu. Že se jim pěkne odmění.
Pak odešel.
Byl jsem ztracen. Byl jsem svázaný... bez šance na útek.
Ti muži mě odnesli do nějáké prázné zadní místnosti a jeden z nich vytáhl obrovský nůž.
Řekl mi ať se pomodlím. Já jsem řekl ať to už mám za sebou. V tu chvíli vešla do místnosti dívka. Byla to zrovna ta dívka, ktorou jsem před několika hodinami zachránil. Řekla tomu muži co držel nůž, ať mě nezabíjí, že jsem ji zachránil život. Chlápek se zastavil a šel si do vedlejší místnosti promluvit s tou dívkou. Očividne to byla jeho dcera. Šílená náhoda. Kdybych nebyl zkouřený, asi bych ji tehdy neslyšel křičet a teď bych už byl mrtvej. Štěstí.

Rozvázali mě a já jsem byl opět volný. A vědel jsem kam mám jít. Namířil jsem si to přimo do starostova domu vedle radnice. Uvnitř klečel starosta Sarris na podlaze a plakal. Už vědel o smrti svého syna. Když mě uviděl, sáhl po zbrani. Zadržel jsem ho a uklidňoval jsem ho.
Chvíli to trvalo, ale pak se mi povedlo vysvětlit mu mojí situaci.
Řekl jsem mu všechno. Pravdu.

O několik minut později zvolal své lidi, dal jim automatické pušky a poslal je na Jareda Cartera a Aliho Marabiho. Jared byl ve svém domě, když schytal spršku střel.

Právě začalo zapadat slunce.
Příští den byla městská stráž oficiálne zrušená.