Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Viktor Smyček - Třináctka Přišel k nám když jsem byl ještě hodně mladej, asi tak deset, jedenáct roků na tomhle mizerným světě. Ne, že bych si už tenkrát zoufal jako teď, jenom jsem neznal život v pustinách a jet, tedy věci, který mi posraly život. Tehdy jsem byl vcelku spokojenej. Kdo tedy k nám přišel, když mi bylo deset? No, to bylo tak. Táta byl farmář, dřív lovec a úplně na začátku feťák, dostal se ale z toho jako jeden z mála, nejel totiž na jetu, ale na starejch předválečnejch sračkách, pak se zaplet ve svým rodným městě, Denu, s otrokářskou sebrankou, ale stačil utéct předtím, než by ho ti bastardi dostali. Usadil se v Reddingu, Zlatým městě, jak se říkalo. Chvíli se živil jak se dalo - lovec, horník, honák, až získal dost peněz, aby si zřídil malou farmu, zbalil bývalou děvku, tedy moji mámu a udělal ji dvanáct parchantů, z nichž deseti let jsem se dožil já a moje sestra Janett. Dařilo se nám celkem dobře, to jo, každej den jsme něco snědli, někdy i dvakrát, ale co to je jedno. Teda, když mi bylo asi těch deset vobjevil se v Reddingu, Městě zlatých dolů, podivnej chlápek v ještě divnější modro-žlutý kombinéze. Na zádech měl 13, ale jinak strašně smrděl, byl špinavej a vůbec připomínal divochy ze severu, o kterých mi táta vyprávěl, protože je znal z Denu. Teda, tehdy mi tak připadal, ale to jsem ho vůbec neznal. Potloukal se po Reddingu s tou svou povedenou divošskou partou a všude čenichal, jako by něco hledal. Nejvíc pátral v podzemí, který bylo tekrát plný Velkejch Wannamingos, pěknejch bestií, vo těch se ještě zmíním. Nikdo si ho moc nevšímal, dokud nezačal pracovat pro šerifa. Asi potřeboval peníze, protože nevypadal na člověka, kterej by se chtěl usadit. No, a jednou, když jsem takhle votravoval horníky v pajzlu U Malamuta, ať mi daj taky trochu toho jetu, protože jsem si chtěl zalítat (horníci na to ale byli sakra hákliví, ničeho si necenili více, než svý dávky božskýho jetu), začali se tam handrkovat partičky z dolů Kokoweef a Morningstar, byla mezi nimi vždycky rivalita, a když se trochu napili a vytasili nože, vypadalo to, že ten večer bude fajn krvavá zábava. Jenomže, kdosi strhl povyk a volal pro šerifa, asi ta děvka Lou, co ji ten špinavej pajzl patřil. Ale šerif měl polámané hnáty a tak se přihnal ten cizinec (říkali mu "Třináctka"), v ruce pěkně velkou bouchačku a začal to tam dávat do pořádku. Jedna hornice z Morningstaru se ale sekla a ne a ne přestat dělat bordel. Tak ji Třináctka říká: "Nech toho!", ale vona nic a povídá: "Co si hraješ na šerifa ti posraný děťátko! Nejseš vůbec vodsud, tak co si vyskakuješ!!" A vytáhla na něj nůž, pořádně velkou a ostrou kudlu. On se ale ani nehne a povidá: "Půjdeš se mnou pěkně do basy, tam si tě už šerif pohlídá!". Cha, ale tý ženský stoupl fet a chlast do mozku a tak po něm s tou kudlou vyjela, ale von uhnul a ona bodla nějakýho honáka, do stehna - ten obrátil oči v sloup a padl jak mrtvej, i když mu celkem nic nebylo. Tak se kolem tý ženský utvořil kruh a ona s tím nožem mávala a když se k ní někdo přiblížil, tak ho sekla. No, za chvíli byla krev všude na podlaze a spousta lidí se tlačila ven. Třináctka teda vzal bouchačku a vystřelil tý ženský mozek z lebky, no byla to hrůza pohledět co zbylo z její hlavy po dávce z 10mm kanónu. Celý město bylo druhej den úplně posraný z tý příhody a nejvíc se báli Nebezpečnýho Dana McGrewa, majitele Morningstaru, kterej strašně nerad viděl, když mu někdo vraždí horníky a ubírá mu tak pracovní síly. Každej věděl, že si Třináctku pěkně podá. I šerif, a tak, když Třináctka přišel povídá: "Hele pomoh si mi z hodně malérů, našel si toho hajzla co řezal děvky, vybil Žabákuv gang a vyčistils podzemí od Wannamingos. Díky, ale teď padej. Peníze nedostaneš, mrtvole jsou na nic!" a zavřel mu dveře před očima. Potom šel Třináctka k Malamutovi a objednal si panáka. Proč neodešel? To jsem tenkrát taky nevěděl, protože jsem Třináctku ještě tak dobře neznal. Nebál se. Chtěl to mít za sebou. Nechtěl mít v zádech pronásledovatele. Tehdy se do toho vložil můj táta, mimochodem čestnej člověk, jak sám říkal, "vyléčenej ze všech neduhů tohodle světa". Vzal si svou upilovanou brokovnici a i když na něm visela máma, která chvíli nadávala, pak zase brečela a prosila ho za nás děti, ať nedělá maléry, odkopl ji jako kus hadru (myslím, že ničím víc, taky pro něj nikdy nebyla) a šel do města. U Malamuta si přisedl ke Třináctce a řekl mu: "Jsem s tebou, příteli". Třináctka byl vyjevenej jako brahmín čumící na nová vrata, "V pustině dobrý lidi nenajdeš" povídá, "Jenže todle je Redding, jsem ti vděčnej za hodně věcí cos v Reddingu udělal a McGrew je hnusnej parchant, kterej mně kdysi vyhodil z dolu, protože jsem nechtěl fetovat Jet" říká na to táta. Tak se dali do řeči a mezitím co takhle popíjeli přišel nějákej Mounty, chlap jako supermutant, že ho posílá Marge LaBarge, šéfka dolu Kokoweef, a že jestli si něco McGrew zkusí, tak že jako schytá. Položil perlík a sedl si vedle táty a Třináctky. Každej čekal, že se něco seběhne, ale Nebezpečnej Dan měl už asi něco jiného na práci ten den a tak se nic nestalo, jenom to, že jak tam ti chlapi U Malamuta pořád popíjeli tak se ožrali jak divocí brahmíni a odešli na naši farmu za zpěvu stupidních předválečných písní. Když se ráno na farmě táta probudil, bylo mu strašně špatně a málem litoval svého včerejšího "hrdinského" činu, zvlášť proto, že v celé farmě bylo nablito a všude to strašně smrdělo. Pak táta vykopal Třináctku a Montyho, kteří odešli k Malamutovi, a dal se do úklidu spolu s mámou, po chvíli ho to přešlo, sedl si a už jenom sledoval jak to máma všude vytírá. Když ho přešla i kocovina, vzal si svou upilovanou brokovnici, které přezdíval "Sekáček na mozeček", a opět vydal se do města, ignorujíc máminy výhružky, nadávky a prosby. U Malamuta našel Montyho a Třináctku a ještě dva třináctkovy kumpány, nějakýho divocha a tlusťucha jménem Vic. No co vám budu povídat, ten den se taky nic nestalo, krom toho, že chlapi se ožrali ještě víc než včera a v naší farmě bylo nablito dvakrát tolik. Až třetí den se daly věci do pohybu. Dopoledne, kdy nikdo z Třináctkovy pětice, ještě ožralý nebyl se před Malamutem objevilo šest chlápků z Morningstaru, v ruce bouchačky, nože, krumpáče a perlíky. Lou zapištěla a zamkla se ve vedlejšíh pokojích. Třináctka se postavil a potom táta a ostatní a vyšli před hospodu. Tak tam ty dvě bandy stály proti sobě a chvíli nikdo nic neříkal. Byla to chvíle pekelnýho napětí. Já byl náhodou u toho, protože jsem měl od mámy zadán téměř nemožný úkol, přivést tátu domů před večerem. Viděl jsem to a slyšel jsem to. "Zabil jsi jednoho z mejch lidí, cizáku! Za to zaplatíš!" povídá McGrew, klidnej jak mrtvola "Hovno!" řekne na to Třináctka. Najednou McGrew vykřikne, drží se za ruku a zároveň (povídám zároveň) uslyším výstřel a vidím jak Třináctka drží v ruce svou bouchačku. "A sakra!" řekne kdosi do mrtvého ticha, které nastalo. McGrew vzpřími svou tvář zohavenou nenávistí a bolestí a řekne: "Dostaňte ho hoši!". To co se stalo potom, je velmi těžké popsat. Znám takovéhle bitky. Rozhoduje rychlost a jenom rychlost. V první vlně jsou vypáleny zásobníky a ti co přežili se pak do sebe pustí perlíky, krumpáči a noži. Přesně tak to bylo. Můj táta vypálil z brokovnice a roznesl dva McGrewovy chlápky, jejichž vnitřnosti se rozprostřely na horkém písku. Na naší straně to schytal velikán Monty přímo do srdce. Zemřel hned, bez jediného výkřiku. Taky tlusťoch Vic to dostal do ramene, ale přežil a Třináctce utrhla odražená kulka kus lýtka. Potom vzali chlapi do rukou zbraně na blízko a pustili se do sebe. Můj táta mlátil McGrewovce pažbou svého "Sekáčku na mozečky" a nejvíc se činil ten divoch s kostí v nose, který rozrážel lebky svým perlíkem jako vlašské oříšky. Za chvíli bylo po bitvě. Krvavá skvrna před hospodou U Malamuta byla dost velká na to, aby se příště tomu plácku říkalo Rudé náměstí. Všichni McGrewovi chlápci byli mrtví, kromě McGrewa samotného a já se divil, že ho v tom dešti kulek ani jedna nezasáhla. Klečel tam na té zemi, zpocený a chroptící, držící svou pravou ruku aby mu neupadla. Každý z diváků se myslel, že je to jeho konec. I já. Třináctka ho obešel a ani si ho nevšiml, ani okem o něho nezavadil. Šel k Malamutovi a dal si panáka. Tehdy jsem to pochopil, McGrew byl pod jeho úroveň, i když to byl velký boss, byl to jen obyčejnej sprostej chlap, jakých jsou v poušti houfy. Třináctka byl jiný, měl poslání, měl zásady, měl morálku. A to se nedá koupit. U bezbolestnýho doktora Johnsona, se dali Třináctka a Vic do pořádku a on a táta zaplatili Montymu pohřeb. Po pohřbu se U Malamuta opět všichni zlili skoro do bezvědomí. Na naší farmě bylo všude nablito. Zase. Další příhoda na předchozí události navazuje. O pár dnů později jsme zjistili, že se v ruinách na jih od naší farmy usdil nějaký pouštní gang. Za týden nám ukradli, nebo zabili spoustu brahmínů a jednou tátu postřelili. Řekl o tom Třináctkovi. Další den jsme našli Třinástku našli zkrvaveného a polomrtvého, jak se plouží k našemu domu. Řekl jenom: "Je to vyřešno." Myslím, že tohle ho charakterizuje úplně nejlépe. Moje má máma tehdy řekl, "Hotovej Anděl!". To je ale velmi rozporuplné ohodnocení, protože ještě před pár dny pro ni byl "Hotovej ďábel", tehdy totiž pomáhal jiným, byl pro ni ďábel, když pomohl ji, byl pro ni anděl. Třináctka pak bydlel chvíli u nás. No, jenom tam přespával. Přes den pomáhal tátovi na farmě. Zdržel se asi týden. Pak nám říká: "Musím jít. Hledám záchranu pro svou vesnici. Hledám G.E.C.K." a odešel a my sledovali jeho siluetu jak mizí na obzoru. A pak zmizela i žlutá 13 na jeho zádech a s tím i jakoby se vypařilo všechno dobré co našemu město přinesl. Pořádek, spravedlnost, prosperitu. Dan McGrew se z toho vylízal a najal si nové horníky za svůj jet, který měl přímo od zdroje - mafiánské rodiny Mordinů ve špinavém New Renu. S pomocí téhle sakra mocné drogy získaval ve městě převahu. Můj táta by to jistě slíznul, kdyby jsme se asi dva měsíce po odchodu Třináctky neodstěhovali do NCR, hlavního města Nové Kalifornie. Cestou moji matku roztrhala tlupa páračů. Škoda, řekl tehdy můj táta a to byla jediná slova, který kdy na památku své ženy řekl. V NCR se nám celkem dařilo. Odtamtud jsme slyšeli o mnohých hrdinských skutcích, které Třináctka vykonal až se stal legendou. Škoda, že jsem se tenkrát dal na jet a vydal se do New Rena. Když jsem se po pár letech vrátil táta byl mrtvej, nemoc z ozáření, nebo něco na ten způsob říkali ti směšní doktůrci, nádor byl prej velkej jak jablko. Sestřička Jenett je teď děvkou nějakýho viceprezidenta, nebo co, zjistil jsem a na svou rodinu dávno zapomněla. Stejně ji ten bastard po pár měsících vykopl a ona se pak předávkovala. Vracel jsem se do Rena, když mě pár lupičů obralo o všechno co jsem měl. Zabloudil jsem v poušti a měl vidiny. Můj život byl prabídný, ale já jsem se plahočil dál. Víte, co mně vedlo? Vedlo, mně to, že jsem si říkal, že někde tam daleko žije Třináctka, světlo naděje v mém životě, že někde tam vede svou vesnici, kterou zachránil a buduje svět podle svých zásad. Svět, který bude lepší, spravedlivější a šťastnější. Pak jsem ale našel kostru člověka, který se opíral o kameny a v ruce držel 10mm bouchačku. I mrchožrouti co na něm chvíli parazitovali byli spáleni žhavým sluncem. Měl na sobě cáry kdysi modrého obleku a na zádech měl číslo 13. V lebce měl tři díry. Naděje pohasla. Vzal jsem jeho bouchačku, přiložil ji ke spánku a... stiskl spoušť. Viktor Smyček viktor.smycek@email.cz volné pokračování Třináctka v New Renu