Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Hamster - Radioaktivní pohádka o jednom vidlákovi a několika dalších lidech Donald vyšel ze dveří a s hrdým úsměvem pohleděl vstříc paprskům vycházejícího slunce. Pozvedl ruku a setřel si s ní z čela pot, který mu tam vyrazil při představě nadcházející práce. Ano! Bylo to tady! Na Modoc přišly žně. Šlo o Donaldovu nejoblíbenější část roku. Po dlouhém flákání může opět zúročit jeho slunce a větrem ošlehané tělo zemědělce. Atmosféra byla neopakovatelná. Donald se zhluboka nadechl čerstvého prachu z pustiny a během půl hodiny vykopal pár řádků zelí, které se mu zelenalo před domkem. Svou úrodu pak nanosil do malého sklípku a do země ledabyle nasázel několik sazenic. Posadil se na zápraží a smutně se podíval na výsledek své práce. Ne, že by s ní nebyl spokojen. Na své výdobytky byl oprávněně hrdý. Pouze na něj padal splín z toho, že ho čekají další týdny a měsíce nudy. Život v Modocu nestál za nic. Navíc, od té doby, co od něj utekla Lízinka, si ani neměl pořádně s kým popovídat. Vždy se mu ulevilo, když jí mohl vyložit své problémy, zatímco jí dojil. Jenom nikdy moc nepochopil, proč jí to jméno tolik vadí. Lízinka přece zní tak roztomile... To byl nakonec nejspíš jeden z hlavních důvodů, proč ho opustila. Nechala mu jen krátký vzkaz na dveřích, kde mu sdělila, že odputovala na jih, hledaje nějaký brahminí rockový klub - snad Vault, nebo tak nějak podobně. Na tom už nezáleží. Donald se zvedl a vydal se k putyce. Když byl už na dohled od hospody, která slibovala zlepšení nálady, zahlédl něco, co upoutalo jeho pozornost. Přes náměstíčko šel Geiger a měl přes rameno přehozenou figurínu, která vypadala, jako by jí někdo podřezal, znásilnil, upálil a narazil na kůl. Šlo o na vesnici opravdu nevídaný pohled. Donald k němu došel a mávl na něj. "Nazdar Geigere! V poslední době všechno v pořádku?" "Díky, všechno fajn. Mohl bys mi začít říkat Veiger?" "Klidně. Proč?" "Řekněme, že měnim image..." "Jak je libo. Co s tou figurínou, jestli se můžu poptat?" "Mám teďka pár nápadů, který bych rád dotáh do konce. Helejse, Donny, myslíš, že bys mi moh píchnout?" Donald pokrčil rameny a kývl. "Tak proč ne? Žně jsou za náma, času fůra..." "To je bezva." přikývl s úlevou Geiger.. chci říct Veiger. "Byls někdy ve Vault City, Donny?" "Abych řek pravdu..." "To mě mohlo napadnout..." řekl Veiger a zamyslel se. "Tak asi takhle. Pudeš furt na východ..." "Kam?" "Na místo odkud vychází slunce... Nemůžeš to minout. Když se ztratíš, tak už se zbytek cesty doptáš. Jsi přece dost in... informovatelnej, ne?" "To si piš! To jsem!" potvrdil Donald. "To je slovo chlapa! Na předměstí tam žije jeden chlápek, kterej je vyhlášenej obchodník se zmrzačenýma a umučenýma figurínama. Potřebuju, abys mu dones tenhle papír s objednávkou. Máš tady připsaný i jméno a adresu. Udělal bys to pro mě Donalde?" "Že seš to ty Geigre..." "Veiger. Došel bych si tam sám, ale jsem teď fakt zasekanej. Dík moc." S těmi slovy se otočil a pustil Donalda z hlavy. Donald se rozhlédl po náměstí a zjistil, že místní putyka už ho tolik neláká. Vždy toužil podívat se do Vault City a teď k tomu měl i questík! To všechno ve stejný den jako sklizeň. Tolik štěstí najednou... Podíval se, odkud svítí slunce a z fleku se vydal na cestu. Aspoň se konečně jednou podívá ven za vesnici. "Nazdárek Donalde!" ozvalo se zprava, když došel na okraj vesnice. "Dobré ráno, pane McDonalde." Šlo o starého místního blázna, který seděl na zápraží a bafal z dýmky. "Kampak se chystáš? Kadibudka stojí přece támhle." "Tentokrát jde o víc. Cestuju do Vault City." "To deš ňějak nalehko, mám dojem... Kde máš vodu a proviant? Teda, co to kecám?? Chtěl jsem se zeptat, kde máš zbraně?" "Já nemám žádnou zbraň..." "Ty deš do toho vroucího pekla tam venku a nemáš kvér?? Bouchačku?? Bambitku?? Stříkačku?? Dělo?? Kolťáka?? Kanóna??" Zakoktal se starej McDonald a na vysvětlenou ukázal prstem, kde to peklo hledat. Donald jen zakroutil hlavou. "Dneska sou ty děcka ale blbý." zamručel McDonald a šáhl pod plnovous. V ruce se mu objevil Desert Eagle. Podal ho Donaldovi. "Moc kvalitní hračka, tyhle deserty," řekl a promnul si vous. "Ještě štěstí, že se o ně v letech před vál kou strhnul takovej zájem a Izraelci jich sem importovali několik desítek milionů. Jináč by jsme dneska asi neměli z čeho střílet." "Děkuji mnohokrát." pokývl hlavou Donald a zasunul si pistoli do tepláků. "Týhle flinty si važ a přines mi jí v celku. Vážou se mi s ní úžasný vzpomínky. Jó, to bylo moje neklidné mládí. Byly to krásné časy, když jsem ještě cestoval se Zakladatelem..." "Cože??" vytřeštil zrak Donald. "Vy jste se znal se Zakladatelem??" "Kdepák," mávnul rukou stařec. "Jeli jsme s karavanou půl dne za ním v jeho stopách a obírali mrtvoly o věci, který už neunesl. Proč vlastně míříš do starý dobrý osmičky?" "Kam?" "Do VC!" "Už jsem vám přece říkal, že na wé-cé nejdu!" "Mám na mysli Vault City! Odpusť mi. Zapomněl jsem, že na tebe musím s tímhle ostříleneckým žargonem pomalu." "Poslal mě tam Veiger s objednávkou pro jednoho obchodníka." "Kdo je Veiger?" "Geiger." "Cože??" "Nechává si tak teď říkat." "Proboha proč??" "To nevim, ale prej si kromě jména mění i míč." "Jakej míč??" Donald jen pokrčil rameny. Veiger s jeho míčem pro něj byl cekem záhadou. Skoro stejnou záhadou, jako farma duchů, která leží kousek za Modocem. Podle očitých svědků se tam nedávno začaly objevovat těla lidí, kteří byli podřezáni, znásilněni, naraženi na kůl a upáleni. Až z toho šel strach. Donald rozhodně nebyl milovníkem tajemna. Rozloučil se se starcem a vydal se na cestu. Když nadešlo poledne, posadil se do stínu dvacetimetrového útesu a rozhlédl se. Byl v koncích. Vycházející slunce zmizelo. Rozhodl se tedy věnovat zbytek dne nácviku používání pistole. Stačilo pár hodin a už s ní uměl celkem obstojně točit na ukazováčku a znenadání zamířit zpod zvednuté nohy. Zvláště hrdý byl na svůj pokrok v schopnosti pistoli natáhnout a rychle chytit vyskočivší náboj. Řekl si, že během zítřejšího odpoledne by se mohl začít učit metat salta a běhat po stěně. Když se však navečer rozhodl, že si zajde za roh na toaletu, neskutečně ho vyděsilo, co tam uviděl. Pod velkým kamenem byl zaseknutý odporný radškorpión a na větvi nad ním se houpala děsuplná opice. Starý McDonald měl pravdu. Pustina byla peklo. Raději vzal nohy na ramena a na noc si ustlal doma. O 46 MĚSÍCŮ POZDĚJI Dvě těžké a odrané boty naposledy tupě udeřily do písku a zastavily se. Z pod přimhouřených víček ostříleného odpadlíka pustin se upřel pohled na souvislé opevnění starý dobrý osmičky. Donald byl konečně tady. Předloktím si hlasitě utřel tvář a vyplivl hrst žvýkacího tabáku. Cesta ho stála hodně úsilí. Musel se vypořádat s divokou zvěří, nájezdníky, mutanty, rangery, otrokáři, byrokraty, hubologisty a New Yorkským Občanským Spolkem Pro Ochranu Mládeže Před Pornografií (NYPAPYAP), ale nakonec se sem přece jen dostal. Ne, že by někdy byl schopen kohokoliv z jmenovaných usmrtit, ale to neznamená, že by ho pustina patřičně nezměnila a on nezískal potřebné zkušenosti pro život v ní. Jediná chybka byla, že měl problém s orientací a soustavně se cestou ztrácel, aniž by o tom měl sebemenší ponětí. Kromě toho měl taky trochu vztek na Veigera, že mu neřekl, jak je to do Vault City daleko. Až se vrátí, tak už asi letos bude po sklizni. No nic, to si s ním vyřídí později. Vykročil do města. Už to byla doba, co vyměnil jézéďáckou blůzu a tepláky za stylovou otrhanou vestu a kalhoty s třásněmi. U pasu se mu stále pohupovala starobylá pistole, která ještě pamatovala Zakladatele, když jím byl zastřelen jeden z jejích bývalých majitelů. Donald vytáhl starou objednávku od Veigera, ze které zbyl po všech těch dobrodružstvích pouze cár nečitelného papíru. To vypadalo celkem špatně. Nechtělo se mu vracet, jen aby mu to Veiger napsal znovu. Rozložil papír na bedně a pokusil se ho narovnat a přečíst. Bylo to beznadějné. Papír byl roztrhaný od všech nárazů a úderů a rohy byly ohořelé od blízko prolétajících laserových paprsků. Vztekle ho odhodil a řekl si, že když už je tady, tak si alespoň prohlédne město. Předměstí nestálo za moc. Když to tak vzal, tak mu v mnohém připomínalo Hub, nebo New Mexico City. Co ale uviděl, když dorazil k betonové stěně, chránící srdce města, ho uneslo. Za ní se tyčily střechy krásných moderních rodinných domků, kterým vévodila obrovské vrata, vedoucí do místního Vaultu (Odkud to jméno jen zná? Pořád má nějakou asociaci s Rolling Stones...). Ten pohled ho okouzlil. Přemýšlel o tom, že kvůli životu v této oáze klidu by možná i vyměnil svůj outlaw outfit za tu velice teple vypadající modrou kombinézu. Alespoň čas od času ano. "Nový občany nepřijímáme," řekl znuděný úředník, zatímco si hrál se sponkou (Zakladatel) a perem (Velice nebezpečný mutant). "Nejsme žádnej kemp." "Ale já se opravdu chci stát občanem!" "Povídám, že nikoho nebereme... rozhodně ne někoho v kostýmku od Massacračeho," pokračoval se stejnou písničkou úředník. Vypadalo to, že Zakladatel dostal od mutanta takovou ránu, že přeletěl přes celý stůl. Donald se kousl do rtu. Tajně mu fandil. "To tu opravdu neni žádnej způsob, jak se k vám přidat??" "Buď můžeš splnit nějakej hrdinskej úkol, nebo se stát čekatelem..." utrousil úředník, aniž by se přestal soustředit na bitvu. Zakladatel se na poslední chvíli vzpamatoval, uhnul smrtícímu pařátu a ustřelil mutantovi víčko. Ten teď trochu kulhal a tak nějak celkově to s nim nevypadalo dobře. Donald si oddechl a zamyslel se nad ne příliš příznivými variantami. Po chvíli se odhodlal, posadil se a uhodil pěstí do stolu. "Tak sem teda hoď jeden formulář na čekatelství!" Úředník se na něj úkosem podíval a něco si otráveně zabručel. Zakladatel odputoval do kelímku. "Jméno?" "Donald." "Příjmení?" "Cože?" "Příjmení! To je jako druhý jméno!" "Mě máma dala jen jedno..." "Tak si, do hajzlu, nějaký vymyslíš, ne? Tady ve Vault City ho mít musíš." "A jaký?" "Jakýkoliv, proboha!" "Tak třeba... Zakladatel! "Dobrej pokus..." "Já opravdu nevim! Příjmení jsem si ještě nikdy nevymejšlel!" "Tak vodprejskni, dokud nějaký neukradneš!" "Oukej! Oukej! Tak třeba... Vyvolený?" "Co to je za idiotský jméno?" "Zní to dobře!" "Tak fajn... alespoň něco... věk?" "Něco mezi dvaceti a dvaceti pěti." "To je zlej sen... radši to necháme bejt... tady to lejstro mi podepiš!" "A... co tam stojí?" "To je snad vtip! Neumíš číst??" "Slabikovat..." "AARGH!!! Je tu: Tímto prohlašuji, že si vážím autorit Vault City a slibuji jim svou loajalitu. Budu ho chránit před zločinnými vlivy, omamnými látkami, lidmi násilné povahy a otravnými vidláky." "Aha... no... a když to teda podepíšu, tak toto pak musim dodržet?" "Nééé!! Ten podpis tam chci proto, abys doplnil ten výčet!! To jsi opravdu takovej imbecil??" Donald se nervózně zasmál a na vyznačeném místě s námahou naškrábal své jméno. "Tady máš kartičku, která tvrdí, že jsi občan-čekatel 4. třídy, tak jí proboha neztrať! Rozumíš? Nesmíš jí ztratit!" "Díky, pane..." "A když už seš tady, tak ti do záznamů rovnou můžu napsat podmínku za nedovolený vstup do města." "Cože??" "Kdyby ses zajímal o zákony, tak bys věděl, že před vstupem do města je každý člověk povinen nahlásit se tady u mě." "Jak jsem se sem měl před vstupem do města dostat??" "Logistický problémy neřešíme. Nejsme žádný MHD. Ještě jeden podobnej prohřešek a na občanství můžeš zapomenout. Odchod." "Můžu už teď aspoň do vnitřního města?" "Ovšem, že ne! Tam můžou pouze občané a žadatelé o hrdinskej úkol. Odchod!!" "To snad..." "Vypadni!!!" ¨Donald se vypotácel z budovy kanceláře a toužebně se zahleděl k bytelné bráně. Raději se ale rychle otočil, protože hlídka se na něj dívala všelijak, jenom ne toužebně. Ten úředník s ním pěkně zatočil a to už byrokratů potkal hodně. Ublíženě vzdychl a vydal se k blízké hospůdce, kterou cestou sem zahlédl. Několik stolů, co v lokále stály, byly plné odpoledních násosků. Donald se poškrábal na hlavě a posadil se k baru. Hospodský, leštící sklenice, se na něj podíval. Měl holou hlavu, stylové kožené brnění, mariňáckou fyzičku, nabitou brokovnici u pasu a sbalený cestovní baťůžek na zádech. Jinak byl ve všech ohledech naprosto běžný barman. Po chvilce ticha zvedl obočí. "Co to bude?" "Něco k pití..." řekl Donald. Při pohledu na něj se rozhodl, že nůž do pultu zabodávat nebude. "Vypadá to tu snad jako bistro?" řekl naprosto klidně výčepák. "Co jinýho bys asi mohl chtít?" Donald se nerozhodně rozhlédl po polici a ukázal na láhev s pivem. "Ty nevypadáš moc jak místní," zeptal se barman a otevřel lahvoně. "Zrovna jsem dorazil. Jsem z daleka." "Ty si z východu??" "Kdepak. Ze západu," opravil ho Donald a napil se. "Zažádal jsem si tu o čekatelství." "Výstižnějc to ani pojmenovat nemohli." Zasmál se barman a pokračoval v činnostech, které běžně barmani dělají, když zrovna nemají co dělat. "Sem s tim, hospodo!!" ozvalo se od jednoho ze stolů. Výčepák se jedovatě ohlédl a rozhodil ruce. "Vidíš tady snad nějakou prdelatou servírku?? Ne?? Tak zvedni prdel a přijď si pro to sám, Finne!!" Na to se opět s profesionální rychlostí zklidnil a pokračoval v leštění skla a utírání pultu. "Já jsem Donald." "Já Cassidy." Hospodský přeložil hadr napůl a podal mu ruku. "Cassidy?" zamyslel se Donald. "To je z nějakýho komiksu, ne?" "Kdepak... To je z jedný starý počítačový hry." "Proč tě pojmenovali podle postavy ze hry?" "Prej jsem mu podobnej," pokrčil Cassidy rameny a začal se rýpat prstem v zubech. K baru si přisedl otrhanec s cigaretou a řekl si o panáka. Pak se otočil na Donalda a začal se chechtat. "Copak to tu máme za blbečka?" "Di buzerovat svojí sestru, Delaney," řekl konverzačním tónem Cassidy. Delaney ho ignoroval a naklonil se blíž. "Slyšels o tom, že my tady cizáky a burany nemáme rádi? A víš proč?" Zasmál se a otočil se k hospodě. "Protože kromě chlapů z Vault City jsou všichni buzny!!" Atmosféra v podniku náhle zhoustla. Židle zarachotily, když se zvedli členové karavany z Reddingu. "Nevyzvedával bych zrovna město, kde se nosí ty teplý elastický kostýmky!" vykřikl jeden z nich. To však zvedlo ze židlí i druhou polovinu lokálu. Vzduchem začaly létat nadávky. Delaney se zatetelil a šel se přidat ke své straně. Cassidy zamával rukama. "Proboha! Neblázněte! Nedělejte mi problémy!!" "Zperou se oni a ne ty..." nadhodil Donald. "Jasně," přikývl Cassidy. "Jenže ta důstojnická bestie Stark zjistil, že mu při nočních klátim starou! Jestli tu někdo někomu dá facku, tak mě na místě oddělá za velezradu!" Tou dobu už ale facky létat začaly. Konec souboje Redding vs. VC byl zatím v nedohlednu. Rváči se bili pěstmi, lahvemi i židlemi. Ze všech stran bylo možno slyšet křik, praštění dřeva a duté rány, jako když boxer buší do zdi. Co tu ale Donaldovi chybělo, byl zápach oslepující whisky a ženský, tančící na pódiu kankán. Holt, lidi tady na dalekém východě si neuměli pořádnou rvačku zorganizovat tak, jako tam u nich. Kdyby to tak třeba srovnal s jednou, kterou zažil v Kansasu... Přes pult přejel po břiše muž a srazil při tom všechny sklenice, co na něm stály. Po chvíli ho následovalo i několik dalších. Na konci své trasy prolétávali oknem a tam se kupili na bezvládné hromadě. Bitka zřejmě nabírala obrátky. Do lokálu náhle vběhl muž a zakřičel: "Jde sem šerif!!" Rozhostilo se ticho a pohyb ustal. Všichni se po něm ohlédli. "Jakej šerif?" zeptal se jeden z rváčů, napřažený, aby udeřil soka, kterého svíral za límec. "Teda, sorry!" zasmál se příchozí. "Chtěl jsem říct, že přichází Stark!" Všichni v hospodě, kteří byli schopni útěku, tak okamžitě učinili. Zůstal tam pouze Cassidy, Donald, několik zmlácených, kteří raději hráli opilé a několik opilých, kteří raději hráli zmlácené. Ve dveřích se objevila silueta muže zákona. Zbraň nebezpečně ledabyle pověšená, svalstvo mohutně vyrýsované, genitálie taktéž. Donaldovi bylo jasné, že tenhle člověk nejde dát pokutu za špatné parkování. Cassidy zoufale zasténal. "Dvě mouchy jednou ranou," zaduněl chraplavý šepot. "Otravnej vidlák a velezrádce..." "Já ale nejsem otravnej!" bránil se Donald. "Na polehčující okolnosti si tu nehrajem," odpověděl Stark a luskl prsty. Do dveří vkráčeli čtyři jeho poskoci a rozestavili se za ním. Donaldovi se zatočila hlava už když přejel pohledem jejich arzenál. První měl Redhawk 44. magnum se speciálně kalibrovanými mířidly. Druhý třímal Benelli M-3 Super 90 a u pasu se mu pohupoval klasický SW M686. Třetí potěžkával svou AK-112b (late version) a čtvrtý se pyšnil starým dobrým SA-80 s modifikovaným nabíječem a plyšovým potahem na pažbě. Donald neváhal a přeskočil bar dříve, než do něj začaly bubnovat přívaly střel. Cassidy už tam klečel s připravenou brokovnicí. Policisté stáli uprostřed místnosti a od boku pálili ze všech hlavní. Poté, co naprosto proděravěli pult, začaly jejich střely zleva doprava tříštit i láhve, které stály na polici za barem. Cassidy se chytil za hlavu. "Né! Můj Rot Gut ne!" zaječel a z krytu vztekle vypálil. Donald se po chvilce zbabělého váhání rozhodl, že se do boje zapojí také. Vytáhl zbraň a potěžkal ji. Pak šáhl do vesty a drsným pohybem si nasadil švihácké zrcadlovky. Odkudsi vytáhl starý pomačkaný nedopalek doutníku a vložil si ho mezi zuby. Zipák cvakl a následoval hlasitý praskot, když si doutník tvrďácky připálil. Svižným pohybem zaklapl zapalovač a zatvářil se tak drsně, jak jen mu to jeho level dovoloval. S pistolí ležérně pozvednutou se postavil a pronesl: "Tak co, vy panáci? Přišli jste se naučit srát krkem?" Cassidy po něm šáhl a strhl ho zpátky dříve, než byl do stěny za ním vystřílen celý jeho obrys a bylo by potřeba dodělat už jen oči a úsměv. "Posral ses?" zařval na něj. "Přestaň šaškovat a začni střílet!" "Střílet??" "Jo! Střílet!!" Donald pokrčil rameny a pokusil se zamířit. Ze zbraně vyšla rána a rozbila za nimi poslední láhev Rot Gutu. "Proboha!! Kdo tobě dal do ruky pistoli??" "Tu mám od McDonalda..." "Že jsem se ptal..." Kulky útočníků zatím, z nedostatku jiných cílů, začaly ničit sklenice o polici výš. Bylo na čase zmizet. "Vážně jsi mě neměl použít jako beranidlo a prorazit se mnou únikovou cestu skrz stěnu!!" rozčílil se Donald, zatímco klopýtal pouští. "Kdy už si přestaneš stěžovat?" odbyl ho Cassidy. "Zachránil jsem ti život." "Málem si mě ale zabil!! Vždyť jsi tu díru prorážel na pětkrát!!" "Primadono..." Poté, co unikli jisté smrti z rukou spravedlnosti, se vyplížili z města a přespali v malé jeskyni (kde pouze stačilo zabít radškorpióna, dva krtkopotkany a čtyři nájezdníky, kteří bránili bedýnku se stimpackem, třemi kusy ovoce a čtyřmi kameny). Nyní se plahočili pouští a hádali se o malichernostech, jako třeba kdo může za to, že málem umřeli, nebo kdo za to, že nejspíš stejně umřou. V takto poklidné atmosféře jim únavný pochod příjemně utíkal. "Docela mě mrzí, že už se teď do města nemůžu vrátit," zesmutněl Cassidy. "To mě taky," přikývl Donald. "Konečně se stanu čekatelem na občanství a teď tohle..." "Víš..." zamyslel se Cass. "Měl jsem nedávno sen, že za mnou přijde nabušenej cizinec, já s nim odejdu a společně zachráníme svět. Docela sranda, co?" Odlehčeně se zasmál a nakopl malý kámen. "Kdo ten cizinec byl?" "Obličej si nevybavuju, ale vím, že mu všichni říkali "Vyvolený"..." Donald se poškrábal na hlavě a podíval se na svojí kartičku. Opravdu to tam stálo. "A ten chlápek... přišel z východu, nebo ze západu?" "Jasně, že ze západu! Z nějaký buranský vesnice." Donald si oddechl a kartičku schoval. Chvilku se bál, že jde o něj, ale tohle neodpovídalo. Jeho vesnice byla zemědělská. Rozhodně se mu nezamlouvala představa, že by se o něm někomu zdálo. "A kam to vůbec jdeme?" "Do Gecka. To je odsaď nejbližší osada a pochybuju, že si tam pro nás Stark dojde." "Jaká to je štreka?" "Timhle tempem dvě hodiny možná. Odkud ty vlastně seš?" "Asi ti to nebude nic říkat, ale jsem z takový vesničky, co se jmenuje Modoc." "Jo tak Modoc..." pokýval hlavou Cass. "Chceš říct, žes někdy byl tam u nás na západě??" "To víš, že jo. Dřív jsem tam jezdil s karavanou. Znám tu oblast docela dobře..." "Jestli jsi tam někdy byl, tak to určitě znáš tu úžasnou retro-italskou hospůdku na okraji Chicaga!" vykřikl nadšeně Donald. "Cože??" "Bóže! Jaký tam měli lasagne!" zasnil se Donald a labužnicky zamlaskal. "Nikdy jsem o tom neslyšel!" "Že ne?? To se dá nejprve jedna vrstva těsta a pak vezmeš speciálně kořeněný mletý..." "Počkej, nikdy jsem neslyšel o tom městě!!" "Ty neznáš Chicago? Stačí jít z Montrealu pořád na východ." "Kde je zas Montreal??" "Na východ od New Yorku, přece!" "New York??" "Docela zaprasený město, ale jestli se tam někdy nachomejtneš, tak se doptej na Malýho Billyho Boba a řekni mu, že tě posílám já..." Slunce už se pomalu naklánělo k západu, když došli k nízkým budovám nedaleko kamenitého kopce. Donald měl náhle pocit, že kolem poletuje více much, než při mexické zabijačce uprostřed léta. Vítr se obrátil a udeřil do nich se smrtící silou smradu, který mu připomněl podzimní festival rad-vína v Necropolis. "Tady žijou ghůlové?" "Jo, ale neřikej to nahlas! Mohli by tě obvinit z mutantismu." Vešli mezi domky a rozhlédli se. Až na nesnesitelné roje much to byla příjemná zapadlá vesnička, jakých byly v Kansasu a Alabamě spousty. Zpoza rohu vyšel ghůl s cigaretou. "Dobrý odpoledne," zadrmolil přes plandající čelisti. "Moc cizinců tu k vidění nebejvá." "Dobrý, dobrý..." pozdravil Cassidy. "Neobtěžovalo by vás trochu nám píchnout?" "Ale to víte, že ne," odvětil ghůl a natáhl si z cigarety. Sloupec dýmu mu vyšel ramenem. "Chtěl jsem se jen zeptat..." "Ty vole, von kouří ramenem." řekl s tupě zaraženým pohledem Donald. "CHTĚL JSEM SE ZEPTAT!! ehm... teda jestli by jste nám neřekl, kde by jsme tu mohli přijít k nějaké práci a noclehu. Jsme tu poprvé a tak..." "Tak nocleh, jo?" zamyslel se ghůl a potáhl si. "To tady asi bude problém..." Z blízkého domku vyšla dvojice místních a vydala se po ulici jejich směrem. Když byli pár metrů daleko, jeden z nich šťouchl druhého loktem. "To je ale tělo, co?" Ghůl, se kterým mluvili na něj flirtovně zamrkal a obrátil pozornost zpět ke Cassovi. "Ptali jste se na práci? No nevim, tady, kromě elektrárny, moc práce nikdy nebylo. Akorát mě snad napadá, že vedení se shánělo po někom, kdo by jí dokázal správně zkalibrovat. Samozřejmě jen neoficiálně, protože něco takovýho by otevřeně nikdy nepřiznali, ale snažili se o to. Jen tak mezi náma... Byli tu kvůli tomu i inženýři z Vault City, ale řikám vám, sou to jelita, co nosej boty na suchej zip, páč tkaničky si zavázat nesvedou. A stejně furt plná huba keců, jak jim to tráví vodu. Já jí tu piju už sedmdesát let a zdravá jak řípa." Na zdůraznění svých slov ghůl rázně kývl hlavou a rychle si nasadil čelist, která mu v důsledku toho pohybu upadla. "O tom náhodou něco vim..." zabručel sarkasticky Cass. "Tu vodu musim pít taky." "Tak aspoň víte o čem mluvim! Dyť s ní nic neni! Abych řekla pravdu, tak jeden starej bručoun do tý techniky trochu vidí, ale pokoušeli se ho už přesvědčit i větší borci. To vám řikám..." "Tak díky za čas... Vypadá to, že nic jinýho, než poptat se po výdělku v elektrárně nám nezbejvá." "Třeba se ještě potkáme, hezoune." "Erm..." "Práci?" přeptal se podrážděný ghůl za psacím stolem. "Ano... Kdyby se bylo něco našlo..." vysvětloval Cassidy. "Jsme totiž úplně bez prostředků." "Jak od nás můžete čekat ňákej džob, když ani my samotný tady nemáme do čeho píchnout?" "Cože?" zamrkal Cass. Ghůl znuděně zvedl palec a poukázal na blízkou skupinku zevlujících postav. "Tihle čtyři tu maj pauzu na cigáro už asi sedm let..." Cassidy vydechl a začal vymýšlet alternativní plán. "A co ta blbina s reaktorem?" plácl do ticha Donald. "Pardon?" nechápal úředník. "Sme slyšeli, že potřebujete píchnout... že sháníte někoho na opravu." "Kdepak!" zakroutil ghůl hlavou. "Reaktor je v naprostém pořádku. Jestli někoho sháníme, tak jedině psychologického konzultanta." "Cvokaře??" podivil se Cass. "Jistě! Támhle na stěně máme plakát." Cassidy se otočil po řečeném směru. "Co se tam píše?" zašeptal Donald. "Krátkodobě přijmeme konzultanta pro personální oddělení. pozn.: Schopnost optimalizace jaderné elektrárny výhodou." "Vidíte?" kývl ghůl. "Potřebujeme ho velice nutně." "My to zmáknem," mávl Donald rukou. "Vskutku?" "To si piš!" Ghůl pohybem hlavy přivolal jednoho z hlídkujících ozbrojenců. Ten se k němu naklonil a chvíli se spolu radili. "Tak dobře. Tady Patriot vás dovede do velína," řekl pak úředník. "Hodně štěstí." "Cos to doprdele proved?" Ucedil za chůze skrze křečovitý úsměv Cass. "Tohle je šance, jak si udobřit VC..." "Ale jen když to dokážeme..." zašeptal Cassidy hystericky. "Ale my to dokážeme." Jejich průvodce je provedl několika tlustými dveřmi a nyní stáli před širokým vchodem do velína. "Jak to chceš asi opravit??" bublal Cassidy. "Tohle je jako řídit kombajn..." pohodil hlavou Donald. Dveře se otevřely a odhalily malou místnost s velkým terminálem. Donald zapraskal klouby a došel k němu. "Tys někdy řídil kombajn?" zeptal se ho přes rameno Cass. "To se u nás jen řiká." Cassidyho zalil studený pot a to bez ohledu na skutečnost, že zkušenost s kombajnem by situaci nijak neusnadnila. Donald se nakláněl nad metrovou klávesnicí a rytmicky do ní bušil ukazováčkem. Cass se rychle rozhlédl. Jediný východ za sebou Patriot zavřel. Pak to zahlédl - obdelníková odpadní roura ve stěně. Rozeběhl se a po hlavě do ní skočil. Donald s Patriotem zůstali zírat jako omráčení. Trvalo jim několik vteřin, než pusu opět zavřeli (Donald hned, Patriot si musel pomoci pažbou pušky). "Co to sakra blbne?" dostal ze sebe Donald. Patriot pokrčil rameny. "Prostě to dodělej a kašlem na něj." Donald kývl, otočil se zpět k počítači a stiskl velké tlačítko "enter". Obrazovka zčervenala výstražnými hláškami a na stropě velína se rozblikal rudý majáček. Když Donald padal odpadní rourou, vyděšeně ječel. Když dopadl, chvíli zůstal nehnutě ležet. Krev mu bublala v uších a naražené kosti se začaly ozývat. Zvedl se do sedu a rozhlédl se. Byl v kontejneru. Alespoň si polepšil. Naproti němu seděl Cassidy a jak si mohl povšimnout, barva jeho tváře přebíjela rudou zář z velína. "Posral se?" "Trochu se to zvrtlo, to přiznávám..." "Ty imbecile! Teď nás nesnášej i v Gecku! Podívej se na svojí karmu!" "Na karmu?" "Posrals reaktor!" "Já nerad... víš..." Cassidy zavrčel a hodil po Donaldovi hrstí písku. Pak se zarazil a podíval se pod sebe. "Písek?" Pomalu se naklonil přes okraj kontejneru a prohlédl si jeho čelo. "Do prdele! My sme přistáli v nukleárním odpadě!" "Ještě abys po mně házel smetím..." "Copak to nechápeš?? Rychle! Musíme odsud vypadnout." Vydrápali se ven a rozhlédli se. Oba konce chodby, kde stáli, končili v nedohlednu. "Kudy pudem?" zeptal se bázlivě Donald. Chodba je po dlouhém pochodu dovedla k širokým ocelovým dveřím. "To mě fakt poser..." ucedil Cassidy. "V čem je problém?" Cassidy zvedl paži a ukázal na velkou osmičku na dveřích. "Vidím, dveře..." "Ale jaký dveře. To sou vrata do Vaultu!" "Fakt??" rozzářil se Donald při vzpomínce na Lízinku. "Jo. Fakt.Nevěděl sem, že sou spojený s Geckem. Asi to radši obrátíme." "Ani náhodou! Jdem tam!" Cassidy se na něj nedůvěřivě podíval a pak stiskl velké tlačítko na manipulačním panelu. Dveře se rozevřely a před nimi se objevila malá hala s výtahem na jedné a chodbou končící ústím na denní světlo na druhé straně. Sjeli místnost pohledem a proklouzli dovnitř. Dveře po jejich levici se náhle otevřely a ven vyšel bezpečák s puškou. Oba strnuli uprostřed pohybu. Pomalu se mu podívali do očí. "Nazdar Cassi!" řekl nadšeně a usmál se. "Těpic, Danny." pozdravil ho nervózně Cassidy. "Jak de život kámo?" "V pohodě, Danny. Dlouho si se nestavil." "Tak znáš to... služba. Musim tu furt kopčit, aby sem nevlez každej pobuda." "Jó... to chápu..." zasmál se falešně Cassidy. "A co jinak? Jak de kšeft?" "Err... Všechno v pohodě... Proč se ptáš?" "Tak prostě. Zajímá mě to. Si v pohodě?" "Ale jo... Prostě sem měl v poslední době pár potíží. Nic co by stálo za řeč." "To je mi líto, kámo. Někdy zajdu na pár, ale teď musim jít hlídat. Sorry. Bys nevěřil, jaký lidi nám sem občas lezou." "V pohodě Danny. Klidně jdi. Tak zatim." Hlídač mu mávl a vydal se směrem ke svému stanovišti u vchodu. Po dvaceti metrech se však zarazil. "Co tu vlastně kčertu děláš??" zeptal se polohlasně. Otočil se. Místnost byla prázdná. Pomalu se otočil a praštil se hřbetem ruky do hlavy. "Musim přestat s tim Jetem..." Dveře ve třetím patře se rozevřely a ven vyšel Cassidy s Donaldem. "Tohle bylo fakt o chlup." "To teda jo," oddechl si Cass a vešel do nejbližších dveří se symbolem technického pracoviště. Podél stěn byly nasázené různorodé mašiny, které udržovaly vault po technické stránce v chodu. V rohu právě zdravotník ošetřoval poraněného technika. Donald s Cassidym vešli. "Řikal sem ti, ať už netuníš tu mikrovlnku!" řekl doktor technikovi, zatímco mu obvazoval popáleniny. Cassidy došel k široké mřížce, která zakrývala objemný přístroj, na níž ležela doktorská brašna. Nenápadně jí otevřel a prohlédl si její obsah. Vyndal ven porno časopis a kožený váček plný narkotik a položil je na rošt. Pak našel co hledal. Vytáhl z tašky dvě dávky rad-away a jednu z nich si píchl. "Díky bohu," řekl si pro sebe a podal jednu Donaldovi. Nenápadně do tašky vrátil časopis. Když však zvedl váček, jeden cíp sjel a celý obsah se vysypal skrz mříž do přístroje. Podíval se na čelo zařízení a hrklo v něm. "Můžu mít dotaz?" zeptal se nenápadně technika. "Jó. Klid... ááá! Ty jebane! Musíš to tak utahovat??" obořil se na doktora. Otočil se na Casse. "Co je?" "Chtěl bych se zeptat, jak tahle vzducho-mašina filtruje..." "Jasně, že přes kapalnej roztok! Chceš snad chemický detaily?" "Ne, to je v pohodě..." zašeptal Cassidy a křečovitým pohybem naznačil Donaldovi, že přišel čas k odchodu. Když procházeli dveřmi, začali se cítit trochu divně. "Cháá!! Už zas Rumsfeldová!!" zachechtal se pomocný programátor druhé třídy. Všichni seděli v kruhu na velíně a smáli se. "Tak dělej Rumsfeldová! Dolu s tou podprdou!" povzbuzoval vědkyni jeden z techniků. Donald mezitím ovládl záchvat smíchu a roztočil prázdnou flašku. "Znáte ten o dvou ghoulech a mrtvý brahmíně??" vykřikl někdo. "Užs ho řikal třikrát ty úchyle!" Odpověděl mu ženský hlas. Celá místnost se zasmála. Cassidy se nemotorně otočil k ošetřenému technikovi. "Hej... kámo... Pověz mi něco..." "Vo co de?" zeptal se doktor za technika, který byl očividně v komatu. "Jak nás... Jak nás mohly nějaký voblbováky takhle, ty vole, zmastit??" "Ty krávo to je jasný!" zařehtal se zdravotník. "Nalili sme tady s Blakem do filtračky i naší zásobu konopnýho oleje! Přišlo nám to jako hustej fór!" Láhev se mezitím zastavila a donutila jednoho z úředníků vysoukat se z kombinézy. Do velína se dopotácela skupinka strážných z vyšších pater. "Tak!" řekl jeden z nich, opíraje se o pušku. "Tu máme hlášenej poplach! To jako jó!" "Fajn, lidi!" zavelel vedoucí endokrinolog. "Roztáhněte trochu kruh!" Chemička třetí třídy Dominique právě tančila na konzoli obsluhy systémů pro udržování životních podmínek, když se ozval, nikým nepostřehnut, zvuk otevíraného výtahu. Do velína pomalu vkráčela trojice postav. Všichni se otočili a pokusili se zaostřit na příchozí. Za Lynnete stála dvojice nebezpečně vypadajících policistů. Zavládlo ticho. Lynnete se rozhlédla. "Vy tady... Vy tady porušujete... porušujete to... že jo? Všechno porušujete..." Jeden ze strážných za ní spadl na zem. Dveře výtahu se rozjely a do tmy vběhl oddíl městské zásahovky. "Takže chlapi," promluvil k nim velitel, když se výtah opět zavřel. "Nevíme, co tu můžeme čekat, tak mějte oči otevřené a zbraně připravené. Tohle je pohotovostní protiteroristická akce." "Proč je tu taková tma?" zeptal se jeden z mužů. "Protože nám to dává výhodu nad protivníkem! Na tohle nás přece cvičili, Johnsone, tak nedělej tupce! Všechny noktovizory jste ale při výcviku rozflákali, takže budete muset používat vaše baterky." "To má bejt jako výhoda??" "Drž hubu Johnsone! Kvůli takovým detailům nebudem měnit nacvičenej postup! Tohle přece umíme, chlapi! Dejte si sakra bacha na vaše okolí!" "Podívejte! To je... To je vlk!!" "Né! To snad né! Podívejte se támhle! To je žirafa!!" "Ach božé! Ten vlk žere tu žirafu!! To přece nemůže být pravda!" "Sakra chlapi, neblbněte s těma baterkama!" Velitel se otočil a zvedl vysílačku. "Jsme na místě!" "Víte co máte dělat!" ozvalo se z ní. "Prohledejte prostor a zlikvidujte odpor!" "Rozumím." "Budu vás monitorovat pomocí vaší kamerky. Konec." Poručík si připnul vysílačku na hrudník a otočil se k družstvu. Muži postávali u stěny a smáli se jednomu, který velice živě bavil ostatní vtipy. "A tak teda přijdou ty dva ghoulové k tý mrtvý brahmíně a pak se teda na ní..." "To by stačilo, Rushi! Jdeme dobýt velín!" Vojáci se postavili do secvičené formace (muži v chumlu s důstojníkem uprostřed) a vydali se chodbou. Koridor byl temný a zatuchlý. Zatímco jejich kroky zvonivě duněly na ocelové podlaze, mezi nohama jim pomalu proplouvaly chomáčky páry vycházející z nějaké prasklé trubky. Z různých míst na stropě neustále padaly spršky jisker. "Proč je tu ksakru takovej svinec??" nechápal Johnson. "To je speciální kántr-terorist mód." poučoval ho poručík. "Další z řady skvělých nápadů našeho oddělení pro boj se zločinem a nudou. Jeho účelem je vyvolat děsivé prostředí, které rozhodí všechny ty neschopné zločince, zatímco naše elitní jednotky ho ani nepostřehnou. "Tak kdy příjdou ty elitní jednotky..." zašeptal přes drkotající zuby vojín Feels. "Mě se tohle fakt nelíbí!" řekl přiškrceně Johnson, zatímco se panicky rozhlížel po chodbě. "Všude tma, mlha, jiskry, ventilační šachty, sítě zbytečných trubek... Do hajzlu! Tohle se mi fakt nezdá! To je jako v jednom předválečným filmu. jmenovalo se to..." "Drž už hubu!" obořil se na něj poručík. "Teď se musíme vypořádat s těmi vetřelci!" "Vetřelci??" vykřikl Johnson a při pádu na zem provrtal přilehlou stěnu dávkou kulek. "Bože! To snad ne!!" bědoval kdosi. "Všichni tady chcípneme!!" zařval Rush a rozstřílel automat na kolu. "Tak dost!" zavelel autoritativně poručík a několikrát výstražně vystřelil do stropu. Když se kulky přestaly v chodbě odrážet jak při ping-pongu, všichni vstali a pokusili se utvořit formaci. "Hlaste ztráty..." ozval se z vysílačky znuděný hlas nadřízeného. "Ehm..." odkašlal si poručík. "Zatím jsme neměli kontakt s nepřítelem..." "A to tam jako pálíte po mimozemšťanech? To je děsný... konec..." Zbytek čtyřiceti metrové chodby došli bez incidentů a stanuli před vchodem na velín. "Dobře. Jste před velínem," přinesl nové informace důstojník. "Spoléhám na vás, poručíku! Jestliže se vám tato akce vydaří, tak budete nejspíš povýšen na pod-pod-nad-poručíka, tak se kurva snažte!" "Nezklamu vás pane!" "To jsem rád! Tak děte na to! Ať si vaši muži zapnou komunikátory." Dveře vyjely a za hlasitého vyzývání ke kapitulaci se jimi dovnitř nahrnul půl tucet kmitajících světelných kuželů. Ještě chvíli dělali rámus a povyk, než jim došlo, že v místnosti není koho eliminovat. "Proboha! Podívejte se na zem!" vykřikl někdo. "Co tam vidíte?" Vyptával se důstojník na okruhu. Poručík udělal několik kroků vpřed a pomocí kamerky na helmě nechal nadřízeného shlédnout situaci v místnosti. Po celém velínu se povalovaly těla v různém stádiu odhalení. "Takovej masakr!" zděsil se Rush. "Mě spíš připadaj jen jak v bezvědomí." řekl voják, který se právě skláněl nad vrchním etno-filosofem, jenž byl ve VELICE intimním objetí s jednou z luno-geoložek druhé třídy. "Svatej Šivo na nebesích!" "Co je Feelsi??" "Já... eh... tady! to... Bože!" "Co tam vidíte vojáku??" zajímal se vrchní důstojník. "To je snad... To..." Johnson k němu zatím doběhl a stanul mu po boku. Samopal mu vypadl z rukou. "Ergh!! Hrc??" "Jo... jo... tady tamtohle..." odpověděl mu Johnson. "Co tam ksakru je??" zařval poručík. "Totiž tamto..." zaslintal Feels. "Rumsfeldová!" "Cože? Rumsfeldová??" "Nahá..." "Proboha! Poručíku!" křičel z vysílačky důstojník. "Běžte to tam rychle prověřit!" To byl velice zbytečný povel, protože poručík se půlkruhem čumilů doteď neprotlačil pouze proto, že v běhu zakopl o nějakého dendrologa, nebo co to má vlastně za obor. "Tak! A teď takhle stůjte!" rozkázal mu důstojník, když byla záležitost "prověřena". "Hlavu natočte trochu vlevo... tak dík... moment... ksakru! Kde mám ty holodisky?? Jo! Fajn..." "Héj! zařval Rush z druhé strany. "Našel jsem První Občanku. Vypadá to, že si rozbila hubu, když se snažila vyšplhat do správcovskýho křesla." "Mohly by jsme ty dvě dát k sobě, jako že se jebou!" slintal dychtivě Johnson. "Tý vole! To je vodvaz!" Chechtal se poručík. Důstojník začal z vysílačky výt. "Dělejte! Teď zas točte mě, jak držim Sylvii za cecky!" halekal Feels. "Mám nápad." Křičel Johnson. "Dáme toho grázla Marqueze, aby to vypadalo, že ho ňákej nižší technik buší do řitě!" "Sakra, zpomalte trochu!" klidnil je velící důstojník. "Nestíhám měnit holodisky!" "Nemohli byste mi někdo vzít tu kameru a natočit mě jak sedim ve správcovskym placu?" poprosil poručík. "To jako proč?" Nechápal Rush. "Kvůli mámě..." Johnson se zamyslel. "Ne," řekl. "Na to serem. Radši natoč, jak támhle Pit znásilňuje Lisu Stoneovou." "Cože?" poručík se podíval řečeným směrem. "Kurvadrát, Raynoldsi! Ty úchyle! Tak aspoň zalez za roh nebo tak!" "Pardon, pane." "Třeba byste za ten roh mohl zajít taky," navrhl důstojník. Feels se zatím posadil na konzoli řídící automatické obranné systémy a zapálil si. "Miluju tuhle práci." THE END Říkáte si teď, že je ten konec utlej a neví se jak to skončí? Zajímá vás teda, jak to s hrdinama příběhu vlastně dopadlo? Tak to vezmem pěkně popořádku. Lynette, zdiskreditovaná a ponížená rezignovala na svůj post Prvního Občana a odešla do pustiny přidat se k radikálnímu Neoamazonskému kmeni, který bojuje za práva svobodných matek po třicítce. Její místo zaujal velice schopný muž, dříve vrchní velitel městského zásahového sboru. Ghoulové z Gecka již nedokázali znovu-zprovoznit svou elektrárnu a jako jediný způsob obživy jim zbývalo prorazit na MTV. Vojíni Johnson, Feels, Rush a Raynolds odešli ze služby, koupili natáčecí práva pro Vault 8 v kántr-terorist módu a s Korsickými bratry natočili veleúspěšný trhák o skupině vojáků, které na vesmírné lodi přepadnou mimozemšťanky v černých oblečcích s velice neobvyklými kopulačními návyky. Veiger a jeho Farma duchů byla ještě před dokončením "odhalena" jedním namyšleným divochem v elastiku, který tím přidal podniku na tajemnu a atraktivitě. Dnes tam vede rychle prosperující turistickou lokalitu a postupně skupuje zbytek Modocu. Plánuje, že do uzávěrky třetího Falloutu stihne vytvořit rozsáhlý lunapark. Vyvolený byl zastřelen brutálními likvidačními oddíly NYPAPYAP, kteří se do Kalifornie vydali bojovat proti novému sci-fi blockbusteru Korsických bratrů. Poručík zásahové služby byl povýšen na skoro-pod-nad-poručíka a se všemi poctami poslán do výslužby. Nyní řídí úřad pro strategické a ekonomické rozmístění odpadkových košů. Cassidy se vrátil do své hospody čekat na Vyvoleného. Donald byl vděčným novým Prvním Občanem vyznamenán za zásluhy, získal čestné občanství Vault City a byla mu darována pěkná dobytčí farmička několik mil od města. Poté, co prošel bránou, už ho v Kalifornii nikdy nikdo nespatřil. Říká se, že se oženil s pěknou Peruánkou a vede si statek kdesi předaleko na východě.