Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

ČÁST TŘETÍ – TAŽENÍ MĚŠŤANŮ

Jarred stál na pódiu uprostřed náměstí a s nepříčetným výrazem svíral mikrofon.

„Po tom incidentu s Vanessou se situace dost zhoršila. Za tři dny vypálil Deadeye a jeho gang čtyři domy. A mně už nebaví pochovávat své přátele a známé!“

„Jarred má pravdu,“ přidal se někdo s publika. „Ten parchant si z nás dělá srandu! Přísahám, že jestli se ještě jednou vrátí, půjdu po něm, dokud ho nedostanu!“

Ostatními posluchači se nesla souhlasná slova. Všichni byli plní strachu a vzteku. Jarred pokračoval.

„Z anonymního zdroje jsem se dozvěděl, kde by se Deadeye mohl skrývat. Až příště udeří, vezmeme zbraně, jakékoli najdeme a půjdeme se s nimi vypořádat. Ti zloději a vrazi poznají hněv celého města!“

Stovky hlasů sborově vydaly souhlasný pokřik plný odhodlání.

***

Malý Timmy křičel z plných plic a vrážel do zamčených dveří domku, kde bydlel se svými rodiči. Ale něco málo přes metr a pětatřicet kilo k vyražení kovových pantů dveří nestačilo. Očima plnými slz se ohlédl za sebe, kde se postava v černé róbě s kápí jak vystřiženou z Hvězdných válek a ruskou odstřelovačkou SVU na zádech skláněla nad Timmyho mrtvými rodiči. Přes temnou kapuci nebylo ani ve dne vidět postavě do obličeje. Vrah doposud nepromluvil, jen konal. Timmy vytušil, že z jeho spárů neunikne. Proto se jen zády tiskl ke dveřím a sledoval, jak z jeho tatínka postava vytahovala bojový nůž. Chvilku ještě stála nad svou obětí a pak se pomalu otočila směrem k Timmymu. Zamrazilo ho v zádech a začal omdlévat strachy. Než stihl dostatečně ochabnout, odvážil se postavit se na poslední možný odpor. Zvedl malou porcelánovou sošku ze stolku u dveří a mrštil ho do obličeje pomalu se přibližujícímu se ztělesnění smrti. I přes strach a třes v rukou se trefil přesně na cíl. Postavě spadla kápě z hlavy a odkryla její obličej. Timmy vytřeštil oči a nemohl uvěřit svým očím. Spadlá kápě odhalila mladý jemně tvarovaný obličej mladé ženy s krátkými zrzavými vlasy a nepříliš starou jizvou na čele.

„Ale... to není možné! Ty jsi mrtvá! Viděl jsem tě s těmi třemi zloduchy. Jarred tě nedávno pohřbíval a měl srdcervoucí řeč o tvé statečnosti!“ vykřikoval Timmy a na další obranu už ani nepomyslel.

Vanessa se usmála. „Možná mám tužší kořínek, než se zdá.“ Začala se opatrně přibližovat k malému chlapci a při tom zklidňujícím tónem mumlala, ovšem dost hlasitě, aby to Timmy slyšel.

„Promiň, promiň, hochu, ale tohle se děje pro dobrou věc. Tvoje smrt a smrt tvých předchůdců za poslední tři dny - pomůžou všem. A taky mně.“

Timmy sotva stihl pochopit význam vyřčených slov, když se Vanesse zableskl zkrvavený nůž. Mrskla rukou vpřed a před Timovým zrakem se rozhostila tma.

***

Městem prosvištěl zvuk dvou výstřelů. Dav na náměstí s Jarredem na pódiu se dal do pohybu a mířil směrem, odkud výstřely přišly. Dorazili k domu, kde bydlem malý Timmy. Našli jen tři mrtvá těla a dvě kulky zavrtané do zdi vedle Timmyho těla. Jarred zvedl jednu z prázných nábojnic uprostřed místnosti.

„Sedmi a půl milimetrový náboj ruské konstrukce.“ Podíval se skrz vyražené dveře na dav stojící venku. „Všichni víme, kdo to byl.“

Ozval se někdo z davu: „Tak to by stačilo, nenecháme se už tím hajzlem terorizovat! Popadněte zbraně a jdeme na něj!“

Ozval se odhodlaný pokřík mužů i žen shromážněných před domem.Všichni se rozeběhli do svých domovů vzít svůj arzenál a shromáždili se na náměstí. Někteří s pistolemi, jiní s kulovnicemi, noži, loučemi, vidlemi a jinými zbraněmi.

„Teď to všechno ukončíme. Deadeye se skrývá v opuštěné benzinové pumpě pět kilometrů za městem. Jdeme!“

Za ohromného hluku a dusotu skoro tisícovky nohou nebyl slyšet tichý smích postavy v kápi, nehybně ležící na střeše jednoho z domků kolem náměstí.

„Jen se o něj postarejte. Pomstěte mě.“

***

Po hodině a půl pochodu dorazilo několik set ozbrojených měšťanů k velké budově bývalé benzinové pumpy, nyní zubožené s opadanou omítkou a chybějícími cihlami. S bojovým pokřikem se celý dav rozlícených civilistů rozběhl směrem k pumpě a za minutu proudil předním i zadním vchodem dovnitř a prohledával několik málo místností. Vše bylo kompletně prázdné, nikoho a nic nenašli. Po pěti minutách vzteku a zklamání pomalu všcihni vyšli ven. Už odtud viděli černý kouř valící se od jejich města. Když se vrátili, našlo město kompletně vyrabované a v plamenech. Přišli o všechno.

***

Pár kilometrů od města, opačným směrem, než ležela benzinová stanice, jela tři předválečná vozidla. Jeden vojenský džíp bez střechy a dva zrezlé staré náklaďáky. Ten džíp řídil mladý muž s obrovaskou jizvou přes obličej a zohaveným okem, nicméně s širokým úsměvem od ucha k uchu.

„Jsem rád, že jsme se nakonec dohodli,“ nadhodil k Vanesse, která seděla vedle něj.

„V tom městě byla spousta cenností. Řekla bych, že si budeme žít jako králové,“ pravil pobaveně.

„Králové... a královna,“ dodala Vanessa a úsměv opětovala.

„Už tam budeme. V těch ruinách vesnice složíme svůj lup a než to rozprodáme nebo odvezeme jinam, chvilku tam pobudem. A můžem to oslavit,“ ukázal Deadeye prstem na jeden z dvou nákaďáků, kde byla bedýnka se stovkou láhví tvrdého alkoholu a několika velkými balíčky Jetu.

Vanessa přikývla. „Jarred se k nám připojí asi za dvě hodiny. Podle plánu už zmizel vesničanům a za přijede na tý svý babetě.“

„Výborně,“ zasmál se Deadeye.

***

„Jarred tu bude každou chvíli,“ řekla Vanessa.

„Hm, nic se nestane, když začneme s oslavou bez něj. Hej, kluci,“ zakřičel směrem k náklaďákům, ze kterých měli jeho komplici vyložit lup. „Kluci?“ Deadeye se šel podívat k náklaďákům. Koutkem oka zahlédl jejich mrvá těla ležící pod koly aut. Překvapením vyjekl a nedechoval se, jak už chtěl něco říct, ale ihned ucítil chladnou hlaveň na týlu hlavy.

„Nemyslel sis, že bych ti to s mými rodiči někdy opustila, že ne?“

Deadeyovi se na rtech objevil úsměv. Zavřel oči.

„Popravdě? Myslel,“ hlesl a očekával konec.

Hlaveň jedné Beretty se měla ještě jednou zbarvit do ruda.

KONEC