Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

"… a… pro… příště… se… mi… vyhýbej…" Odsekával slova a každému ještě dodával důraz kopancem. Tělo na podlaze, patřící menšímu chlapci, se přestalo cukat a zůstalo bezvládně ležet. Krev z přeraženého nosu kapala na zaprášenou podlahu. Chlapec se nezvedal, sténat přestal po druhé větě. Asi jednadvacetiletý mládenec s ulízanou hlavou přešel k pultu a vesele zahalasil.
"Dej mi pivo. Po tom parchantovi mi vyschlo v krku," zářivě se usmál na starého hospodského. Hospodský se k ničemu neměl a tak se slizoun natáhl po volně stojícím pivu a obrátil ho do sebe. Pak z kapsy vytáhl několik drobných a hodil je hostinskému k nohám.
"Tady máš, dědku, za ochotu," úsměv opustil jeho tvář a nahradil ho vztek. Vztek z toho, že neschvalují to, co právě udělal. Ten kluk si o to přímo říkal, neměl se kolem mě tak ochomítat a pak do mě ještě vrazil, obhajoval se mladík a v jeho očích to byl téměř hrdinský čin. Zanechal ty kretény v baru a vyšel ven. Kolem něj proběhl barmanův pes. Ze cviku ho kopnul. Pes to ale čekal a uhnul. Mladík promáchnul, noha mu ujela a praštil sebou do prachu ulice.
Pes se zastavil kousek od něj a vyplázl jazyk. Vypadalo to, jako by se mu smál. Mladíka opět přepadl amok a sáhnul pod svou černou bundu. Z pouzdra vytáhnul starou, rezavou osmatřicítku a namířil na psa.
"Tak ty se mi budeš smát, ty kurvo jedna!" Začal ječet na psa, který se na něj nechápavě díval.
"Tak se hajzle nažer tohohle!" Hlas mu přeskočil a zajíknul se. Ruka se mu vztekem třásla a v obličeji byl celý rudý. Vystřelil po psovi, ale první rána šla mimo. Pes pochopil, co se děje, a začal utíkat pryč. Mladík nebyl schopný zasáhnout běžícího psa a když vystřílel všechny náboje, mrštil revolverem o zem. Všimnul si, že před hospodou vyšlo veškeré osazenstvo.
"Na co tady čumíte! Jděte všichni do prdele!" Osopil se na obecenstvo a obrátil se na ně. Do tváře mu mířila barmanova dvouhlavňová brokovnice. Rázem se mu výraz změnil.
"To vaše blechatý psisko se mě pokoušelo pokousat," začal se vymlouvat.
"Vypadni Franku!" Zabručel hospodský a doprovodil rozkaz gestem brokovnicí.
Frank se sehnul pro svůj revolver a odcházel pryč se staženým ocasem. Když si myslel, že je dostatečně daleko zakřičel.
"Stejně ho jednou dostanu!" A zmizel za rohem, o který zavadila dávka broků.
Loudal se po cestě ke svému domu kousek za městem. Cestou odkopával kameny z cesty. Když uviděl u cesty růst několik rostlinek Xanderu, vrhnul se k nim a začal je rozkopávat. Moc se mu to ale nedařilo, proto po nich začal skákat. Když byly rostlinky zadupané v zemi, vydal se dále ke svému domu. Od doby, kdy mu utekl otec, nerad chodil domů. Bylo tam prázdné místo, které mu vadilo. Nemohl ho ničím zaplnit, protože na něj nemohl nikoho dokopat.
Jeho otec utekl, protože nemohl vydržet se svým debilním, agresivním synem a se svou naivní a hloupou manželkou. Kdyby to Frank věděl, nejspíš by si strčil ten svůj revolver, i přes rez na hlavni, do pusy a provětral svůj zatuchlý mozek. Jenže Frank to nevěděl, a tak nadále hyzdil tento svět. Vybíjel svou zlost, které měl vždycky dostatečnou zásobu, případně pro něj nebyl problém, kvůli něčemu se naštvat. Zásadně si vybíral slabší a menší oběti.
Po jeho otci mu zůstal ten starý revolver, který začal používat k zastrašování silnějších a schopnějších lidí. Otec tam ten revolver nenechal náhodou, nejspíš chtěl, aby ho jeho syn našel. A při jeho zabedněnosti a blbosti se s ním zastřelil. To se dalo vyvodit z toho, že nenechal žádné další náboje, jen plný bubínek. Pro Franka ale nebyl problém obstarat si další munici. A tak se mohlo klidně stát, že Frank Bush k vám příjde a namíří vám ten rezavý krám rovnou do obličeje, pokud by jste ho něčím rozčílili. Což nebyl velký problém.
Prošel kolem domu, směřoval na své místo. To se nacházelo nedaleko menší skalky, za kterou se mohl schovat a litovat se, rozčilovat se, zosnovat plány msty a nerušeně dřímat. Zůstal tam sedět asi tři hodiny, kdy si pro sebe mumlal slova plná zášti a ukájel se představami trápených obyvatel městečka. Když se mu postavil, několika hrubými pohyby se zbavil napětí, utřel si ruce do kalhot a vyrazil domů. Rychle snědl večeři, kterou mu jeho matka připravila, a bez jediného slova se vrátil ven.
Vzal sebou plechovku a několik nábojů. Přebil bubínek a začal střílet do plechovky. Neměl problém ji zasáhnout, ten pes se mu znovu vysmíval tím, že se vyhýbal jeho kulkám. Nemohl to nechat jen tak. Popadl kuchyňský nůž a vydal se padajícím soumrakem zpět do města. Našel si stinné místo poblíž baru, vyčkával na svou oběť. Pes se ale dlouho neukazoval, až když se Frank chystal zpět domů, zaslechl psí funění. Uchopil nůž pevně do ruky, a když se pes objevil v uličce, vrhnul se na něj. Nůž zajel zvířeti do zadní nohy a naříznul šlachu.
Pes vydal zakniknutí a vyrazil po třech nohách pryč. Opět Frankovi unikl. Ten stál, fascinován svou erekcí. Když zaslechl šramot v baru, vyrazil zase domů. Proklouzl do svého pokoje a usnul. Spal až do poledne a po dobu, kterou strávil v říši spánku, se v jeho tak tak stabilní psychice ulomila první podpěra. Možná se to stalo včera, když se snažil zabít toho psa, ale to se nedalo posoudit. Každopádně odpoledne vstal, snědl oběd a šel pomalu do města.
Zamířil přímo do baru. Bylo plno, nikdo dnes nešel do práce. Nahodil svůj milý úsměv a přešel k hospodskému.
"Jedno pivo, prosím," začal mile.
"Ty? Jak se opovažuješ sem přijít, po tom cos mu udělal," vzplanul hostinský spravedlivým hněvem.
"Vždyť jsem ho ani netrefil," bránil s Frank.
"O tom nemluvím. Mě jde o to, co se mu stalo večer," zuřil hospodský.
"Někdo ho zastřelil?" Zeptal se s nadějí v hlase.
"Ne někdo ho bodnul! A byl's to ty!" Obvinil Franka.
"Já bych ho odpráskl, ale nebodal nožem. Ještě by mě pokousal."
"Stejně vypadni, ty svině jedna!" zařval a ukázal prstem na dveře. Frank se v poklidu otočil a odcházel pryč, když v tom se dveře otevřely a do místnosti vstoupil jeden z místních. Prohlédnul si Franka od hlavy k patě a ušklíbl se.
"Á, náš hrdina. Kolik malých chlapců se ti podařilo dneska zmlátit. A co psa, už's nějakého oddělal?" Tím to pro něj skončilo, otočil se k Frankovi zády a vydal se ke svému stolu. Frank zuřil. Co si to ten buran dovoluje! Sáhnul do kapsy, kde na něj čekal mosazný boxer, který si koupil spolu s náboji. Natáhnul si ho na ruku a udeřil s ním muže zezadu do hlavy. Rána byla slabá, protože se špatně rozpřáhl a musel mířit vysoko, muž byl dost vysoký. Ale i tak muže srazila k zemi. Nechápavě si tisknul hlavu. Celý bar zmrznul, nikdo ani nedýchal.
Frank vytáhl zbraň a namířil ji ležícímu muži do obličeje. Jeden pohled stačil, muž pochopil a ve tváři se mu objevil strach.
"Udělejte něco s tím magorem, než mě zabije," žádal své okolí, ale všichni byli ještě ochromeni spádem událostí. Frank se ušklíbl.
"Co říkáš na to, že jsem složil tebe a teď tě zabiju," začal se Frank toužebně usmívat, dole v kalhotách měl zase příjemný pocit.
"Jo, složil's mě zezadu, boxerem a teď na neozbrojeného míříš pistolí. To je fakt hrdinský," v muži se něco zlomilo, přestal se starat o to, co se mu může stát. "Měl bys za to dostat medaili, kurva! Tohle jen tak někdo neumí, být takový magor vymaštěný!" Muž se začal vztekat, možná by se na Franka vrhnul, kdyby nezasáhli ostatní.
"Tak dost!" Zařval hospodský a upoutal Frankovu pozornost. Frank se rozhlédl a uviděl, že každý je ozbrojený. Barman měl svou brokovnici, nějaký muž pistoli. Ostatní měli nože, pár lidí láhve. Oni se mě báli! Oni se mě bojí! Pomyslel si Frank a schoval zbraň zpět.
Po tváři se mu opět rozlil ten jeho nadřazený vyšinutý výraz. Přešel ke dveřím a ještě se v nich zastavil. Rozhlédl se po lokále a vychutnával pocit, že se ho ti lidé bojí. Bylo to naprosto skvělé, žádný pocit se tomu, co prožíval právě teď, nemohl rovnat. Do kalhot se mu zaryly drápky. Překvapeně se podíval dolů a uviděl malou kočku, zdejší pýchu. Byla to jedna z posledních koček možná na celém světě a byla miláčkem celého města.
Napadla ho jedna myšlenka a hned ji uskutečnil. Nakopl kočku, která sebou praštila o pult a zůstala ležet. Rozhlédl se po tvářích. Všichni sledovali kočku, která se pokoušela zvednout na nohy. Byla to ta příslovečná poslední kapka trpělivosti. Všichni se zaráz otočili na Franka, který rázem zblednul. V jejich tvářích se zračila zloba a chuť někomu ublížit. Chtěli krev, Frankovu krev, a on to věděl. To poznání jím otřáslo. Stačilo tak málo a ze strachu se stala touha po smrti. Pozadu vyklopýtal ven, zapomněl na schodek a upadl do prachu. Začal se sunout dozadu. Dveře se otevřely, ven vystupoval zástup lidí, bledé obličeje bez výrazu, nehybné oči se upíraly na Franka.
Šli tiše jako duchové, připraveni se na něj vrhnout. Frank se kymácivě postavil a vytáhl revolver. Nikdo si z něj ale nic nedělal. Namířil na první obličej a zmáčkl spoušť. Rána nevyšla, ale bylo slyšet, jak povolil mechanizmus uvnitř. Věky nečištěná zbraň hrozila vybuchnutím, takže měl docela štěstí, že jen selhala. Z ničeho nic před ním stál hospodský a jednou ranou pod ucho ho srazil k zemi. Frank si uvědomil, že mu úder přelomil čelist. Stejně začal ječet i přes bolest ozývající se z jeho čelisti. Kolem něj vyrostl les nohou.
Pak, jako na povel začaly nohy kopat. Někdo mu přerazil nos, čerstvá krev vytékala v proudu, další rány do zad, ledvin, podbříšku, rozkroku, do hlavy. Pršel na něj déšť ran, ti kdo ho nemohli kopnout do trupu, mu kopali do nohou. Jeden z kopů mu vyrazil přední zuby a někdo mu stoupl na prsty, až to zapraskalo. Údery do hrudi mu vyrazily dech, a když se otočil čelem vzhůru, zásah do spánku ho přiomráčil. Jakoby z dálky sledoval, jak se jeho tělo otřásá pod náporem nohou, poskakuje a škube sebou.
Okolní ticho náhle přerušil zvuk, který vydá větev, když se pod tíhou zlomí. Zafungoval jako výstřel z pistole, všichni se rozestoupili a Frank mohl vidět své tělo, jak krvácí z nosu, prsty má polámané a krk mu nějak podivně stojí na ramennou. Prohlédnul své éterické tělo a zjistil, že je tvořeno z podivné, nehmotné látky. Snesl se opět k zemi a duchové jeho smyslů mu říkali, že stále leží. Pokoušel se zvednout, ale nedařilo se mu to.
JEN ZŮSTAŇ LEŽET, řekl hluboký hlas a před duchovitým Frankem se zjevila postava v kápi.
ODE MNE SE OČEKÁVÁ, ŽE BUDU NESTRANNÝ A NEBUDU NIKOHO SOUDIT, vysvětlovala a v očích ji vzplály modré plameny.
ALE TOHLE JSEM UDĚLAL SPECIÁLNĚ PRO TEBE, s těmi slovy rozhalil plášť, který zakrýval skutečnost, že jeho pravá noha byla obuta v černé botě, obalené namodralou září. Druhá noha byla bosá, skládala se jen z prstních kůstek. Takhle z blízka si Frank povšimnul fajfky na botě a písmen NIKE. Bota měla ze spodu kolíky, bezpochyby to byla kopačka.
ZA KOČKU, Smrť se napřáhl k výkopu.