Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
5.30. Zase je tma. Šedá, radioaktivní tma. Je jedno co hrdina po světě všechno změnil. Den je pořád stejný. V ulicích samí zloději a feťáci. A taky šlapky. Všude po zemi se povalujou prázdné ampulky od Jetu. Jejich majitelé leží obvykle někde poblíž. Když Mordinova rodina v Renu zařvala, obchodu se chopili jiní, kteří s pořád stejnou účinností pokračují ve zotročování tohohle místa. A není to pěkný pohled, to opravdu ne. Slušnému člověku možná přijde, že než se narodit v Denu, je lepší nenarodit se vůbec… Do toho všeho se probudil Dave. Už zase. Taky on mohutně přispívá ke zdejšímu koloritu feťáků. Každé ráno se probouzí s oknem v paměti a zvrací po stěnách. Má absťák. Kolikrát ho neudrží vlastní nohy… On si už ale zvykl - je to jeho ráno a jiné ho ani nezná. Následně vynaloží všechny své chabé prostředky na to, aby získal další dávku. Žene ho to dál. Do záhuby. Někdy se stane zázrak a Dave sežene bezprostředně po absťáku další dávku. To se najednou děje věcí… Zbystří všechny jeho smysly. Zase má chuť se bít, vítězit nad imaginárními protivníky ve svém imaginárním boji. Špatné věci najednou nevypadají až tak zle a ty neutrální jsou prozměnu dobré. S takovou náladou i usíná, ale budí se někde úplně jinde. Většinou je to ale horší, to když nesežene žádnou ampuli. V takovém případě blouzní a snaží se ze všech sil dostat zpět, do reality. Do své reality. Tak jako mnozí, i on podlehl vidině jedné krásné chvíle a teď měrou vrchovatou platí za svou hloupost. Už ani neví, čím byl zamlada. Moc si toho nepamatuje, Jet dokonale gumuje mozek. Můžem mu to mít někdo za zlé? *****
Jednoho rána vstane Dave přesně takhle. Celý rozlámaný a s oknem po včerejším dni. Říká si ale, že včera žádný fet nebral. Jeho mozek mu tentokrát nelže. Vlastně už neměl práska několik dní… Smysly má silně otupělé. Přesto si však všimnul, že je ve městě nebývale rušno. Třeba dovezli další várku otroků nebo dokonce i ´Novej Jet´, který už všem jeho obětem tak dlouho slibujou. Na to se přece musí podívat! Není tomu tak. Žádní otroci, žádné čerstvé kurvy, ani žádný Jet. Vrátil se jeho starý nepřítel. Ač denně ničí svůj mozek, na tohle si moc dobře vzpomíná. Málem jeho dezorientované duši udělal ze života peklo. Daveovi spoluobčané si ale nic podobného nemyslí. Sbíhají se k němu jako vosy a netrpělivě čekají, co z jeho návštěvy budou mít. Znovuzrození otrokáři nervózně sahají po pistolích a puškách u pasu. Ti rozumnější berou roha. V čele cechu je teď Metzgerův starší bratr, stejně sebevědomý a úplně stejně natvrdlý jako jeho zesnulý bratříček. V příchodu hrdiny vidí jen sladkou pomstu. Myslí si, že všechny ty oslavné historky a pověsti jsou jen výplodem pár zdrogovaných hlav. Pořád se najdou lidi co nevěří, dokud neuvidí pravdu před prahem svého domu. Nepřišel sám. Následuje ho pár lidí, kteří asi musejí něco znamenat. Co, to už Dave neví. Jednoho člena té slavné party už snad někdy viděl. No přece takový ten proplešatělý tlusťoch…i když, možná, že ne. Možná, že byl jen sjetej. Přišlo s ním i takové zvíře, které Dave viděl, když naposledy lítal na Jetu. Hrdina Denu rozdal nějaké peníze a pár jablek rozvášněnému davu a vlezl do The Hole. Ti, na něž se usmálo štěstí, odcházejí ty peníze utratit za něco rozumného. Třeba za Jet… Hrdina si mezitím něco vyřizuje s Frankem, zdejším protivou prodávajícím děvčata a předražený chlast. Očividně si ale nepadli do oka, barman s prořízlou hubou a On se svým kvérem… Frank už pomalu ustupuje, jako by si nakonec uvědomil, kolik problémů by mohl způsobit. Trochu nepřirozeným pohybem se shýbá pod stůl. Hrdina vytahuje kvér a střílí na milimetr přesně tam, kam chce…tam, kde chce oběť mít. Na tohle Dave nikdy nezapomene. Červené světlo barmanovi přeřízlo ruku u předloktí. Jako vždy měl přece důvod. Z přihrádky u stolu vytahuje malou stříbrnou pistoli a granát, pro které se milý Frankie skláněl. Všechno to ještě sleduje, ale pomalu se mu zatmívá před očima. Ruka na stole, zbytek krvácejícího těla pod ním. Frankovi přátelé zůstali jen slepě stát a zírat. Možná lítostí, možná údivem. Dave to všechno viděl ze dveří. Všichni to viděli. Najednou jako by si uvědomili, že by se ráno taky nemuseli probudit, všichni do jednoho vyklidili pozice a rozutekli se do svých mizerných domovů. Zbyli jen jeho přátelé a rozpůlený barman. K úctě a obdivu, který obyvatelé Denu k hrdinovi cítili, se přidal i strach. Chvíli po poledni Dave sleduje skrz rozbité okno svého dnešního bydliště, jak přijímá dary od Freda. Fred se pravděpodobně jako jediný v historii Denu dokázal odrazit ode dna. A to jenom proto, že se ho tehdy odvážil zeptat. Riskoval snad život… Možná. Možná ani neměl co ztratit. Fred vlastně žádný život nežil. Teď je vzorem pro několik jemu podobných. Vítá ho Smitty, který se tehdy z jeho peněz řádně vyzbrojil. Nikdo už mu v noci nekrade cokoli jen trochu užitečného. Vítá ho i máma. Je ráda, že mu zbylo aspoň trochu z té dřívější osobnosti, nezkažené světem. Konečně někomu s radostí uvaří svoji specialitu. Otroci jsou zase jednou vysvobozeni, tentokrát dokonce bez boje. Každý ví, jak by takový boj skončil. Ví to dokonce i ti, co zrovna lítají na Jetu. A že jich není málo. Někteří otroci nevědí, co mají dělat…pobíhají pořád dokola, zmatkují, pláčou. Jednou si snad uvědomí, jaké to měli štěstí. Metzger starší, ještě včera pán Denu, se zbaběle choulí pod stolem a doufá, že se vyhne jeho hněvu. Povedlo se mu to, pro tentokrát. Vystrašeně civí z okna a sleduje, jak mu pod rukama prchají otroci. Jeho kapitál… Hrdina se sebral a směřuje k železnému bunkru. Místní už to vědí - říkají si Brotherhood. Jsou tak dokonalí, ale o svou radost se nepodělí. Už dávno zavrhli to město hříchu. Prohodil pár slov se stráží, kouzelné dveře se za prapodivných zvuků otevřely a zmizel ve tmě. Dave to všechno smutně sleduje z povzdálí a jde se někam uložit. Co na tom, že je teprve odpoledne, nikdo ho přece nemůže orkást. Není totiž o co. Vůbec si přitom nevzpomněl na Jet. Poprvé v životě zažije normální ráno… *****
Ráno…pro Davea je dnes to nejkrásnější ráno v životě; nemá žádné okno, dokonce ani nezvracel. V deset hodin hrdina vylézá z bunkru a promne si oči. V Denu si takové spaní může dovolit málokdo; s největší pravděpodobností by přišel o veškerý majetek. Je jako pán…prý si říká Chosen One - Vyvolený. "Hej, pojďte všichni sem, už jen sem, a udělejte si krásnej leteckej den…nejčistší matroš v celým Denu…", hlásá rádoby upřímně jeden z Dealerů. Dneska má ale špatný den. Hodně špatný...neunikl totiž hrdinovu pohledu. Ten pomalu míří k němu; nabídky na "leteckej den" se ale nedočká. Překupník místo toho jen tupě zírá na jeho hruď. Tentokrát asi přestřelil. "Eh…dobře šéfe, tak já to sbalim…jo, vypadnu odsaď a pudu prodávat jinam…" Hrdina s ním má naneštěstí jiné plány. Chytne ho a po pár okamžicích se ozývá jen takové tiché křupnutí, bezprostředně následované hlasitým řevem. Patrně mu zlomil ruku, což teď ale nikoho nezajímá. Dealer rychle mizí do nejbližšího brlohu. Za chvíli bude stejně zpátky, kšeft je holt kšeft. Anebo se začne kazit životy někde jinde. Má přece jen několikanásobnou frakturu ruky, a to ještě neprávem! Je to snad moc? Jedna zlomená pracka za uvěznění desítek svobodných duší?? Ve snaze zachránit si krk na zemi zapomněl na koženou bundu se svým zbožím. Hrdina vezme pár dávek a klidně sype jejich obsah do kaluže, patrně vzniklé ze žaludečních šťáv nějakého šťastného odběratele. Většina závisláků to všechno sleduje z povzdálí. Tak takhle nás chce osvobodit! Najednou je tak ticho… Zvednul hlavu a vyvalil oči na zpola rozbořený barák, obvyklé nocoviště většiny feťáků. A že jich je… Hrdě se napřímí, skoro jako nějaký misionář, a pomalu míří mezi ně. V té samé chvíli se na obloze nad městem protrhne ohromný oblak prachu a radiace, který odhalí kousek blankytně modrého nebe, zrovna nad hlavou hrdiny. Světlo si hraje s jeho postavou; v Daveových očích je skoro jako anděl. Udělal pár kroků k Daveovi a zastavil se nad jeho tělem. Pravděpodobně se mu zdá nejubožejší ze všech. Ze svého báglu vytahuje malou, špinavě hnědou lahvičku s neznámým obsahem a dává mu ji. Antidotum. "Na, vypij to…a osvoboď se. Osvoboďte se všichni. Myslete na to, že vás má pořád někdo rád…" Až bude mít cestu do Rena, určitě Myrona odpráskne za to, co po světě zanechaly ty jeho hrátky s brahmíním trusem… Dave s nechápavým výrazem v očích přijímá, snad proto aby taky neutrpěl újmu na zdraví. Hrdina prochází mezi zbytky lidských trosek a míří zpátky do pustiny. Vyprovází ho obdiv spousty tváří. Ti, kteří jsou právě přejetí Jetem, zítra nebudou sami sobě věřit, že tady byl. Za chvíli zašel za skalní masiv a zmizel z dohledu jejich těžce zkoušených očí. "Nevrátí se…", říkají si všichni a jdou se věnovat své denní rutině. Metzger je pochopitelně rád. Ještě pár takových návštěv a zkrachuje… On se ale vrátí. Ví, že tu bude mít ještě hodně práce. Krátce po jeho odchodu se oblaky prachu, hnané větrem vpřed, posunuly a odhalily malý žlutý kotouček. Tak takhle vypadá Slunce… Dave ledabyle otevírá jeho dar a chystá se trochu toho něčeho vylít do dlaně. Když od ní zvedá hlavu, zjišťuje, že ho obklíčilo několik jemu podobných trosek. Strhnul se boj. Podnikavec Fred se probíjí davem a vytrhne mu ji z ruky, tak moc chce být zase volný. Má sice peníze, to jo, ale pořád mu chybí svobodá duše. Vždycky všem vykládal, že se nenarodil proto, aby se ubíjel. Nalévá do sebe skoro polovinu obsahu, načež se kácí k zemi. Snad štěstím… Láhev mu padá z ruky a dar života z ní pomalu vytéká na zem a vsakuje do půdy. Taky by potřebovala vyléčit. Pár feťáků padá k zemi a pije zbytky, třebaže nikdo neví čeho. Musí to něco znamenat, když jim to věnoval ten hrdina se žlutou třináctkou na zádech… Dave se šklebí a mračí se. Právě zahodil šanci na život. Chumel feťáků se pořád válí kolem rozlité lahvičky, která ve městě evidentně způsobila slušný poprask. Směje se jim; přece se nebudou mít líp než on. To přece ne! Sežene si další dávku a zase bude v ráji…a pořád a pořád… Jednou bude dokonce tak šťastný, že to organismus zkrátka neunese. Neuvědomuje si ale, že už žádný Jet nebude. Dealeři jeden po druhém opouštějí město. Moc dobře viděli, co se stalo jednomu z nich a ví přitom, že se vrátí. Existuje přece tolik měst, kde můžou prodávat své falešné štěstí… A tak trpí. Už je to dlouho, moc dlouho co sjel poslední ampulku. Snad už si to ani nepamatuje. Nepamatuje si pořádně nic, ani to, proč začal. Co se vlastně stalo s jeho rodinou. Kdysi býval zodpovědný…dokonce byl i dobrý otec. Ale pak se to stalo a on si dal jednu dávku, jen jednu, aby na chvíli zapomněl. Bylo mu líp…pár hodin. To proto je teď tam, kde je. U dna. Nikoho nezajímá, zrovna tako jako nikdo nezajímá jeho. Je ho škoda pro tento svět? *****
Večer. Nad městem se zase stahují radiokatnivní mraky. Někdo tam nahoře už se na to nemohl dívat. Bary a hospody se plní těmi, kteří si pro únik z reality vybrali snesitelnější druh závislosti - chlast a hazard. Vrstva těch nejchudších se grupuje pod jednou z mála funkčních lamp. Ti, kterým se podařilo sehnat fet, se ukrývají do neosvětlených postranních uliček nebo úplně mimo město, aby o svůj poklad náhodou nepřišli. Moc překupníků nezbylo a Jet je drahý. Dnešní noc se neproletí skoro nikdo. Dave pořád nic. Nikdo nedá…dokonce ani ten mladej parchant Joey. Má zatemněný mozek chce to vyřešit. Definitivně. Po pár minutách šouravé chůze už klepe na dveře otrokářského cechu. Ani nečeká na souhlas a vstupuje dál. Metzger se musí hodně ovládat, aby nevytáhl pušku. Ale když ho uviděl… Asi si řekl, že se na konci tak blbýho dne trochu pobaví. V pustině teď bude několik dní probíhat nedobrovolný konkurs na roli ´Otrok´. "Můžu se zeptat co tu kurva chceš…trosko." Dave má třes a hledí do země. Ukazuje mu přitom prázdnou ampuli Jetu, kterou bezprostředně poté pouští k zemi. Nový boss Denu se dobře baví. "Pche, ha…nemám dost fetu pro svoje lidi, natož pro nějakou sračku z ulice. Vidím, že máš odvahu, tagle sem vtrhnout, hehe…" --- Metzger se podíval na prázdnou ampulku, válející se po jeho drahé podlaze. Teď si s ní kopou dva strážní jako malé děti. "Vypadni…a nedělej mi tu bordel. Nebo tě vodprásknu." V Daveových očích se objevuje neopakovatelný záblesk naděje. "O to mi právě jde…" Navzdory Daveovým nadějím se šéf otrokářů jen usmívá. Nebude přece plýtvat municí kvůli jedné kryse z venku. Dva chlapi ho chytnou a vyhodí ven…a tam si ještě párkrát kopnou. Leží v kupě prázdných ampulí a podobného bordelu, tak jako vždycky když je sjetej… Do matky země vsakují další kapky krve. Červená tekutina si razí cestu kamínky a mísí se se vším možným. Scházejí se kolem něj další feťáci. Teď to všechno vidí. Tak takhle končí příběh jménem Jet. I pro ně už je zřejmě pozdě. Za chvíli to budou oni, kdo tu bude takhle ležet. Potom, co odešel poslední nešťastník, zůstal Dave sám. Vznáší se. Putuje mezi hvězdami, ale něco ho tlačí k zemi. Kdepak, s Jetem se do nebe nedostane. Nad městem se pomalu rozednívá, ale včerejší Slunce je dávno pryč. Dave tam pořád leží a je mu to jedno. Už nechce vidět Slunce. Takhle je mu stejně nejlíp. Rány se na jeho zdrogovaném těle odmítají hojit. Vzbudí se ještě? Napsáno speciálně pro všechny, kteří se v povídce poznali. Tohle není cesta.
|
