Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Harley - 49 vteřin štěstí
Je přesně šest. Denny vstupuje se svým kýblem, koštětem a několika hadry do hlavní laboratoře, aby tady jako každý den všechno uklidil, vydrhnul a vyleštil. Jen otevře dveře, přivítají ho nevlídné pohledy vyrušených vědců zahalených ve fialových róbách. Nikdo z nich nic neřekne, nepozdraví ani nepokyne, natož aby se aspoň ze zdvořilosti zeptal jak se vede. Denny je pro ně míň než vzduch. Začne s úklidem místnosti. Znova ta příšerná práce…
Nesnášel tuhle práci. Nenáviděl vědce. Hnusilo se mu tady už úplně všechno. Přišel sem, protože v životě neměl nikdy moc štěstí. Rodiče si skoro nepamatuje a tak vychován tou nejhorší spodinou, lidmi z ulice a lacinými šlapkami rozhodl se vzpříčit osudu a opustil město. Hledal práci, ale na to aby ho vzali u karavan byl moc mladý, na nic pořádného ho nikde nevzali, protože neuměl ani číst a psát a dělat někde poskoka za nejistou mizivou odměnu se mu nezamlouvalo. A tak se tak potloukal krajinou od města k městu. Sem tam něco vyžebral, něco vyhrál v kartách nebo ukradl a když se někde stal zase už známější, byl čas jít dál. Občas potkal některého ze starých tuláků a jednou snad šel kus cesty i se slavným potulným zpěvákem Patrikem. Na svých cestách se sice mnohému přiučil, ale většinou to nebylo nic co by mu dopomohlo k řádnému spokojenému životu v krásném domě na předměstí s nádhernou ženou po boku. Pochytil spíš umění lapků a falešných hráčů, díky němuž sice občas pár zátek získal, ale daleko častěji bylo příčinou útěku z města v lepším případě, nebo zlomených kostí a pohmožděnin v horším…
Právě když v jednom zatuchlém baru znovu zkoušel štěstí v kartách a nedařilo se mu, rozhodl se vrtkavému štěstí trochu vypomoci naučeným fíglem. Jak měl poznat byla to chyba. Obtloustlý chlápek na protější straně stolu totiž také nebyl v této branži amatérem a Dennyho neobratný pokus o podvod ho asi moc nepotěšil. Z ničeho nic totiž ležel Denny na zemi a obrovský chlápek po něm znovu sáhl svojí špinavou prackou. Denny následně tento podnik opustil, ačkoli okno, původně zatlučené několika shnilými prkny, nebyla pro něj ta nejlepší cesta. Dopadl ven na ulici, chlápek za ním vyběhl ven dveřmi a pozorujíce Dennyho nejevícího známek života, vrátil se do baru, patrně nadmíru spokojen se svou prací.
Kolem ležícího Dennyho prošla postava zahalená v hnědém hábitu z hrubé látky. Osoba si zřejmě všimla Dennyho tichého sípání, jinak by ho asi pokládala jen za další mrtvolu předávkovaného feťáka. Když se za nějakou dobu Denny probral, překvapeně se rozhlížel kolem sebe. Během chvilky přišla žena v hábitu a vysvětlila mu, že je v improvizované nemocnici Dětí Katedrály. Denny byl snad poprvé v životě mile překvapen. Ještě nikdy se mu nestalo, že by mu chtěl někdo pomoci.
Postupem času trávil rozhovorem s ostatními členy Dětí více a více času, až se pod vahou slibů skvělé budoucnosti a spasení rozhodl vstoupit do jejich řad. Prvních pár dní se mu u Dětí moc líbilo, ale s přibývajícími zkušenostmi a několika novými poznatky postupně měnil názor. Jeho chyba byla, že začal svou nelibost dávat najevo a tak se po mnoha strastech dostal až k nucenému vykonávání těch nejpodřadnějších prací v samotném centru Dětí tady v základně. Už několikrát se chtěl dostat pryč, ale pronásledovala ho myšlenka na to nejhorší. Věděl totiž nejen o výrobě mutantů, ale doslechl se také, že by se klidně mohl stát jedním z kandidátů na prozkoumání nádrží s hnusnou zelenou břečkou zevnitř…
A tak raději beze slova uklidil celou místnost a chtěl zas jít. V tom ho zastavil jeden z vědců.
"Neumíš to umejt pořádně?! Podivej se kruva na ten monitor pořádně zblízka, je to samá šmouha!"
Denny se nenechal rozčílit. Na takové jednání už si začínal zvykat a tak bez jakékoli reakce znovu vyleštil vědcův monitor.
"Tak vidíš že to umíš udělat líp ty blbečku…," řekl vědec. "A teď už vypadni! Nemáš nic jinýho na práci?"
Denny posbíral všechny věci a rychle opustil místnost. Zas jeden den za sebou, říkal si v duchu…
Následujícího dne se základnou rozléhaly výstřely. Denny měl zrovna vzácnou chvilku volna v denním rozvrhu a tak se nenechal rušit a dál se bezmyšlenkovitě povaloval na svém lůžku. Střelba dlouho neustávala, až přišla doba, kdy se už šel připravovat na úklid laboratoře. V celé základně byl v tu dobu poplach. Denny vůbec netušil, že se dovnitř dostal neznámý vetřelec, který už pozabíjel skoro celé osazenstvo mutantů a právě se dostal do hlavní laboratoře, kde se pomocí karty jednoho z vědců hacknul do hlavního počítače...
Bylo přesně šest, když se za vetřelcem zavřely dveře výtahu. Za chvíli přišel Denny. Jako obvykle. Když uviděl všechny ty mrtvoly, na chvíli se zastavil a pak šel přímo k počítači nejvyššího vědce. Mlčky z obrazovky hadrem setřel cákanec jeho krve, hadr plesknul zpátky do kýble a pozoroval vědcovu mrtvolu. "Tak co, zdá se ti to dneska dost čistý?" Pronesl a pak se potichu rozesmál. Dnešek pro něj byl rázem nejlepším dnem za dlouhou dobu…
Svou práci dnes neudělal. Za chvíli opouští místnost a stále se usmívá. Usmívá se až do konce svého mizerného života. Celých následujících čtyřicet devět vteřin…