Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
22. KAPITOLA Stl zdy k Arthurovi a pozoroval, jak posledn odlesky svtla miz v temnotch za obzorem. Byl vysok, na sob prost, ed roucho. Kdy se otoil, ukazoval pohublou, distingovanou tv, ustaranou, ale nikoli nelaskavou. Tv banke, jemu byste s radost svili sv konto. Zatm se vak neotoil, dokonce ani nereagoval na Arthurovo pekvapen kviknut. Konen zmizely i posledn slunen paprsky. Mu se otoil. Jeho tv byla stle odkudsi osvtlen, a kdy Arthur zaptral po zdroji svtla, spatil o nkolik krok dl mal plavidlo - nejsp vznedlo, jak odhadl. Kolem nj se rozlvala kalu bledho svitu. Mu pohldl na Arthura. Smutn, zdlo se. "Vybrali jste si k nvtv na mrtv planety studenou noc," ekl. "Kdo... kdo jste?" vyblekotal Arthur. Mu odvrtil oi. Zdlo se, e po jeho tvi opt pebhl vraz smutku. "Jmno nen dleit," ekl. O nem pemlel. Aspo to tak vypadalo. Domnval se zejm, e konverzace se nesm uspchat. Arthura to uvdlo do rozpak. "J... ehm... vy jste m ale vylekal...," zaal neikovn. Mu na nj pohldl a mrn zdvihl obo. "Hmm?" otzal se. "e jste m vylekal." "Neznepokojujte se. Neublm vm." Arthur se na nj zamrail. "Ale stleli jste na ns! Ty rakety pece..." Mu zral do hlubin krteru. Slab ze z Marvinovch o vrhala sotva patrn rud stny na ohromnou vorvan mrinu. Mu se ironicky pousml. "Automatick systm," vysvtloval s mrnm povzdechem. "Archaick potae v trobch planety odtikvaj temn tiscilet... as dolh na jejich zapren databanky... Zejm jim obas pesko, a tak vystel, jen aby poruily tu zoufalou monotnnost." Vn pohldl na Arthura a dodal: "Jsem toti velk pvrenec vdy." "Aha... ehm... fakt?" koktal Arthur. Muovo podivn, a laskav chovn ho vyvdlo z mry. "Jist," potvrdil mu a klidn zmlkl. "Aha... ehm...," zajkal se Arthur. Pipadal si jako lovk pchajc cizolostv, nhle pekvapen pchodem milina manela, kter se vak jenom pevlkne kalhoty, prohod nkolik nezvaznch poznmek o poas a zase odejde. "Vypadte nesvj," vyjdil mu zdvoilou ast. "Ehm, ani ne... toti vlastn ano. My jsme jaksi neekali, e tu vbec nkoho najdeme. Domnvali jsme se, e jste vichni mrtv, nebo co..." "Mrtv?" podivil se mu. "Probh, jen to ne! Jenom jsme spali." "Spali?" opakoval Arthur nevcn. "Ano, po dobu hospodsk krize." Kmeta zjevn nezajmalo, jestli pozeman rozum jedinmu slovu z toho veho, a tak ho Arthur musel znovu pobdnout k ei: "Ehm... hospodsk krize?" "Ped pti miliny let se galaktick ekonomika zhroutila, a vzhledem k tomu, e planety stavn na zakzku jsou nco jako luxusn zbo, tak..." Odmlel se a pohldl na Arthura. "Vte o tom, e stavme planety?" zeptal se vn. "Ehm... ano," koktal Arthur, "domnval jsem se jaksi..." "Fascinujc prce," pokraoval staec a do vrazu se mu vkradla nostalgie. "Nejradi jsem dlal pobe. Jak j si uil, kdy jsem dlval fjordy..., ale k vci," snail se znovu navzat nit. "Pila hospodsk krize, a tak jsme si ekli, e nm uet spoustu nepjemnost, kdy ji jednodue prospme, a naprogramovali jsme potae, aby ns oivily, a bude po krizi." Kmet potlail slab zvnut a pokraoval: "Potae jsme napojili na ukazatele cen na galaktick burze, aby ns oivily, a vichni pebuduj ekonomiku natolik, aby si nae pomrn drah sluby mohli dovolit." Arthur, stl ten burzovnch zprv v Guardianu, byl do hloubi due otesen. "To bylo od vs ale hodn okliv, nemyslte?" "Vn?" podivil se mu mrumilovn. "Nedivte se, jsem trochu mimo obraz." Ukzal smrem do krteru. "To je v robot?" "Ne," ozval se od krteru slab kovov hlsek, "jsem svj vlastn." "Pokud se mu vbec d kat robot," brblal Arthur. "Je to sp automat na patnou nladu." "Zavolejte ho." Arthur pekvapen zaznamenal nhl rozhodn tn v muov hlasu. Zavolal na Marvina, kter se zaal krbat do svahu a pitom pedvdl, jak pajd, co samozejm nebylo pravda. "Vlastn ho radi nechte tady," ekl kmet. "Muste jt se mnou. Budou se dt velk vci." Obrtil se ke svmu plavidlu, je se k nim tie blilo tmou, pestoe nedostalo dn viditeln pokyn. Arthur shlel na Marvina, kter te dlal stejn divadlo, kdy se namhav otoil a plahoil se zptky do krteru, a bruel si po cest zakysl bezvznamnosti. "Tak pojte," volal kmet. "Pojte, nebo vm to pijde draho." "Draho?" divil se Arthur. "A co?" "Jak se jmenujete, love?" "Dent. Arthur Dent." "Draho jako drah zesnul Dentarthurdent," ekl kmet psn. "To m bt nco jako vhruka, aby bylo jasno." V jeho starch unavench och se znovu objevil nostalgick vraz. "Nikdy jsem moc neuml vyhroovat, ale tvrdili mi, e to obas ohromn inkuje." Arthur na nj jen mrkal. "To je ale zvltn lovk," mumlal si pro sebe. "Pardon, co jste kal?" optal se kmet. "Nic, nic, promite," topil se Arthur v rozpacch. "Tak dobe, kam mme nameno?" "Do mho aeroauta," odpovdl mu a pokynul Arthurovi, aby nastoupil do plavidla, kter neslyn pistlo vedle nich. "Poletme hluboko do trob planety, kde prv procit n nrod po pti milinech let spnku. Magrathea se probouz." Kdy Arthur usedal vedle starho mue, proti sv vli se zachvl. Podivn udlosti, stejn jako nehlun pohyb plavidla plujcho non oblohou, ho hluboce znepokojily. Pohldl na kmeta, jeho tv osvtlovala slab ze svtlek na pstrojov desce. "Promite," oslovil ho, "jen tak mimochodem, jak se jmenujete?" "Jak se jmenuju?" opakoval staec a do tve se mu vrtil odtait smutek. Na chvli se odmlel. Pak ekl: "Jmenuju se... Slartibartfast." Arthur se mlem zadusil. "Prosm?" vyprskl. "Slartibartfast," opakoval mu tie. "Slartibartfast?" Kmet na nj vn pohldl. "kal jsem pece, e jmno nen dleit." Aeroauto tie plulo noc. 23. KAPITOLA Vichni dvno vme jednu dleitou vc: skoro nic nen takov, jak se to jev. Tak napklad na planet Zemi se lovk vdycky domnval, e je inteligentnj ne delfn, protoe toho tolik dokzal (kolo, New York, vlky atd.), kdeto delfni odjakiva nedlali nic jinho, ne se mrskali ve vod a ili si jako prasata v it. A naopak - delfni byli odevdy pesvden, e jsou daleko inteligentnj ne lovk, a to z pesn stejnch dvod. Zvltn je, e delfni u del dobu vdli o zkze hrozc planet Zemi. Podnikli adu pokus, aby upozornili lidstvo na nebezpe, vtina jejich pokus o komunikaci byla vak myln vykldna jako legran snaha uchat do fotbalovch m nebo pitnm vymhat pamlsky. A tak to delfni nakonec vzdali a krtce ped pchodem Vogon opustili vlastnmi silami Zemi. Posledn sdlen delfn lidem bylo myln chpno jako mimodn dokonal pokus o dvojit salto vzad skrz kruh, doprovzen psknm Praporce s hvzdami a pruhy. Ve skutenosti vak zprva znla: "Sbohem a dk za vechny ryby." Na planet existoval vlastn jen jeden biologick druh inteligentnj ne delfni. Jeho pslunci trvili spousty asu v laboratoch bhnm v kolech a provdnm neuviteln elegantnch a vtipnch pokus na lovku. Skutenost, e lovk tyto vztahy chpal zase naprosto chybn, pesn zapadala do pln tchto bytost. pokraovn |
