Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Apokalypsa - Válka světů Postavy: Al'tar - vůdce rebelského hnutí Osvobozená Země At'Mir - kapitán monarchovy stráže, agent v královském paláci Tik Balan - nadporučík, velitel desetičlenné gardy bitevníku Arkila Rava Diff Benett - desátník, 1. střelec bitevníku Thora Hugha Blain - poručík, Ragnarův syn, Lotarův nejbližší přítel Kyle Dalto - stokr, velitel vojenské posádky bitevníku Thora Hugha Jatmo Dran - seržant, navigátor bitevníku Sorda Malora Mito Farroll - seržant, navigátor bitevníku Thora Hugha Herbert Franklin - Al'tarův pobočník, hlavní technik základny na Phobosu Gaya - Lotarova matka Hal'tar - A'tarův bratr, psycholog a sociolog, komunikant v záležistotech Terra Haltoran - XXVII. turamianský monarcha Fuku Hashin - desátník, 2. střelec bitevníku Arkila Rava, bratr Joshiho Hashina Joshi Hashin - desátník, 1. střelec bitevníku Arkila Rava, bratr Fuku Hashina Tyrel Healy - podporučík, později poručík, velitel vojenské posádky bitevníku Sorda Malora Thor Hugh - kapitán, pilot bitevníku, člen hlídky Androma Itly - poručík, zkušební pilotka motaru, členka hlídky Günther Jäger - nadporučík, 2. pilot bitevní lodi Amerigo Leonid Kadmos - kapitán, 1. pilot bitevní lodi Amerigo Tala Karto - poručík, zkušební pilot motaru, člen hlídky Lakis Ahol - seržant, zdravotník terranovanské části hlídky Brigitta Lidmanová - radní, sestra Kurta Lidmana, Tuolova přítelkyně Kurt Lidman - radní, bratr Brigitty Lidmanové Lotar - poručík, syn Gayi, Terrův vyvolený potomek Jason Loyd - desátník,1. střelec bitevníku Sorda Malora Sord Malor - grita, pilot bitevníku, člen hlídky, Lotarův dobrý přítel Torn Malor - seržant, bratr Sorda Malora, hlídač ubykací C10 Fir Mola - desátník, 2. střelec bitevníku Sorda Malora Bianca Nettová - poručík, poradenská důstojnice štábu cvičných letů v Corelu, Lotarova přítelkyně Botvan Nolkar - starší radní, jeden z předsedů Rady Nolo´ar - jorgský obchodník z obchodní základny na planetě Lar v soustavě Delana Leslie Pierce - poručík, vrchní mechanik cvičných letů v Corelu sekce A1 Ragnar - přítel Lotarovy rodiny, poradce velitele Tuola, Lotarův učitel Arkil Ravo - kapitán, pilot vlajkového bitevníku hlídky Lora Tiroli - desátnice, 2. střelec bitevníku Thora Hugha Fakoran Tribo - praporčík, navigátor bitevníku Arkila Rava Denhgar Tueron - praporčík, navigátor bitevní lodi Amerigo Tuol - velitel ozbrojených sil na Terra-Nově Zaar - zorodský podporučík, pilot lehkého stíhače Zazak - tonor, Zlimův syn, vyšší důstojník terranovanské armády, člen hlídky Zer - Zodiacův syn, Lotarův zorodský spolubojovník, člen hlídky Zilja - zorodský poručík, velitel vojenské posádky bitevníku tonora Zazaka Zilmir - zorodský poručík, pilot lehkého stíhače, člen hlídky Zlim - zorodský kněz, Zodiacův poradce, Lotarův učitel Zodiac - vůdce jednoho ze zorodských společenství, později mluvčí a vůdce Zorodů na Terra-Nově Zuteh - zorodský podporučík, pilot lehkého stíhače, člen hlídky I s hypermotory trvala cesta téměř měsíc. Poté, co se lodi hlídky vynořily v galaxii Mléčné dráhy, původní domovské soustavě Terra-Novanů, přímo na orbitě Pluta, poslední planety soustavy a přešli na normalní rychlost, Ragnar odeslal zprávu a svolal poradu na palubě třetího terranovanského bitevníku určeného jako vlajková loď. Za hodinu se v místnosti pro mužstvo sešli Ragnar, Lotar, Blain a další dva piloti lehkých stíhačů, grita Sord Malor, kapitán Thor Hugh a velitel vlajkového bitevníku Arkil Ravo, podporučíci Zuteh a Zaar, poručík Zilmir a piloti dalších dvou zorodských lehkých stíhačů, tonor Zazak a další dva velitelé zorodských bitevníků. Porady se také učastnili velitelé vojenských posádek všech bitevníků: podporučík Tyrel Healy za bitevník Sorda Malora, stokr Kyle Dalto za bitevník Thora Hugha a velitel gardy na třetím terra-novanském bitevníku Tik Balan, podporučík Zilja za bitevník tonora Zazaka a velitelé vojenských posádek dalších dvou zorodských bitevníků "Planeta, kterou vidíte před sebou je poslední z devíti planet této galaxie. Jmenuje se Pluto a obíhá kolem stejného barycentra se svým měsícem Charonem", prohlásil Ragnar ke všem skromážděným. "Zde vybudujeme dočasnou základnu, doplníme zásoby vodíku a také pošleme zprávu domů" "Jak víme, že na té planetě je vodík?", zeptal se Malor. "Kdysi tu bývala terranská předsunutá základna, z které startovaly průzkumné lety. Rakety, které pokud mohu konstatovat nebyli ani vybaveny hypermotory, zde doplňovaly vodík. Podle radarového průzkumu, který jsme vykonali hned po výstupu z hyperprostoru jsou na Plutu trosky základny a celkem rozsáhlé zásoby vodíku. Kdybychom ho nedoplnili tady bylo v plánu doplnit ho na osmé nebo sedmé planetě." "Aha", pochopil Malor. "Dobře. Má snad někdo další otázky", zeptal se a pak pokračoval Ragnar. "Nejdřív doplní zásoby oba motary a provedou průzkum. Poté natankují bitevníky a budou krýt stíhače. Nakonec natankují všechny lehké stíhače. Nezapomeňte utesnit vzducové uzávěry bitevních obleků až budete tankovat", řekl Ragnar. Této poznámce se všichni zasmáli jako naprosto zbytečné. Jen se smějte, dokud je čas, pomyslel si Ragnar. Až dojde na boj musíte být stoprocentně připraveni a humor půjde stranou. "Děje se něco pane?", otázal se Ragnara Malor. "Ne nic, grito Malore, jen jsem se zamyslel", odpověděl Ragnar a pak ukončil poradu. Za necelou hodinu už byly oba motary natankované a směřovaly se zapnutým hloubkovým radarem k průzkumu vzdálenějšího okolí planety. Po doplnění zásob vodíku zaujaly postavení na orbitu Pluta i ostatní letouny. "Jak dlouho myslíte, že bude trvat, než se vrátí motary pane?", zeptal se desátník Jason Loyd Sorda Malora. "Prý bychom odsud měli odletět zítra ráno podle našeho času", odpověděl Malor. "což znamená, že by jim průzkum neměl trvat víc jak dvacet hodin." "Pane proč sakra oni letí na průzkum a my se užíráme nudou?", podotkl se zamračením Malorův navigátor Jatmo Dran. "Pokud svou otázku myslíte vážně seržante, tak je to proto, že motary mají asi dvakrát větší rychlost a lepší manévrovatelnost a proto se nemusejí pouštět do boje s případnými nepřátely a mohou se stáhnout do bezpečí ke zbytku hlídky a navíc jsou to špionážní letouny se speciální geometrií trupu, takže nehrozí případné odhalení. A krom toho, kdybyste nebyl tak mizerný navigátor, tak nás možná pustili na průzkum okolí planety. Radši běžte zkontrolovat svůj bojový oblek a zastavte se u podporučíka Healyho, jestli nezapomněl instruovat své vojáky při údržbě těch novějších bojových obleků", odpověděl se svým tradičním sarkasmem pokud šlo o jeho navigátora, kterého už znal skoro stejně tak dlouho jako Lotara, Malor. "Moc vtipné, pane. Možná bych k těm střelcům měl opravdu jít, aby se při případném výsadku neudusili, kdybychom museli bojovat v nedýchatelné atmosféře", procedil mezi zuby Dran a dodal jako vždy bez jákýchkoli známek rozzlobení nad Malorovým vtipem. Malor i Loyd se zasmáli a Mola řekl: "Kdyby tě Healy slyšel, tak tě roztrhá. Nedá na ně dopustit, i když šlo jen o vtip. A krom toho to nejsou žádní zelenáči." "Tak jo. Slibuju, že už nikdy si z těch skautíků nebudu utahovat", řekl s hraným výrazem vážnosti Dran. Loyd znovu vyprskl smíchy a tentokrát se k němu přidal i Mola. Malorovi nevadili vtípky jeho mužů, ale teď už to Dran trochu přeháněl. "Seržante běžte tedy zkontrolovat ty Healyho 'skautíky'. Ale snažte se vypadat alespoň trochu vážně", vybídl Drana Malor. "Ano pane", zasalutoval Dran a zamířil, teď už s opravdovou vážností, k prostorám vojenské osádky. Po hodině se Dran vrátil ze své obchůzky a spolu s oběma střelci si šel odpočinout. Malor jako správný velitel bitevníku zůstal u vysílačky, kdyby se něco stalo. Nic mimořádného se nestalo, a tak když se Dran, Loyd i Mola probudili, Malor jim oznámil, že se oba motary mají co nevidět vrátit. Dalšího dne v děvet hodin ráno podle času Terra-Novy se oba průzkumníci vrátili a přinesli informace o vzdálenějším okolí. Ragnar znovu svolal poradu na palubě vlajkového bitevníku hlídky, jehož velitelem byl Arkil Ravo, ve stejném složení jako předešlého dne. "Hologramy, které vidíte jsou obrazy planety Saturn a jejího okolí, které přivezly motary. Je to šestá planeta soustavy. Jak vidíte má několik prstenců tvořených převážně úlomky asteroidů . Má velký počet měsíců. Na jednom z nich, maličkém měsíčku jehož jméno ani neznám přistaneme pozítří a provedeme kontrolu a případné opravy a motary samozřejmě provedou další průzkum.", začal Ragnar. "Pane, vědí už o našem postupu doma?", zeptal se Thor Hugh. "Zprávu jsme odeslali včera. Cesta k Saturnu bude trvat tři dny, protože nepoletíme hyperrychlostí, ale normální rychlostí za preventivního zapnutí mizíku. Naše vysílání poletí na Terra-Novu rychleji než byla naše rychlost, ale stejně tam dorazí až za necelé dva týdny. Po přistání na jednom ze Saturnových měsíců odešleme další zprávy a také snímky, které jsme zatím nasbírali. Naše hloubkové senzory provedly scan až téměř po Jupiter, ale nenalezly žádné známky činnosti Turamianů či jiných bytostí. Odlétáme po dotankování. Na přípravu máte čtyři hodiny", odpoveděl Ragnar a skončil s výčtem informací. Když viděl, že všichni pochopili další postup, dodal ještě: "Skontrolujte emitory mizíku, jestli fungují a zapojte je ihned po startu. To je vše pánové. Setkáme se na další poradě po přistání u Saturnova měsíce." Velitel Tuol tento měsíc svolával Radu v Corelu už podruhé. Před necelými dvěma týdny došla první zpráva od hlídky. Tehdy ohlásila úspěšný výstup z hyperprostoru a doplnění paliva na Plutu. Tentokrát byly přiloženy i holografické snímky Saturnu a jeho měsíců, z nichž na jednom si hlídka vytvořila dočasnou základnu. "Toto jsou snímky dočasné základny hlídky a toto detailní snímky Saturnových prstenců", doprovodil Tuol snímky výkladem. "Jaký je další postup veliteli? Má vůbec hlídka pokyny pro průzkum na hranicích nepřátelské soustavy", otázal se jeden členů Rady. "Samozřejmě. Hlášení obsahuje zapojení mizíku na cestě z Pluta na základnu na Saturnově měsíci. Mé pokyny v odpovědi hlídce jsou jasné: Po celou dobu mít zapojené maskovací zářízení(mizík). Posílat zprávy co nejčastěji a pokud možno co nejobsáhlejší, co se týče stanovení orientačních bodů. Dále mne Ragnar informoval, že plánují postavit další základnu na Marsově prvním měsíci Phobovi, odkud lze skvěle monitorovat dění na planetě a co je nejdůležitější, že vyšle jeden z motarů pořídit snímky Země." Jméno Země nikdo z přítomných neslyšel vyslovit už tak dlouho, že se další z členů Rady rozhorlil. "Bude tedy možné Zemi získat zpět ještě letos?", zeptal se napůl přesvědčen o tom, že by to opravdu bylo možné. Ty blázne. Copak nedokážeš rozumně uvažova?, pomyslel si Tuol, ale nahlas nic z těchto slov nevyslovil. Namísto toho řekl: "To o čem tu mluvíme je rozsáhlé tažení. A závěry můžeme dělat teprve až dostaneme špionážní snímky Marsu a hlavně Země a jejího měsíce. Musíme získat co nejpodrobnější informace, co se týče velikosti turamianských sil. Ať už pozemních nebo jejich flotily." Tímto byl člen Rady řádně usazen a vychladl. I když mu neunikly úsměvy na tvářích ostatních členů, proto zrudl. "Možná to zní hloupě, ale máte pro nás alespoň nějakou přímější zprávu než jen dohady?", zeptal se znovu člen, který promluvil jako první a trochu Tuola popíchl. "Když budu mluvit zcela otevřeně, tak vám mohu zcela jistě říci pouze toto: Ragnar pochybuje o tom, že zásah naší osvoboditelské flotily by byl možný dříve než za půl roku", prohlásil Tuol s pýchou určenou hlídce a nakonec dodal: "Jako můj poradce a bojový velitel je Ragnar neocenitelný a já s jeho názorem plně souhlasím. Jako kdysi před několika tisíci lety i my máme výhodu, jakou měla jedna z frakcí na Zemi zvaná Německo. Víme, že bude válka, protože my ji začneme. Ale ne válku za zotročení jiného národa, nýbrž za osvobození našich kořenů". Tak to Tuol skončil svoji řeč. Velkou síní v Corelu se rozlehlo skandování příslušníků gardy: "Tuol, Tuol". Zanedlouho se k němu přidali i členové Rady. Když slova utichla, všichni čekali, že Rada tímto své jednání končí. Vtom ale Tuol začal vyvolávat: "Ragnar, Ragnar, Ragnar". A k volání se přidali úplně všichni přítomní. A dokonce bouřlivěji než předtím. Tuol tuto popularitu Ragnarovi přál. Věděl totiž, že si ji opravdu zasluhuje a možná mu trochu záviděl, že se účastní průzkumu budoucí válečné zóny, ale byl zatraceně pyšný na to, co již dokázali. Stejně by bylo nepřípustné, aby jako vrchní velitel podnikal něco tak nebepečného jako je účast při průzkumu. Věděl však, že až nastane čas odletu flotily, on poletí v jejím čele jako velitel. Spokojil se tedy s projevem obrovské důvěry v Ragnara a také ve svou osobu. Takto skončilo druhé jednání a zárověň pokračovala obrovská vojenská kampaň vyzbrojovaní lodí a přípravy pozemních vozidel, dopravníků a pěchoty. Podle Ragnara mají minimálně půl roku čas. A to na modifikace a nevelké dozbrojování nejspíš bude stačit. Největší problém byl vybavit mizíkem obrovské dopravníky třídy Asios. Vědci ale Tuola přesvědčovali, že se to povede. Tuol jim věřil a ne neopodstatněně. Po delším pobytu na Saturnově měsíci, parkovací zastávce a doplnění zásob na Jupiterových měsících se konečně hlídka vydala k Marsovu měsíci Phobovi. Když letěli od Jupitera a směřovali k Marsu všiml si Ragnar pásu asteroidů, který jako by dělil planety soustavy na dvě poloviny. Napadlo ho to samé, co už mnoho lidí před ním, že mezi Jupiterem a Marsem musela nejpsíš existovat ještě další planeta a pás asteroidů je jejím pozůstatkem. Tento pás se také hodil pro budoucí úkryt flotily, protože ani sebelepší radar by v takové změti nedokázal spolehlivě fungovat, takže se tu lodi mohly skrýt. K Phobosu hlídka dorazila asi za měsíc cesty. Měsíc neměl vůbec kulovitý tvar, spíš právě naopak, vypadal jako špinavá šedá hrouda pokrytá mnoha krátery. Z vysílačky obou motarů se ozvalo volání. "Průzkume, tady Ragnar, proveďte hloubkový scan Phobosu a poté pořiďte snímky Marsu a okolí. Nepřibližujte se k Měsíci ani k Zemi. Pak se vraťte". "Rozumím, pane. Motar jedna konec", zaznělo v odpovědi z Ragnarovy vysílačky na palubě lehkého stíhače. "Rozumím, pane. Motar dva konec", odpověděla Androma Itly. Na obrazovce bylo vidět, jak oba motary zažehly polohovací trysky a jak se pomalu odlepují od formace. Na radaru pak byl vidět jen jejich obraz rušený mizíkem, ale stále jasný. Pak motary zrychlily naplno a zamířily blíže k Phobosovu povrchu. Protože vysílání bylo stíněné, nemohl ho zachytit nikdo, kdo neznal kódování. "Co tomu říkáš Blaine? Takhle z dálky ten měsíc nevypadá moc hezky. Samý kráter a navíc vypadá jako úštěpek nějaké větší planety", řekl Lotar na soukromé frekvenci hned poté, co zapnul stínění vysílačky. "Máš pravdu, mně se taky nelíbí, ale řekl bych, že je to jen kus skály, která žádnou turamianskou základnu neskrývá", odpověděl Blain. "Hm, ale stejně. Doufám, že Země nebude jen další vysátá troska, pozůstatek Turamiany okupované planety". "Mám pocit, že Země už není to, co bývala". "Mám úplně stejný pocit, jenomže si to nechci připustit, přece jen tam odtud všichni pocházíme. Svým způsobem, i když jsme se tam nenarodili. Ať vypadá, jak chce stejně se těším na den až ji osvobodíme". "Já taky, příteli, já taky.", zakončil Blain a představoval si, jak to asi bude těžké jen tak 'osvobodit' Zemi. Z úvah je oba vytrhl Ragnarův hlas: "Všechny lodi provedou dotankování a piloti a velitelé vojenských osádek bitevníků vyčkají příletu průzkumu na palubě vlajkové lodi. Poté se bude konat porada a vyhodnocení snímků. Ragnar konec". Z Ragnarovi vysílačky se linulo souhlasné "Ano, pane", "Rozumím", "Potvrzuji" a podobně. Poprvé po dlouhé době se cítil hrozně unavený, ale věděl, že nesmí selhat. Na výsledku průzkumu hlídky záleží osud Země. Ragnar zaletěl k vlajkovému bitevníku a přestoupil na jeho palubu. Rozhodl se, že si dá sprchu a že si odpočine a že dočasným velením pověří Zazaka. Také mu ihned, jak se dostal k vysílačce ve své kajutě na palubě bitevníku, zavolal instrukce. Z mikrofonu se ozval souhlas, ale zároveň slova starostlivým hlasem, která dekodér jemně zkresloval. "Jste vpořádku, Ragnare?", zeptal se Zazak. "Ano, jen trocha únavy. Nic s čím by si neporadilo pár hodin spánku. Spoléhám na vás", řekl v odpověd Ragnar. "Děkuji za vaši důvěru, Ragnare". "To já děkuji, tonore", dokončil Ragnar a přerušil spojení. Rozběhl se ke své kajutě a cestou požádal nadporučíka Tika Balana, aby ho pokud možno nikdo nerušil a že dočasné velení přebírá Zazak. Balan jen kývl hlavou a pak se postavil do pozoru a zasalutoval. Ragnar také zasalutoval a otevřel dveře kajuty. Svlékl ze sebe leteckou kombinézu a úhledně ji srovnal na hromádku na postel. Pak pustil sprchu na masažní stupeň a vstoupil dovnitř. Deset minut stál pod proudem bubnujících kapek a nechal je ať mu uvolní svaly. Když sprchu vypnul, slyšel žbluňkání, jak voda z výlevky teče do recyklátoru a poté dál do obohacovače minerálů. Vylezl ze sprchy a poté, co se usušil, jen tak nahý vklouzl do pokrývek. V okamžiku, kdy dolehl si uvědomil, jak je strašně unavený. Ani to netrvalo dlouho a Ragnar usnul. Nespal tak dlouho, jak by chtěl, sotva po deseti hodinách ho probudilo klepání na dvěře, ale stačilo to, aby se už necítil unavený. "Už jdu", zavolal Ragnar. "Pane, pospěšte si prosím", to byl Balanův hlas. Ragnar si oblékl spodky a absorbční triko, pak si natáhl ponožky a oblékl si čistou uniformu s insigniemi. Nakonec se obul a vyběhl ze dveří. Se slovy: "Co se děje?", se otočil k nadporučíkovi. "Právě přiletěly motary, pane a přivezly záběry a sondážní údaje z okolí Marsu, dokonce prý mají i snímky Měsíce a Země z velké vzdálenosti". "Měsíce a Země?!?", vyhrkl překvapeně Ragnar. "To je velmi překvapivá zpráva. Tak jdeme". Pobídl Balana a vydal se spolu s ním do poradní místnosti. Na poradě byla stejná skupina lidí, která naslouchala Ragnarovu plánování před cestou od Saturnova měsíce. Když Ragnar vstoupil do místnosti, kde ho očekávaly tváře lidí, jenž mu bezmezně důvěřovali a očekávali jeho instrukce, byl jako vyměněný. Jen člověk, který je mu hodně blízký a zná ho už hodně dlouho by poznal, že sotva před deseti hodinami byl Ragnar utahaný jako pes. Jedna z věcí, které na něm všichni obdivovali bylo umění skrývat únavu. Teď se tedy Ragnar posílený spánkem rozhlížel po tvářích kolem sebe. "Tak ukažte, co jste nám přivezli za obrázky", řekl a pohlédl na Itlyovou a Karta. V odpověď mu vyšel vstříc praporčík Fakoran Tribo, navigátor a zároveň palubní technik vlajkového bitevníku podávaje mu ukazovátko. Holografické plátno na jedné ze stěn se rozsvítilo snímky šedého povrchu. Na několika snímcích byla vidět i malá ocelová budova. Ragnar pozvedl ukazovátko a začal mluvit: "Tohle jsou snímky základny na povrchu Phobosu. Tady lze vidět nějaký bunkr. Tedy "je vidět" možná není to správné slovo. To jak vypadá jsme zjistili ze zvukových odrazů, které naše senzory vyslaly směrem k němu a rozdílů v teplotních gradientech vůči okolí. Nevím z jakých důvodů, ale základna je krytá polem, jímž dokonce i naše senzory stěží pronikly", Ragnar kývl na Triba a ten přišel k plátnu. "Zdá se, že to maskovací pole funguje na trošku podobné bázi jako mizík, jen je dost primitivní", vysvětlil Tribo. "Je to sice nepříliš pravděpodobné", to už zase mluvil Ragnar "ale já doufám, že na Zemi existuje jakési hnutí odporu, jehož jedna základna by mohla být skryta právě zde, na Phobosu. Proto chci odložit obhlédnutí turamianského postavení na Měsíci. Nejdříve je třeba kontaktovat tuto na první pohled opuštěnou základnu na povrchu Phobosu, která zajisté skrývá víc, než by se mohlo zdát. Sice obejdeme služební postupy, ale čas je jedna z věcí, které nemáme nazbyt, takže provedeme průzkum bez předběžného kontaktování velení. Dříve než odešleme zprávu, navážeme kontakt se základnou na Phobosu. To je plán. Má někdo otázky?", vybídl Ragnar své muže, ať se ptají. "Já pane", ozval se Tyrel Healy. "Chtěl bych se zeptat jaké týmy a kolik z vojáků tvořící posádku tam dolů půjde, pane?". To byl Healy. Striktní, přesný, vzorný a s účelovými dotazy. Prostě voják tělem i duší, který je hrdý na to, že může sloužit u pěchoty. "Dobrá otázka podporučíku", řekl Ragnar a nadechl se k odpovědi a chvíli čekal, aby nechal slova na okamžik viset ve vzduchu. To vyvolalo úsměv Sorda Malora patřící Healymu. Ten jen děkovně pokývl hlavou. "No, víte, nechci nijak urazit zorodskou část hlídky, ale pro tuto misi jsem vybral pouze Terra-Novany". To vyvolalo reptání velitelů vojenských posádek zorodských bitevníků. "Ticho", zahřměl náhle Zazakův hlas. "Poslouchejte svého velitele. Pro své jednání má zajisté důvod". Zorodi jen sklopili hlavy tak, že těm, kteří je neměli sepnuté, padaly copánky propletené kroužky do čela. "Děkuji, Zazaku", řekl Ragnar a vrhl směrem k Zorodům nervózní úsměv. Obdivoval naprostou poslušnost svých zorodských spolubojovníků, ale i jeho muži oplývali vlastními kvalitami. "Důvodem, proč jsem vybral pouze část z vás je to, že se možná setkáme s rebely. A tito rebelové jsou Terrané. Bez urážky, ale nejspíš nebudou příliš důvěřiví. Tím spíš se musíme snažit získat jejich důvěru. Kdyby před ně předstoupili Zorodi, možná by je to vylekalo. To je jediný důvod. Já výsadek povedu a navíc s námi půjdou i Lotar a Blain jako členové elity. Na přípravu výsadku máte osm hodin. Rozchod". Ragnar cítil, že udělal správné rozhodnutí, když naplánoval kontakt s možným spojencem. Mohli hodně získat a naopak téměř nic ztratit. Alespoň v to doufal. Po osmi hodinách nervózního čekání začal výsadek. Bitevníky Arkila Rava, Sorda Malora a Thora Hugha se snesly těsně nad povrch Phobosu a vypnuly mizík právě na tak dlouho, aby z jejich útrob vyklouzly skupiny lidí v bojových oblecích. Tady při povrchu to bylo celkem bezpečné. V první skupině byli Ragnar, Lotar a Blain. Další dvě skupiny byly tvořeny vždy jedenadvaceti muži. Byli to vojáci z Malorova bitevníku pod velením Tyrela Healyho a vojáci z Hughova bitevníku pod velením Kylea Dalta. Skupina seskočila na povrch a čekala až bitevníky znovu zapojí mizík a ztratí se mezi ostatními loděmi hlídky. Vstoupit na povrch Phobosu byl docela nezvyk. Gravitace ukazovala 0,5 g Terra-Novy, což bylo na měsíc docela dost, ale přistání bylo měkčí než je zvykem. Ragnar mávl rukou směrem k ocelovému bunkru a kývl puškou na oba velitele jednotky. Healy i Dalto vyslovili do vysílačky: "Vpřed" a jednotka pokračovala kupředu v semknuté formaci s připravenými pulsními puškami. Asi po deseti minutách dorazili k vratům. Ty však viděli jen díky tomu, že hledí bojového obleku rozhalilo maskovací pole. Healy se prodral dopředu k vratům a pomocí dekodéru se mu skrz počítač na zdi vedle vrat podařilo odemknout. Vrata se začala otevírat s téměř neslyšným syčením. Všichni vojáci ihned vklouzly dovnitř, než Healy vrata zase zavřel. Poté se otočil k Ragnarovi a řekl: "Pane, ten bunkr nemůže být z oceli ani z kovu". "Já vím", odpověděl Ragnar. "Kdyby byl, tak by ho to primitivní pole nejspíš nedokázalo maskovat. Nejspíš je z nějakého materiálu na bázi keramických polymerů. Ovšem pouze jeho vnější plášť." "Přesně tak", souhlasně kývl Healy. Když se rozhlédli, zjistili, že se ocitli v dlouhé neosvětlené chodbě. To však spravilo hledí bojových obleků, které pomocí ultrafilového světla upravilo viditelnost na denní. Ragnar zvedl ruku, hodil si pušku přes rameno a udělal sled několika gest. Ukazováčky obou rukou namířil od sebe směrem ke stěnám. Bylo to znamení, aby každá jednotka postupovala podél stěny. Sám se přitiskl napravo. Poté mávl rukou kupředu a postupoval spolu s ostatními chodbou. Za chvíli jednotka dorazila ke křižovatce. Jednotky zaujaly postavení v rozích. Healy a Dalto vykoukli za roh. Oba se chystali udělat gesto "Jdeme dál". Blain však asi sto metrů vepředu spatřil jakousi postavu. Postava se vyznačovala nezvyklou výškou a urostlou stavbou těla. Protáhlá hlava byla zakryta železnou maskou. V tu chvíli si Blain uvědomil, že už podobnou postavu viděl. Bylo to v cele za silovým polem poté, co zachránili jorgskou obchodní loď před šesti loďmi Turamianů. A už už se chystal vystřelit, ale v tom mu kdosi silně stiskl paži a promluvil: "Klid Blaine, je to přítel", to byl Lotar. Blain nedůvěřivě sklonil zbraň. Než však Lotar stihl navázat spojení s Turamianem, počaly se odevšad hrnout postavy se zbraněmi. Turamian se rozeběhl směrem k nim. Kdyby konání 'skautíků' viděl Jatmo Dran, asi by mu poklesla čelist. I když postav bylo zjevně víc než vojáků, příslušníci pěchoty se s nepřáteli vypořádali s elegancí a bez toho, že by kdokoli utrpěl vážnější zranění. Nepadl ani výstřel A nebylo to dáno pouze tím, že měli útočníci výhodu lepší viditelnosti. Ale kdo ví, jak se mohli pozemšťané změnit. "Ne, to vy se vzdejte Al'tare", to se ozval Lotarův hlas na otevřené frekvenci. Jakto že zná moje jméno?, pomyslel si Turamian. A navíc se mu zdálo, že toho muže před ním neudivila jeho přítomnost zde. To už se však vzpamatoval Ragnar: "Poslechněte ho. Vaši muži byli přemoženi". Turamian pokrčil rameny a řekl s hlasem zkresleným helmou terransky: "Dostali nás chlapci, složte zbraně", to však bylo zbytečné, protože nikdo z jeho mužů nebyl schopen klást odpor. Všichni byli na zemi částečně omráčeni. "Vidím, že naše nenápadná základna je dobyta. Osvobozená Země ztratí svého vůdce, ale bude bojovat dál..", Turamian byl přerušen Ragnarem: "Osvobozená země? To je nějaké hnutí odporu? A vy jste jeho vůdce?". "Samozřejmě. A nedělejte, že o ničem nevíte. Copak nejste turamianští poskoci a…", znovu nestačil dokončit. "Turamianští poskoci? Promiňte, ale pokud mě oči neklamou, tak vy jste Turamian a ti okolo jsou pozemšťané, tak jakto, že jste tady spolu?", přerušil ho Ragnar a otázal se. Turamian pohlédl na Lotara. Ten si mezitím sňal přilbu bojového, nadechl se a helmu si upnul k pasu. Pokud šlo o Al'tara, měl z toho muže, co si sňal helmu divný pocit. Jak věděl, že tady je dýchatelný vzduch, všichni máme dýchací přístroje. Nemohl to vědět, vedl vnitřní monolog Al'tar. Lotarova příkladu následovali Ragnar, Blain i ostatní členové jednotky hlídaje při tom poloomráčené zajatce. "Myslím, že tu došlo k nedorozumění", prohlásil Al'tar překonávaje počáteční nedůvěru v cizince. "Vy nejste ze Země. A nejste ani turamianští poskoci. Kdo tedy jste?". "To jsem se chtěl zeptat i já vás", řekl Ragnar. "Ale nejdříve odpovím na vaši otázku. Já jsem Ragnar, velitel hlídky ozbrojených sil z planety Terra-Nova. Přišli jsme jako průzkumníci před tažením za osvobození našeho dávného domova". "To není možné", udiveně vydechl Al'tar. "Naše naděje byly vyslyšeny. Už jsme ani nedoufali. Celá ta doba pod nadvládou tyranů. Děkuji dávní otcové", na chvíli se odmlčel a poté s už s klidem ve hlase pokračoval: "Jak už řekl jeden z vašich mužů, jsem Alťar. A ač se vám to může zdát nepravděpodobné jsem vůdcem hnutí Osvobozená Země. Tak…tak vy jste tedy z nového domova pozemšťanů. Jak daleko to je?" "Hodně. I s použitím hypermotorů trvá cesta pár měsíců", odpověděl Ragnar. "Hypermotory. Ááá, jak vidím Turamiané budou mít mocného nepřítele. Celou tu dobu jste se vyvíjeli, zatímco jejich zkostnatělí vládci se, co se týče pokroku, nehnuli z místa. To je dobrá zpráva. Prosím, omlouváme se za tak nehorázné přijetí, ale život rebela není snadný", usmál se Al'tar. "Tomu věřím", řekl Ragnar a otočil se k svým mužům. Lotar na něj totiž kývl, že je vše vpořádku. "Pomozte jim na nohy". Vojáci začali pomáhat omráčeným rebelům postavit se a všelijak je podpírali. "Prosím následujte mě", ozval se Al'tar. Ragnar mávl rukou a spolu s vůdcem rebelů postupoval do hlubin komplexu. Ani nečekal tak náhlou změnu situace. Po několika minutách došla skupina rebelů v čele se svým vůdcem i Ragnar s oběma jednotkami do velké místnosti jejíž stěny byly obklopeny elektronikou. Vojáci stále ostražití před sebou drželi pulsní pušky, kdyby přece jen šlo o past. U počítačů a terminálů tady sedělo mnoho mužů a žen rozmanitého věku. "Tak tohle je naše centrála. Odtud organizujeme hnutí odporu a vysíláme agenty. Myslím, že máme hodně co probrat", řekl Al'tar s rozmáchlým gestem svých mohutných paží a sňal si z obličeje železnou masku, která zakrývala protáhlý obličej, jemuž dominovaly žlutozelené oči a ostré zuby. Jinak jeho tvář vypadala téměř lidsky jen s několika hrubšími rysy. Čelo a nos měl jakoby pokryté vráskami, ale když se člověk pořádně podíval, zjistil, že jsou to lebeční výrustky. Zvláště jeho oči byly dost podivné. Jejich zornice nebyly kulaté, ale spíše se podobaly zornicím kočky a přizpůsobovaly se intenzitě světla. Aha, tak takhle viděl ve tmě, pomyslel si Lotar. Kupodivu to odhalení nikomu nevyrazilo dech. Snad jen několika vojákům. Je to nezvyk. Rebelové tohoto Turamiana považovali za vůdce a co víc za charismatického vůdce. Ragnar na Turamiana kývl: "Rád bych svolal některé velitele mých lodí, aby se našeho rozhovoru účastnili". S těmito slovy dal pokyn Daltovi: "Stokre, spojte se s Ravem a Zazakem ať se sem dostaví. Vystřídejte gardu a pošlete ji sem taky". "Rozumím, pane", přikývl Dalto, zasalutoval a odešel provést rozkaz. Po půl hodině se do bunkru dostavil kapitán Arkil Ravo v čele gardy vedené Tikem Balanem. Za Balanem kráčeli Zazak a velitelé zbylých dvou zorodských bitevníků. Jak Ragnar předpokládal, vzbudila přítomnost Zorodů údiv a možná i strach v některých rebelech. Ti se jali tasit zbraně. "Schovejte zbraně, ihned", řekl jen mírně zvýšeným hlasem Al'tar. Ragnar přispěchal s vysvětlením: "Al'tare, tohle je tonor Zazak. Zapomněl jsem vám říct, že naše hlídka je z poloviny složena ze Zorodů. Jsou to…", nestačil Ragnar dokončit. "Já vím, jsou to oběti hnusného experimentu Turamianů a věřte, že já se stydím, že patřím ke stejné rase", doplnil Al'tar. Tyto slova vyvolala údiv na tvářích Zorodů a když Al'tar Zazakovi nabídl ruku, tak ji Zorod poněkud váhavě stiskl. "Tohle bych od příslušníka rasy utlačovatelů nečekal", promluvil Zazak. "A co víc už vůbec bych nečekal, že hnutí odporu na Zemi povede Turamian. Bez urážky". "Nic se neděje, ale my tady dáváme přednost pojmenování svobodný voják Země. Nuže, když jsme zvládli formality ať už příjemné či nepříjemné, můžeme se pustit do rozhovoru na důležité téma. Nejdřív vám však musím povědět jeden příbeh", Al'tar se chystal vypravovat. Tomuhle Turamianovi se nedá upřít jedno: Má dar řeči a charisma. A obojího skvěle využívá, uvažoval Lotar. Než však mohl Al'tar začít, zavelel Balan gardě a Healy svým mužům: "Do obranného postavení. Do pouzdra zbraň. Pohov". Vojáci se spolu s gardisty rozestoupili do ideálního postavení kolem vchodu a podél stěn, schovali zbraně do pouzder na zádech a postavili se uvolněně, nikoli však neuctivě a skřížili ruce na prsou, takže zakrývali symbol draka na hrudi brnění, černého v případě vojáků a červeného v případě gardistů. Vojáci i gardisté teď měli sundané bojové obleky a byli oděni ve stříbřitě lesklé ultronové zbroji. Gardisté rukama nenápadně svírali jílce svých tvrzených ultronových mečů. Al'tar pokynul ke stolu, do jehož čela usedl. Postupně zde usedli Ragnar, Zazak, Lotar, Blain, Hugh, Ravo, velitelé dvou zorodských bitevníků a Dalto a Balan. Poté Al'tar pohlédl na vojáky u vchodu. Děkuji ti otče, žes vyslyšel mé modlitby a přimluvil ses. Tihle muži, podívej, tihle muži nám pomohou rozprášit Turamiany a osvobodit utlačované¸ děkoval Al'tar v duchu. Ačkoli to byl Turamian, byl zcela oddán terranskému osvobozeneckému hnutí. A jak by také ne. Vždyt toto hnutí pomáhali zakládat jeho dávní předkové. Dopřál si krátkou chvíli, kdy si všechny přítomné cizince prohlížel a jeho pohled se pozasatvil u Lotara. Ten mladý muž má jistý potenciál, je to telepat a zajisté k němu všichni ti cizinci vzhlížejí. Další mocný spojenec, řekl si Al'tar. Al'tar konečně začal vyprávět: "I když jsem si jist, že všichni víte, co se stalo před dávnými dobami na Zemi, povím vám celý ten příběh od začátku", odmlčel se a bylo vidět, že jím zmítá odpor. "Předtím, než Turamiané odletěli vstříc Zemi, vyplenili planetu, kterou nyní nazýváte Terra-Nova. Jak víte, naše rasa neumí myslet ekonomicky. Každou planetu, kterou obsadí, nemilosrdně vysaje a poté ji opustí. Nejinak tomu bylo i s vaší planetou, Zazaku. Turamiané však na planetě objevili zvláštní druh jakéhosi hmyzu, jež oplýval schopností regenerace. Proto přišli na nápad, že skříží tento hmyz s místní lidskou populací", Al'tar s lítostí pohlédl na Zazaka a jeho dva druhy. Ti nehli ani brvou a pokynuli hlavami, že se nic neděje, ať pokračuje. "Jejich úmyslem bylo vytvořit odolného vojáka, který by se dokázal sám regenerovat na bojišti. Ovšem proč, to netuším. Jejich technologie tehdy byla nejlepší. Nebo si to alespoň mysleli, ale zřejmě měli pravdu.Vytvořili dokonalého vojáka. Jenže nepočítali s tím, že tím, že tyto pokusné objekty, jak je nazývali, získají se schopností regenerace i vetší pouto se svou planetou a schopnost regenerovat ji samotnou. Proto, když moje rasa začala planetu systematicky vysávat, došlo ke vzpourám. Pokusné objekty bránily svojí planetu a přírodu. V důsledku jedné ze sabotáží v pokusné laboratoři došlo k explozy, při níž byl povrch planety zdevastován, ale zároveň se do atmosféry uvolnil i mutagen, jež obsahoval DNA toho hmyzu a který jejím začleněním změnil veškerou populaci planety v Zorody, jak si nyní říkate. Turamiané v obavách z modifikovaných obyvatel planety opustili jak planetu, tak celou soustavu a vydali se vstříc další oběti", Al'tar se už po několikáté odmlčel. Po chvíli však zase pokračoval: "Důležité je, že si vždycky byli tak jisti svou suverenitou, že celá jejich populace beze zbytku opouštěla planetu, aniž by někde v její blízkosti budovala předsunutou základnu. Zaměřovali se pouze na přímé získávání zdrojů. Obrovská flotila turamianských lodí se tedy dostala až sem do sluneční soustavy. Jedinou vhodnou planetou se zdála být právě Země. Protože, Mars, o kterém nejprve uvažovali se jim zdál zcela pustý a bezcenný. Prostě jenom prašná červená koule o zhruba polovičním poloměru Země. To však nevěděli o vhodnosti jeho měsíců a o tom, že na Marsu kdysi býval oceán a nejspíš i život. Země tedy byla vybrána a v několika měsících dobyta. Zdá se však, že když vás tu vidím, tak nějaký prozíravý nebo možná paranoidní pozemšťan musel tajně vyslat kolonizační loď, aby zachránila zbytky pozemské civilizace. Právě tady na Zemi se však projevil nedostatek dobrodružného ducha a podnikavosti v tehdejším turamianském vládci. Monarcha tehdy rozhodl, místo toho, aby byla planeta jen spotřebována, že bude ustanovena novým domovem tehdejší rasy Turamianů. Zdroje měli být využity pomocí pozemské populace. Proto byl zvolen jistý muž, který se stal mluvčím otroků na Zemi. Lidé tedy byli zapřaženi do práce pro dobyvatele. Turamiané se až na několik malých vzpour nemuseli potýkat s odporem a tak se ani příliš nenamáhali s obranou. Jediným jejich krokem bylo vybudování základny pod povrchem Měsíce…", Al'tar byl přerušen Ragnarem: "Jak vidím, Al'tare, tak se v historii docela vyznáte čím to je?". "Nenechte se oklamat mým zevnějškem, Ragnare. Přestože jsem Turamian byl jsem vychováván jako vůdce odboje a jako člověk. Je tedy pochopitelné, že znám historii své domovské planety. Počkejte však ještě, moje vyprávění neskončilo. Jak jsem řekl, Turamiané měli vždycky sklony ke zkostnatělosti. Jejich technika se od dobytí Země téměř nepohnula. Jedna z věcí, ve kterých však rozvinuli poměrně rozsáhlé vědomosti je biotechnologie a bio-kybernetika. Výsledkem toho bylo, že za jeden z útoků na turamianský královský palác na severním pólu, byl potrestán vůdce otroků Terro. A to celkem strašlivým způsobem. Trestem mu totiž bylo nesmrtelné vědomí…", tentokrát byl tím, kdo Al'ťara přerušil Lotar. "Jak to myslíte nesmrtelné vědomí, vždyť to by přece nebyl trest. Vědomí, které přetrvává věčně…", Al'tar Lotarovi přerušení oplatil: "Mladý muži, zřejmě ještě nejste dost stár, abyste chápal vše. Jak by vám bylo, kdybyste žil, jen byste už nikdy nemohl zažít to, co dřív. Váš svět by se omezil na elektronickou schránku, která uchovává vaše vědomí a je opředena čísly a senzory. Tohle se nedá nazývat životem. Výsledkem bylo, že vůdce otroků se začal podřizovat a vzpoury ustaly. Po pár stoletích začali "výhod" nesmrtelného vědomí využívat i monarchové. Když se jejich čas naplnil nechali své vědomí přesunout do obrovských plastikových válců, jež jako počítače zvyšovaly jejich myšlenkovou kapacitu. Tak vznikla Nejvyšší rada monarchů, jejíž sídlo bylo postaveno v hrobkách pod královským palácem. Tato rada se rozrůstala jak staří monarchové "odcházeli", aby byli nahrazeni svými potomky. Jedna z věcí, na kterou však Turamiané nepomysleli bylo to, že trestem vůdci otroků zajistí i nesmrtelnou moc, která lidi povede proti nim. Tak se asi tisíc let po potrestání vůdce otroků stalo, že na Zemi vzniklo v řadach vyšších vrstev Turamianů hnutí reformistů. Hlásali, že chtějí, aby byli otroci osvobozeni a aby obě rasy žily pospolu v míru a rovnocennosti. To však monarchové nemohli dovolit. Proto byli reformisté pronásledováni a názorně popravováni. Jedním z nich byl i můj předek, který jako jeden z vedoucích reformistů uzavřel spojenectví s otroky prostřednictvím jejich vůdce. Před schránkou s jeho vědomím slíbil, že reformisté budou vést boj dokud se jednou nestane, že Země bude osvobozena. Tak vzniklo hnutí Osvobozená Země. Velení se dědí v mojí rodině už po tisíciletí a stále přetrváváme. Klíčem jsou malé buňky vedené členem reformistů, které vedou dlouhou válku proti Turamianům. To je celý příběh", Al'tarovi se viditelně ulevilo, když vypověděl své tajemství. Teď čekal, co bude následovat. Ticho přerušil Lotar: "Al'tare, vy říkáte, že vůdce otroků stále "žije", i když je vězněn?", otázal se. "Ve skutečnosti není vězněn. Jeho schránka je uložena v královském paláci, aby byl současnému monarchovi stále k dispozici", odpověděl Al'tar. Lotarovy oči se zalily slzami, zakže musel zamrkat. Sňal pravou rukavici a políbil Terrův dračí prsten. Pak promluvil: "Víte vůdce otroků, o kterém jste mluvil se jmenoval Terro a byl to můj předek". "To je mi líto. Ale udělám všechno proto, abych vám pomohl", řekl Al'tar. "To můžete. Chtěli bychom informovat naše nadřízené na Terra-Nově. Našemu komunikačnímu zařízení bohužel trvá více než dva týdny, než doručí zprávu domů, i když je založeno na pricipu hypermotoru", svěřil se Ragnar. "Tak v tom vám opravdu můžeme pomoci. I když se to zdá neuvěřitelné, protože nemáme důvod rozvíjet technologii komunikace, podařilo se nám ukrást komunikační zařízení Turamianské armádě. Je také založeno na principu hypermotoru. Je však rychlejší. Protože informace používají zkratek ve formě náhodně se objevujícíh černých děr. Místo, aby signál putoval klikatou cestou, putuje po přímce tvořené černými děrami a doba, po kterou putuje vesmírem se několika násobně zkrátí. Sice přesně nedokážeme pochopit princip, ale umíme ho využívat i namontovat do lodí", Al'tar navrhl řešení. "Pokud vám to nevadí, přivítal bych, kdyby vaši technici to zařízení nainstalovali hned", požádal Ragnar. "Beze všeho", potvrdil Al'tar. "Tohle je můj pobočník Herbert Franklin. Všichni mu říkají Herb nebo poručík, jeho rodina prý má vojenskou minulost. Zároveň je také hlavním technikem, postará se o instalaci vysílače na vaše lodě". Tímto schůze formálně skončila. Garda i Healyho jednotka se spolu s piloty bitevníků a v doprovodu Franklina nalodila zpět na bitevníky a ty byly spolu se stíhači i motary vtaženy do podzemních prostor pod povrchem Phobosu, kde jim měly být instalovány vysílače komunikátoru černé díry. Během úprav se však rozhodlo, že vysílače budou instalovány pouze na bitevníky a motary sloužící jako špionážní letouny, protože stíhače stejně nepůsobí samostatně. Úpravy trvaly jen jeden den. Technici ze Země si zdá se nijak nezadali se svými terranovanskými protějšky. A tak bylo stvrzeno spojenectví. Na palubě bitevníku Arkila Rava zrovna Fakoran Tribo poslal zprávu mapující situaci a oznamující navázání spojenectví s rebely. Nejen Tribo, ale i všichni ostatní byli zvědavi, jakou reakci zpráva vyvolá. Navíc Ragnar oznamoval, že se chystá s pomocí vzbouřenců infiltrovat turamianskou základnu na Měsíci a vyzval Tuola, ať zahájí připravu flotily k odletu, aby byla flotila připravena vyrazit do týdne po obdržení zprávy. Tuol byl překvapen, když obdržel další ze zpráv od hlídky. A co ho nejvíce překvapilo bylo to, že zpáva byla vyslána před necelými čtyřiadvaceti hodinami z povrchu Martova měsíce Phobosu. Zpráva obsahovala informace o pozemském hnutí odporu, navázání spojenectví s ním, poměrech na Zemi, o osudech Terra a o získání nové a rychlejší komunikační technologie. Když si Tuol přečetl zprávu, pochopil, proč byla doručena tak rychle. Jeho obličej se rozzářil jako obličej malého dítěte, když od rodičů dostane dlouho vytouženou hračku. V dodatku Ragnar nabádal Tuola, aby požádal o úplnou mobilizaci flotily. Je to sice o něco dříve, než jsem očekával, ale neboj se Ragnare, dostaneš, co žádáš. Jsme téměř hotovi a čekáme jen na tvůj signál, pomyslel si Tuol a usmál se. Tentokrát se docela těšil, až svolá radu a přednese obsah zprávy a výzvu k mobilizaci flotily. Hodinu mu trvalo než se připravil. Spolehl se na to, že není třeba připravovat žádný projev. Jako voják věřil, že rada se prostě nechá strhnout výkřiky lidí. Oblékl si bílomodrou uniformu a červený plášť na rameně upevněný sponou, takže vypadal jako senátor ze starého Říma. Pak tuto variantu zavrhl a oblékl si strohou bílou uniformu s insigniemi a symbolem na prsou. Ta by podle jeho názoru měla vyhovovat jak vojákům v síni, tak radním. Vyšel tedy z domu, došel ke svému gravitoru, nastartoval ho a rozletěl se do Corelu. Tentokrát byla síň zcela plná. Mimo stovky radních a gardistů u dveří zde seděli i zástupci Zorodů, včetně Zodiaca, předsedové společenstev a příbuzní členů hlídky. Tuol se v duchu usmál a shlédl osazenstvo síně. Kupodivu i jeden z radních se na něj podíval a pak se začal smát. A zase ten hlupák, pomyslel si Tuol, přátelsky se usmál a otázal se: "Je vám snad něco k smíchu, radní?". "Upřímně řečeno ano, veliteli. Nechcete snad říct, že máte další zprávu od hlídky. Vždyť od přijetí poslední zprávy ještě neuplynul ani měsíc, he", řekl radní škodolibě. Tuol si dovolil luxus a zahřímal do mikrofonu: "Chci vám říct, že mám zprávu. Zprávu od hlídky. A to sakra dobrou. Ironií a odpovědí na vaší otázku je, že byla odeslána někdy včera ráno našeho času z Martova měsíce Phobosu". Tuol ta slova vychutnával a radoval se z toho, jak radního zesměšnil a čekal na jeho reakci. Radní zrudl a chystal se odejít. Ruce jeho kolegů ho však strhly zpět na sedadlo. Tuol zaslechl hlasy jako: "Ty blázne", "Omluv se", "Nezahrávej si" a podobně. To byly hlasy dalších radních. Uražený radní se postavil a promluvil do osobního mikrofonu: "Přijměte prosím moji omluvu, veliteli. Trochu jsem se unáhlil. Zajisté nám objasníte důvod vaší veselosti nad tou, jak jste řekl, včerejší zprávou". Radní si sedl a čekal až Tuol promluví. Tuol v duchu vychutnával svůj triumf zprostředkovaný prostřednictvím hlídky: Poslední odpůrce vyřazen. Konečně mě budou poslouchat¸ pomyslel si Tuol a začal vykládat obsah zprávy: " Jak víte, lodě hlídky se pohybují Sluneční soustavou směrem k Zemi. Stejně jako vy jsem byl překvapen i já, když jsem dnes ráno obdržel zprávu hlídky přes ústředí v Corelu. Neuplynula totiž dostatečně dlouhá doba od chvíle, kdy dorazila poslední zpráva. Ještě více překvapen jsem však byl, když jsem pohlédl na datum a čas, v kterém zpráva byla odeslána", Tuol se na chvíli odmlčel, aby mohl pomocí snímače za řečnickým pultem zobrazit na velkém plátně záhlaví zprávy a po krátké prodlevě i snímky Phobosu a Měsíce. "Dámy a pánové, pohlédněte prosím na holografické plátno. Úplně nahoře je datum a čas, kdy byla zpráva odeslána. Ujišťuji vás, že po ověření techniků mohu potvrdit, že datum i čas jsou správné a že zpráva byla skutečně odeslána před necelými čtyřiadvaceti hodinami. Na plátně teď můžete vidět snímky, které nám hlídka poslala". Sálem se rozlehlo reptání a udivené výkřiky, které však po chvíli ustalo. O slovo se přihlásila jedna z radních. Byla to Brigitte Lindmanová, která zvedla ruku. Tato forma žádosti o slovo byla dost zastaralá, avšak zde na Terra - Nově se stále udržovala. Tuol znervózněl a mírně se začervenal, což se nijak neshodovalo s jeho obvyklým chováním. Lindmanová totiž byla jeho bývalá přítelkyně. Žili spolu tři roky. Teď se jen občas vídali a byli dobří přátelé. Lindmanová byla vysoká blondýna s atletickou postavou nikoliv však postrádající ženskost. Měla vlasy až na záda, ledově modré oči, středně velký rovný nos a rysy tváře jakoby vypadla z oka nějakému severskému králi. Barva jejích očí a vlasů, rysy tváře a hrdé chování hodně říkalo o jejím původu. Její předkové pocházeli ze Skándinávie, poloostrova na Terře. Bezesporu to však byla citlivá a moudrá žena a obratná diplomatka. Právě proto si ji Tuol zamiloval a v poslední době své city k ní stále zvažoval. Tuol kývl směrem k Lindmanové. "Prosím, mluvte, radní Lindmanová", řekl a snažil se zakrýt nervozitu. "Děkuji, veliteli Tuole", vzala si Lindmanová slovo. "Pokud se nemýlím, jsou tyto snímky pořízeny odněkud z oběžné dráhy některého z měsíců ve Sluneční soustavě dost blízko Zemi". Tuol byl udiven její domněnkou. Pak si však vzpomněl, že její otec byl geolog a klimatolog a její matka astronomka. "Skutečně se nemýlíte, radní", odvětil Tuol. "Na prvních snímcích můžete vidět snímky Marsu a povrchu Marsova měsíce Phobosu a dále pak Měsíce Země", na slovo Měsíc dal Tuol důraz. Chvíli trvalo, než radním došel smysl jeho slov. Sálem se rozlehly vzrušené radostné výkřiky. "Měsíc", promluvil zasněně jeden ze starších radních. "Oběžnice našeho pradomova". "Ano, máte pravdu", řekl Tuol a zobrazil snímky modře svítící Země pořízené z blízkosti Měsíce. "A tohle je Země", tentokrát nenechal radní, aby se vzpamatovali. "Zdá se, že hlídka navázala kontakt a posléze i spojenectví s rebely, jejichž základna je na Phobosu. Díky tomuto spojenectví získali komunikační technologii ukradenou Turamianům. Ta umožňuje daleko rychlejší komunikaci, než jsme dosud vyvinuli". "Ragnar tedy postupoval v rozporu s rozkazy a mohl ohrozit celou akci", ozval se znovu konfliktní radní. "Nikoliv", opravil ho Tuol. "Dal jsem Ragnarovi plné velení a pravomoce. Uvědomte si, že jsme ve válce a že nemůžeme jednat pouze plánovitě, ale hlavně spontánně, abychom nepromrhlai příležitosti". Radní znovu sklopil oči a vzdal svoje snažení očernit Ragnara či Tuola. Teprve teď v něm Tuol poznal Kurta Lindmana, bratra Brigitty. Bylo sice udivující, že byli dva členové jedné rodiny v Radě, ale bylo tomu tak. Momentálně si Tuol nevzpomínal, že by Lindman prokázal nějaké kvality, co si však ale pamatoval, bylo, že Lindman byl vždycky proti tomu, aby se jeho sestra stýkala s vojákem a tím spíš, když tím vojákem byl Tuol, kterého neměl rád. Tuol se teď chystal vynést trumfy, oznámit návrh na úplnou mobilizaci a splnit Ragnarův požadavek na vyslání flotily do jednoho týdne. "Členové Rady. Teď, když jsme navázali kontakt s rebely, máme o to jednodušší práci. Ragnar požádal o vyslání flotily. Cesta ke Sluneční soustavě jí bude trvat měsíc, takže hlídka bude mít čas na úplné probuzení hnutí odporu. Oficiálně tedy vznáším požadavek na vyslání flotily", zahřměl Tuol. Radní ihned pochopili, že toto je čas, kdy budou hlasovat. Pomalu se začínaly zvedat ruce. Po pár minutách bylo jasné, že je požadavek přijat. Proti nebyl žádný z radních, a tak mohly začít přípravy k odletu. Týden byla dostatečná doba. Ještě ten večer Tuol odeslal zprávu hlídce, že požadavek je odsouhlasen a že flotila dorazí za devět týdnů a navíc oznámil Lesliemu Pierceovi, ať vyhlásí pohotovost flotily. V praxi to znamenalo, že druhý den ráno bude kosmodrom v Corelu plný shonu, protože se sem začnou slétat všechny lodi a bude se konat předletová příprava. Když se vrátil z ústředí Corelu, dal si sprchu a otevřel láhev dobrého jorgského vína. Ještě než si však stačil nalít, ozval se dveřní komunikátor. Jaké bylo Tuolovo překvapení, když se na obrazovce objevila zvář Lindmanové. Téměř zapomněl, jak umí být krásná. Měla na sobě bílé přiléhavé šaty z umělého elastického vlákna, které zdůrazňovaly křivky jejího těla a jež byly bez výstřihu a připomínaly spíše kombinézu. Vlasy si sepnula do ohonu. Od té chvíle Tuol postupoval zcela automaticky. Otevřel dveře a zahleděl se na Lindmanovou, na Brigittu. Jejich oči se setkaly a zanedlouho tak učinily i jejich rty. Tuol vůbec nevěděl, co dělá, ale než stačil cokoli říci, položila mu Brigitta prst na rty a vedla ho do ložnice, k posteli, jíž důvěrně znala a v níž spávala noc co noc po tři roky. Láhev jorgského vína zůstala netknutá a z jejího hrdla se zanedlouho začala linout silná sladkokyselá vůně, která v okamžiku naplnila celý obývací pokoj. Tuol se nechal položit na postel a dovolil Brigittě, aby ho vedla. Brigitta si nad něho klekla, opřela se o ruce a o kolena a protáhla se jako kočka. Pak se svůdně zavrtěla a sklonila se k Tuolovi, aby ho mohla políbit. Tuol stále vyčkával a cítil se jako nováček, ne jako zkušený velitel. Začala ho líbat na krku a on cítil její horký dech a její vlasy vonící kokosem. Brigitta se zvedla a rozepla si sponu, takže její platinové blond vlasy Tuolovi zakryly tvář. Brigitta si vlasy odhrnula, políbila Tuola a rychlým pohybem ucukla, aby si sedla na paty a vypnula hrudník, který se pozvolna začínal drát z přiléhavých šatů. Teď Tuol převzal iniciativu. Klekl si a sklonil se na loktech k Brigittě, aby opětoval její polibek. Pak ale změnil směr a jeho hlava spočinula na Brigittiných prsou, zároveň Brigittu zvedl a začal zprácovávat mikrozip, kterým byly šaty na zádech zapnuty. Ten šel kupodivu lehce překonat, takže Tuol šaty rozepnul až k jejich spodnímu lemu a když mu je Brigitta pomohla sundat objevila se před ním v rouše Evině. Takhle svůdně se neoblékala ani když byli ještě milenci. To, že pod šaty nic neměla, ho šokovalo. Brigitta mu tak odhalila ploché břicho, svalnatá a hladká stehna světle bronzové barvy, pevný zadeček a také větší prsa s růžovými bradavkami. V několika okamžicích z Tuola svlékla černé kalhoty a bílé absorbční triko, takže před ní stál ve spodkách, které na sebe také nenechaly dlouho čekat. Té noci se Tuol s Brigittou milovali tak bouřlivě a vášnivě, jako tehdy v noci, když byli poprvé spolu. Pak když padli zcela unavení vedle sebe na postel, Brigitta okamžitě usnula. Tuol si oblékl modré noční kalhoty z bavlny a potichu došel do obýváku, kde si nalil plnou sklenici jorgského vína. Z láhve téměř vyprchalo všechno aroma, ale příjemná sladkokyselá chuť s trpčím pálením v krku zůstala. Tuol takhle vypil dvě sklenky a přemýšlel. Otec mu vždycky říkával, že když má možnost něco získat, ale také ztratit, má jí využít, protože zisk většinou vyrovná rizika. Tuol tentokrát získal, co mohl. Ragnar také postupoval, jako by žádná rizika neexistovala. Tuol navíc získal ženu, kterou dříve díky jejímu bratrovi radnímu ztratil, takže jeho problém s ujasněním citů k ní byl tímto vyřešen. Když Tuol zjistil, že láhev je téměř prázdná a že silné víno mu začíná stoupat do hlavy, odnesl skleničku do mycího automatu a zbytek vína se zakřeněním vylil do svého hrdla. Po jazyku se mu rozlila natrpklá chuť a krk mu na chvíli zahořel, to jak ho podríždilo víno. Poté láhev postavil na kuchyňskou desku. Když po sobě uklidil a zhasnul světla, chystal se jít do postele. V tom ale dveřní komunikátor zablikal červenou barvou. Tuol se vydal ke dveřím, aby zjistil, kdo to je. Na obrazovce se objevila tvář asi čtyřicetiletého muže s prošedivělými blond vlasy, modrýma očima a hranatou tváří. V muži Tuol poznal Brigittina bratra a otevřel mu. Kurt Lindman na něj vrhl nevraživý pohled a promluvil: "Promiň, že tě obtěžuji, Tuole, ale myslím, že jsem ti řekl, abys nechal mou sestru napokoji". "Tos mi řekl, Kurte, ale už jednou mě kvůli tobě opustila a já to podruhé nedovolím. Miluji ji", oplatil mu Tuol poznámku a ocelové svaly měl připravené k akci. Lindman si chvíli rovnal myšlenky, ale když pohlédl na Tuolův rozložitý hrudník a svalnaté paže, pomyslel si, že s takovým člověkem by se nechtěl dostat do rvačky. Navíc byl Tuol voják a i když byl o něco starší než Lindman, byl to nejmladší velitel ozbrojených sil Terra - Novy v historii a zjevně byl ve skvělé kondici. Tuol čekal, co Lindman podnikne. "Kurte, tvá sestra za mnou přišla sama, nenutil jsem jí", hájil se Tuol. "Ne? Viděl jsem, jak si ji hltal očima na zasedání rady. Zavolej mi ji, odvedu ji domů", oponoval Lindman. "Nepopírám, vždycky jsem se na ní rád díval. Ale nekřič tak, probudíš jí. Navíc jí nemáš, kam odvést domů. Chci si ji vzít, tohle bude její domov", prohlásil Tuol. "Vážně a ví o tom?", vyhrkl ironicky Lindman. "Zatím ne". "Zatím ne?!? A kdy jí to chceš oznámit, když za týden odlétáš s flotilou a navíc musíš dohlížet na přípravy", ohradil se Lindman. "Zítra jí to oznámím a když bude souhlasit, vezmeme se ještě téhož dne, stejně zítra začínám prohlídky až v poledne", vynesl trumfy Tuol. I když mu připadalo směšné, ajký důraz dal na slova až v poledne Lindman trochu změkl a zdálo se, že je přesvědčen. Napřáhl proto ruku a se slovy: "Zmýlil jsem se v tobě. Jestli si chceš mojí sestru vzít, učiň tak, ale běda, jestli jí zlomíš srdce, jako já tenkrát, když jsem jí přinutil, aby od tebe odešla. Neříkej jí prosím, že jsem tady byl. A nezapomeň, cos slíbil veliteli Tuole", mu podal ruku. Tuol Lindmanovi, svému budoucímu švagrovi pevně stiskl ruku a rozloučil se. Lindman se otočil na podpatku a Tuol pozoroval jeho teď hrdě zdvižená ramena a pevný krok. Pak vypnul komunikátor a nastavil ho až na osm hodin ráno. Tentokrát si mohl přispat. Alespoň si své rozhodnutí srovná v hlavě. Pak ho napadlo, že má prsten, který tehdy chtěl Brigittě dát. S touto myšlenkou si opatrně, aby ji neprobudil, lehl vedle Brigitty a usnul. První věc, kterou ráno po probuzení spatřil byl Brigittin obličej a její usmívající se ústa. "Dobré ráno, miláčku", uvítala ho Brigitta sladkými slovy a polibkem. "Dobré ráno", opětoval Tuol pozdrav a stočil pohled ke krabičce z černé oceli, v jejímž nitru spočíval lutonový prsten s číslem měsíce a dne, kdy se poprvé setkali, to si Tuol pamatoval stejně jako datum svého narození. "Brigitto, chtěl jsem ti něco říct", nadhodil Tuol. "Ale vždyť ses právě probudil, nechceš se nejdříve osprchovat?", otázala se. "Jistě, ale budeš potřebovat nové šaty", podotkl Tuol. "Ale proč, tyhle jsou mé nejlepší, jen si pod ně musím ještě něco vzít", odvětila. "Tak to je v pořádku", řekl Tuol a poklekl před ní otevíraje krabičku s prstenem, kterou během rozmluvy schovával za zády. Cítil se jako, když se poprvé chystal políbit dívku, možná ještě nervózněji. "Brigitto Lindmanová, staň se mou ženou. Už jednou jsem tě ztratil, ale podruhé to nedovolím, chci tě k sobě oficiálně připoutat. Vezmeš si mě?", pronesl Tuol své vyznání. "Tuole, ty blázínku", řekla Brigitta udiveně. "Co se děje, vždyť ještě včera před tím, než jsem přišla jsme si ujasňovali náš vztah". "Ano, ale tys ho vyjasnila úplně", řekl Tuol s potutelným úsměvem. Brigitta se začervenala, ale pak, se vzpamatovala a otázala se: "Byl tady snad můj bratr a hledal mě?". "Ne, opravdu nebyl, ale myslím, že by souhlasil. Věř mi, vím to", ujistil ji Tuol. "Tomu se těžko věří. Ale abych odpověděla na tvou předchozí otázku: Ano vezmu si tě", řekla Brigitta a objala ho. Tuol se rozzářil úsměvem a políbil ji. "Potom se rychle oblékni a pospěš si, ve dvanáct hodin jdu na kontrolu odletového plánu. Máme čtyři hodiny". "Cože? Čtyři hodiny? Čtyři hodiny na co?", divila se Brigitta. "No přece na naši svatbu", usmál se Tuol šibalsky. Teprve teď si Brigitta všimla, jak ho tento úsměv činí mladým. "Tuole vždyť… chováš se jako nerozvážný mladík, ale právě to na tobě v některých situacích zbožňuji", prohlásila Brigitta a znovu ho políbila, tentokrát dlouze. Tuol se rychle osprchoval a oblékl. Vzal si na sebe černé spodky a bílé absorbční tričko, navrch si vzal černou vyjížďkovou uniformu bez insignií skládající se z černého saka se symbolem draka, který na sobě nesli i meče terranovanských gardistů, příslůšníků elity armády a lesklých černých kalhot. Tuol postupoval rychle, a tak když staršího radního Botvana Nolkara, muže kolem pětašedesáti, probudil jeho osobní komunikátor a na obrazovce se objevila Tuolova tvář, byl značně překvapen. "Co si přejete, veliteli?", otázal se a zívl. "Starší předsedo Nolkare, mám na vás prosbu", řekl Tuol. "Vy veliteli? Prosbu na mě? Prosím a co by to mělo být?". "Vy jakožto starší předseda máte rozsáhlé pravomoce, že? A nemýlím - li se patří mezi ně i oddací právo", zeptal se Tuol. "Zajisté, ale… snad mi nechcete říct, že se chcete ženit? Vždyť na to nemůžete mít čas", podotkl Nolkar. "Právě proto. Chci, aby jste nás oddal dnes. A co nejlépe tak do hodiny. Přijedu pro vás gravitorem. Pak musím do služby", rozhodl Tuol. "Ale, ale", odporoval nejdřív Nolkar. "Ale tak dobře", přitakal a po chvíli souhlasil. Doufám však, že vaše rozhodnutí je pevné. Pravomoc rozvodu bohudík nemám. Přilettě, budu na vás čekat. Nashledanou." "Nashledanou". Tuol si pomyslel, že mu zatím vše vychází dobře. V devět hodin třicet minut byl Tuol před Nolkarovým domem spolu s Brigittou. Nolkar je oba přivítal s úsměvem. Za tu necelou hodinu se stihl umýt, řádně si upravit vlasy a obléci se do bílého roucha s červeným lemem a červeným pláštěm, které navíc neslo hodnost staršího předsedy rady a číslo 21, které označovalo počet roků, po něž sloužil v radě. "Dobré ráno veliteli Tuole, radní Lindmanová", uvítal je Nolkar. "Dobré ráno", opětovali oba pozdrav. "Tedy musím říci, že něco takového bych nečekal, ale dnes je divná doba. Máme na krku válku a vy se chcete vzít. No dobře. Pojďte za mnou do zahrady, vše už je připraveno", vyzval je Nolkar. Oba tedy prošly domem z bílého zdiva, který měl několik rysů podobných vilám, jež si nechali stavět boháči ve starém Římě. Poté se ocitli v zahradě, jíž dominoval jakýsi altán tvořený třemi silnými sloupy podpírajícími kamenný kvádr, jež byl střechou. Pod střechou byl stůl, na němž stály dvě svíce, dvě číše a láhev vína. Na přední straně altánového kvádru stálo latinsky: "Tres fascium kolegium" a pod těmito slovy překlad: "Tři tvoří společnost". Ano, tři tvoří společnost, pomyslel si Tuol. Ale my se teď chystáme uzavřít svazek, na nějž stačí dva. Nolkar se postavil za stůl a pokynul Tuolovi a Brigittě, aby poklekli na připravené rohože. V okamžiku se odkudsi vynořil šlachovitý starý muž. Byl to Burgunt, Nolkarův starý sluha. I když byl Nolkar jedním z nejvyšších členů rady stále si ponechával pouze jednoho sluhu, který byl spíše jeho přítelem, aby tak dal najevo, že se nad nikoho nehodlá povyšovat. Burgunt nalil do obou číší sladké víno a zapálil svíce. Nolkar začal odříkávat slova svatebního obřadu: "Sešli jsme se, abychom spojili tyto dva lidi…", jak Tuol, tak Brigitta slyšeli jen úvodní větu a zbytek jim splíval, po celou dobu jen hleděli na sebe a usmívali se. Když oba odpověděli ano na Nolkarovu otázku, jestli si toho druhého berou, řekl Nolkar: "Z moci mě svěřené mým úřadem vás tímto prohlašuji za muže a ženu. Pozvedněte číše". Oba učinili, jak Nolkar přikázal a číše jedním dechem vyprázdnili.. "Nyní se můžete políbit", kupodivu Nolkarovi tato věta přišla směšná, protože věděl o jejich dřívějším románku. Následně jim oběma Nolkar a Burgunt pogratulovali a rozloučili se. Nolkarův dům už Tuol a Brigitta opustili jako manželé. "Bylo to hezké, co říkáš?", podotkla Brigitta, když byli u Tuola v bytě. "Ano to bylo", zamračil se Tuol. "Ale je mi líto, že tě nemohu nikam vzít na svatební cestu. Za šest dní odlétám na palubě Ameriga jako velitel flotily". "Ano, to je škoda", přikývla Brigitta. "Ale slibuji ti, že až dobudeme zpět Zemi, a to nebude trvat dlouho, vezmu tě na cestu tam, možná se na ní i usadíme", slíbil Tuol. "Ach Tuole, to by bylo báječné", zaradovala se Brigitta a objala ho. "Teď mě prosím omluv, Brigitto, bude poledne a já musím do Corelu". "Dobře", řekla Brigitta smutně a dodala: "Miluji tě, Tuole". "Taky tě miluji, Brigitto", řekl Tuol a políbil ji. Pak vyběhl z domu, zapnul motory gravitoru a hnal se plnou rychlostí k několik kilometrů vzdálenému Corelu. Vypadalo to, že to jen tak stihne. Do Corelu přiletěl ve tři čtvrtě na dvanáct. Zaparkoval gravitor a rozběhl se útrobami ústředí směrem k věži řídící letový provoz. Před dvěřmi se zhluboka nadechl a snažil se působit uvolněně. Pak vstoupil. Všichni podřízení mu ihned zasalutovali. Pierce ho pozdravil a vedl ho po schodišti dolů a vraty na místo, odkud mohl sledovat nové sekce kosmodromu, jež se plnily loděmi flotily, kolem kterých se tisíce a tisíce mechaniků hemžily jako hmyz. Od uzavření spojenectví se Zorody se kosmodrom několikanásobně zvětšil, aby tak pojal všechny lodě. Na ploše stálo množství motarů, ultronových stíhačů, lehkých bitevníků, těžkých křižníků třídy Europa a olbřímý dopravníky třídy Asios, které byly schopny pojmout jak několik desítek tisíc pěšáků a obrněných vznášedel, tak také jako jediné i těžké křižníky. Trupy dopravníků a křižníků se ježily generátory štítů a mizíků, jejichž pole se vzájemně překrývala. Tuol sledoval, jak jsou stíhače a bitevníky spolu s pěšáky a obrněnci naloďovány do útrob dopravníků a motary do útrob křižníků. Technici kontrolovali zbraně a plnili všechny zásobníky municí. Stíhače měly po dvou dvojicích pulsních kanonů a vystačily s omezenou zásobou munice. Kdežto lehké bitevníky byly ozbrojeny dvojicí těžkých palubních děl,dvojicí konvenčních raketometů s průraznou hlavicí a v obou věžích pulsními čtyřkanony. Těžké křižníky osazené dvěma páry pulsních palubních děl a kanonů ovládaných pilotem, osmi raketomety, deseti těžkými věžemi s osmi pulsními kanony a čtyřmi odpalovači pulsních kopí. Tyto větší lodě potřebovaly mít na palubě množství náhradní munice, ale také nesly na palubě vojenskou osádku. Bitevníky padesát mužů a křižníky tisíc. Všechny letouny byly navíc vyzbrojeny i jaty, ochromujícími zbraněmi. Uprostřed plochy pak stála chlouba terranovanské fotily, bitevní loď Amerigo. Ta se svou velikostí vyrovnala velikosti dopravníku, proti ní se dokonce i težké křižníky jevily malé. Každý její oddíl byl větší než několik křižníků třídy Europa. Její trup tvořily čtyři koule poskládané do kosočtverce spojené tunely. Uprostřed kosočtverce pak byla velká koule s velitelským můstkem a prostory pro mužstvo. Amerigovu posádku tvořilo tisíc mužů, po stopadesáti v každé vedlejší kouli a čtyřista v hlavní. Každý oddíl lodi byl vybaven těžkými věžemi, odpalovači pulsních kopí, konvenčními raketomety a bateriemi šestihlavňových pulsních gatlingových palubních děl. Amerigo by se spíš dal považovat za nezvykle "mrštnou", pohyblivou bitevní stanici. Vnější plášť každé koule se za letu otáčel, aby tak zvýšil účinnost ochrany a absorpci štítů. Tuol strávil celý den kontrolami a sestavováním odletových plánů. Dále spolu s důstojníky řadil jednotky do formací. Stíhače létaly ve formacích po deseti, bitevníky po šesti a křižníky po třech. Každá formace se navíc dělila na dvě křídla o polovičním množství. U křižníků to byla dvě křídla a velící křizník. Po šest dní Tuol trávil den v práci a noc se svou ženou Brigittou. Jednou byli dokonce pozváni na oběd k Brigittinu bratrovi. Sedmý den však byly dokončeny přípravy a vše bylo přichystáno k odletu flotily. Všechny lodě, dopravníky s eskortami a křižníky byly připraveny na orbitě spolu se svými posádkami. Celá flotila očekávala pouze rozkaz velitele Tuola ve formě odletu Ameriga. Na kosmodromu v Corelu se znovu shromáždilo množství lidí i Zorodů, aby se tak rozloučili s dobyvateli dávného domova. Davy vyvolávaly jména velitelů flotily, členů hlídky, jména svých synů, dcer, otců a matek, bratranců a sestřenic. V tento den se téměř všude, kam oko dohlédlo třepetaly praporce se symbolem červeného a černého draka. Červený je symbolem pozemních jednotek a černý symbolem gardy. Lodě flotily měly na trupech oba draky v objetí, zdůrazňujíce soudržnost. Lidé provolávali slávu hrdinům. Všichni se těšili, až uvidí Ameriga odlepit se od země. Teď, když byl celý kosmodrom téměř osvobozen od plavidel zde byl dostatek místa, aby Amerigo vzlétl. Tuol ve velitelské kouli nařídil zapnout motory na deset procent, takže se obrovská bitevní loď vznesla jen několik metrů nad zem. Pak vydal rozkaz zapojit štíty a zvýšit výkon na polovinu chodu. Když tak pilot lodi, hřmotný muž svírající dvě tvarované pákyˇ, Leonid Kadmos, učinil, loď sebou nepatrně cukla a její vzestup se počal zrychlovat. Navíc se všechny její koule oděly v blištivý plášť vytvářený generátory štítu. Tuol kývl na Kadmose, aby zapojil zařízení ovládající rotaci pláště. Publikum vidělo, jak primární štít na každé zkoulí zjasněl a okolo celé lodi se vytvořil štít sekundární. Jas, který vytvářel štít davy na chvíli oslepil. Právě v té chvíli Tuol stiskl tlačítko na své velitelské konzoli. Tlačítko, které zapojovalo generátory mizíku a navíc nařídil pilotovi, aby se přesunul na pozici v čele flotily. Výsledný efekt byl ten, že když se publikum znovu podívalo na místo, kde před chvíli byla obrovská pevnost, nespatřilo nic než prázdný vzduch a modré nebe. Pak se ozval bouřlivý potlesk a lidé se začali pozvolna rozcházet. Jako jedna z posledních tu stála postav zahalená v bílém plášti. Byla to Brigitta Lindmanová, Tuolova žena. Tuole dobyj zpět náš domov a vrať se mi živ a zdráv, prosila v duchu Boha Brigitta. Nevěděla však, že Tuol se nevrátí. Tuol se ve svém křesle zavrtěl a rozhlédl se průhledným sklem kopule. Hned, jak se ocitl na orbitě, vypnul generátory mizíku, aby zbytečně neplýtval energií. Kam až oko dohlédlo byly ve vesmíru stovky dopravníků a křižníků připravené v utvořených formacích zapojit hypermotory a odletět. "To bylo ale představení, veliteli", zahlaholil Kadmos. "Vsadím se, že na to jen tak nezapomenou. Tohle a dobytí Země budou dvě nejvýznamnější události". "Musím s vámi nesouhlasit, kapitáne", oponoval Tuol. "Tohle byla pouze elegantní demonstrace, pouze hra pro vřejnost. My ale budeme muset udělat víc než dobrý dojem. Musíme zvítězit a to nebude tak lehké", na chvíli se odmlčel a přepnul na otevřený kanál flotily. "Všem lodím flotily: Hovoří velitel Tuol. Stojíme před nelehkým úkolem, ale zatím máme asi dva měsíce času, nežli dorazíme k našemu cíli, jakým je Země. Můžeme doufat, že hlídka nám vyčistí cestu, zatím máme stanoveny orientační body a místo mezi Marsem a Jupiterem, v kterém je velký asteroidový pás, v němž můžeme lodě ukrýt a vyslat průzkumné lodi vstříc hlídce. Nyní se seřaďte do skokových formací a na můj signál zapněte hypermotory", vydal Tuol rozkaz. Rozhlédl se po můstku. První i druhý pilot se usmívali a zjevně byli natešeni na nadcházející cestu. Navigátor, praporčík Denhgar Tueron sedící před ním nastavoval koordináty a připravoval loď společně s oběma piloty na cestu hyperprostorem. Tuol ještě obvolal velitele všech vedlejších sekcí lodi. Když se všichni ohlásili, nařídil vtáhnout velitelskou kouli do kosočtverce. Loď tak získala aerodynamičtější tvar a zeshora vypadala jako základ pavučiny. Odteď se bude spoléhat na senzory lodi a oči velitelů sekcí. Ale boj neočekával dřív než, ve Sluneční soustavě. Preventivně však nechal spuštěné pouze primární štíty, které loď ochrání proti zbloudilým úlomkům a kosmickému prachu. Sekundární by jen zbytečně odčerpávaly energii. Konečně Tuol vydal příkaz k odletu a lodi postupně zapojovaly hypermotory. Flotila začala pomalu opouštět prostor Terra - Novy. V Corelu nahlásil radarový důstojník předsedovi Nolkarovi, že lodi opustily soustavu a nyní cestují hyperprsotorem. "Bůh s vámi", pronesl Nolkar zasněně. V duchu si představoval Zemi, jaká asi byla. Blankytně modré oceány, zelené lesy, červený a žlutý písek pouště. Pak se zamyslel, jak asi vypadá teď. Při představě, jak mohla být Turamiany Země zničena se otřásl a skončil s uvažováním, aby mohl odletět do svého domu, kde přivítá svou vnučku, která právě včera přiletěla spolu se svou matkou z Hellas, osady asi tisíc kilometrů na jih od Corelu. Tuolova flotila se řítila hypersprostorem vstříc boji za osvobození. V týdnech, které následovaly po odeslání rychlé zprávy na Terra - Novu Ragnar obdržel zprávu od Tuola, ve které byl schválen jeho postup a bylo mu ponecháno volné pole působnosti. Bylo mu však zakázáno vyvolávat nepokoje na Zemi, dokud nedorazí flotila a nezaujme vyčkávací pozici v pásu asteroidů. Ragnar s Al'tarem také plánovali přepad turamianské základny na Měsíci. Po více než měsíční cestě hyperprostorem se lodě flotily vynořily v galaxii mléčné dráhy blízko oběžné dráhy Pluta. Jejich objevení by bylo dílem velké náhody, protože ihned, jak se celá ta obrovská formace vynořila rozkázal Tuol zapnout mizík a štíty, takže se lodi rozeznávaly pouze podle speciálních senzorů schopných rozhalit pole mizíku. Jistota je jistota. Tuol se zvedl ze svého velitelského křesla, aby si k němu přitáhl konzoli. Pak zapnul otevřenou kódovanou frekvenci flotily, aby promluvil: "Hovoří velitel Tuol", zaburácelo pevný léty zkoušený hlas z vysílačky každého z dopravníků a křížníků. "Na orbitě Pluta provedeme pouze krátkou zastávku, všechny lodě třídy Europa a dopravníky zapnou polohovací bóje". Chvíli trvalo, než tak posádky všech lodí učinily, ale když Denhgar Tueron promítl na obrazovce velitelské konzole schéma flotily, zasvítily na ní stovky teček. Celkem flotila čítala 600 těžkých křižníků a 600 dopravníků, jejichž útroby skrývaly doslova miliony vojáků a několik tisícovek stíhačů a obrněnců a v neposlední řadě také lodě tvořící páteř flotily: lehké bitevníky. Těch bylo v útrobách dopravníků zakotveno 1200. I když dopravníky byly schopny transportovat i křižníky, Tuol radši ponechal část jejich kapacity volnou, takže křižníky mohly flotilu doprovázet a v případě nebezpečí ji ochránit. Poté, co se rozsvítilo všech dvanáct set žlutých teček označujících polohu dopravníků a křižníků a na displeji se zobrazila i velká červená tečka označující Ameriga, Tuol znovu promluvil na frekvenci flotily: "Posádky všech lodí, ať jsou na pohotovostním stupni jedna. Po dobu letu udržujte formaci linie a mějte odjištěné zbraně. Příští parkovací zastávka bude až v asteroidovém pásu mezi Marsem a Jupiterem. Piloti, dávejte si pozor na Jupiterovu vysokou gravitaci, byl bych nerad, kdyby došlo ke zbytečným ztrátám. Velitel Tuol…", chtěl Tuol ukončit hlášení, ale v tom se na frekvenci ozvalo nouzové volání a po krátké identfikaci se jedna z teček na displeji rozsvítila modře. Tueron promítl na Tuolovu obrazovku schéma lodi, pod níž svítilo označení Europa 13. "Pane, zdá se, že jeden z křižníků má problémy s motorem a vypadly mu ovládací systémy zbraní. Mám zavolat některý z dopravníků, aby poškozenou loď transporotoval a v doku ji opravil?", otázal se Tueron. "Není třeba, poručíku", odvětil Tuol. "To by dopravník jenom zpomalilo a flotila by musela udržovat nižší konstantní rychlost. Amerigo ji vezme do vleku, koneckonců to není naše nejsilnější loď pro nic za nic". Tuol rozkaz vyhlásil na frekvenci, takže lodi, které stály Amerigovi v cestě se přesunuly na okraje linie. Když měl Amerigo volnou cestu, hlavní kopule se vyzvedla a loď nalétla nad poškozený křižník. Pak pomalu klesala, až křižník zmizel v otvoru, kde předtím trůnila hlavní sekce. Ke křižníku se přiblížily magnetické uchycovací vzpěry a ze čtyř vedlejších sekcí se vysunula 'podlaha', takže se vytvořil nákladový prostor, v němž teď křižník vypadal celkem nepatrně. Dvojitá podlaha křižník izolovala od vesmíru a magnetické pásy v podlaze spustily gravitační pole. Tuol vyzval posádku a vojáky z křižníku, ať křižník opustí a po dobu oprav, ať se ubytují v hlavní sekci, kde je dost prostoru i pro víc než další tisícovku mužů. Ihned poté, co vojáci a posádka opustili křižník Tuol zavolal velitele a piloty křižníku a dal mu rozkaz, ať je k dispozici servisnímu týmu. Po další hodině se flotila vrátila do formace linie a konečně začala její cesta Sluneční soustavou. Technici během jednoho dne letu odhalily závadu. Zbraňové systémy jsou propojeny s akumulátorem energie, který běží pouze pokud mu pohonná jednotka dodává energii, kterou poté dále distribuuje do ovládání zbraňových systému. Lodi s vyřazeným motorem tedy nefungují palubní zbraně a musí se spoléhat pouze na těžké věže, které ji mohou uchránit pouze před lehčími loděmi. Dalšího dne se křižník i s posádkou a vojáky na palubě vrátil do formace. Během měsíce, po který hlídka čekala a plánovala nahlásily posílené senzory základny na Phobosu, že na konci Sluneční soustavy se vyskytly odrazy mnoha velkých lodí a gigantické, zřejmě bitevní lodě. "Vidím, že vaše flotila už je blízko", oznánil Al'tar Ragnarovi a otázal se: "Ale co je to za obrovské těleso, které se pohybuje stejnou rychlostí jako celá vaše flotila?" "Flotila je skutečně 'blízko'. Do asteroidového pásu, kde jí budou čekat naše průzkumné letouny by měla dorazit asi během dvou týdnů. A abych odpověděl na vaši otázku, to gigantické těleso je loď, která ještě nebyla úplně dokončena, když začal výcvik naší hlídky. Myslím, že ji dokončili před několika málo měsíci. Je to bitevní loď Amerigo. Je sice pouze jediná, ale je to nejtěžší loď flotily. Silou by se vyrovnala padesátce našich křižníků, které uvidíte při bitvě s okupanty Země", vysvětlil Ragnar. "Jsem rád, že máme dobré zprávy", řekl Al'tar a snažil se svou tvář zformovat do výrazu, který se u něj Ragnar naučil rozeznávat jako úsměv. "Máme dva týdny času než dojde k prvnímu kontaktu s vaší flotilo a pak více než týden než dorazí k naší základně na Phobosu. Do té doby musíme zajistit základnu na Měsíci. Nezapomeňte, že je to jen hlídková základna, takže při spojeném úsilí vašich a mých mužů bychom to měli zvládnout. Tady mám asi dvě stě mužů. Plus sto vašich vojáků a kdybyste chtěl, mohu transportovat ještě několik mužů ze Země, i když to by bylo riskantní", vysvětlil Al'tar. "Nemůžeme si dovolit takové zbytečné riziko. Musí nám vystačit síly, které máme. Jenom bude problém s transportem. Našich šest bitevníků unese ještě padesát mužů navíc, ale celou stovku vašich mužů ne. Máte nějaké maskované transportní lodě?", zamračil se Ragnar a otázal se. "Máme jednu civilní lod s posíleným maskovacím polem, která je schopna uvést stovku mužů", řekl Al'tar. "Dobře", odpověděl Ragnar a odkašlal si. "Takže stovka mužů v bitevnících a další stovka vašich v té civilní lodi", Ragnar se na chvíli odmlčel a přemýšlel. "Teď mě zajímá, máte bojové obleky na pohyb ve vesmíru při výsadku a maskovací kápě jako my?", otázal se po chvíli. "S obleky není problém, ty si i sami vyrábíme, ale nejsou vybaveny maskovacím polem a ani nemáme maskovací kápě jako vy", odvětil zjevně nepříliš potěšeně Al'tar. "Hm, takže máme problém. Bohužel jsme nebraly tolik rezervních bojových obleků. Mohu je poskytnout třiceti vašim mužů za předpokladu, že zůstaneme bez rezerv. Improvizovaných maskovacíh kápí máme dvacet", Ragnar se znovu na chvíli zamyslel a po krátké odmlce pokračoval: "Padesát vašich mužů v civilní zůstane v radarovém stínu základny na Měsíci s plně zapnutým maskovacím polem a budou fungovat jako záloha. První vlna našich lidí a dalších padesát v druhé zneškodní s pomocí padesáti vašich mužů senzory a až tak učiní, mohou se zálohy přesunout do nitra základny, kde pomohou s dobýváním", přednesl Ragnar svůj návrh. "Souhlasím. Budeme ale potřebovat pár dní, aby se moji muži naučili zacházet s těmi bojovými obleky s maskovacími kápěmi by němel být problém. Snímky základny máme, dokonce i několik vnitřních od našeho špiona, mého bratra Hal'tara. V současné době působí v královském paláci, kde "pomáhá " radě monarchů. Jeho hlavní funkcí však je komunikace s Terrem. Snímky nahrál při cestě na základnu, k níž mu bylo záminkou, že chce porovnat chování vojáků, kteří základnu udržují a kteří žijí v praktické izolaci a nestýkají se se svými rodinami. Víte, můj bratr je cosi jako psycholog a sociolog, mimo jiné se specializací na obyvatele Země. Z toho vyplývají i některé pro nás užitečné pravomoce. Plná aktivizace hnutí odoru potrvá do týdne. Výcvik v podzemních bunkrech probíhá neustále a zbraní taky máme dost. I když většina z nich jsou vyřazené turamianské zbraně". "Kontaktujte své agenty, ať zatím pracují. Vyčlením velitele vojenských posádek, aby vaše muže instruovali a rozdali jim pulsní zbraně. U vašich mužů jsem viděl laserové zbraně, ale naše pulsní pušky by při dobývání záladny také mohly hodit. Až se vaši agenti vrátí, počkáme pár dní a jakmile flotila dorazí do pásu asteroidů a kontaktuje nás, zaútočíme na základnu. Pošlete mi sem Herberta, dám mu k dispozici výcvikové důstojníky". "Dobře", usmál se Al'tar. "Odletím na Zem a vyšlu agenty, tady žádné nemáme, jsou všichni v terénu a někteří pomáhají při výcviku povstalců. Odletím ještě dnes, ale nejdřív se prvotně seznámíme se snímky základny. Během mé nepřítomnosti můžete naplánovat útok". Do večera Balan, Healy a Dalto instruovali povstalce v používání zbraní, zvláště kortů a některé i pulsních pušek. Hlavně však těch padesát mužů naučili využívat terranovanské bojové obleky a maskovací kápě. Večer se konala porada. Turamianská základna byla několikrát větší než ta na Phobosu. Na jejím vrcholu se vzhůru tyčily antény a velké satelitní talíře. Na snímcích byl zobrazen vstup do základny velkou větrací šachtou, schéma základny a jednotlivá výzbroj Turamianů. Když byly všichni seznámeni se snímky a předběžným plánem, který měl Ragnar nastudovat po dobu Al'tarovi nepřítomnosti, dodal ještě Al'tar: "Podle mého bratra bylo na základně dvě stě vojáků, padesát techniků a asi dvacítka údržbářů. Údržbáři jsou však Terrané, takže očeváme spolupráci z jejich strany. Počítejte však, že na základně bude dvě stě až tři sta bojeschopných Turamianů. Na na ší straně je však moment překvapení", to byla Al'tarova poslední slova, než nasedl do malé maskované lodi jež byla ukradena Turamianům a přebudována. Odletěl zcela probudit hnutí odporu na Zemi a neměl se vrátit dřívě než za pet dní. Do příletu flotily zbývalo devatenáct dní. Uplynul týden a už tomu bylo dva dny, co se vrátil Al'tar. Podařilo se mu setkat se s bratrem, který celou věc oznámil Terrovi v jeho zvukotěsné vězeňské komnatě, v níž byl uchováván, když zrovna nemluvil s radou monarchů. Terro pokud se to tak dá říci byl potěšen, i když to z jeho syntetického hlasu mohl poznat jen Hal'tar, který Terra nebo spíš jeho elektronické vědomí znal už dlouho. Al'tar také vyslal více než stovku reformistů, turamianských agentů, kteří povětšinou zastávali vysoká místa v turamianské správě. Každý z agentů probudil k činnosti buňku, která se skládala z několika lidí, povstalců, kteří dále šířili zprávu po dalších skupinách hnutí. Osvobozená země byla připravena povstat. Ragnar byl zrovna v místnosti, jež mu byla vyhrazena jako kancelář. Studoval snímky a schémata a připravoval plán útoku. Dostal zprávu od Franklina Herberta a od instruktorů, kteří měli vycvičit povstalce v používání bojových obleků, že jsou připraveni. Měl tedy dvě stovky mužů a žen, jejichž potenciálu hodlal plně využít. Rozhodl se, že čelní bránou základny projdou povstalci a jeho dvě jednotky, jedna skládající se ze zorodů a druhá z Terra-novanů proniknou do základny každá jednou šachtou. Zorodé proniknou ke generátoru a vyřadí ho z provozu, takže Turamiané nebudou moci poslat zprávu na Zemi. Zároveň se však obával, jak velké podezření vzbudí odmlčení základny na satelitu Země. Toto riziko však musel podstoupit, protože jedině základna na Měsíci jediná byla schopna zaregistrovat pohyb flotily a stopy motorů jejích lodí. Druhý tým měl dobýt hlavní vysílací místnost. Tým skládající se z povstalců, má zároveň se Zorody vyřadit senzory, takže záloha povstalců se bude moci přesunout dovnitř. Nakonec povstalci kontaktují údržbáře a oba jejich týmy s jejich pomocí zneškodní zbrojnici a vyřadí osazenstvo kasáren. Tenhle plán Ragnar přednesl za další týden všem, kteří se měli akce účastnit. Nebyl si však jist, jak budou bojovat povstalci. Přece jen je neznal, jako své vlastní muži, s řadou z nichž sloužil už několik let. Herbert ho však ujistil, že jeho muži jsou dobře odhodlaní a vycvičení nejen k partyzánským bojům. Herbert měl povstalce vést, kdyby se přece jen něco stalo a byli odhaleni, aby je nikdo nespojoval s reformisty. Al'tar měl zůstat na Phobosu a přijmout zprávu od flotily. Porada však byla přerušena, protože těsně před jejím koncem se ozval Arkil Ravo: "Pane, máme tu vysílání na kódované frekvenci. Volá Karto, pane", oznámil. "V pořádku", řekl Ragnar. "Karto, tady Ragnar, slyším vás, podejte hlášení". "Pane, naše senzory právě zaznamenaly velkou energetickou aktivitu před pásem asteroidů. Po vyslání signálu se vrátil kód. Na frekvenci přiřazené flotile. Zdá se, že flotila vstoupila do pásu asteroidů a po krátké zastávce pokračujem směrem k nám. Cesta jí potrvá odhadem čtyři až pět dní. Karto konec", komunikátor utichl. Místnosti se rozlehl šum a nadšené volání. Ragnar zvedl ruku a zjednal si klid. "Flotila, přiletí o den dříve, než jsme předpokládali. Ale dnes provedeme útok na základnu na Měsíci. Máte dvě hodiny na přípravu. Velitelé družstev se mi budou hlásit za hodinu, aby obdrželi podrobný operační plán", řekl Ragnar a zvedl se ze židle, aby odešel do své kanceláře. Za hodinu se u něho hlásili Balan, Healy, Karto, Zilja a další dva zorodští poručíci. Franklin Herbert určil jednoho muže, který bude velet záloze. Z hangáru základny na Phobosu vylétlo šest bitevníků a civilní transportní loď. Všechny maskovány generátory mizíku. I civilní loď ho měla nainstalovaný, smontovaný z náhradních dílů, ale funkční. Lodě letící plnou rychlostí bez použití hypermotorů dorazily k Měsíci za osm hodin. Formace se rozdělila. Zorodé přistáli napravo od základny Terra-nované nalevo a povstalci přímo před velkými vraty. Lodě se vznesly a pomocí trysek domanévrovaly do radarového stínu základny. Terra-Novanům velel na levém křídle Tik Balan a Zorodům napravo Zilja. Oba týmy otevřely vrata šachet a vklouzly dovnitř. Po deseti minutách se ocitli v útrobách základny. A zaply majáčky, jež signalizovaly prozatimní úspěch. Padesátka povstalců se do základny dostala pomocí menších vrat pro servisní personál. Nejspíš dílem náhody možná zásahem Boha se zrovna dvojice údržbářů chystala odblokovat zaseknutá vrata, když se za jejich zády objevila postava ve skafandruh. Herbert sňal maskovací kápi a zahleděl se na jednoho z mužů. Údržbář už už chtěl začít volat o pomoc, ale rozmyslel si to. "Kdo jste?", zeptal se naivně a krajně nejistě. "Povstalci", ozval se hlas Franklina Herberta z jeho vysílačky. "Jste s námi nebo proti nám?", otázal se Herbert. "Jsme lidé a vy taky. Jsme s vámi. Ale co chcete dělat, uvnitř je dvě stě vojáků a padesát techniků v řídícím centru. Kolik je vás? Proti takové přesile by nezaútočil ani sebevětší šílenec", řekl druhý z údržbářů tiše. "Je nás víc, ale vaše pomoc by se nám hodila. Potřebujeme, abyste nám pomohli vyřadit senzory", žádal Herbert. Oba údržbáři přikývli. Turamianský technik spatřil na radaru venku jen tři body a zamračil se. "To jsou jen údržbáři, prašiví lidé. Poslali je ven, aby opravili ta zaseknutá vrata", řekl vedle sedící kolega na směně. První Turamian jen přikývl. Vrata totiž byla opravena, ale dovnitř do základny se nevrátili jen dva údržbáři, ale sto padesát vojáků třemi směry. Ziljovo tým měl"největší" problémy, protože se těsně u výlezu z šachty setkal s šesticí stráží .Zřejmě se zrovna střídaly hlídky. Zorodé, kteří na sobě již neměli bojové obleky, protože je složili do batohů a byli odění do bojového brnění, pohotově vypálili z kortů nastavených na smrtelnou dávku pulsů. Šestice vysokých postav v jakýchsi uniformách-vestách nestačila ani odjistit zbraně. Pulsy z kortů jim doslova usmažily mozek, takže teď Zorodé nakrčili nos nad zápachem spáleného masa. Dál pokračovali celkem bez problémů. Dvakrát ještě museli zneškodnit tříčlennou hlídku. Mezitím se na kódované frekvenci ozval Herbert, že v základně je dvě stě padesát ozbrojenců, z toho padesát techniků. Prozatím přesila téměř dvě ku jedné, pomyslel si Zilja, ale stejně dal povel opatrně vyrazit vpřed. Do místnosti s generátorem dorazili Zorodé připraveni na boj. Deset překvapených vojáků, kteří zrovna posedávali u stolů a zřejmě hráli jakousi hazardní hru zneškodnili v několika vteřinách. Uvědomělejší byli čtyři technici. Tři z nich vytasili laserové pistole a jali se po Zorodech pálit, aby tak kryli svého kolegu, který se rozběhl k vysílačce. Zilja vystřelil a technik padl k zemi klepající se a umírající. Zilja viděl v jeho očích strach, ale nedokázal se přimět k soucitu. Svíjející se Turamian byl přece jen nepřítel. Trojice techniků nepřestávala v zoufalém boji a dokonce zasáhli několik neopatrných Zorodů. Cívky v brnění však laserové výboje bez problému pohltili. Jeden z mužů měl však smůlu, protože se cívky v jeho brnění zjevně v důsledku nedostatečné údržby přehřály a výboj se propálil až na tělo. Zorod padl na zem s povrchovými popáleninami an hrudi. Ihned k němu přispěchali dva druhové, kteří ho začali ošetřovat. Ze všeho nejdřív mu však sňali zničené brnění. To je ale nedbalost, pomyslel si Zilja. Jakoby jim to při výcviku nevtloukali do hlavy. Dobře udržované brněnívám může zachránit život. Tenhle asi chyběl. Doufám, že přežije. I když to nevypadá vážně. Výboj neměl plnou sílu, nejspíš ho popálilo jen zbytkové napětí uniknuvší z poškozené cívky. Mezitím byla trojice techniků zabita. I tělo čtvrtého sebou docukalo. Zilja vydal signál. Herbert uslyšel signál ze své vysílačky. To se hlásil Zilja, že už jsou připraveni vypnout generátor. Herbertův tým kromě tříčlenné hlídky, kterou beze ztrát zneškodnil, nepotkal nikoho. Údržbáři je celkem bezpečně dovedli do místnosti se senzory, kde konalo službu pět Turamiankých techniků. Ti byli vbrzku zneškodněni. Herbert vydal signál a zároveň s jeho týmem Ziljův tým zneškodnil generátor, takže se rozsvítilo pouze nouzové zelené osvětlení. Herbert vydal signál svému člověku, který vedl zálohu, která se teď už bezpečně mohla dostat dovnitř dveřmi pro údržbu, které zůstaly otevřené. V komplexu tedy byly dvě stovky ozbrojenců Terra-novy a povstalců. Balanův tým se přesunul do vysílací místnosti, kde se však strhla bitva, kterou nebylo možno řešit pouze pomocí kortů. Proto vojáci odjistili pušky a za chvíli se nad místností vznášel pach spáleného masa, uškvařené kůže a odpařených tělesných tekutin. Desítka techniků a patnáct vojáků vzdorovali téměř deset minut. Technici sice nemohl komunikovat se Zemí, avšak mohli spustit poplach v kasárnách. Za pár minut se k vysílací místnosti začali valit Turamiané. V chodbě se jich najednou objevilo asi šedesát. Healy okamžitě vyběhl ke konzoli a pokusil se najít tlačítko uzavírající dveře, i když to znamenalo, že budou izolováni. Útok nevyšel podle předpokladů. Krycí palba Terra-Novanů mězitím smetal neopatrné Turamiany a v chodbě se válelo o pět mrtvých těl více. Po chvíli se Healymu podařilo hydraulicky ovládané dveře uzavřít, ale ještě než stačil prst sundat z tlačítka prolétl zavírajícími se dveřmi výboj zasáhl slabé místo brnění, takže se propálil až na jeho ruku. Healy v ní ztratil cit, ale pak si uvědomil, že je to proto, že výboj ruku upálil. Ihned se odkutálel do úkrytu konzole a začal řvát:"Zdravotník". Pak omdlel. I když ruka byla nad loktem uříznuta a rána zatavena, přece jen ztratil dost krve. Zdravotník na ruku upevnil tlakový obvaz a píchl Healymu injekci s posilujícími prostředky a tlumiči bolesti. Turamiané začaly na dveře pálit v naději, že poškodí jejich mechanismus a dveře se automaticky otevřou. Proti tomu se však Terra-nované pojistili a zablokovali hydraulická ramena. Hlídka tedy měla dva těžce zraněné a mělo být hůř. Poté, co Ziljův a Herbertův tým vyřadil senzory a radar a spojil se se zálohou sto padesát bojovníků vyrazilo ke zbrojnici. Tam zastihli Turamiany nepřipravené. Čtyřicet mužů si oblekálo uniformy a ochranné krunýře, když dovnitř vlétla raketa. Zároveň uvnitř bylo ještě šedesát mužů očekávajících rozkazy velitele, který právě mluvil, když zbrojnicí otřásl výbuch. Vzápětí přilétla druhá raketa a třetí a skončila se životy zbývajících přeživších. Všech sto vojáků bylo mrtvých, někteří i ve více kusech. Zilja se na vojáky, kteří vypálili raketu zamračil. "Nebojete se, pane", chlácholil ho Herbert. "Tyhle stěny jsou tak pevné, že výbuchy nenaruší integritu základny". Ziljův tým se vydal vyčistit kasárna. Přišel však pozdě. V kásárnách zůstali jen čtyři opozdilci, kteří se právě chystali jít na pomoc svým druhům k centrále, když je smetly výboje Zorodů. Na zemi zůstala čtyři zcela spálená těla. Zilja oznámil Herbertovi, že kasárna jsou vylidněná. Herbert své bojovníky popohnal, protože uslyšel nouzové volání Balanova radisty, že jsou uzavřeni v řídící místnosti. Turamiané pálící do dveří byli tak naivní, že díky tomu přišli o osm mužů. To už se k nim však přidali i technici. V chodbě teď bylo přes osmdesát Turamianů. Za zády měli zablokované dveře a před sebou těžce ozbrojené a jak se zdálo jejich veliteli početnější útočníky. Na dveře začaly bubnovat výboje, které pálili jeden za druhým Ziljovi a Herbertovi muži. Několik Turamianů padlo, ale tentokrát byly ztráty i na straně povstalců. Pět povstalců padlo s dírami v brnění. Byli to ti, kteří neměli terranovanské brnění, ale svoje vlastní. Zorodský voják, kterému se přehřála cívka v brnění mezitím zemřel, protože zdravotník přehlédl řez po brněním, který mířil do oblasti plic. Voják sice hlásil, že se mu jen trochu hůř dýchá, ale stejně nepřežil. Zilja chtěl, aby Turamiany do jednoho pobili, ale Herbert ho umluvil, aby jim nabídli možnost kapitulace. Když to poddůstojník, který vedl bránící se Turamiany uslyšel hlasitě si odplivl a hrozivě zařval. V plabě padlo dalších třicet Turamianů. Zbývalo jedenáct techniků a dvaačtyřicet vojáků. Padli čtyři Herbertovi muži a dva Zorodi, jimž výboje oběma uřízly hlavu. V další odvetné palbě padli ostatní technici a bylo zraněno patnáct vojáků a deset zabito. Zbývalo patnáct bojeschopných Turamianů. Herbertovi a Ziljovi muži nemohli využít početní převahy, protože chodba byla dost široká pro pět lidí jdoucích vedele sebe. Navíc nechtěli zbytečné ztáty. Balan se rozhodl odpálit dveře. Proto pomocí laserových řezáků odpojili hydraulická ramena a po obvodu masivních dveří připojili směrové výbušniny. Všichni se ukryli a když Balan napočítal do deseti dveře vybuchly a místnost zavalil dým. Pod dveřmi byli zavaleni čtyři turamianští vojáci. Balanovi muži začali okamžité pálit. Než se však stačil kouř rozptýlit, zařval turamianský poddůstojník: "Za monarchu" a podřízl si hrdlo. Jeho muži ho následovali, včetně patnácti zraněných. Kouř se rozptýlil a všichni velitelé a jejich muži uviděli zkázu desítky těl. Některá spálená výboji a osmadvacet s podřezanými hrdli. Vedle nich se váleli rituální nože. Vojáci naložili mrtvé na nosítka. Healyho vzali na nosítka Balan a Karto. Balanovi lidé poté, co se ostatní týmy nalodily a vzaly s sebou i dvacet údržbářů, celou základnu zaminovali a nastavili časovače tak, aby bomby vybuchly současně s počátkem útoku flotily a povstáním na Zemi, tedy za čtyři dny. I přesto, že základna byla vyřazena měly lodě spuštěné mizíky. Za osm hodin lodě vlétly do hangáru a vrata se za nimi zavřela. Pak se zapojilo maskovací pole. Ragnar přišel do Hangáru spolu s piloty stíhačů, mezi nimi i Lotar a Blain, kteří byli naštvaní, že nemohli jít do útoku s Balanovým týmem. Když však Herbertovy muži vynesli devět mrtvých a Ziljovi tři a navíc, když oba mladíci uviděli "jednorukého" Healyho, který se probouzel z bězvědomí nevěda, že prodělal operaci, při níž dostal ultronovou kybernetickou protézu černé barvy, tak jejich předchozí zlost vyprchala a jali se pomáhat Balanovi a Karto s nosítky. Mrtví byli uloženi do leštěných kovových rakví. Zorodé byli přeneseni do Zazakova bitevníku a Herbertovi muži byli podle předsmrtného přání každého postalce vystřeleni v rakvích do vesmíru. Pak teprve Balan, Karto, Zilja a Herbert podali hlášení. Dvanáct mrtvých mužů a jeden zraněný. To byl probouzející se Healy, který si stále zvykal na svou protézu. Zvláštní bylo, že nevědět, že přišel o ruku, ani by to nepoznal. Protéza byla zcela dokonalá. "Pane útok proběhl úspěšně, ale s problémy", začal Balan. "Vše probíhalo podle plánu, kromě vstupu povstalců. Ti kontaktovali terranské údržbáře kteří jim pomohli při vyřazení generátoru. Náš tým byl obklíčen v centrále a podporučík byl zraněn. Museli jsme se zabarikádovat a čekat na posily. Tým poručíka Zilji vyřadil senzory. Tehdy mohly přispěchat zálohy. Spolu s Herbertovými lidmi naštěstí Ziljův tým zastihl asi stovku Turamianů ve zbrojnici, kterou ihned zničili. Ostatní vojáci a technici, kteří byli při poplachu v kasárnách nás, jak jsem už řekl obklíčili v centrále. Posily jim vpadly do zad a poté co jich více než polovinu zabily je vyzývaly, aby se vzdali. Turamiané odmítli a poté, co jsme odpálili dveře cenrály a Turamiané byli obklíčeni z obou stran si posledních osmadvacet vojáků, mezi nimi i zranění, podřezalo krk, jako tenkrát ten Turamian, jehož jste zajali při záchraně jorgských obchodníků. Bohužel nemáme žádné živé zajatce", odmlčel se Balan. "A abych to dokončil. Bomby vybuchnou za čtyři dny, jakmile flotila započne útok". Ragnar byl potěšen úspěchem akce a i když čekal ztráty nepřipustil by si, že Turamiané budou tak neopatrní. "První bitvu jsme vyhráli, teď už musíme jenom vyhrát válku", snažil se Ragnar poradu zakončit optimisticky. Už se zase cítil unavený a věděl, že potřebuje spát, avšak nevěděl, jak dlouho bude spát. Po třech dnech se Ragnar probudil a cítil, že mu spánek neuvěřitelně prospěl a že jeho tělo je cela zregenerováno. Ihned k němu připsěchal doktor Healyho družstva. Healy byl za zásluhy povýšen na poručíka. "Pane, už jsme se začínali obávat, že se snad neprobudíte", řekl starostlivě doktor, mladý muž jménem Ahol Lakis. "Proč bych se neměl probudit?", otázal se nechápavě Ragnar. "Protože jste spal skoro tři dny". "Cože?!?" řekl rozhořčeně Ragnar. "Tak dlouho! A proč jste mě nevzbudili. Vždyť flotila přiletí už zítra". "Pane, zdá se, že jste poslední dobou nespal příliš pravidelně nebo vůbec, a tak to už vaše tělo nevydrželo a muselo si ten spánkový dluh nečím vykompenzovat. Jinak jste zcela vpořádku. Tlak máte dobrý, mozkovou a srdeční činnost také. Vaše krev je také vpořádku. Zbývá mi jen říct, že byste měl spát pravidelněji. Jinak může dojít k poruchám spánku a dlouhému období unavy. A nechcete snad jen tak upadávat do bezvědomí, že ne, pane?", ujasnil doktor situaci. "Vím, že spánek je důležitý, ale mám příliš odpovědnou pozici, než abych teď mohl vyspávat. Děkuji doktore, můžete jít", dokončil rozhovor Ragnar. Jaké to asi musí mít Tuol, pomyslel si. Na něm leží daleko větší odpovědnost. Konečně nadešel den, kdy se flotila objevila blízko Země. Hlídka byla informována a nalodila se na Ameriga, který přelétal nad základnou na Phobosu. Al'tarovi bojovníci základnu opustili a vydali se třemi maskovanými lodmi k Zemi pomáhat povstání. Flotila se rozvinula do optimálního postavení. Dopravníky byly kryty křižníky. Tuol vydal rozkaz k útoku. V jednom okamžiku se stalo hned několik věcí najednou. Na základně na Měsíci vybuchly všechny nálože, které byly tak silné, že i dokonce tuto masivní konstrukci roztrhaly na kousky. Na zemi se v paláci na severním polu divil radista štábu, který měl na starosti komunikaci se základnou. Na poruchy v komunikaci byli zvyklý, koneckonců základna už stála pěkných pár stovek let a už nebyla nejspolehlivější. Ale teď radista ztratil kontakt úplně, jakoby byla základna vymazána z povrchu Měsíce. "Pane, zdá se, že jsme slepí", ohlasil veliteli, rozložitému kapitánovi osobní stráže monarchy. "Základna na Měsíci úplně zmizela". "Jak zmizela?", rozzlobil se kapitán. "Takhle velká konstrukce přece nemůže jen tak zmizet!". "V tom s vámi souhlasím, ale myslím, že se něco děje, možná byste měl probudit monarchu", navrhl radista. "Nesmysl, myslíte si snad, že na nás někdo útočí? Na nás! A kdo asi? Lidé! To v žádném případě. Nejspíš byste se měl líp vyspat. Zajděte do kasáren a nechte se vystřídat", přikázal kapitán. Jsem Turamian a jsem si vědom naší síly, ale jak je to dlouho, co jsme dobyli Zemi a s téměř identickým vybavením, zbraněmi a loďmi jaké máme teď. A tenhle šašek si myslí, že jsme neohrozitelní. Něco se děje. Radista nevědel, že poslední větu pronáší nahlas. Pozdravil kolem procházejícího komunikanta Hal'tara jako obvykle. Hal'tar ho zaslechl a obával se, že by mohl zburcovat palác a monarchu, a proto se rozhodl jednat. Vytáhl kapsli s jedem a nalil jí do injekce, kterou nenápadně zezadu zapíchl radistovi do krku. Ten se sesul mrtev k zemi. Neodhalitelný jed. Teď už jen najít bratra jistě přiletěl sem dolů. "Pomoste mi někdo", začal řvát. "Ten muž je v bezvědomí. Umírá". První, kdo přiběhl byl kapitán stráže a za ním hned monarchův osobní doktor, i když se to nehodilo. Ale muže už stejně nikdo nemohl zachránit. Hal'tar se nenápadně vytratil a vydal se na sjednané místo, kde ho měl očekávat jeho bratr s povstalci a další reformisté. Na celé zemi se rozhořela malá ohniska odporu, která zaměstnávala turamianské síly, ketré si však mysleli, že jde o další nesmyslné povstání, které ihned potlačí. Tato událost však vyburcovala více lidí, jako byl radista zabitý agentem Hal'tarem. Museli probudit monarchu, který byl značně podrážděn. Co ho ale vyvedlo z míry bylo, když střídající radista hlásil, že kolem Země jsou doslova tisícovky neznámých lodí, které se z ničehonic objevili. Žádal vysvětlení od kapitána stráže, ten mu jen řekl něco o základně na Měsíci. A že je vyřazena. Monarcha nevěděl, co si počít. Nečekal, že by Turamiany v jejich novém domově nekd napadl. Avšak když se chtěl poradit s Terrem a zeptat se ho, co to všechno znamená, narazil an další problém. Komunikant zmizel. Když monarcha Hatoran XXVII. promluvil s radou monarchů, první, co je napadlo, bylo zrádce. Komunikant byl zrádce a možná i špion. Haltoran se mohl zbláznit, jak se snažil přemýšlet. Pak mu přišla na jazyk divná slova: "Ať vzlétnou všechny naše lodě. Vyhlaste celoplanetární poplach. Smeteme ty útočníky", řekl do komunikátoru kapitánu stráže oblékaje se. "Jdu se poradit s monarchy. Informujte mě". Flotila vyčkával. Tuol musel učinit rozhodnutí. Spousta povstalců padne, ale lodě, které vzlétnou proti flotile potom nebudou moci ohrozit výsadkové jednotky. "Všem dopravníkům, tady Tuol, vypusttě obránce", promluvil do vysílačky Ameriga Tuol. Z útrob dopravníků se vyrojilo všech dvanáct set bitevníků, které doplnily postavení těžkých křižníků a několik tisíc stíhačů. Dopravníky zapnuly generátory mizíku a každý dostal určenu zónu, v níž proběhne výsadek. Proti flotile se konečně vynořily nepřátelské lodě. V prvním sledu letěli čtyři obrovské bitevní platformy, které však ani dohromady nedosahovaly velikosti Ameriga. Za nimi se pomalým letem plížily dalekonosné težké bombardy. Další byly lehčí bumerangové křižníky a následovaly roje včel, nejlehčích lodí. "Pane", hlásil Tueron Tuolovi. "Dostali do vesmíru nějaké lodě". "Buďte přesnější, praporčíku. Kolik lodí?", otázal se nasupeně Tuol. "Asi dva tisíce stíhačů, tisíc křižníků a sto jakýchsi menších bitevních lodí. V první linii jsou navíc nějaké zřejmě automatické zbraňové systémy", odhadl Tueron. "Hm, dobře, podle plánu. Tuol flotile, bojové rozkazy: Všechny křižníky zaněřte palbu na ty velké plošiny, ty musíme poslat k řertu jako první. Věže dopravníků, ať střílejí na jejich stíhače. Bitevníky a stíhači dostanou do práce lehké bitevní lodě. Jsou pomalé a zdá se, že jsou to podpůrná artilerie. Po zničení plošin se křižníky zameří na nepřátelské křižníky, to jsou ty ve tvaru bumerangu. Tuol, konec". Na uzavřené frekvenci Tuol přikázal sklopit kopuli do středu a zahájit palbu na křižníky nepřítele. Pod salvami pulsních kopí, raketometů a gatlingových děl povolovaly pancíře křižníků, jakoby to byly vaječné skořápky pod kladivem. Během několika minut se Amerigovi podařilo zničit dvacet bumerangových křižníků. Věže maskovaných dopravníků rozsévaly zkázu mezi stíhači. Ty byly během hodiny, kdy probíhala bitva zcela zničeny až na stovku, která se vrátila na Zem. Soustředěná palba z jatů křižníků Europa vyřadila pohonné jednotky zbraňových plošin , které pak byly pomocí konvenčních raketometů a palubních děl zcela zničeny, takže Turamiané ztratili první linii obrany. Kolem křižníků neustále poletovaly roje stíhačů, ale težké věže křižníků a dopravníků měli lehkou práci. Témeř nepancéřované stíhače se po zásahu měnily v prach. Nejkritičtější moment ale byl, když se nepřátelským křižníkům nevěnovala žádná složka flotily kromě Ameriga, který byl hojně zasypáván salvami ze zbraní nepřátelských křižníků. Bitevníky a stíhače zatím ničily bombardy, které však ničily křižníky po křídlech, i když byly dost nepřesné. Po eliminaci stíhačů se věže dopravníků mohly zapojit do odstřelování bombard. Těžké pancéřování bombard pod palbou osvědčených pulsních kopí povolovalo. Další zvrat situace nastal, když zůstala pouhá padesátka bombard, z nichž pohyblivá byla sotva polovina, která se rychle stala kořistí Amerigových zbraní a zbraní poloviny křižníků. Druhá polovina křižníků se pustila do nerovného boje s teď už "jen" osmi sty bumerangovými křižníky. Na pomoc přispěchaly stíhače, které ihned zaply mizík, takže se střelci ve věžích bumerangových křižníku mohli orientovat pouze podle krátkých zášlehů z hlavní stíhačů. Bitevníky se zastavily a spustily palbu ze všech palubních zbraní. Amerigo a polovina křižníků mezitím zdolaly bombardy. Maskované dopravníky se vydaly k povrchu, kde měly každý vychrlit svůj živý náklad a tisícovky obrněnců. Teď Turamianům zůstalo sedm set křižníků. Ztráty Terra-Novanů byly také nemalé. Dvěstě bitevníků bylo zničeno a sto poškozeno, sto zničených křižníků a padesát poškozených. Nejméně bylo zničeno stíhačů, které používaly mizík. Pouze padesát, takže ostatní zasazovaly nepřátelským křižníkům nepříjemné štípance, které téměř nemohly být vráceny. Nade všemi loděmi potom čněl Amerigo, který ač musel po určitou dobu nést palbu mnoha křižníku Turamianů zůstal nepoškozen, jen musel kvůli spotřebě energie do štítů a zbraní vypnout mizík jako ostatní velké lodě. Po třech hodinách bylo téměř dobojováno. Kromě několika desítek poškozených křižníků a pěti bojeschopných byly všechny turamianské lodě zničeny nebo se vrátili na Zem. Pětice křižníků se odhodlala k zoufalému činy. Plnou rychlostí se jinými směry, aby byly co nejhůře zasažitelné vydaly proti Amerigovi. Nedaly se zastavit. Vypnuly štíty a všechnu energii soustředily do motorů. Tuol spatřil sebevrahy na obrazovce. "Vypnout všechny zbraně", rozkázal na uzavřené frekvenci Ameriga. "veškerou enrgii soustředit do štítů. Roztočit plášť vedlejších kopulí, vztyčit sekundární štít". To bylo jediné co mohl udělat, kromě čekání. Křižníky i stíhače a bitevníky se sice snažily zničit sebevrahy, ale musely se ještě soustředit na poškozené, ale bojeschopné lodě. Pětice sebevražedných lodí narazila postupně do Amerigových štítů. Následoval záblesk a mohutné výbuch. Tuol jen mohl děkovat, že Turamiané nepoužívají atomové hlavice, bylo by jim to podobné. Amerigo srážku přestál, ale štíty po zapnutí zbraňových systémů se držely pouze na pětadvaceti procentech. Teď, když bylo po boji ve vesmíru se křižníky a bitevníky mohli pustit k Zemi, kde vysadí své vojenské posádky. Jediný stíhač, který vyletěl spolu s nimi byl Lotarův, který se mrštně vyřítil z útrob Ameriga. Když to však Blain uviděl, okamžitě se vydal za ním. Za nimi se vydaly další stíhače, aby poskytli podporu pozemním vojskům. Ostatní lodi hlídky zůstaly v hangáru. Lotara cosi táhlo k severnímu pólu. Věděl sice, že je tam palác a Terro, ale citíl, že se blíží věc, pro kterou byl vyvolen. Boje na Zemi trvaly celý týden, ale chaoticky bojující turamianské jednotky a obrněné divize nemohli odolat dobře organizovaným a početnějším Terra-novanům, kteří navíc byli podporováni povstalci. Al'tar, Hal'tar a skupina z Phobosu včetně Frnaklina Herberta se s pomocí tisícovky mužů z křižníků Europa 13 probila ke královksému paláci. Zanedlouho poté dorazil Lotar a Balain, kteří se ihned oblékli do bojových obleků a brnění. S pulsními puškami v rukou bojovali po boku povstalců a "smolařů" z třináctky. Ráno druhého dne bitvy byly ztáty na straně Turamianů kritické a povstal citaké mohli svoje ztráty počítat možná i k milionu. Poslední vzdorující baštou byl královský palác. Ostatní jednotky byly buďto zajaty omráčením nebo si podřezaly hrdla. Desítka obrněnců vypálila z těžkých děl na bránu paláce, která už nebyla schopná odolávat a prolomila se. Lotar, Blain a pěšáci v bojových oblecích se vhrnuly dovnitř a likvidovali otřesené vojáky. Po boku jim běželi oba bratři. Málem došlo k neštěstí. Když spatřili kapitána stráže s puškou v ruce, málem by ho zabili, nebýt Lotara. "Nestřílejte, ten je náš", nikdo ho nechápal, ale všichni poslechli a když to Hal'tar potrvdil uvěřili. "Pojďte", zvolal At'mir a otevřel dveře od bunkru, který ukrýval podzemní kryt, kde se nacházel monarcha i celá rada. Stráž mu nejdřív zasalutovala, ale když viděla, za ním běží Lotar, Blain a další chtěla spustit palbu. S přesností vržené ceremoniální meče Lotara a Blaina jim v tom však zabránily. Lotar vstoupil spolu s ostatními do podzemí. Kde našly obrovské sklepení s mnoha černými válci, které uchovávali vědomí monarchů a před nimi pološíleného Haltorana. "Jak jsem to mohl dovolit. Mysleli jsme, že jsme všemocní a teď jsme poraženi. Je to má vina. Musím zemřít čestně", řekl a chystal se podříznozut si hrdlo. Blain přistoupil k němu, aby mu v tom zabránil, ale úskočný monarcha mu dvakrát sekl po krční tepně a jednou zasáhl. Blain se chytl za krk a vyvalil oči. Z těla mu s krví rychlými výstřiky odtékal život. Monarcha otřel nůž a chystal se zemřít. "Zabils mého přítele ty šílený bastarde. Nezasloužíš si čestnou smrt", s těmito slovy Lotar vytáhl svůj i Blainův meč z pochvy a vedl každým sek. To už z Blaina život vyprchal docela. Nejprve Lotar svým měčem horizontálně uťal monarchovi hlavu a pak vertikální máhl takovou silou, že se meč zastavil až o kamennou podlahu a tělo bylo rozseknuto edví. Tak skončil poslední turamianský monarcha-utlačovatel. Hal'tar teď zavedl Lotara do komnaty, kde spočívala schránka s Terrovým vědomíma nechal je o samotě. "Pojď sem, ať si tě prohlédnu, potomku", zaburácel Terro. "Prohlédneš?", otázal se Lotar nechápavě, vždyť nemáš oči. "Nemám oči, ale mám mysl. A vím, co se ti teď honí hlavou. Máš vyjímečné schopnosti, a tak by ses neměl špinit myšlenkami na pomstu. Rada monarchů bude více potrestána, když bude muset trávit další tisíce let v těch velkých černých válcích. Ale teď už to, kvůli čemu jsi byl vyvolen,". "Podle legendy k osvobození Země, ale já jsme jen pomáhal", řekl Lotar skromně. "Jako každý, chlapče. Zahájil si spolupráci. Pochopil si, že není možné zvítězit, když budete nejednotní. To ty jsi hlavním strůjcem. Ale to není to, o co jsem ve své knize žádal. Věděl jsem, jak jednou skončím a jak budu potrestán. Věčné vědomí. Neumíš si to představit, jak starý se cítím, i když nemám tělo. Byl jsi vyvolen také, abys mě toho břemena zbavil, břemena večného života, břemena mysli bez těla", promluvil tišeji Terro. "Ale vždyť monarchové by měli zemřít né ty", vymlouval mu Lotar jeho úmysl. "Poslechni. Pro mě to bude odměna a pro ně věčný trest. Bude to konec nečeho starého a začátek nečeho nového", řekl Terrův syntetický hlas, než odešel navždy prostřednictvím toho, že ho Lotar odpojil. A taky měl pravdu. Lotarovi skanula slza. Pak vzal s pomocí Al'tara, Hal'tara a At'mira Blaina a odnesli ho ven z paláce. Do rukou mu dal zkrvavený meč, aby uctil jeho památku a dokázal, že pomstil jeho smrt. Vynesli mrtvého na povrch a položili ho před palác. Flotila zatím přistála na Zemi. Tisícovka mužů pomáhala hledat dříví a smolu, z které byla vyrobena hranice a pochodně. Večer toho dne byl Blain spálen a jeho popel rozptýlen po ledových pláních. Stejně jako všichni padlí, kteří dobývali královský palác a zemřeli . Byl to začátek nové éry lidstva. Éry, která však musela být vykoupena oběťmi. Epilog Když se flotily pod vedením Tuola povedlo porazit Turamiany, se Tuol nevrátil, ale poslal pro svou manželku, která se vzdala funkce v Radě a přijala místo v nově ustanoveném Hvězdném senátu. Brigitta přiletěla na Zemi a prožila zde se svým mužem opožděné líbánky. Brzy poté se jim narodil syn, který byl splozen ještě před jejich svatbou. Tuol rezignoval na místo velitele terranovanských sil. Nahradil ho Lotar, který splnil svu roli Vyvoleného. Oženil se s Biancou a měli dítě, které se jmenovalo Terro II. na po čest Terra, který si přál vysvobození ze svého vezění. Lotar se stal vrchním admirálem flotily dvou soustav. Al'tar se stal velvyslancem reformistů na Zemi a jeho bratr na Tera-Nově. Po dobytí Země Terra-novany a eliminaci hrozby, kterou představovali Turamiané k zemi vyrazily přepravní lodě, které měli doplnit "pouze" miliardovou populaci Země. Vysílač pracující na principu toho, který používali povstalci se stal standartním při meziplanetátrních a mezihvětdných letech. Lotar s pomocí Terra a geniálního technika a bojovníka Franklina Herberta taky vytvořili na principu vysílače využívajícího černých děr hvězdnou dálnici mezi Zemí a Terra-Novou, která umožňovala přímé cestování, takže let trval pouze několik dní místo předchozích několika týdnů a byl rychlejší než hypermotory, které se však i nadále používaly. Jak se lidstvo na Zemi znovu zmáhalo z dávné katastrofy, vyplnila se dávná touha lidí kolonizovat planety sluneční soustavy. První byl Mars a dále následovaly mnohé měsíce planet ve Sluneční soustavě. Na neobyvatelných měsících a planetách byly zakládány těžební základny. I systém v němž byla Terra-Nova se začal rozvíjet a jorgští obchodníci stanuli díky hvězdné dálnici i na půdě Země. A nejen oni. Lidstvo přežilo Apokalypsu a stalo se silnějším než předtím.