Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Benny - Únos
Je tomu pár dní, co ji unesli. A tak tu jen tak sedí a neví co dál. Vypadalo to jako snadná věc. Oni byli parta ostrých hochů, a on jen další, kdo zbohatnul na mizérii ostatních.
On byl chlap jménem Ryan Welsch a byl obchodník. Začal jako mladý kluk, co náhodou vypěstoval květinu. V tomhle radioaktivním hnoji se květiny pěstovaly těžko. A tak s jednoho balíčku prastarých sazenic vykvetla jen jedna. Prodal ji v Heylesu jednomu obchodníkovi s relikviemi. Za ty prachy začal nakupovat zboží a kšeftovat. Stal se obchodníkem s vodou. Krásný barák v Hubu vystřídala veliká hacienda v NCR. Měl ženu a jedinou dceru. Svůj největší poklad.
A kdo byli oni?
Parta hochů co prošli drsnou školou podsvětí.
Takoví ti tradiční drsňáci v brahminí vestě, s brokovnicí a Desertem. Bradky, vyholené hlavy a někteří z nich si hrábli až na samé dno. Vyrůstat v zablešených putykách New Rena, Hubu, Junktownu nebo jiného podobného města, mít mámu jako kurvu a jednou ráno vyslechnout zprávu, že se jejich táta popral nebo opil a pak umřel - to byly zážitky, které je svedly dohromady. Nenávist ke všem, co se mají lépe než oni, to je hnalo kupředu. Nikdo neví, jak se mohlo stát, že se jednou večer sešli v baru Harpyje. Mezi ubohými ghouly se mohli cítit jako králové a to byl důvod, proč tam byli. Dali se do řeči a po pár partiích Tragicku slovo dalo slovo a vznikl gang Pouštní lišky.
Stávalo se pak, že poutníka nebo karavanu přepadla skupinka mimořádně obratných mladíků. Zabít, vyloupit, zmizet v noci - heslo, od kterého odchýlit se znamenalo smrt. Pak někdo přišel s tím nápadem. Ten někdo řekl, že by to chtělo víc peněz najednou a na čas se někam zdejchnout, zrelaxovat. Všech osm jich bylo pro. Zbýval jen plán. Karta padla na Welsche. Širokodaleko věděli, že ten vědátorský páprda svou dceru miluje snad ještě víc, než hromadu peněz, co má doma.
Do NCR přišli po jednom setkali se až v hospodě na předměstí. Chlápek, co obchodoval se zbraněmi hned na okraji města byl jejich tip. Málo dotazů a skvělý sortiment. Tlumiče na samopaly prodal s množstevní slevou. Hacienda byla kilometr za městem. Vedl z ní polní telefon přímo do policejní stanice v NCR. Přes třicet strážných a pár zamčených dveří vedla cesta k jeho dceři. Neproniknutelná pevnost. Silně chráněnou pevnost jde dobýt jen s pomocí zrady. Jeden se strážných měl radši peníze, než svého šéfa. Kopie klíčů, mapa farmy a on u zadního vchodu, to byly věci, které Pouštním liškám umožnily cestu dovnitř.
Tu noc byla tma, nezářil měsíc. Cvrkot mantisů přehlušil jemné syčení tlumených výstřelu zezadu. Vešli do pokoje potichu a Welschově spící dceři dali natáhnout trochu JETu. Upadla do bezvědomí. Když se za pár hodin střídaly stráže, našli jen mrtvé kolegy a požadavek na sto tisíc. Tou dobou už byli Pouštní lišky na cestě na jih. Znali cesty. Hluboko v horách měli svou skrýš. Příští den se měli vydat na přijmutí peněz. V propasti za NCR čekal Welsch a armáda jeho lidí. Na druhé straně propasti stály Pouštní lišky v kuklách.
"Kde je moje dcera?," zakřičel Welsch.
"Dej sem prachy a zítra jí máš před branou města živou a zdravou,"zněla odpověď.
A pak se to nějak zvrtlo. Když Welsch nespatřil svou dceru, začali jeho muži střílet po gangu. Ale Lišky nebyli úplně blbí. Příkop byl nedaleko a když Welschovi muži velkou oklikou došli na druhý okraj propasti, byly tu jen kulky zaryté v zemi.
A pak začal hon na lišku, jak tomu říkali najatí lovci odměn. Padesát tisíc za jeho dceru a za hlavu každého člena gangu deset tisíc navrch byla slibná odměna. Byly jich desítky. Stopaři, snílci, bývalí vojáci až i profesionální lovci. To všechno hledalo v pustině osm mužů a mladou dívku. Za pár dní už byli únosci uhnaní a bez jídla.
A tak tu jen tak sedí a neví co dál. Jen skály jim dělají společnost.
"Hej šéfe, asi pár set metrů odsud jede karavana. Dva chlapi a jeden plachtový povoz. Budou to obchodníci s jídlem. Máme hlad, jdeme na ně!!
Sestoupili potichu k cestě. Jen jeden hlídal dívku…
"Tak jo dědci, ruce nahoru a hlavama na zem!!", zařval drsný hlas na dva chlapíky v pončech, co se ploužili podél vozu.
Plachta svozu se sesmekla dolů a situace se obrátila.
"Ruce nahoru dáte vy, a to fofrem!", zařval muž v kevlarové vestě. Na povozu jich stálo celkem pět. Všichni kevlar a bozary.
"Fajn, můžem jenom vědět, kdo nás dostal?", ozvalo se z gangu.
"Jsem Max "Stín" Philips a tohle jsou mí hoši," řekl muž.
Šéf gangu se neudržel: "Aspoň znám jméno toho, koho dnes zabiju", zařval a namířil brokovnici. Palba z bozarů jej přehlušila. Zbyly jen mrtvoly Pouštních lišek.
Najít stopy k místu, kde bude unesená dívka už nebyl problém. Přišli k jeskyni a ten, co ji hlídal stihl jen jednou vystřelit. Jen jednou, ale po ní. Welschova dcera vykřikla a její svázané tělo se sesunulo poblíž ohniště. A pak už i toho posledního strážce roztrhla palba.
"Debil, musel tu holku zabíjet?!!", křičel Philips.
"Ale máme aspoň osmdesát táců za ty únosce. Naložte tu holku, třeba nám za ní něco dá.", pokračoval.
Lovci odměn odešli a zůstal tam jen mrtvý kluk a ohníček, kolem kterého bylo trochu krve.
I ten za chvíli dohořel.